Podívat se na příjmy a výdaje dost často odkryje důležité motivy. Nejinak tomu je u ozbrojených konfliktů. Nyní se nabízí shrnout byznysové pro a proti dvacetileté války v Afghánistánu. Přijít na své si v ní mohli i moderní žoldáci. Ale za jakou cenu?
Při prvním pohledu jsou čísla týkající se Afghánistánu strašlivá. I přes napumpování země západními penězi zůstává sedmou nejchudší na světě. Podle Asijské rozvojové banky žije 47 procent populace pod hranicí chudoby a téměř 75 procent rozpočtu rozpuštěné vlády pocházelo z mezinárodní pomoci.
Celkově podle výpočtu Brownovy univerzity utratily Spojené státy v Afghánistánu 2,26 bilionu dolarů. To je 300 milionů denně. Zhruba 800 miliard dolarů představovaly přímé náklady na boj a 85 miliard dolarů na výcvik afghánské armády. Díky tomu mohli její piloti odletět včas ze země a znemožnit tak Tálibánu dostat se k letadlům.
Utéct stihl i bývalý prezident Ašraf Ghaní, který naložil penězi čtyři auta a jeden vrtulník. Naneštěstí se mu všechna hotovost do dopravních prostředků nevešla a byl nucen nechat část ve své vlasti.
Nebyli to jen průmysloví giganti, kdo vytěžil v Afghánistánu nemalé finance. Na výplatních páskách se pravidelně vyskytovaly i soukromé vojenské společnosti.
Následně zmrazil Washington rezervy afghánské centrální bance ve výši devíti a půl miliardy dolarů a Mezinárodní měnový fond zrušil své půjčky. To se týká i 460 milionů dolarů v rámci humanitárního programu pro boj s covidem. Tamní měnu afghání lidé směňovaly za dolary, které posílaly do zahraničí, takže se propadla. Nyní v zemi rostou ceny potravin a je vysoká inflace.
Většina Afghánců tedy na ozbrojeném konfliktu nijak nevydělala, ale existují i tací, kteří na „válce proti teroru“ tržili. Na místě je vzpomenout na personu non grata Juliana Assange. „Od začátku bylo záměrem poslat peníze evropských a amerických daňových poplatníků skrze Afghánistán do rukou nadnárodní bezpečnostní elity. Cílem je proto válka nekonečná, nikoli úspěšná,“ uvedl.
Pětice zbrojních gigantů si mne ruce
Vydělat se dalo například na zakázce vojenských uniforem pro afghánskou armádu. Lesní maskovací stejnokroje stály dohromady 28 milionů dolarů a mířily do země, v níž je hustě zalesněno pouhé jedno procento povrchu. Problémům neunikly ani mnohem větší obnosy. V roce 2018 bylo odhaleno, že došlo k promrhání nebo přímo ke zneužití patnácti miliard dolarů.
Takové částky ale představují pouhé kapky v moři, podíváme-li se na zisky pěti největších dodavatelů americké obrany, jimiž jsou Boeing, Raytheon, Lockheed Martin, Northrop Grumman a General Dynamics.
Boeing má smlouvy s americkou armádou k bombardéru B-1, B-52s, transportnímu letounu C-17, stíhačkám F-15 a F-18 a k dalším strojům. Raytheon vydělal v roce 2020 až 145 milionů dolarů, když podepsal kontrakt na výcvik již zmiňovaných afghánských letců. Lockheed Martin je známý jako dodavatel vrtulníků Black Hawk. General Dynamics vyrábí hojně používané obrněné vozidlo LAV-25 a IT produkty. A to je pouhý zlomek nasmlouvaných zakázek.
Článek serveru The Intercept vypočítává, že pokud by investor 18. září 2001 rozdělil rovnoměrně deset tisíc dolarů do těchto společností, akcie by dnes dosáhly hodnoty 97 795 dolarů. Naproti tomu, pokud by vložil stejné peníze do indexového fondu S&P 500, měl by pouze 61 612 dolarů. Velká pětka obranných korporací tedy překonala akciový trh o 56 procent.
„Tato čísla vyvrací …, že byla válka v Afghánistánu neúspěchem. Naopak, z pohledu některých nejmocnějších lidí v USA to mohl být mimořádný úspěch,“ píše se v textu. Každopádně přisuzovat zvyšování zmíněných částek pouze Afghánistánu je zavádějící. Nárůst obranných rozpočtů USA z 305 miliard v roce 2001 na 754 miliard v roce 2021 byl poháněn mnoha faktory. Odůvodněním pro nakupování nových stíhaček, raket, lodí a ponorek bylo zejména obnovené napětí s Ruskem a Čínou. Svou roli hrála i válka v Iráku.
