Ve Stockholmu hoří korán, v Bagdádu ambasáda. A ve světě doutná konflikt o víru a svobodu projevu

Před největší švédskou mešitou ve Stockholmu stojí letos 28. června kordon policistů. Za ním za zvuků švédské hymny pochoduje muž s bílými AirPody v uších, cigaretou v koutku a dvěma švédskými vlajkami v rukou. Za asistence dalšího muže pak rozehrává hlavní bod svého programu – s výtiskem koránu si pohazuje, vkládá do něj plátky slaniny, šlape na něj a vytrhanými stránkami si utírá boty. Chvíli si se svým „sparingpartnerem“ s knihou kopou jako děti s hakisákem. A následně ji zapálí.

Swedish police authorised another Quran-burning ‘protest’ in Stockholm yesterday, on the day of Eid al-Adha in front of the main central mosque in the Swedish capital.

The provocative and hateful ‘protest’ was attended by two men, one of whom is an Iraqi national, who… pic.twitter.com/sZ581MAXcK

— 5Pillars (@5Pillarsuk) June 29, 2023

Nové dějství se má odehrát ve čtvrtek 20. července. Ve středu totiž místní policie oznámila, že povolila další protestní shromáždění před iráckou ambasádou ve Stockholmu. Při té má dojít ke spálení koránu a také irácké vlajky. Podle dostupných zpráv má být jejím svolavatelem opět Momika. V reakci na plánovaný protest v noci na čtvrtek několik stovek lidí napadlo budovu švédské ambasády v Bagdádu a podpálilo ji. Voxpot již dnes ve svém zpravodajství o tomto incidentu informoval.

Ačkoliv červnový protest mezi zhruba dvěma stovkami přihlížejících – včetně místních muslimů – podle Al-Džazíry vzbuzoval čin spíše posměch než rozhořčení, na mezinárodním poli vyvolal bouři.

Akt, ale také jeho povolení ze strany švédských úřadů, odsoudila Organizace islámské spolupráce sdružující 57 převážně muslimských zemí, stejně jako mnoho jednotlivých vlád. Maroko stáhlo ze země svého velvyslance, a příjezd toho íránského byl zas odložen naneurčito. Vlády řady zemí – například Saúdské Arábie, Bangladéše, Kuvajtu, Jordánska, Iráku, Íránu či Spojených arabských emirátů – si pak švédské velvyslance předvolaly „na kobereček“.

Francouzský velvyslanec při OSN Jérôme Bonnafont uvedl, že lidská práva mají chránit lidi, nikoli náboženství a jejich symboly.

Protestující zaplnili ulice pákistánských či bangladéšských měst a vnikli také do budovy švédské ambasády v Bagdádu. Talibán pozastavil činnost švédských humanitárních organizací v Afghánistánu, a Turecko zase událost, jež se odehrála krátce před summitem NATO ve Vilniusu, využilo jako další záminku k obstrukcím ohledně švédské žádosti o vstup do Aliance.

Spálení koránu odsoudil i papež František, podle kterého musí být každá kniha považovaná za posvátnou respektována z úcty k věřícím, a svoboda projevu nesmí být nikdy použita coby důvod k opovrhování druhými.

Významná a kontroverzní reakce se pak odehrála na půdě Rady pro lidská práva OSN. Ta totiž na návrh Pákistánu schválila rezoluci, jež mimo jiné vyzývá státy, aby „předcházely a stíhaly činy a obhajobu náboženské nenávisti, které představují podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí“.

Pro přijetí rezoluce hlasovalo 28 zemí, především afrických, asijských a jihoamerických. Dvanáct států bylo proti a sedm se zdrželo. Oponovaly jí především země EU (včetně České republiky) a také Velká Británie či Spojené státy. A to zejména kvůli tomu, že rezoluci vnímaly jako konfliktní se svobodou projevu.

Čtěte také: Šrámy způsobil ženám i literatuře. Sexuální násilí v elitních kruzích rozkryla švédská novinářka

Například německá velvyslankyně při OSN Katharina Stasch označila činy ve Švédsku za „hrozivou provokaci“, ale dodala, že „svoboda slova někdy znamená také snášet názory, které se mohou zdát téměř nesnesitelné“. Francouzský velvyslanec Jérôme Bonnafont pak zase uvedl, že lidská práva mají chránit lidi, nikoli náboženství a jejich symboly.

Podobně hovořil i mluvčí české diplomacie Daniel Drake, který ale poukazoval i na další problematické části. Zmínil například to, že akt pálení koránu by se neměl automaticky – již ze své definice – vykládat jako podněcování k nenávisti. Kritizoval i veřejné poukázání na evropské státy či použití přídavného jména „svatý“ před slovem „korán“, což podle něj neodpovídá sekulárnímu a neutrálnímu charakteru OSN.

