Média z takzvané alternativní až dezinformační scény získávají na Slovensku po nástupu Roberta Fica stále větší vliv. Noví ministři jim na rozdíl od mnohých mainstreamových serverů ochotně poskytují rozhovory i komentáře. Stanou se u našich sousedů konspirační weby hlavními šiřiteli vládní agendy?
Kdysi radila, jak připravit ten nejlepší čokoládový fondán, dnes na svém kanálu hostí přední tváře Smeru a další politiky z národoveckého spektra. Netají se svou slabostí pro růžovou barvu, láskou k pečení a zájmem o psychologii. A nechává si říkat Mimi.
Mnohá z jejích videí mají statisíce zhlédnutí a rozhovor jí neodmítl dát ani Robert Fico. Není divu – velký dosah, žádné konfrontační otázky, přátelská atmosféra a souhlasné přikyvování.
Bývalé známé cukrářce Miriam Šramové se tak povedlo něco, o čem se řadě jiných bloggerů a novinářů jen zdá. Stát se médiem, s nímž hlavní vládnoucí strana ochotně komunikuje, a to dokonce tuze ráda. Nic na tom nemění ani fakt, že si na její platformě podávají dveře osoby spojené s dezinformačním prostředím.
Naši voliči věří Infovojně, tak tam budu chodit. A proč ne? Kolik hoaxů zaznělo v relevantních kvazi médiích,“ říká lídr SNS Andrej Danko.
Mezi ně jednoznačně patří třeba Daniel Bombic, vystupující pod přezdívkou Danny Kollár, na něhož jsou na Slovensku vydány rovnou tři zatykače. Na kontě má mít šíření extremistického obsahu, kyberšikanu a zveřejňovaní citlivých osobních údajů. Navzdory tomu se za ním Šramová pro rozhovor vypravila až do Velké Británie, kde se Bombic před spravedlností dlouhodobě ukrývá.
Protislovenské prostitutky
Časy ještě větší slávy ale kanál youtuberky Mimi zřejmě teprve čekají. Jestliže určité části médií vyhlásila ústřední koaliční strana Smer otevřenou válku, některým alternativním titulům, jež v minulosti mnohdy prokazatelně šířily hoaxy a konspirace, naopak dává zelenou.
„Naši voliči věří Infovojně, tak tam budu chodit. A proč ne?“ uzemnil redaktora pořadu „Karty na stôl“ před několika dny předseda nejmenšího vládního subjektu Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko. K tomu pak dodal, že Infovojna se pyšní větší sledovaností než Slovenský rozhlas.
„Kolik hoaxů zaznělo o očkování v relevantních kvazi médiích. Kolik falešných reportáží…“ pokračoval dále ve svém rozhořčení Danko a svůj výstup završil slovy, že „alternativa nabízí lidem více pravdy než mainstreamový tisk“.
Fakt, že zmiňovaný kanál loni po ruské invazi Národní bezpečnostní úřad kvůli pochybnému obsahu na krátkou dobu vypnul, ho zřejmě příliš netrápí. Sám je tam totiž častým hostem a velmi dobře ví, že i díky této mediální strategii jeho SNS překročila práh slovenského parlamentu.
Zatímco výdělky z rostoucí sledovanosti prokremelských, často konspiračních webů šplhají k výšinám, v prostředí mainstreamových sdělovacích prostředků roste naopak nervozita.
Je všeobecně známé, že slova o špinavých protislovenských prostitutkách a šiřitelích nenávisti poslouchají někteří novináři z úst Roberta Fica už od doby jeho pádu v roce 2018. S jeho opětovným návratem do premiérského křesla však jeho útoky vůči vybraným serverům nebezpečně nabírají na intenzitě a přesouvají se i od slov k činům.
Čtěte také: „Balím kufry a mizím pryč.“ Ficův kabinet čeká těžký boj o slovenské mozky
Ještě předtím než nová vláda dostala důvěru, označil její předseda čtyři velká slovenská média – Denník N, deník SME, portál Aktuality.sk a televizi Markíza – za nepřátelská vůči straně Smer. Následně je nezapomněl obvinit ze lží, manipulací a zamlčování některých informací, přičemž oznámil, že s nimi nebude nadále komunikovat.
Pohrozil jim též, že nebudou vpuštěna na Úřad vlády. K tomuto kroku sice zatím nedošlo, avšak Ficova ignorace nadále pokračuje. „Ptají se ho na věci, které by rád zamlčel nebo na ně nemá jasnou odpověď. Stalo se dokonce, že ho jeden novinář z Markízy načapal při lži,“ sdělil Voxpotu politolog Radoslav Štefančík důvody, proč se právě tato média netěší u Fica oblibě.
Nová vláda stěží dovede vyřešit zásadní problémy ve školství, zdravotnictví či rozvoji regionů, tak aspoň zatočí s fiktivním nepřítelem.
