Podle nejnovějšího výzkumu z Británie mladí lidé chybí v práci ze zdravotních důvodů častěji než čtyřicátníci. Na vině jsou psychické problémy, ale situaci je třeba chápat v širších ekonomických souvislostech.
„Mladá generace je přecitlivělá“. Tento názor zazní téměř pokaždé, když se z „mladých lidí“ stane téma diskuze – ať už v médiích, na Twitteru, nebo na rodinné sešlosti.
Téma duševního zdraví a odolnosti se vznášelo třeba nad diskuzí o „generačním sporu“, který odstartoval otevřený dopis Jiřího Černického oznamující jeho vlastní odchod z pražské UMPRUM.
„Pedagogové tímto jakoby přestávají učit umění a stávají se spíše amatérskými psychology, kteří mají za úkol vytvořit pro studenty žádoucí komfort,“ napsal v něm.
Komentátorům, kteří zastávají tento názor, se musela hodit zpráva, jež přišla v pondělí z Velké Británie: „Nejmladší pracující se omlouvají z práce ze zdravotních důvodů častěji než čtyřicátníci“.
V historických srovnáních jde o zásadní obrat. Až doposud platila u zdravotních absencí intuitivní rovnice – čím jsou lidé starší, tím spíš nebudou moct pracovat kvůli zdravotním potížím.
Lidé trpící psychickými problémy se s vyšší pravděpodobností spíše řadí mezi nízkopříjmové obyvatele.
Příčinou změny pak není fyzická kondice, ale mentální zdraví. Více než třetina lidí mezi 18 a 24 lety trpí „běžnými mentálními poruchami“ (CMD), tedy úzkostmi, depresí anebo bipolární poruchou. Ještě v roce 2000 přitom stejná data platila pouze pro 24 procent lidí z této věkové skupiny.
Výzkum zdůrazňuje také genderový nepoměr – tyto potíže se vyskytují u 40 % žen, ale pouze u čtvrtiny mužů.
Tato data na první pohled zapadají do skládačky o nesmiřitelném střetu mezi „boomery“ a „zoomery“.
Pokud se však podíváme na celou věc právě skrze vztah mentálního zdraví a práce, můžeme se dobrat k produktivnějším zjištěním.
Úzkost, chudoba nebo obojí?
„Lidé s problémy v oblasti mentálního zdraví mají s vyšší pravděpodobností nízkopříjmovou práci než ti bez problémů,“ píše se v reportu think-tanku Resolution Foundation.
To není žádná novinka. Britský epidemiolog Michael Marmot už v roce 2010 zkoumal vztah mezi výskytem zmíněných CMD a bohatstvím, respektive chudobou. „Děti a dospělí z pětiny nejchudších domácností mají třikrát vyšší pravděpodobnost než ti z pětiny nejbohatších,“ zjistil tehdy.
Důležitost toho, kolik má člověk na účtu, zdůrazňují i další data ze Spojeného království. Téměř polovina lidí, kteří dluží peníze, má také psychické problémy.
Čtěte také: „Terapie divočinou“ stojí rodiče statisíce. Jejich děti může stát i život
V debatách o mentálním zdraví často zaznívá vliv pandemie covidu. K razantnímu propadu ale došlo už při finanční krizi na začátku dekády. Celosvětové studie také potvrdily vztah mezi depresí a sociálními nerovnostmi.
Británie se s tehdejší finanční krizí přitom rozhodla bojovat tak, že vykuchala veřejné rozpočty a ve velkém privatizovala. Dnes už se ví, že to mělo katastrofické dopady například na veřejné zdravotnictví, kam spadá i přístup k psychologické a psychiatrické péči.
V pondělí zveřejněná studie od Resolution Foundation rovněž upozorňuje na zajímavý aspekt – univerzity se staly „semeništěm psychických problémů“.
Depresemi mnohem častěji trpí queer lidé, v psychiatrii zase čelí diskriminaci lidé černé barvy pleti.
Vysokoškolské vzdělání a s ním spojené příležitosti přitom zůstává statisticky nejlepší šancí na to, jak se dostat k lépe ohodnoceným pracovním místům.
Mladí lidé tak mají na výběr ze dvou možností – buď se nechat pohltit stresujícím a vysoce konkurenčním závodem o dobře placená místa. Anebo zůstat chudí, ale pak čelit s tím spojeným dlouhodobým problémům, včetně těch psychických.
Řečeno jinak – na startu produktivního věku si vybírají mezi finanční jistotou vykoupenou vyhořením, nebo psychickými problémy spojenými s chudobou.
V Británii přitom za posledních deset let klesly reálné mzdy o deset procent. Nájmy mezitím o stejnou částku stouply jen za poslední roky a lidé žijí ve strachu z evikcí – vystěhování bez udání důvodu s dvouměsíční lhůtou. V letošním průzkumu agentury YouGov pak třetina nájemníku a nájemnic odpověděla, že jejich situace s bydlením negativně ovlivňuje jejich mentální zdraví.
Majetková a příjmová situace pak jen násobí dopady dalších nerovností – depresemi například mnohem častěji trpí queer lidé, v psychiatrii zase čelí diskriminaci lidé černé barvy pleti.
Nejsme v tom sami
To pochopitelně neznamená, že všechny problémy s mentálním zdravím způsobují společenské nerovnosti a diskriminace. Dokud ale budeme vnímat psychické problémy jako individuální záležitost, s jejich řešením to příliš nepomůže.
A právě tímto směrem se diskuze vedená prizmatem „souboje generací“ často vydává.
Když například mileniálská tiktokerka obviňuje boomery, že vychovali „generaci, která má nejčastěji deprese“, vyvolává to dojem, že za psychické problémy může jen výchova, již určuje jediný širší faktor – příslušnost ke generaci.
Pokud chceme, aby byla diskuze o mentálním zdraví užitečná pro všechny, neměli bychom ji nechat tvarovat schématickým rozdělením na generace, které vymysleli dva pochybní byznysoví konzultanti.
