Vztahy mezi Švédskem, Dánskem a muslimskými zeměmi poslední dobou procházejí těžkou zkouškou. Na veřejnosti dochází k pálení koránů i švédských vlajek, bojkotují se sportovní události. Vlády obou severských království mají dilema. Jak reagovat a neumenšit při tom svobodu slova?
„V Dánsku a Švédsku musí panovat svoboda slova,“ pronáší ve svém projevu dánsko-švédský aktivista a politik Rasmus Paludan krátce předtím, než v blízkosti kodaňské mešity zapálí se svými příznivci muslimskou svatou knihu korán. „Není to jeho první výstup, už to dělá přes dva roky. Takže už jsme si na něj zvykli a vzkazujeme mu: Nedělejte to, toto není svoboda slova, ale ubohá provokace,” okomentoval Paludanovo počínání jeden z pracovníků mešity.
Zároveň vyzývá muslimy žijící v Dánsku, tedy kolem 4,4 % tamějších obyvatel, aby na něj nereagovali. Ve Švédsku je číslo větší, k islámu se hlásí 8 % občanů.
Lídr dánské krajně pravicové strany Tvrdý směr známý pro své silné protimuslimské postoje v minulosti už mnohokrát zapaloval či jinak poškozoval korán – často na místech, kde se koncentruje muslimské obyvatelstvo. Na setkání s příznivci do něj kopal a používal ho jako fotbalový míč.
Nezdráhal se ani na pohřbech a při jiných náboženských rituálech. Letos se do hledáčků médií dostal hlavně v lednu, kdy svatou knihu zapálil před tureckou ambasádou ve Stockholmu. Protimuslimské akce už ale dávno nejsou jen doménou Paludana.
Incidenty jsou v obou zemích tak četné, že začaly ovlivňovat zahraniční politiku obou států. Teď hledají řešení, jak zajistit obyvatelům bezpečnost a zároveň zachovat právo na svobodný projev.
Turecký souhlas nepomohl
„Není to proto, že bychom se k tomu cítili nuceni, podle naší politické analýzy je to v nejlepším zájmu nás všech,“ oznámil na přelomu měsíce novinářům dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen. „Neměli bychom jen sedět a čekat, až se stane něco horšího.” Rasmussen slíbil, že se vláda bude snažit najít legální prostředek, jak nebezpečnému počínání z nenávisti zabránit.
Muslimské země mezitím vlády těch severských přímo vyzývají, aby pálení zastavily.
Vyhrocenou situaci neovlivnil ani souhlas tureckého prezidenta Erdoğana se vstupem Švédska do NATO. Právě pálení koránu bylo v minulosti důvodem, proč, slovy Erdoğana, mohlo Švédsko na zelenou od Turecka zapomenout.
I když jsou severské země vnímány jako bezpečný prostor pro osoby různých vyznání, soužití muslimů a seveřanů má zjevně trhliny. Strana Tvrdý směr, jíž je Paludan předsedou, je mimoparlamentním uskupením vzniklým jako reakce na selhání Dánské lidové strany (DF). Tato krajně pravicová formace zažila největší volební úspěch po volbách v roce 2015, kdy se stala druhou nejsilnější stranou. Evropu zrovna sužovala uprchlická krize, proto DF v kampani používala protiimigrační a euroskeptickou rétoriku.
Dánsko má za sebou tragickou zkušenost v roce 2015, kdy útočník arabského původu zabil v centru Kodaně dva civilisty
Nakonec ve vládě neusedla, poskytovala jí ale podporu – podobně jako dnes Švédští demokraté kabinetu Ulfa Kristerssona. Voliči ale její kroky úplně nedocenili, v následujících volbách podstatně oslabila a dnes se drží těsně na hranici pro vstup do Parlamentu. Proto část lidí vložila důvěru do nově vzniklého Tvrdého směru.
Podle průzkumu až polovina Paludanových příznivců dříve volila DF. Dvě procenta, která jsou v Dánsku potřeba pro vstup do Folketingu, ale zatím nepřekonala.
Vedle diplomacie spor zasahuje i do sportovních události. Už v březnu švédská delegace zvažovala bojkot halového mistrovství v atletice, které hostil právě turecký Istanbul. Důvodem byla událost z ledna, kdy protestující v Turecku zapalovali švédskou vlajku. Švédsko se akce nakonec zúčastnilo, ministerstvo zahraničí ale sportovce vyzvalo, aby dbali zvýšené opatrnosti.
Tím rozruch neskončil. Naposledy se Švédsko rozhodlo bojkotovat Mistrovství světa v zápasu do 20 let, které se koná v Jordánsku. Důvodem byla opět bezpečnostní situace. Bohužel ale nejde jen o sport, při kterém se mohou diváci cítit nervózně. Dánská zpravodajská služba PET nedávno varovala před zvýšeným rizikem teroristického útoku.
Svoboda nebo bezpečnost?
