V Africe eskaluje konflikt mezi lidmi a slony. Pomoct má obchod s jejich kly

„Kvůli slonům sklidíme každý rok méně úrody,“ říká farmářka Flora Mangwana ze severozápadu Zimbabwe v reportáži na webu Al Jazeera. Musí na svém poli i přespávat, aby jej chránila před stády slonů. „Letos bylo málo srážek a sloni se stávají velkým problémem, protože ničí naše lány,“ pokračuje.

Během období sucha se tak zintenzivňuje boj o jídlo a vodu mezi slony a obyvateli žijícími poblíž národního parku Hwange. Střetům nahrává také fakt, že v Zimbabwe se stavy slonů zvýšily nad hranici, kterou podle vyjádření nemůže stát zvládat. V parku Hwange je udržitelná populace o 10 tisíc slonech, nyní jich je ale více než 50 000. Celá země se potom může starat až o 55 000 chobotnatců, přičemž v Zimbabwe jich je podle vládních úřadů skoro jednou tolik – asi 100 tisíc.

Kvůli přemnožení slonů je nyní obchod se slony povolen v Botswaně, Namibii a Zimbabwe.

Narůstající střety ilustrují také čísla lidských obětí. Jenom letos dosud sloni zabili 60 lidí. Za celý minulý rok to přitom bylo 72 lidí. Do kontaktu s těmito divokými zvířaty se totiž dostávají také pastevci. „Travnaté plochy jsou nyní vzácné, a my musíme hledat lepší, abychom nakrmili náš dobytek,“ svěřuje se Thomas Tshuma.

Často ho tak kvůli suchu musejí hnát do chráněných obor a parku, kde potkávají slony. Aby svá stáda nebo pole ochránili, zakládají ohně, vytvářejí hlídací skupiny a používají různé zastrašující prostředky. Například repelenty proti slonům nebo chilli bomby. Jenže ty si nemohou dovolit všichni, protože na rozdíl od jiných států Zimbabwe finančně nepodporuje preventivní mechanismy.

The #Elephantsummit is here ☺

Permanent Secretary in the Ministry of Environment,Climate,Tourism & Hospitality Industry Mr. Munesushe Munodawafa opens the summit. pic.twitter.com/Wg3zaT1lgH

— Zimbabwe Environmental Law Association (ZELA) (@ZELA_Infor) May 23, 2022

Také z těchto důvodů svolalo Zimbabwe sloní summit, na němž se pokoušelo státy přesvědčit, aby umožnily prodej slonoviny. Pozvalo i zástupce dvou největších spotřebitelských trhů, tedy Japonsko a Čínu. Předtím zimbabwští úředníci ukázali zásoby klů velvyslancům ze Spojených států, Kanady, Francie, Velké Británie, Nizozemska, Německa a Švýcarska. To vše s cílem povolit obchod se slonovinou, což vyvolává mnohé kontroverze.

Kontinent rozdělený sloní otázkou

Zatímco ve Velké Británii přijali začátkem měsíce zákon o slonovině, jenž trestá nelegální nebo nezdokumentovaný prodej pokutou až 250 tisíc liber (přes sedm milionů korun), africký kontinent je podobnou otázkou rozdělen.

Na sloním summitu se proto jednalo zejména o změně Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Jde o jednu z nejdůležitějších dohod chránících původní faunu i flóru na mezinárodní úrovni a pomoci má zachránit některé druhy před vyhubením. Ty jsou v ní rozděleny do příloh podle stupně dohledu. Se zvířaty v příloze jedna je zcela zakázáno obchodovat. V příloze dvě je obchod pod mezinárodním dozorem a v příloze tři jsou druhy, s nimiž je obchod omezen regionálně.

Čtěte také: Vědci chtějí oživit „mamuta“. Měl by lidem pomoct se zastavením oteplování Země

Většina afrických i indických slonů je momentálně v příloze jedna. Nyní kvůli přemnožení, což CITES považuje za výjimečnou událost, je obchod povolen v Botswaně, Namibii a Zimbabwe. Což ovšem neplatí v případě byznysu se slonovinou. Právě to chce Zimbabwe změnit.

Rozdělení Afriky v této debatě lze ilustrovat na dvou skupinách států. Africká sloní koalice (ASK) je složená z více než 30 východoafrických a západoafrických zemí, které se staví proti prodeji slonoviny a chtějí zakázat jakýkoli obchod s kly. Naproti tomu Jihoafrické rozvojové společenství (JRS), kam patří i Zimbabwe, obhajuje právo na prodej slonoviny. V kontrastu s pojmenováním ASK, která má slony v názvu, žije většina z nich na území států JRS.

„Země bez slonů by se k tomu neměli vůbec vyjadřovat,“ komentoval to během turné s evropskými a dalšími velvyslanci ředitel agentury pro parky a divokou zvěř Zimbabwe Fulton Mangwanya. „Chceme prodej slonoviny prosadit v CITES, což nepůjde s odporem našich afrických bratrů a sester,“ dodal.

