Olympiáda v Paříži nabídne francouzským firmám lukrativní příležitost otestovat své bezpečnostní systémy v bezprecedentním rozsahu. Zatímco Elysejský palác argumentuje bojem proti terorismu, lidskoprávní organizace varují před nenávratným krokem k dystopické budoucnosti.
Francouzská investigativní novinářka Ariane Lavrilleux má za sebou náročné tři týdny. Vše začalo 19. září, kdy na dveře jejího bytu zazvonil v šest hodin ráno tým z Generálního ředitelství pro vnitřní bezpečnost (DGSI).
Lavrilleux v šoku sledovala, jak jí agenti prohledávají počítač a mobil a extrahují z nich všechna data, aby ji následně odvedli do vazby. Zde strávila téměř dva dny, během nichž ji policisté podrobovali dlouhému výslechu. „Spala jsem v chladu na molitanové matraci a měla jsem žízeň,“ popsala po propuštění.
Za zadržením novinářky stojí takzvané Egypt Papers. Tak se jmenuje série článků, které v roce 2021 Lavrilleux publikovala se svými kolegy na investigativním serveru Disclose.
Popisují několik případů spoluúčasti Paříže na zločinech spáchaných režimem Abdela Fattáha as-Sísího v Egyptě. Jde například o zapojení tajných služeb do náletů na pašeráky podél hranice s Libyí či prodej špionážních softwarů francouzských společností. Ty Káhira využívá k šikaně politických odpůrců, novinářů či homosexuálů. Firmy měly také dohlížet na výcvik egyptských zpravodajců k obsluze těchto technologií.
Půjde o bezprecedentní nárůst sledovacích a represivních schopností státu, které svým rozsahem v Evropě nemají obdoby.
„Zajímala je jediná věc: vypátrat naše zdroje. Ty zdroje, které nám umožnily odhalit zločiny spáchané na civilistech,“ uvedla Lavrilleux po propuštění z vazby. Novinářky se vzápětí zastaly lidskoprávní organizace, žurnalistické asociace, včetně Evropská federace novinářů, jež v reakci na tento incident podala podnět v rámci Rady Evropy.
„Jde o součást širšího útoku na novináře, kteří se snaží odhalit neprůhledné jednání francouzských zpravodajských služeb,“ prohlásila generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamard.
Případ ve Francii rozvířil debatu o novinářské svobodě, právu na informace, ale také o sledovacích technologiích a soukromí. Tamní vláda se netají tím, že podporuje rozvoj vlastních sledovacích softwarů a s argumentem boje proti terorismu se snaží legitimizovat jejich používání i na vlastním území.
Olympijské špehování
V této snaze by zemi mohla zásadně nahrát olympiáda, jež se v Paříži příští rok uskuteční a během které Francie otestuje bezpečnostní systém kamer a dronů vybavených softwarem na rozpoznávání podezřelých objektů. Ten svým rozsahem nemá v Evropě obdoby.
Ačkoli má jít pouze o dočasné opatření, mnozí odpůrci z nevládních organizací varují před jeho zneužitím. „Půjde o bezprecedentní nárůst sledovacích a represivních schopností státu,“ upozorňuje organizace pro ochranu digitálních práv La Quadrature du Net.
Čtěte také: Na ženy bez šátku nasadili sledovací software. Do íránských měst se vracejí mravnostní hlídky
Jak ukazuje zpráva francouzské veřejné agentury Národní komise pro informatickou svobodu (CNIL) z roku 2022, tamní technologické firmy se specializací na kamerové systémy jsou na vzestupu. Za rok 2020 zaznamenaly celkový příjem ve výši 1,6 miliardy eur a nárůst o 7 %. Stát je podporuje ve snaze vyrovnat se americké či čínské konkurenci.