Proč znesvěcení koránu tolik dráždí?

Silná odezva, kterou podobné akce vyvolávají, se nám z pozice sekulární země s nízkou mírou institucionalizované religiozity může zdát nepochopitelná. Avšak pro zhruba dvě miliardy muslimů, kteří tak tvoří asi čtvrtinu světové populace, je korán nejen ústředním náboženským textem, ale autentickým slovem božím – zjevením, které Bůh předal proroku Mohammedovi.

S protestním pálením biblí se možná častěji setkáme na Západě, a to spíše z politických důvodů.

Jako takový je – především ve své originální arabské verzi – každý výtisk koránu vnímán jako předmět úcty, se kterým je potřeba podle toho zacházet. Například před tím, než knihu vezmou do ruky, vykonávají muslimové rituální očistu (wudú‘). Její znesvěcení či zesměšňování proto především ortodoxněji ladění muslimové vnímají jako rouhání. Navíc v řadě zemí islámského světa jde také o porušení zákona, které podléhá přísným trestům – včetně doživotního odnětí svobody, či dokonce trestu smrti.

Se znesvěcováním a pálením jiných náboženských textů se setkáme málokdy – ze strany muslimů většinou pouze v odvetě za spálení koránu, ale i to je poměrně výjimečné. Především proto, že křesťané i židé jsou pro muslimy „lidé knihy“, kteří de facto vyznávají stejného boha, jen jiným způsobem, a jejich posvátné knihy chovají v úctě.

Možná častěji se setkáme s protestním pálením biblí na Západě, a to spíše z politických důvodů. A dlužno dodat, že konzervativní křesťané (a politici), například ve Spojených státech, nesou takové pálení Písma svatého podobně nelibě jako muslimové znesvěcení koránu.

Červnový protest před stockholmskou mešitou navíc přišel v období, kdy muslimové po celém světě oslavovali jeden ze svých nejvýznamnějších svátků – Íd al-adhá neboli Svátek obětování. Při tom si připomínají události známé i křesťanům a židům, příběh Abraháma (arabsky Ibrahíma). Ten byl ve své oddanosti připraven Bohu obětovat svého syna – podle židů a křesťanů Izáka, podle muslimů prvorozeného Izmaela, praotce prvních arabských kmenů. Bůh však jeho ruku na poslední chvíli zastavil.

Je tak zřejmé, že Salwan Momika, svolavatel a hlavní protagonista protestu, chtěl nepochybně provokovat co nejvíce. Jaké však byly jeho motivy?

„Myslitel, spisovatel a svobodný ateista“

Momika plánoval svůj protestní happening uskutečnit již dříve – v únoru však policie jeho záměr spálit korán před iráckou ambasádou zakázala. S odůvodněním, že by to mohlo vyvolat nepokoje, jaké si už Švédsko zažilo v loňském roce. Ty tehdy přišly poté, co krajně pravicový švédsko-dánský politik Rasmus Paludan oznámil svůj záměr antiislámského „turné“, při kterém plánoval navštívit švédská města s velkou muslimskou populací a pálit v nich korán během měsíce ramadánu.

Policejní zákaz Momikovy akce nicméně v dubnu zrušil správní soud s tím, že právo se shromažďovat a protestovat je možné omezit pouze v případě, že představují konkrétní bezpečnostní riziko.

Média popisují Momiku jako iráckého křesťana a uprchlíka, který usiluje o zákaz koránu. On sám se pak na své facebookové stránce označuje za „myslitele, spisovatele a svobodného ateistu“. Jeho osobní historie je však daleko barvitější.

V reakci na Momikův happening požádal jiný muž švédskou policii o povolení akce, při níž u izraelské ambasády ve Stockholmu spálí bibli a tóru.

Před svým příchodem do Švédska byl Salwan Momika politicky aktivní v Iráku, kde údajně založil Stranu syrské demokratické unie (nezaměňovat se Stranou syrské unie, která spojení s tímto mužem odmítá). Objevila se i videa, která mají dokazovat, že Momika byl vůdcem křesťanské milice, která tvořila součást šíitských Brigád Imáma Aliho. Ty bojovaly proti Islámskému státu, ale současně budily značné kontroverze – mimo jiné už tím, že jejich operačním velitelem byl Abú Mahdí al-Muhandis, jehož Spojené státy označovaly za teroristu. Nakonec ho v roce 2020 zabily při dronovém útoku.

V roce 2018 Momika z Iráku odešel a v dubnu 2021 získal ve svém novém útočišti na tři roky povolení k pobytu. Švédské občanství mu však dosud přiznáno nebylo. A právě blížící se vypršení jeho legálního setrvávání v zemi může být jedním z impulzů ke zmíněným aktivitám.

