Ač boje na Ukrajině okupovaný poloostrov Krym zatím míjejí, informační válka a nenávistná propaganda vůči Kyjevu zde běží na plné obrátky. Odpůrci ruské agrese jsou nyní ve větší míře zadržováni a zastrašováni. O aktuální napjaté atmosféře na poloostrově si Voxpot povídal s přední ukrajinskou lidskoprávní aktivistkou Olhou Skrypnyk.
Sešly jsme se v útulné kavárně v centru Prahy, kam dorazila z konference OBSE ve Vídni. Ačkoliv za sebou měla náročný program a hlavu plnou nepříjemných zpráv z domova, velmi ochotně odpověděla na všechny mé otázky. Ty tentokrát směřovaly především k situaci na osm let okupovaném poloostrově Krym, o němž se ve světle probíhajících bojů na Ukrajině hovoří podstatně méně.
Přitom právě dnešní plnohodnotná válka dává Kyjevu velkou šanci získat ztracený Krym zpět, domnívá se Olha Skrypnyk, která je vedle obhajoby lidských práv rovněž představitelkou iniciativy Krymská platforma. Ta usiluje o diplomatický návrat anektovaného území.
Olha Skrypnyk má k tomuto přímořskému a slunnému regionu blízko. Před anexí poloostrova v březnu roku 2014 totiž žila v Jaltě. Poté však byla nucena kvůli svým protiokupačním postojům spolu s manželem Krym opustit. Jak říká, na sbalení měli jen několik hodin. V té době byla ještě přesvědčena, že odjíždí jen dočasně. Domov nakonec s mužem našla v Kyjevě, odkud pomáhá řadě perzekuovaným aktivistům.
Zatímco Ukrajina plní přední stránky světových médií, konkrétně o Krymu se už tolik nemluví. Jaké jsou vlastně nyní pocity mezi lidmi? Bojí se války, nebo třeba podporují ruskou invazi?
Do 24. února byly nálady různé, proruské i proukrajinské. Nyní se vše ještě více vyostřilo. V prvních dnech války jsem dostala spoustu zpráv od Krymčanů, kteří mi psali, že vpád nepodporují. I ti, kteří dříve stáli za Ruskem. Zářným příkladem je moje babička. Je jí 81 let. Je to takzvaný sovětský člověk. Za celých osm let, co probíhá okupace Krymu, nepovažovala Putina za válečného zločince. Byla plně ovlivněna ruskou propagandou. I ona však teď pochopila, že Rusko bombarduje její vnučku. Otevřely se jí oči.
Spousta mužů nesmí opustit Krym – od dubna totiž probíhá nové kolo nabírání vojínů, a řada z nich se tak skrývá.
Jsou tam samozřejmě stále lidé, kteří píšou písmeno Z, i ti, kteří zpočátku vycházeli ven s plakáty „Ne válce“. Takový případ se odehrál 9. března v Simferopolu. Jedna žena vyšla k památníku Tarase Ševčenka (ukrajinský národní básník; pozn. redakce) s květy a protiválečným plakátem. Zadrželi ji, následně se uskutečnil soud a dostala pokutu 35 tisíc rublů. Podobně byli zadrženi i krymskotatarští aktivisté.
Válka se aktivně dotýká statisíců Krymčanů. Mnoho tamních mužů bylo mobilizováno, ač jít bojovat nechtěli. Víme, že krymští vojíni jsou posíláni do oblastí Chersonu, Melitopolu a dalších lokalit. O řadě z nich už nemáme žádné zprávy.
Mají vzhledem k okolnostem obyvatelé Krymu tendenci odjíždět z poloostrova?
Mnoho lidí se rozhodlo odjet ještě před počátkem invaze, kdy už bylo napětí patrné. Problém pak nastal hned 25. února. Tehdy Rusko zavřelo checkpoint s Ukrajinou. Nyní je možné opustit poloostrov jen přes Kerčský most, cesta je ale velmi složitá. Most je zahlcený ruskou vojenskou technikou. Navíc při výjezdu z Krymu probíhají přísné kontroly. Spousta mužů ale odjet ani nemůže – od dubna totiž probíhá nové kolo nabírání vojínů, a řada z nich se tak skrývá. Z Krymu nelze v tuto chvíli ani odletět. Letiště v Simferopolu je uzavřené.
Čtěte také: Stydíš se psát o podřadných genech? Vytáhni zeměpis. Za ruskou tyranii ale zima nemůže
Zvýšil se podle vás počet zadržených osob?
Ano, bohužel vidíme nová trestní stíhání za špionáž a správní řízení. Nemůžeme říct přesné počty. Rusko zakazuje zveřejňovat informace o činnosti FSB. Nemůžu říct, zda jich je víc, ale pokračuje to.
Krym se do Ukrajiny jednou vrátí
V Rusku se po vpádu na Ukrajinu rapidně zpřísnila cenzura. Je kupříkladu zakázáno používat slova jako „válka“ nebo „ruská invaze“. V případě takzvaného „šíření nepravdivých informací“ hrozí i 15 let vězení. Předpokládám, že tento tlak se ještě ostřeji projevuje na Krymu.