Celá tato debata přichází na pozadí koordinované snahy o ochranu zranitelných populací slonů. Jejich počty se v posledním desetiletí, mimo zmiňované státy, stále ztenčují. Programy na ochranu jsou ale nákladné, a proto z nich země často slevují. Náročné je to tak i pro Zimbabwe, jež bojuje s trojcifernou inflací, i pro Namibii, kterou sužuje rekordní sucho. Státy tak hledají prostředky pro tyto projekty v možném prodeji slonoviny.

Chceme odemknout hodnotu naší slonoviny, aby z toho měly prospěch i rodiny lidí zabitých slony nebo ti, které tato zvířata připravila o úrodu.

V Namibii financuje provoz a údržbu rezervací vláda spolu s mezinárodními dárci, ale peněz je stále méně. Země má přitom ve skladech 69 tun slonoviny z mrtvých zvířat nebo té, jež byla zabavena pytlákům. Zimbabwe má pak 137 tun této vzácné suroviny a tvrdí, že jejím prodejem by získalo až 600 milionů dolarů (přes 14 miliard korun).

„Taková čísla nedávají smysl,“ pronesl na sloním summitu jihoafrický ochránce přírody. „Je používána sazba, která byla v roce 2008 stanovena na 167 dolarů za kilogram a byla poměrně vysoká, ale čísla klesla, protože asijské země, tedy potenciální trhy, v té době zrovna slonovinu nakoupily a stále spotřebovávají staré zásoby,“ poukázal.

Tell @AbeShinzo, #Japanese gov to shut down its #ivory trade! Are trinkets worth eradicating an entire species for? https://t.co/OAmSCuPb40 pic.twitter.com/AyP2ffuARg

— ADM Capital Foundation (@ADMCapFound) October 26, 2017

Tato slova potvrdil i japonský velvyslanec v Zimbabwe Satoši Tanaka, který řekl, že jeho země má slonoviny dostatek a v nejbližší budoucnosti ji nemá v úmyslu nakupovat, i kdyby byl zákaz obchodu zrušen. „Japonsko to s ochranou životního prostředí myslí vážně, ale potřebujeme vědět, jak tato diskuse probíhá, protože ochrana přírody je pro nás velmi důležitá,“ odůvodňoval Tanaka svou přítomnost na summitu. Právě Japonsko mělo podle představitelů Zimbabwe odkoupit jejich zásoby, jak tvrdili před konferencí.

Velkým spojencem ve sporu na straně Zimbabwe a Namibie je další člen JRS Botswana. Ta má největší populaci slonů na světě – čítající více než 130 tisíc jedinců. Spolu se Zimbabwe tak mají téměř 50 % světových slonů. Obě země tvrdí, že jsou špatně vybaveny pro to, aby se vypořádaly s pytláky bez peněz z prodeje slonoviny. Zejména kvůli snižování příjmů z cestovního ruchu od roku 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19.

Špatný příklad z minulosti

Už v roce 2008 CITES povolila Botswaně, Namibii, Zimbabwe a Jihoafrické republice zbavit se svých slonovinových rezerv jednorázovým prodejem. Právě tehdy, jak už bylo zmíněno, si Čína i Japonsko nakoupily velké zásoby. Každopádně tímto příkladem z minulosti argumentuje ASK i neziskové organizace, které jsou proti povolení obchodu.

Studie ochránců přírody ukazují, že po povolení prodeje se v letech 2009-2013 celosvětově zvýšily záchyty pašované slonoviny opouštějící africké země ze 4,8 na 8,4 případu ročně. Index podílu nelegálně zabitých slonů (shromážděná terénní data od ochránců přírody a rangerů) ukazuje, že po roce 2008 došlo k „jasnému nárůstu“ slonů zemřelých nepřirozenými příčinami. To je přičítáno pytláctví, které bylo posíleno zvýšenou poptávkou zejména v Asii.

STARTING Today #Zimbabwe summit bid to revive global #ivory trade likely to drive elephant poaching surge🐘 "We simply cannot afford to repeat the mistakes of the past by restarting ivory trade" https://t.co/6aA0Qr4Pqx pic.twitter.com/jVVUv4XzJX

— Future for Elephants (@ElephantsFuture) May 23, 2022

V zemích Orientu je slonovina symbolem bohatství a používá se ve špercích, v intarzovaném nábytku a samozřejmě také v tradiční čínské medicíně. A právě Čína byla kdysi největším světovým spotřebitelem slonoviny, jehož vliv roste v Africe i v současnosti. Zatím se ale k prodeji staví také rezervovaně, zejména poté co pytlácké syndikáty zdecimovaly stáda slonů v Mosambiku, Tanzanii i Zimbabwe a bylo odhaleno jejich napojení na asijské „slonovinové krále a královny“.