I když se předseda Smeru ostře obouvá do tisku už pěknou řádku let, nyní je přece jen něco jinak. Dnes s médii, jež jsou k jeho krokům mnohdy kritická, svádí boj coby vítěz voleb a premiér, čímž útokům dává určitou legitimitu. „Je to taková show pro jeho voliče. Vytvořil jim umělého nepřítele z médií, neziskovek či liberálů,“ komentuje současnou situaci redaktor slovenského Denníku N Vladimír Šnídl, jehož Voxpot oslovil.
„Současná vláda stěží dovede vyřešit zásadní problémy ve školství, zdravotnictví nebo rozvoji regionů, tak alespoň zatočí s fiktivním nepřítelem,“ pokračuje známý novinář. Sám zatím větší změny od nástupu Fica v rámci redakce nepozoruje. Jak také připomíná, předseda Smeru se s jeho médiem nebaví již od vzniku titulu v roce 2015.
Čeho se ale Šnídl obává víc, je, aby zástupci Smeru a dalších národoveckých stran svou stále vyostřenější rétorikou neinspirovali nějakého osamělého člověka k něčemu daleko horšímu. Zatím se Denník N musí smířit s tím, že na jeho stránkách exkluzivní rozhovor s premiérem či ministrem ze Smeru či SNS (strana Hlas je k médiím zatím sdílnější) jen tak nevyjde.
Miliony návštěv, tisíce eur
Prázdné místo po „zapovězených redakcích“ však nezůstane dlouho neobsazené. Štafetu v tomto ohledu ochotně přebírá takzvaná alternativní mediální scéna, která současnou vládu velebí, anebo alespoň nekritizuje, zato nadále pranýřuje opozici.
Při rozkliknutí některých webů se pak člověku otevře obsah, který by se rovnou mnohdy mohl přejmenovat na ruské státní noviny. Nekončící kritika očkování proti covidu, Ukrajiny, Washingtonu, EU a vůbec celého „progresivistického“ Západu.
Z výčtu nepřátel nejsou vyčleněni opoziční politici, neziskovky, prezidentka Čaputová ani zástupci řady serverů hlavního proudu. A tomuto důkladnému „masírování“ vydatně sekunduje i sám premiér. „Výrazně chránily lidi před mediálními manipulacemi, lžemi a podvody takzvaných mainstreamových médií,“ zastal se otevřeně alternativních kanálů Fico.
Tím, že před mnohými z nich varují kvůli šíření hoaxů i bezpečnostní úřady, si zjevně on ani jeho koaliční kolegové hlavu příliš nelámou.
Aby ne, podle průzkumu Globsecu věří nejrozšířenějším konspiracím až třetina Slováků, což z nich dělá velkou a atraktivní skupinu potencionálních voličů. Odráží se to ostatně i na sledovanosti a čtenosti řady dezinformačních kanálů, která dosahuje až k milionům návštěv za měsíc. Kromě toho se z některých těchto platforem stali v poslední době aktivní šiřitelé vládní propagandy.
Čtěte také: Ples příšer na Slovensku. Jmenuje nakonec Čaputová vládu konspirátorů a „starých tváří”?
Výsadním postavením se v tomto ohledu může pochlubit teprve tři roky starý webportál eReport, pro nějž se už loni ujala přezdívka „hlásná trouba Smeru a Hlasu“. Právě politici těchto stran se v tamním pořadu „Bez cenzúry“ střídají nejčastěji. Žádné nepříjemné nástrahy a konfrontační otázky tu na ně totiž nečekají. Místo toho se mohou spolehnout na podporu a přitakávání.
Jako příklad mohou posloužit ostře sledované policejní čistky, jimiž zahájil nový ministr vnitra Matúš Šútaj Eštok své angažmá v čele rezortu. Zatímco jeho rozhodnutí vzbudilo u velké části společnosti obavy a nevoli, v útulném studiu eReportu se dočkal pochvaly, že je „správný politik na správném místě“.
Redaktora Hlavných správ Bohuše Garbára dokonce kamery načapaly, jak přijímá úplatek od pracovníka ruské ambasády.
To, že se do pořadu chodí respondenti mnohdy „vykecat“, netají ani sám zakladatel platformy a moderátor Fedor Flašík. „Já jen vedu diskusi, a ty povídej, co máš na srdci“. Divák se tu zkrátka dozví to, o čem mainstream údajně mlčí.
Místopředseda Smeru a známý milovník revolucionáře Che Gevary Luboš Blaha mu tak v interview připomene, jak progresivisté nenávidí Slovensko. Ministr zahraničí Juraj Blanár zase to, že prvořadý je občan Slovenska, a ne žádný Ukrajinec nebo imigrant! Výčet návštěv vládních politiků je ovšem daleko delší.
