Oděvní průmysl v Bangladéši čelí nejisté budoucnosti. Některé kolosy fast fashion už kvůli nepokojům v zemi přesouvají objednávky do jiných asijských států.
Pokud na sobě máte tričko od některé ze značek, jako jsou Primark, Gap, Marks & Spencer, Zara nebo třeba H&M, vzadu na cedulce pravděpodobně najdete nápis made in Bangladesh.
Stosedmdesátimilionová jihoasijská země je jedním z hlavních světových výrobců takzvané fast fashion, tedy rychloobrátkové módy chrlící kolekce levného oblečení.
Nízkou cenu zboží mířícího především na západní trhy ale odnáší tamní šičky tísnící se v nekonečně dlouhých továrních halách, kde pracují v leckdy nelidských podmínkách za směšnou mzdu.
Poslouchejte také: PULS | Móda rychle a zběsile. Co nevíte o svém oblečení
Každý rok se v bangladéšském textilním průmyslu protočí 55 miliard dolarů, tedy v přepočtu 1,25 bilionu korun. Sektor, který je páteří tamní ekonomiky, ale čelí nejisté budoucnosti. Před několika týdny tamní dlouholetá premiérka Šajch Hasína Vadžíd pod tlakem bouřlivých protestů odstoupila a utekla ze země.
Jak popisuje BBC, během demonstrací zapálili protestující nejméně čtyři továrny, zatímco výrobci se snažili nadále fungovat i ve chvíli, kdy po celé zemi vypadl internet. Podle údajů tamní Asociace výrobců a vývozců pletenin klesla v srpnu produkce oděvů o polovinu. Vedle protestů se na poklesu podepsaly silné deště a nedostatek surovin – hlavně bavlny – kvůli blokádě přístavů.
Aby některé továrny dohnaly zpoždění, nařídily zaměstnancům přesčasy. Dodavatelé pak namísto lodní dopravy přesouvají své produkty letecky, což se jim výrazně prodražuje.
Textilní továrny v zemi zaměstnávají čtyři miliony lidí.
Nespokojenost Bangladéšanů ale přetrvává – lidé, pracující často v nevyhovujících podmínkách, požadují mimo jiné i vyšší platy. V zemi je zhruba 3500 textilních továren zaměstnávajících čtyři miliony lidí. Mnozí z nich žijí z minimální mzdy, která je v přepočtu zhruba 2600 korun měsíčně.
Čtěte také: Čínský online gigant pro mladé Shein představuje vše, co je špatně s rychlou módou
Nejistota a otazníky, jakou cestou se Bangladéš vydá, živí obavy velkých západních firem, které zemi využívají coby lacinou textilku světa. Některé společnosti, jako třeba maloobchodní řetězec Walmart nebo také Disney, se už poohlédly jinde a obrací se na konkurenční výrobce především v dalších zemích jihovýchodní Asie.
„Do továren volali španělští nebo němečtí dodavatelé a řekli: Prozatím přesměrujeme čtyřicet procent našich objednávek do Kambodže nebo Indonésie,“ popisuje pro Financial Times Mamun Rašíd, poradce výrobců textilu v Bangladéši. „Neví, jak dlouho budou nepokoje trvat,“ vysvětlil důvody. Další značky pak míří do Indie nebo třeba Vietnamu.
Júnus obnovitel
Zemi nyní dočasně řídí nositel Nobelovy ceny za mír a dlouholetý kritik autoritářské premiérky Muhammad Júnus. Nový lídr se nechal slyšet, že jeho prioritou je obnovení pořádku.
„Bangladéš je v hluboké ekonomické a politické krizi. Nikdo jiný než Júnus nemá lepší předpoklady k řešení těchto potíží,“ konstatoval pro Financial Times nedávno na jeho adresu Asif Nazrul, profesor práva a člen Júnusovy dočasné vlády.
Do Bangladéše se mezitím chystá americká delegace, která má s Júnusem a dalšími zástupci země jednat zejména o tamní hospodářské situaci. Na programu jsou i setkání se zástupci soukromého sektoru. Spojené státy už dříve vyzvaly Dháku, aby přijala reformy v oděvním průmyslu, například dekriminalizaci odborů.
Stále více odborných hlasů ale volá po zbavení se bangladéšské závislosti na textilním průmyslu. „Žádná země nemůže dlouhodobě přežít na jediném odvětví,“ poznamenává Fahmida Khatun z think tanku Centre for Policy Dialogue.
O diverzifikaci ekonomiky se neúspěšně pokoušely už předchozí vlády a zůstává tak jedním z hlavních úkolů i pro Muhammada Júnuse. Čtyřiaosmdesátiletý ekonom a podnikatel kdysi založil banku Grameen, která v zemi rozšířila koncept mikropůjček. Díky nim se z chudoby vymanily tisíce žen.
Nyní stojí před ještě složitějším problémem: podaří se mu otočit kormidlem bangladéšské ekonomiky?