Zřejmě nebude náhoda, že zveřejnil fotokopii své žádosti o povolení protestu, na které sice začernil svou adresu a číslo osobního dokladu, ale své telefonní číslo a e-mailovou adresu ponechal viditelné. Ty veřejně uvádí i na svých účtech na sociálních sítích. Zdá se tak, že na negativní reakce a výhružky, které podobné činy zpravidla vyvolávají, je připraven. Či na ně dokonce čeká.

Čtěte také: Umělá inteligence podle kněze z Googlu nabyla vědomí. Blíží se nadvláda robotů?

„Celá tato taktika je součástí jeho strategie, jak se švédským úřadům prezentovat jako oběť, které hrozí nebezpečí, a požádat o ochranu,“ domnívá se libanonský novinář žijící ve Švédsku Jerry Maher. Připomíná také jeho minulost bojovníka, který se účastnil ozbrojených střetů v Iráku, což dává důvod k tomu, aby byly jeho azylové doklady a povolení k pobytu ohroženy. „Nedávné změny švédských migračních zákonů přinesly zpřísnění, které vedlo k několika vyhoštěním,“ dodává žurnalista.

Současně se Momika netají svými politickými ambicemi. Po odchodu na sever Evropy začal spolupracovat se Švédskými demokraty, tamní krajně pravicovou stranou s neonacistickými kořeny, a nyní oznámil, že za tento subjekt hodlá kandidovat do parlamentu.

S poměrně divokou teorií o Momikových motivech pak přišel Írán. Tamní ministerstvo informací uvedlo, že byl v roce 2019 naverbován izraelskou rozvědkou, Mosadem. Spálení koránu pak prý bylo pečlivě naplánované ve spolupráci s Tel Avivem. Mělo „odvést pozornost od ohavných zločinů páchaných izraelským režimem, především ve městě Dženín na okupovaném Západním břehu Jordánu“.

Nečekaná dohra

Překvapivou dohru celého incidentu představuje událost, která se odehrála v sobotu 15. července. V reakci na Momikův happening totiž jiný muž, jehož jméno média neuvádí, požádal švédskou policii o povolení akce, při které v blízkosti izraelské ambasády ve Stockholmu spálí křesťanskou bibli a židovskou tóru. K akci, proti které důrazně protestoval nejen Izrael, ale například i Pákistán, mělo dojít právě ve zmíněný den.

Pálení koránu a další útoky na citlivá místa víry jsou u protiislámských aktivistů především z řad krajní pravice oblíbeným způsobem protestu.

Na místě však svolavatel – třicátník, který uvedl, že je muslim – před shromážděnými přihlížejícími a zástupci médií odhodil zapalovač na zem a prohlásil, že nic pálit nebude. A že by to neměl dělat nikdo. „Mezi svobodou projevu a zločinem z nenávisti je tenká hranice. Mohu kritizovat korán, ale jeho spálení není svoboda projevu. Není dobré, když nerespektujeme jiná náboženství. Je mi velmi líto, že se pálí korán,“ řekl muž. „Jsem muslim, my [knihy] nepálíme. Chci ukázat, že musíme respektovat jeden druhého,“ uvedl také.

Čtěte také: Na jejich mítincích už nacistické uniformy nepotkáte, i tak se Švédští demokraté vrací k extremismu

Pálení koránu a další útoky na citlivá místa víry jsou u protiislámských aktivistů především z řad krajní pravice oblíbeným způsobem protestu. Známe je ostatně i z České republiky, kdy například v roce 2013 před vchod do brněnské mešity někdo rozházel vepřové kosti, pomazal kliku sádlem a pověsil na ni kus vepřového (z pohledu islámu nečistého) masa. A podobných akcí si brněnská, ale například i pražská mešita zažily vícero.

Z pohledu aktivistů vystupujících proti islámu je takové útočení na citlivá místa pochopitelné, a to právě kvůli silným reakcím, kterou takové činy vyvolávají. Na těchto – pro nevěřící těžko pochopitelných – reakcích totiž mohou demonstrovat „netoleranci“ a „tmářství“ islámu (ač je taková netolerantní reakce vyvolána netolerantní akcí), a tím přiživit protiislámské nálady ve společnosti.

Bez pohledu na pohnutky protestujících, podobné události, a především reakce na ně dokazují, jak hluboce je svět rozdělený, když přijde na otázky náboženského přesvědčení a jeho konfliktu se svobodou slova.

Náboženství zkrátka zůstává i dnes mimořádně silným hnacím motorem, který nezřídka prorůstá i s politikou. A to nejen v muslimských zemích nebo v Rusku, kde tamní pravoslavná církev tvoří jeden z pilířů Putinovy moci a nástrojů propagandy, ale i na Západě. Příkladem pak může být protipotratová či antiLGBTQ+ legislativa ve Spojených státech či v Polsku.