Izrael a Gaza, útoky v Jordánsku, Iráku, Sýrii a na Rudém moři, ale i tahanice o zahraniční pomoc ve Washingtonu – to všechno jsou důvody pro přemítání nad budoucností amerických sil ve světě.
Na sklonku letošního ledna připravil útok v Jordánsku o život tři americké vojáky a minimálně dalších 41 zranil. Útok měl na svědomí „sebevražedný“ nízko letící dron, který proklouzl obranou základny zvané Tower 22 na severu Jordánska při hranici se Sýrií i Irákem.
Dle zdrojů deníku Washington Post byla základna považována za „prostředí s relativně nízkým stupněm ohrožení“. Místní kontejnerové budovy nejsou navrženy tak, aby odolaly podobnému útoku.
Podle novináře Kena Klippensteina z amerického serveru The Intercept dopad útoku umocnily nedostatečné protidronové obrany na základně. „Při zastavování jakýchkoli cílů jsme se do značné míry spoléhali na přilehlou leteckou základnu Muwaffaq Salti. Měli jsme radarový systém TPS-75, který ale byl v 80 procentech času, co jsem tam byl, mimo provoz,“ řekl nejmenovaný letec Interceptu.
K zodpovědnosti za útok na Tower 22 se přihlásila šíitská skupina Islámský odpor v Iráku. Ta sdružuje několik menších milicí, jež mají vazby na Írán. „Mají své vlastní cíle, ale ty se často shodují se zájmy Íránu, který si chce udržet svůj vliv v regionu,“ komentuje skupinu Renad Mansour z britského think-tanku Chatham House. Takovým shodným zájmem je především odchod amerických jednotek z regionu.
Americkou přítomnost navýšila především takzvaná válka proti teroru za uplynulé dvě dekády.
Milice Katáib Hizballáh, která je částí Islámského odporu v Iráku, po úderu na Tower 22 oznámila, že pozastaví útoky na americké regiony. Akram Kábi, vůdce další složky Islámského odporu, milice al-Nudžaba, naopak trvá na tom, že útoky budou pokračovat. „Na jakýkoliv zásah bude reagováno odpovídajícím způsobem,“ uvedl Kábi ve svém proslovu.
V odvetě za útok v Jordánsku provedlo americké letectvo údery na 85 cílů v Iráku a Sýrii spjatých s Íránem a spřátelenými milicemi. „Cílem je, aby tyto útoky přestaly. Nechceme válku s Íránem,“ komentoval eskalaci mluvčí Pentagonu John Kirby.
Jordánský incident byl sice zatím dosud nejkrvavější, ale rozhodně není ojedinělý. Útoky na americké jednotky se vyostřily od teroristického útoku Hamásu z loňského 7. října a následné izraelské odvety v Gaze. I samotnému dronovému útoku v Jordánsku předcházely obdobné pokusy v sousedním Iráku a Sýrii.
Francouzská agentura AFP jen po dobu násilností v Gaze napočítala přes 100 útoků na americké a spojenecké cíle na Blízkém východě. K začátku února už takových útoků mělo podle AFP být na 165 jen v Jordánsku, Sýrii a Iráku.
Studená válka a Afghánistán
V roce 2021 odhadoval David Vine z American University ve Washingtonu, DC okolo 750 amerických vojenských základen po celém světě. Z jejich rozmístění jde jasně vyčíst historie druhé světové a studené války.
Nejvíce jich je jak na počet samotných základen, tak na množství nasazených vojáků v Japonsku (120 základen, přes 50 tisíc vojáků). V závěsu se drží Německo a Jižní Korea. Další základny jsou při pohledu na světovou mapu ale patrné především ve střední Americe či v africkém pásu od Sahelu až po rovník. Výjimkou není ani Blízký východ, kde americkou přítomnost navýšila především takzvaná válka proti teroru za uplynulé dvě dekády.
K nejvýraznějšímu umenšení amerických jednotek ve světě došlo na sklonku léta roku 2021, kdy se armáda Spojených států po necelých dvaceti letech stáhla z Afghánistánu. Tento krok byl plánován už administrativou Donalda Trumpa, ale proveden byl až pod vedením Joea Bidena.