„Pokud nebudeme podporovat vývoj francouzských či celoevropských řešení, riskujeme, že se staneme závislými na softwaru vyvinutém zahraničními mocnostmi,“ uvádí parlamentní zpráva z dubna 2023. „Francouzi dávají americkým start-upům přístup ke svému soukromí a biometrickým údajům, a státu je odpíráno rozpoznávání obličeje na veřejnosti, aby zajistil bezpečnost lidí?“ argumentoval republikánský senátor Stéphane Le Rudulier.
Les Français donnent accès à leur vie privée, leurs données biométriques à des startups américaines mais il faudrait refuser à l’Etat la reconnaissance faciale dans l’espace public pour garantir notre sécurité ?
Oui à la vidéo protection encadrée et par reconnaissance faciale pic.twitter.com/bmqcrUkP8F
— Stéphane Le Rudulier (@slerudulier) June 12, 2023
Francie proto například vybídla firmy k předkládání projektů „nejlepších technologických řešení pro bezpečnostní výzvy“ v hodnotě 2,5 milionu eur. Společnosti je pak mohou ve spolupráci se stáními výzkumnými ústavy testovat na veřejných akcích.
Většina těchto systémů se zaměřuje na snímání a kontrolu davu. Jejich možnosti se nyní zkoušejí třeba na ragbyovém mistrovství světa, vnímaném coby „generálka“ před olympiádou. V souvislosti s ní se často zmiňují jak menší start-upy jako XXII, pracující s AI a videoanalýzou v reálném čase, tak etablovaní technologičtí a obranní giganti jako Safran, Atos či Thalès.
I mnozí levicoví politici se bojí nesouhlasit s monitorováním veřejného prostoru. Bojí se, že je obviní z měkkosti k zločinu.
Právě také Thalès se přitom dotýkají zmíněné Egypt Papers. Pod firmu, kterou z 25,6 % vlastní francouzský stát, totiž spadá společnost Ercom-Suneris, jež dodala egyptskému režimu software Cortex vortex. Ten umožňuje geolokalizovat mobil člověka v reálném čase i bez toho, aby telefonoval.
Dalším držitelem podílu Thalèsu je pak francouzský zbrojní gigant Dassault Systèmes, který zase Egyptu prodal svůj supervýkonný vyhledávací systém Exalead, umožňující sběr dat o občanech.
„Masivní systém kybernetického sledování instalovaný francouzskými společnostmi s tichým souhlasem úřadů umožňuje bezprecedentní represi egyptské občanské společnosti,“ uvádí se v Egypt Papers.
Liberté, égalité, sécurité
Trend sledovacích technologií je ve Francii na vzestupu již několik let. Zatímco ministr vnitra Gérald Darmanin propaguje policejní drony a instalaci veřejných kamer, jichž je v současnosti ve Francii téměř milion, některá tamní města sahají po technologiích jako řešení sociálních konfliktů či prevenci terorismu.
Radnice Saint-Étienne tak například do ulic města nainstalovala mikrofony, které mají upozornit policii na podezřelé zvuky. V Nice, kde došlo v roce 2016 k rozsáhlému teroristickému útoku, pak loni oznámili projekt kamerového rozpoznávacího softwaru na bázi AI.
Čtěte také: Latinská Amerika pod dohledem Velkého bratra. V ulicích i ve virtuálním prostoru
Vedení města zdůrazňuje, že nejde o technologii rozpoznávání obličeje, která je ve Francii zakázaná, nýbrž o alternativní software založený na rozpoznávání tvaru a barev. Vůči kritice se město ohrazuje tvrzením, že podobný systém by dokázal při zmíněném atentátu zachránit desítky životů.
Právě argument prevence terorismu ve francouzské společnosti – traumatizované několika rozsáhlými islamistickými útoky – velmi rezonuje. „I mnozí levicoví politici se bojí nesouhlasit s monitorováním veřejného prostoru. Bojí se, že je obviní z měkkosti k zločinu,“ uvedla Noémie Levain, analytička La Quadrature du Net.
„Je to polarizovaná debata mezi good guys a bad guys. Když jste proti masovému sledování, jste automaticky s bad guys,“ shrnuje situaci Estelle Massé z nevládní organizace Access Now.