Situaci PET označila jako vážnou, což značí čtvrtý stupeň z celkových pěti. Dánsko má za sebou tragickou zkušenost z roku 2015, kdy útočník arabského původu zabil v centru Kodaně dva civilisty. Cílem útoku přitom měl být švédský karikaturista Lars Vilks, jenž proslul svou karikaturou proroka Mohameda jako psa, což vyvolalo protesty v islámských zemích a Vilksovi byla přidělena policejní ochrana.
Jeho osud sleduje švédský novinář deníku Dagens Nyheter Niklas Orrenius v knize Střelba v Kodani.
Pod tlakem jsou pak samozřejmě i komplexní mezinárodní vztahy. Irák zvažuje přerušení diplomatických styků se Švédskem, pokud pálení nezastaví. Došlo dokonce k zapálení švédské ambasády v Bagdádu a vyhoštění velvyslance.
Čtěte také: Ve Stockholmu hoří korán, v Bagdádu ambasáda. A ve světě doutná konflikt o víru a svobodu projevu
Jednání o nastalé situaci začala na obou stranách. Organizace islámské spolupráce vyzvala obě severská království, aby pálení koránu kriminalizovala. Dánská vláda vydala stanovisko, ve kterém pálení odsuzuje.
„Jde o hluboce urážlivé a bezohledné jednání několika jedinců. Těchto několik osob nereprezentuje hodnoty, na kterých je dánská společnost postavena,” uvedla vláda premiérky Mette Frederiksen s tím, že se její představitelé obávají důsledků pro dánskou bezpečnost.
V závěru prohlášení stojí, že vláda se teď zabývá možnostmi, jak zasáhnout v situacích, kdy dochází k urážkám jiných zemí, kultur a náboženství, kdy by to mohlo mít pro Dánsko značné negativní dopady s ohledem na bezpečnost.
Zároveň dodává, že se tak musí dít v rámci ochrany svobody slova a projevu. I zmiňovaná kniha Střelba v Kodani se zamýšlí nad otázkou, jestli je víc absolutní svoboda, nebo bezpečnost.
K čemu jsou knihy
Právě tento argument nejvíce komplikuje jednání v obou zemích. „Švédsko a Dánsko jsou dvě nejlépe fungující demokracie na světě. Hájíme svobodu projevu a svobodu demonstrací. Máme silnou tradici respektu k jiným lidem a různým vyznáním. Svoboda vyznání je přirozeným základem našich společností,” uvedl švédský premiér Ulf Kristersson v příspěvku, kde avizuje, že situaci intenzivně řeší se svým dánským protějškem, premiérkou Mette Frederiksen.
Kristersson rovněž předznamenal, že jeho kabinet už začal analyzovat právní situaci. Prozatím premiér představil nový zákon, který zpřísní kontroly na hranicích a přidá více pravomocí bezpečnostním složkám. Slibuje si od toho znemožnění vstupu do země lidem vnímaným jako hrozba, a tím pádem i prevenci další trestné činnosti, posílení bezpečnosti a zároveň zachování práva na svobodný projev.
Celá situace se nelíbí protiimigračním Švédským demokratům, o které se Kristerssenův kabinet opírá. Podle nich islamisté dlouhodobě pracují na islamizaci Švédska. A podle jejich poslance a předsedy výboru pro spravedlnost Richarda Jomshofa švédská společnost nepotřebuje žádné analýzy, musí se postavit za svobodu projevu.
Jomshof rovněž vyzývá k tomu, aby boj proti islamizaci začali Švédi brát vážně. Dialog o islámu podle něj ale není možný, neboť jde o nedemokratické a misogynní náboženství. Švédští demokraté rovněž požadují, aby země přestala do Iráku posílat finanční pomoc.
Podobný názor mají i jejich ideově spřízněné strany v Dánsku – již zmiňovaná Dánská lidová strana a také Nová pravice, která se z DF vyčlenila. Obě hnutí hlásají, že v Dánsku by měli rozhodovat Dánové.
Podporu překvapivě našly i ve zbylých pěti opozičních stranách – všechny společně prohlásily, že svoboda projevu by měla mít přednost před náboženskými dogmaty, a důsledně se ohrazují vůči slovům ministra Rasmussena o tom, že vláda se bude snažit najít „legální nástroj“, jak protiislámským akcím zabránit.
Podle premiérky Mette Frederiksen ale nic z toho ohroženo nebude. „Když jsme například již dříve zakázali veřejně schvalovat velezradu, bylo to proto, že nechceme, aby byli zrádci oslavováni. Je to volba, kterou děláme jako společnost. A stejně tak můžeme učinit volbu, že by nám nemělo být dovoleno nesmyslně zesměšňovat náboženské spisy, pokud to ohrožuje bezpečnost Dánů,” sdělila během mimořádného vystoupení v dánské veřejnoprávní televizi.
Projev ukončila se slovy, že knihy jsou určeny ke čtení, ne aby se pálily.