To je pravda. FSB navštěvovala domácnosti a rozdávala lidem upozornění. Lze v tom vidět jistou taktiku zastrašování. FSB se zprvu soustředila především na „preventivní zapůsobení“ na proukrajinsky smýšlející lidi či aktivisty. Do toho se ještě více aktivizovali prorusky orientovaní obyvatelé a mnozí z nich začali vyhrožovat těm, kteří jsou pro Ukrajinu.
Mám kolegyni novinářku, která žije v Kyjevě, její rodina ale zůstala na Krymu. Tito proruští aktivisté či agenti, nevím, jak je přesně nazvat, kontaktovali její rodinu a zastrašovali je. Pak psali do redakce této novinářky a vyhrožovali jí i jejím kolegům, že znají adresu rodičů a podobně. Takhle přesně – přes příbuzné na Krymu – vyhrožují lidem, kteří poloostrov opustili.
Moskva usiluje o to, aby za 20 let žilo na Krymu převážné ruské obyvatelstvo a vše ukrajinské bylo zapomenuto.
Ví se, že mnoho Ukrajinců z okupovaných oblastí země deportuje Putinova armáda do Ruské federace či Donbasu. Přijíždějí takto lidé i na Krym?
Ano, jedno z prvních měst, odkud Rusko začalo odvážet lidi, byl Mariupol. Rusko tam nejdřív vytvořilo strašnou humanitární krizi a pak vybudovalo své takzvané koridory. Přitom podle mezinárodního práva agresor nemá právo deportovat tyto lidi na své území. Avšak děje se to, a to ve velkém měřítku. Část lidí byla vyvezena i na Krym. Příkladem je město Džankoj, kam byli přivezeni lidé podle všech indicií právě z Mariupolu. Následně je rozmístili v místní škole, v níž pak zpívali ukrajinské národní písně, takže je vidět, že tam asi nebyli vyvezeni dobrovolně.
Dále víme, že například obyvatele Chersonu deportovali do Simferopolu a Jalty. Mnozí Ukrajinci ovšem na Krymu trvale nezůstávají. Některé posílají dále přes Kerčský průliv do pevninského Ruska. Většinou přijíždějí do Rostova na Donu, zde přebývají ve špatných podmínkách. Máme informace, že jim v některých případech není poskytována dostatečná strava ani zdravotní péče. Tito lidé jsou také zbavováni ukrajinských pasů a dostanou místo nich jakýsi dočasný ruský doklad.
Znovu se debatuje o statusu Krymu na dalších 15 let. Jak se vy jako Krymčanka na to díváte? Myslíte si, že by se mohl Krym zas stát regulérní součástí Ukrajiny.
Já naprosto věřím, že se Krym do Ukrajiny jednoho dne vrátí. Teď to bude asi znít drsně, ale tato plnohodnotná válka, která se nyní vede, je jednou z cest, jak vrátit Krym zpět tam, kam patří. V případě, že Ukrajina zvítězí a celý svět ji podpoří, Rusko bude nuceno odejít i z Krymu. Jestliže požadujeme po Rusku, aby stáhlo své vojáky z našeho teritoria, týká se to i Donbasu a samozřejmě také Krymu.
Původní obyvatele nahrazují Rusové
Poloostrov je okupován už osm let. Když jsem četla vaše články, měla jsem pocit, že Rusko se v posledních letech snažilo na Krymu zničit všechno ukrajinské. Psala jste například to, že Moskva usiluje o průběžnou přeměnu obyvatelstva.
Již od roku 2014 Moskva přijímá kroky pro postupnou rusifikaci poloostrova. Jak už jsem zmínila, jednou z účinných pák je donutit pomocí výhrůžek obyvatele Krymu s proukrajinskými názory, aby poloostrov opustili.
Na druhou stranu Ruská federace vozí na Krym své občany. Po anexi se nejprve jednalo o členy represivních složek, tedy FSB, policisty, vojáky, s nimiž přijely i jejich rodiny. Poté Moskva vytvořila učitelský a lékařský program, v rámci kterého přivážela na poloostrov ruské pedagogy a zdravotníky – minimálně na tři roky.
Čtěte také: Dopis z Ruska: Měli jsme odjet, když to ještě šlo
Jde samozřejmě o lidi, kteří nemají s Ukrajinou nic společného a řada z nich je silně indoktrinovaných kremelskou propagandou, třeba právě ti učitelé. Můžeme hádat, kolik obyvatel federace našlo takto na Krymu již svůj domov. Podle mých odhadů se jedná o zhruba 300 tisíc Rusů, přičemž samotný Krym má dva miliony obyvatel.
To už je značně vysoký podíl.
Ano, a to je jen můj minimální odhad. Podle některých signálů se může počet nových ruských osídlenců pohybovat až kolem půl milionu. Moskva usiluje o to, aby za 20 let žilo na Krymu převážné ruské obyvatelstvo a vše ukrajinské bylo zapomenuto. Je to zkrátka součást jejich strategie, jak si definitivně poloostrov přivlastnit.