V roce 2008 nepomohlo ani to, že legálně prodávaná slonovina byla za mnohem nižší cenu než na černém trhu. Zásobu 102 tun prodaly země s cenou 167 dolarů za kilogram. Na černém trhu to tehdy bylo 750 dolarů za kilogram. Každopádně i tak šly tolik potřebné peníze na ochranu slonů.

Čtěte také: Více než polovina druhů stromů je v ohrožení. S jejich zmizením hrozí kolaps ekosystému

Zimbabwe chce tyto prostředky použít i na platy rangerů, kterých má nedostatek. Fulton Mangwanya se domnívá, že potřeby země by uspokojilo dalších asi 1200 těchto zaměstnanců. Pomáhají také nezávislí dárci, například organizace International Fund for Animal Welfare, která dotuje páteřní personální síť rezervací.

Snahu prodat slonovinu a získat finance ilustruje i pozvání zástupců zemí EU a Severní Ameriky. Ti si mohli zásoby prohlédnout v hlavním městě Zimbabwe Harare. „I kdyby Evropská unie přišla a řekla, že si kly odkoupí a zničí je, tak je nám to jedno. My hlavně chceme odemknout hodnotu naší slonoviny, aby z toho měly prospěch i rodiny lidí zabitých slony nebo ti, které tato zvířata připravila o úrodu,“ komentoval při návštěvě Mangwanya.

Země, které mají na svém území největší populace slonů a musejí se o ně starat, tahají v tomto sporu za kratší provaz.

Optimistický pohled na věc nesdílí například Keňa nebo Gabon, jež jsou pro totální zákaz prodeje slonoviny. Stejně jako asi 50 nevládních organizací, které varovaly, že otevření trhu by zdecimovalo stáda, jež jsou v některých regionech na pokraji vyhynutí, a navíc to podle nich „vyšle nebezpečný signál pytlákům a zločineckým syndikátům“.

Klimatická krize ochranu prodražuje

Sloní summit, kde chtěli země JRS v čele se Zimbabwe přimět ostatní státy ke spolupráci, tak spíše ukázal rozdělení v této otázce. Je tak jasně vidět, že země, které mají na svém území největší populace slonů a musejí se o ně starat, tahají v tomto sporu za kratší provaz. Nicméně vzniklo komuniké, které žádá o zrušení zákazu obchodování se slonovinou. Skupina čtrnácti afrických zemí ho chce předat v listopadu v Panamě na konferenci CITES.

Naposledy o to usilovaly v roce 2019. Pět států, na jejichž území žije zhruba 70 % světové populace slonů, tehdy žádalo dalších 178 signatářů CITES o povolení takového obchodu. Návrh byl smeten ze stolu. Tehdy Zimbabwe hrozilo vystoupením z CITES a podobné zprávy se objevují znovu. Jenže opuštění CITES by těmto státům příliš nepomohlo – úmluvu by totiž musely opustit i nakupující země jako Čína, Japonsko či Vietnam, nejlukrativnější trhy. Existuje tedy potenciální nebezpečí, že i ony budou chtít vystoupit z CITES.

Čtěte také: Další obětí války je příroda. A ta na naše chování nezapomene

Na jednoznačném názoru ohledně povolení regulovaného obchodu se slonovinou se neshodnou ani experti. Zajedno jsou ale v tom, že největším nebezpečím pro slony je ničení a fragmentace životního prostředí, zvýšené negativní kontakty mezi člověkem a těmito majestátními divokými tvory a samozřejmě i zmíněná poptávka po jejich klech. Prvně jmenovaná rizika jsou spojena s klimatickou krizí a v krátkodobém horizontu budou nejspíš ještě palčivější.

Zatímco povolení prodeje z roku 2008 ukazuje možné nepříjemné dopady, lze najít i pozitivní inspiraci. Takovou může být Vicuñská úmluva, poprvé podepsaná v roce 1969, která se soustředila na obnovu populace jihoamerických velbloudovitých. Dokument ukazuje, že nesourodé hospodářské, kulturní a sociální zájmy v různých regionech se dají sladit a všechny zainteresované strany mohou u jednoho stolu dosáhnout dohody.

Zda to půjde v Africe, kde státy zatím nedokázaly najít v této otázce společnou řeč, není jisté. Měly by to být ale zejména tyto země, kdo se zasadí o budoucnost slonů. Je také znepokojující, že státy, kde jich žije nejvíc, nemají ve stěžejní oborové organizaci tak silné slovo, a že obyvatelé, kteří sdílejí životní prostor s divokými zvířaty, se nemohou opřít o fungující mechanismus ochrany a financování parků.

Navíc dalším problémem by mohla být rostoucí chudoba a ztráta pracovních míst a příjmů v cestovním ruchu. To usnadňuje nábor nových pytláků. Vše podtrhuje potřeba vydělat peníze na jídlo, které je stále dražší – i v důsledku války na Ukrajině. A v neposlední řadě nezapomínejme, že sloni afričtí jsou stále ohroženi, přestože se jim na několika málo místech naší planety daří.