Čtěte také: Kábul 2021 vs. Saigon 1975: Jak velké trauma způsobí americký odchod z Afghánistánu?
Přes dlouhodobé plány proběhlo stažení velmi chaotickým způsobem a bezprostředně po něm se v zemi opět chopilo moci hnutí Tálibán. Ve Spojených státech byl průběh stažení terčem ostré kritiky a koreloval s propadem důvěry Američanů v Bidenovu vládu – byť není jasné, jak velkou roli v tomto propadu hrálo právě stažení z Afghánistánu a jak velkou domácí hospodářská situace v čele s vysokou inflací.
Islámský stát a Gaza
K předchozímu velkému stažení došlo v roce 2011, kdy se Američané z drtivé většiny stáhli z Iráku, kde působili od invaze v roce 2003. Tři roky po jejich odchodu ale v regionu narostl i v kontextu občanské války v sousední Sýrii takzvaný Islámský stát. Na sklonku vlády Baracka Obamy a dále pak pod taktovkou Donalda Trumpa se v Iráku i Sýrii opět začala americká armáda angažovat pod hlavičkou operace Inherent Resolve (česky Bytostné odhodlání).
Stažení americké vojenské přítomnosti by si řada zemí na Blízkém východě přála.
Jakkoliv byl Islámský stát v regionu de facto definitivně poražen do začátku roku 2019, operace Inherent Resolve nebyla dodnes oficiálně ukončena a americké jednotky a základny v regionu nadále zůstávají.
V Iráku mají Spojené státy přiznaně asi 2500 vojáků, v Jordánsku necelé 3000 a v Sýrii asi 900. Napříč Blízkým východem jich je přes 45 tisíc s drtivou většinou v Kuvajtu, Bahrajnu a Kataru v Perském zálivu.
Ve světle konfliktu v Gaze pak jakékoli stažení nevypadá příliš pravděpodobně. A to i přesto, že mnoho místních vlád by si ho zjevně přálo. „Představa, že několik tisíc vojáků může být v bezpečí na pouštních základnách rozesetých po celé rozloze tohoto regionu, je přelud. Nikdo je tam nechce, ani vlády, ani lidé,“ psal ve světle aktuálního útoku v Jordánsku Joshua Landis v online publikaci izolacionistického think tanku Quincy Institute for Responsible Statecraft.
Landis upozorňuje, že přítomnost amerických jednotek v regionu si nepřejí nejen očekávatelně znepřátelené režimy v Sýrii a Íránu, ale i spojenci Washingtonu v Iráku a Turecku. Například irácká vláda opakuje svůj požadavek na stažení zmiňovaných jednotek ze země i po útoku v Jordánsku, byť pro něj nestanovila přesnou lhůtu. Mimo Blízký východ se nesmí zapomenout na dlouhodobé protesty v Japonsku proti americké přítomnosti na Okinawě, ale také tamní sílící debaty o japonské remilitarizaci.
Zapovězená Strava
Nepříjemný bezpečnostní incident si americké ozbrojené síly připsaly na přelomu let 2017 a 2018. Aplikace Strava slouží uživatelům k zaznamenávání sportovních výkonů. Na podzim roku 2017 zveřejnila globální data ohledně toho, kde ji uživatelé používají. Mělo zjevně jít o hravý způsob, jak se zviditelnit. Jenže zveřejněná data odhalila víc, než by si mnozí přáli.
V následujících týdnech si australský student bezpečnostních studií Nathan Ruser všiml, že z dat jde jasně vyčíst rozmístění (nejen) amerických vojenských základen po světě.
V mapách Stravy se začalo rychle vrtat i mnoho dalších lidí a nová zjištění přibývala: o rozmístění amerických i ruských jednotek v Sýrii, raketové základně na Tchaj-wanu, nebo dokonce tajných základnách CIA po světě.