Dalšími velkými hráči byly ropné společnosti jako ExxonMobil, které dodávaly armádě palivo, nebo korporace jako Fluor, jíž americké ministerstvo obrany zaplatilo od roku 2015 celkem 3,8 miliard dolarů, podle všeho většinou za logistické služby.
Rovněž bystřejší vyšší důstojníci využili šance, kterou jim válka proti terorismu nabídla. Svědčí o tom ostatně závěry vyšetřování iniciativy POGO, nestranné organizace pro odhalování plýtvání penězi či střetů zájmů. Podle nich se v letech 2008–2018 stalo kolem 380 důstojníků po odchodu ze služby vládními lobbisty, konzultanty dodavatelů obrany nebo členy představenstev firem dodávajících zboží či služby americké armádě.
Nebyli to zdaleka jenom průmysloví giganti, kdo vytěžil v Afghánistánu značné množství financí. Na výplatních páskách se pravidelně vyskytovaly také soukromé vojenské společnosti.
Soukromé vojenské společnosti provázela v Afghánistánu celá řada zločinů a skandálů. Od zabíjení civilistů a spolupracovníků po obchod s drogami.
Moderní žoldáci v akci
Pro pochopení, jak moc jsou dodavatelé vojenských služeb v dnešní době důležití, stačí potvrzení amerického ministerstva obrany, že ve čtvrtém fiskálním čtvrtletí roku 2020 stát využil více než 27 000 dodavatelů. Nutno podotknout, že deset až dvacet procent z nich vystupovali v bojových rolích v oblastech Afghánistánu, Iráku a Sýrie. V samotném Afghánistánu přitom „pracovníci dodavatelů“ převyšovali vojáky tři ku jedné. Letos na jaře jich tam bylo stále kolem sedmi tisíc.
V Afghánistánu působili například zaměstnanci společnosti DynCorp International. Ta dostala 2,5 miliardy dolarů na výcvik a vybavení tamní policie. Kromě toho společnost poskytovala osobní strážce prvnímu prezidentovi po vládě Tálibánu Hámidu Karzajovi.
Soukromé vojenské společnosti (SVS) provázela také celá řada zločinů a skandálů. Od zabíjení civilistů a spolupracovníků po obchod s drogami. Při válce za demokratický Afghánistán americká vláda používala a přehlížela očividně nedemokratické způsoby.
Jednou z nejkontroverznějších SVS byla společnost Four Horsemen se sídlem v USA. Ta zažila problémy například v květnu 2009. Jejich zaměstnanec Robert W. Langdon zabil svého afghánského spolupracovníka. Langdon byl povolán k zásobovacímu konvoji mířícímu z Kábulu do Ghazní, který byl napaden. Po příjezdu nařídil konvoji pokračovat, ale afghánský spolupracovník to odmítl s tím, že je to příliš nebezpečné. Langdon jej následně zastřelil a vyšetřování potvrdilo, že před příjezdem pil a kouřil hašiš. Byl odsouzen afghánskými soudy k smrti, následně se trest zmírnil na dvacet let.
Vězení se v Afghánistánu dočkal i Philip Young, který pracoval pro Američany vlastněnou společnost Elham. Young zabil svého tlumočníka poté, co mu odmítl obstarat afghánskou ženu.
V zemi také figurovala firma Academi. Tu provází skandály z Iráku, kde začala fungovat ještě pod známějším jménem Blackwater. V květnu 2006 došlo v Bagdádu k výbuchu a kontraktoři Blackwater jeli právě kolem. Když k místu dorazili záchranáři, začali po nich pracovníci bezdůvodně střílet. Známější případ je však z roku 2007, kdy čtyři muži z Blackwater zabili sedmnáct iráckých civilistů a dvacet zranili při eskortě amerického velvyslance. Následně se společnost přejmenovala na Xe Services a v roce 2011 na Academi.
Šokující je též video, na kterém kontraktoři britské SVS Aegis Defense Services náhodně střílejí civilisty a poslouchají přitom Elvise Presleyho.
V Afghánistánu před SVS varoval bývalý šéf kábulské kriminální policie Ali Shah Paktiawol: „Roky naši vládu před tímto průmyslem varuji. Našel jsem důkazy, že jsou zapojení do pašování drog, prostituce a prodávání zbraní. V jednom případě jsem přistihl konvoj předávající zbraně Tálibánu. Snažil jsem se vznášet proti nim obvinění, ale pokaždé je soudy odmítly.“
Za posledních dvacet let se u vyhrocených konfliktů evidentně stále více snoubí politické cíle s obchodními. Ve válce proti terorismu se z veřejných prostředků utratily biliony dolarů, které putovaly do zbrojního průmyslu i soukromých vojenských uskupení. Najdeme tedy nepochybně i lidi, kteří na rozdíl od většiny z nás vnímají Afghánistán jako vítězství. A exprezident Ašraf Ghaní mezitím přemýšlí, jak utratit „svých“ 169 milionů dolarů.