Velkou měrou k tomu již nyní přispívá masová propaganda, která se využívá hlavně ve vzdělání. Ve školách se prosazuje pouze ruská identita. Na 200 tisíc krymských dětí se neučí nic o naší kultuře, historii, ukrajinském jazyce… Jak to vypadá v praxi? Na Krym byli přivezeni bojovníci – představitelé donbaských lidových republik –, kteří byli dětem představeni jako hrdinové. Tito muži jim vyprávěli, jak bojovali s Ukropi (hanlivé označení Ukrajinců; pozn. redakce) a jací jsou to nepřátelé a tak podobně. Vyvstává zde otázka, co z těchto dětí vyroste. Do této propagandy je mimochodem zapojená i ruská pravoslavná církev, jejíž kněží také šíří nenávist k Ukrajině a zemím Západu.
Nejlepší receptem na boj s propagandou je zaměřit se na běžné potřeby lidí. Práce s důstojnou mzdou, vzdělání, fungující zdravotnictví i infrastruktura.
Předpokládám, že čím dál většímu nátlaku čelili v posledních letech i krymští Tataři.
Ano, v posledních letech se jejich situace ještě zhoršila, zvláště minulý rok, kdy zavřeli Narimana Celâla, jednoho z nejznámějších krymskotatarských aktivistů, který poloostrov neopustil. Jeho případ poměrně silně zarezonoval a ukázal na zhoršující se pozici Tatarů. Na konci roku 2021 bylo mezi zhruba 120 místními politickými vězni 79 krymských Tatarů. Je pro ně těžké získat v krymskotatarském jazyce vzdělání. Ničí se postupně památníky jejich kultury, třeba Chánský palác v Bachčisaraji. Rusko prohlásilo, že bude tento skvost renovovat, avšak ve skutečnosti kulturně nejhodnotnější části unikátního komplexu zničilo.
Lépe bude pod Kyjevem než pod Moskvou
V souvislosti s pronásledováním odpůrců ruské okupace Krymu a separatistické vlády v Donbasu přijala Verchovna rada Ukrajiny zkraje letošního roku zákon o sociálně-právní ochraně osob zbavených osobní svobody. Norma zatím nevstoupila v platnost, nestihl ji totiž podepsat prezident. V čem měl zákon pomoct perzekuovaným lidem?
Upravoval především ekonomickou podporu těmto lidem. Na Ukrajině však již fungoval státní mechanismus finanční pomoci pro politicky pronásledované i jejich rodiny. Sama jsem působila v komisi, která rozhodovala o tom, kdo na tento příspěvek bude mít nárok, a kdo ne. Na základě našeho rozhodnutí stát vyplácel rodinám či přímo těmto perzekuovaným, pokud se jim podařilo vycestovat z Krymu a Donbasu, podporu 100 tisíc hřiven (okolo 80 tisíc Kč) ročně na schůzky s advokátem, výjezdy za vězněnými příbuznými a další potřebné úkony. Z pozice člena komise mohu říct, že to fungovalo velmi spolehlivě.
Čtěte také: Bábuška se sovětskou vlajkou se stala ruským symbolem invaze na Ukrajinu
Takže jestli to dobře chápu, plánovaný zákon se soustředil zejména na finanční stránku.
Nejen na ni. Řešil i jiné otázky, například psychologickou a rehabilitační pomoc po věznění či zajetí. Zákon se vztahoval na všechna okupovaná území. Byly v něm také popsány praktické mechanismy pro zpětné získání dokladů či pomoc s bydlením.
Osobně by mě na závěr velmi zajímalo, jak z vašeho pohledu může Ukrajina po osmi letech tvrdé propagandy přesvědčit obyvatele Krymu a Donbasu, aby se do ní znovu vrátili.
Zaprvé je důležité zmínit, že na Krymu a Donbasu zůstali i proukrajinsky smýšlející lidé, již nyní tam tedy podpora je a bude na čem stavět. Zadruhé, obyvatelé Krymu i Donbasu dřív žili pod vládou Ukrajiny. Mohou tak životní a bezpečnostní podmínky srovnávat, a věřte mi, že třeba na Krymu byla značná část lidí velmi rozčarována. Nejlepší receptem na boj s propagandou je ale zaměřit se na běžné potřeby lidí. Normální práce s důstojnou mzdou, vzdělání, fungující zdravotnictví i infrastruktura. Jestli se tam Ukrajina vrátí, zaměří se na to, aby lidem poskytla tyto naprosto zásadní věci.
Sama dobře vím, jak nyní na Krymu probíhá onkologická péče, v podstatě nijak. Podle mým informací nemají onkologičtí pacienti v Rusku přístup k moderním medikamentům. Jestli takový člověk přijde do ukrajinské nemocnice, kde mu potřebnou péči poskytnou, bude to mít svůj efekt. Toto je cesta, kterou Ukrajina půjde. Nikoliv propagandou a nesplnitelnými sliby, ale konkrétními skutky.
