Ukrajina v průběhu tříleté války přišla o zhruba 1,8 milionu dětí, z nichž statisíce byly deportovány do Ruska. Zpět do rodné země se jich vrací jen zlomek – a některé si z agresorské země přivážejí kremelský pohled, přejatý nejčastěji v tamních převýchovných centrech.
„Ze tří stovek dětí se jich vrátilo jen pár, včetně mě. Co se stalo s ostatními, nevím,“ svěřuje se mi Vlad. Na devatenáctiletém mladíkovi by málokdo poznal, jakými útrapami v posledních letech prošel. Úsměv od ucha k ucha, vášeň pro box i lehkost, s níž odpovídá na mé dotazy.
Prvotní dojem se však rychle rozplyne v okamžiku, kdy se pustí do vyprávění svého příběhu.
Sedíme v malé světlé místnosti, vyskládané ze všech stran hračkami a dětskými výkresy. Nejčastěji vyobrazují zde tolik skloňované slovo: domov.
Kyjevské centrum organizace Save Ukraine aktuálně pomáhá zhruba padesátce dětí a mladých lidí. Všechny spojuje život v Moskvou okupovaných ukrajinských oblastech nebo přímo odvlečení do samotného Ruska.
Řekl mi, že mám třicet minut na sbalení.
Ve zdejších prostorách se jim dostává vydatné psychologické, terapeutické nebo sociální péče. Vladovi bylo pouhých šestnáct let, když jeho rodný Cherson uchvátila invazní armáda. I když Vladova početná rodina stála po boku Ukrajiny, rozhodla se v okupovaném městě žít dál.
To se však Vladovi brzy stalo osudným. Na podzim roku 2022 mu na dveře zaklepali vojáci z Ruské federace. „Byl jsem zrovna doma sám. Řekli mi, že mám třicet minut na to, abych se sbalil,“ líčí svůj zážitek.
Hlavně žádná ukrajinština
Vlad netušil, kam ho povezou. Všiml si ale, že spolu s ním odváželi Rusové děti v dalších sedmnácti autobusech. Následujícího půl roku pak strávil po různých „ozdravných“ táborech na Krymu a okupovaných částech Chersonské oblasti.
Dny se v nich podobaly jako vejce vejci. Vztyčování ruské vlajky, „výchovné“ lekce, vychvalování Ruska – a hlavně žádná ukrajinština. „Pokud jsme něco z toho odmítli dělat, museli jsme psát zvláštní vysvětlení“.
Ta u Vlada představovala častou náplň času. Svou proukrajinskou pozici nikterak neskrýval, naopak. „Jednou jsem stáhnul ze stožáru ruskou vlajku a pověsil místo ní své trenky,“ směje se dnes.
Jeho rebélie se však neobešla bez následků. Chlapce okamžitě zavřeli do izolace a podávali mu silné léky na uklidnění. Své pocity a myšlenky navíc po celou dobu pobytu neměl s kým sdílet.
Převýchovná zařízení
V Rusku vznikl po únoru 2022 rozsáhlý systém takzvaných převýchovných zařízení, do nichž byly posílány ukrajinské děti až do sedmnácti let věku. K letošnímu březnu jich existovalo šedesát sedm a nejméně polovina se zabývá systematickou politickou převýchovou, snažící se zpřetrhat dětem veškeré vazby s ukrajinskou kulturou, identitou i jazykem.
Do dětí a mladistvých je zároveň naléván prokremelský pohled prostřednictvím školní výuky, exkurzí na místa spojená s druhou světovou válkou či přednášek válečných veteránů, včetně těch současných.
„Všichni byli proruští,“ říká o ostatních dětech a náctiletých přivezených z okupovaných ukrajinských oblastí. Ruskému narativu, kterému byl dennodenně šest měsíců vystaven, sice podle svých slov nepodlehl, ale na samém konci přesto váhal, zda se do Ukrajiny vrátit.
„Zavolal jsem mámě a řekl jí, že už pro mě jezdit nemusí,“ přiznává Vlad. Když ale k branám střediska dorazila, pochybnosti se rozplynuly a mladík s ní nasedl do auta. Dnes žije spokojeně v Kyjevě a plánuje se stát učitelem tělocviku. Podobně šťastných konců lze však nalézt jen zlomek.
Deportace nezletilých Ukrajinců do Ruska a jejich umisťování do převýchovných center představuje jednu z nejtemnějších rovin současné války. Do agresorské země byly v posledních třech letech převezeny statisíce dětí – mezi nimi celé dětské domovy, rodiny i samotné děti bez doprovodu.
Čtěte také: Vychovávají masu bez názoru, říká muž, který zachytil ruskou školní propagandu
Přesný počet nikdo nezná, avšak odhady hovoří, že Ukrajina takto mohla přijít nejméně o tři sta tisíc občanů. Zpět se jich zatím podařilo přivézt pouze něco málo přes 1200, z nichž zhruba polovina jde na vrub organizace Save Ukraine.
Návraty navíc postupem času stále více drhnou a Moskva v přisvojování pokračuje. „Převýchovná centra či umísťování Ukrajinců do pěstounských rodin nadále probíhá,“ potvrzuje mi nepříznivý trend Kateryna Raševská, právnička z kyjevského Regionálního centra pro lidská práva.
Na okupovaných teritoriích podle jejích slov nadále dochází k odebírání dětí z rodin, zvláště v případech, kdy je rodiče odmítají posílat do škol.
Zatímco dříve se Moskva existenci převýchovných zařízení snažila utajit, od loňského listopadu už některé ukrajinské nezletilce Rusové vyvezli na „tábory“ do Číny, Indie anebo Kazachstánu. Kremlu v tomto ohledu hraje do karet změna politického kurzu v Bílém domě.
Ruský přístup k nelegálně vysídleným dětem se navíc proměňuje: cílem je především vedle převýchovy také militarizace, míní Raševská. Ruské orgány se proto zaměřují na dospívající děti ve věku Vlada – brzy budou podléhat mobilizační povinnosti a obléknou tak ruskou uniformu.
Složité návraty
Své o tom ví i Bohdan Jermochin. Ukrajinského sirotka vyvezly invazní jednotky v roce 2022 z Mariupolu do Moskevské oblasti. Tehdy mu bylo sedmnáct. Netrvalo dlouho a v poštovní schránce přistálo Bohdanovi předvolání do vojenského odvodního střediska u Moskvy.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