„Jsme schopni získávat lokační data z veřejných profilů (a ano, ty se na základnách nachází a navedou nás přímo k profilům příslušníků na sociálních sítích),“ varoval bezpečnostní analytik Tobias Schneider.
V uplynulých dekádách bylo ve Washingtonu vždy jistější, že vojenská pomoc nalezne dostatečnou podporu jak u republikánů, tak u demokratů. Nyní už jistota vyprchala.
Americké ministerstvo obrany proto začalo revidovat bezpečnostní doporučení. „Bereme tyto záležitosti velmi vážně a přezkoumáváme situaci, abychom zjistili, zda je zapotřebí dalšího školení nebo pokynů,“ řekla mluvčí Pentagonu Audricia Harris.
Jedna osa, více front?
Mluvčí amerického ministerstva obrany John Kirby se v uplynulém půl roce vehementně bránil tvrzení, že by se násilí v Gaze rozrůstalo v širší konflikt – ten by podle washingtonských izolacionistů byl mimo jiné výsledkem přehnané americké přítomnosti ve světě. „Absolutně nesouhlasím s vaším popisem ‚stejného většího konfliktu‘,“ odsekl nedávno Kirby novináři, který Gazu dával do souvislost s děním v Iráku a Sýrii a s útoky Hútíů v Rudém moři.
Nicméně jak Islámský odpor v Iráku, tak Hútíové na souvislosti trvají. Deník Washington Post anonymní zdroj z Islámského odporu nedávno ujišťoval, že pokud budou USA nadále podporovat Izrael, bude jeho militantní skupina dále útočit. O cílení na izraelské lodě mluví otevřeně i mluvčí Hútíů.
Čtěte také: Zásilky pod palbou. Dokáží válečná plavidla udržet Rudé moře v bezpečí?
Není překvapením, že tyto výroky hrají do karet washingtonským blízkovýchodním jestřábům, kteří dlouhodobě volají po ostřejší konfrontaci s Íránem a na něj navázanými silami. Mezi ně běžně počítají kromě Hútíů a šíitských milicí v Iráku především syrský režim Bašára Asada, ale také libanonský Hizballáh či palestinský Hamás.
V širším smyslu pak tito zastánci ostřejšího vojenského angažmá Spojených států ve světě mluví o rozšířené „ose zla“ čítající také Čínu a Rusko. Skupina jak republikánských, tak demokratických kongresmanů například loni po Bílém domě žádala, aby zakročil proti íránsko-ruskému spojenectví v souvislosti s nasazením dronů íránské výroby na Ukrajině.
Paradoxně se ale washingtonští jestřábi ve věci napojení jednotlivých konfliktů minimálně na Blízkém východě shodují s těmi, kdo dlouhodobě volají po výrazném stažení amerických sil ze světa. Obě strany ale pochopitelně nabízí zcela jiné řešení.
„USA musí omezit svou vojenskou stopu v regionu, aby ztížily útok jiných aktérů na americké síly, a musí přehodnotit a výrazně omezit své vztahy s klienty,“ píše Daniel Larison na webu zmíněného izolacionistického think tanku Quincy Institute for Responsible Statecraft.
V uplynulých dekádách bylo ve Washingtonu vždy jistější sázkou, že vojenská pomoc, ale i přímá vojenská angažmá najdou dostatečnou pomoc jak u republikánů, tak u demokratů. Aktuální neúspěšné tahanice o balík zahraniční pomoci pro Ukrajinu, Tchaj-wan i Izrael ale ukazují na potenciálně komplikovanější budoucnost.
Jeden z návrhů tohoto balíku byl sestřelen republikány na popud Donalda Trumpa. V tomto případě mu to umožnilo spojení s paralelním vyjednáváním o zabezpečení jižní hranice USA. Nicméně také to ukázalo, že ochota některých washingtonských politiků nechat pod stůl spadnout legislativu, která udržuje Spojené státy zapojené v globálních konfliktech, se umenšuje.
Ve světle nadcházejících prezidentských voleb může takových situací přibývat. Afghánistán by pak nemusel být poslední zemí, ze které se USA stáhnou.