Vedle ustavičné kritiky opozice v čele s Michalem Šimečkou, z něhož se stal ideální terč pro všechny útoky, nechybí na kanále ani evergreeny o Sorosově neviditelné ruce, která ničí Slovensko.
Kde se bere taková náklonnost webportálu eReport k novému kabinetu? Odpověď nabízí minulost samotného zakladatele média a současně hlavního redaktora Fedora Flašíka. Pětašedesátiletý podnikatel totiž dříve působil jako volební manažer Smeru a ještě předtím spolupracoval s Mečiarovým HZDS. Podle řady kritiků má k Ficově straně nadále velmi blízko a je dokonce označován za mecenáše Smeru.
Čtěte také: Slovenská povolební kocovina. O nové vládě rozhodnou Ficovi černí koně uvnitř Hlasu
Sounáležitost se stávající koalicí se Flašíkovi pořádně vyplácí. Portál Infosecurity ve své obsáhlé analýze zjistil, že se web eReport měsíčně těší 1 130 000 návštěvám a vydělá zhruba 12 tisíc eur. O budoucnost své platformy se podle Denníku Postoj Flašík neobává. Naopak věří, že se z původně alternativních serverů brzy stanou „média vždy s prvními informacemi“, jež zároveň zůstanou kritická k opozici.
Portál eReport není dnes na Slovensku zdaleka jediným kanálem, který si může co do svého zisku spokojeností mnout ruce. Tím hlavním, kdo si z alternativního pohledu na svět udělal přímo zlatý důl, je nepochybně server „Hlavné správy“. Médium se může pyšnit 3,7 milionu návštěv, na reklamě je schopno utržit až 85 100 eur. Ani tam se člověk žádné kritiky směřující na vládní trojku nedočká, ba naopak.
Déjà vu z éry Mečiara
Komentáře Hlavných správ neváhají některé renomované novináře označovat za protislovenské dezinformátory a zcela jednoznačně vyznívají ve prospěch Ruska. Podle Denníku N se jedná o jeden z klíčových kanálů, kterým se po Slovensku šířila po roce 2014 prokremelská propaganda. Třeba i tím, že překlápěl texty z ruských stránek.
Někteří jeho redaktoři ale zašli ještě mnohem dál. Například Bohuš Garbár, jehož načapaly přímo kamery, jak přijímá úplatek od pracovníka ruské ambasády. Za špionáž a korupci si nakonec od soudu odnesl podmínku a tučnou pokutu v hodnotě 15 tisíc eur.
Jakmile se veřejnost Fica nabaží a jeho kabinetu začne klesat důvěra, svezou se s ním na vlně propadu zřejmě i dezinformační kanály a servery.
V Hlavných správách sice už od své špionážní aféry přistižený Garbár nepůsobí, prokremelský obsah média však nikterak nezeslábl. Doplňuje ho jen vícero článků k domácí politice a v posledních dnech třeba i exkluzivní rozhovor s ministrem zahraničí Blanárem ze Smeru. Interview v takovém typu média by přitom bylo ještě před pár lety nemyslitelné, po letošních volbách už to ale není nic překvapivého.
Zařadí se tedy „alternativa“ mezi klasický, všeobecně akceptovatelný novinářský proud a bude nadále sbírat fanoušky? To definitivně ukáže čas. Jednoduché to mít ale zřejmě nebude. Svou současnou prezentací a servilitou se totiž tato média v očích společnosti upsala vládní garnituře.
Jak píše ve svém komentáři Martin Behul, jakmile se veřejnost Fica nabaží a jeho kabinetu začne po čase klesat důvěra, svezou se s ním na vlně propadu zřejmě i dezinformační kanály a servery. Své by o tom ostatně mohla vyprávět média kdysi blízká expremiéru Vladimíru Mečiarovi.
Čtěte také: „LGBTQ, interrupce i Holland.“ Volební Slovensko a Polsko rezonují Českem
Právě paralely s jeho érou jsou dnes v mnoha ohledech do očí bijící. Vedle toho, že měl Mečiar nakloněná veřejnoprávní média, mu rovněž přizvukovaly některé komerční noviny. „Šířily tehdy hodně protimaďarský sentiment, vztahy obou zemí byly v 90. letech dost napjaté,“ připomíná Voxpotu spoluzakladatel webu Konspiratori.sk Peter Jančárik.
Řadu z těchto médií přitom po odchodu kontroverzního Mečiara čekal velký pokles zájmu. Kromě vytváření fiktivního nepřítele totiž nepřinášela ani kvalitní a zajímavý obsah, ani žádné hluboké analýzy a investigativy.
Příkladem mohou být třeba stranické noviny Slovenská republika, na něž si dnes málokdo vzpomene. Vydají se po této trajektorii i současné takzvaně alternativní platformy?
