„Věřím, že Rusko nakonec donutíme platit Ukrajině reparace,“ říká slovenský europoslanec

„Ukrajina platí nejvyšší oběť a je naší povinností jí stát v její cestě za evropským snem pevně po boku – cihlu po cihle, dům po domu, školu po škole,“ apelovala ve svém velmi emotivním projevu minulý týden předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen na Konferenci o obnově Ukrajiny 2023.

Nebylo divu – v procítěném poselství totiž žádala členské státy Evropské unie o navýšení jejich příspěvků do společné unijní kasy, z níž by měla mimo jiné v následujících čtyřech letech putovat další finanční pomoc Ukrajině. A ne zrovna malá. V rámci speciálního evropského fondu chce Brusel vyčlenit napadené zemi 50 miliard eur (1,2 bilionu korun).

Čtěte také: Sankce se teprve projeví, a Rusku pak nepomůže už ani vývoz plynu a nafty, říká europoslankyně

Ohromná suma převyšující všechny dosavadní balíčky pomoci, jež Unie Ukrajině poskytla, by v letech 2024–2027 Kyjevu nejen pomohla proplatit rozpočtové výdaje státu, ale též nastartovat poválečnou obnovu země. Pomyslný „Marshallův plán“ pro Ukrajinu představuje i jedno z klíčových témat, o němž nyní diskutují na summitu Rady EU lídři členských zemí. Nalezne u nich dlouhodobý plán pomoci patřičnou podporu a existuje vůbec v rámci Unie něco jako finanční strop, za který již Brusel nepůjde? O tom si Voxpot povídal se slovenským europoslancem Ivanem Štefancem, jenž je zároveň náhradníkem Delegace v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Ukrajina a k tématu podpory Ruskem napadené země se často vyjadřuje.

V Bruselu právě zasedají předsedové členských států, aby projednali vedle migrace a společné bezpečnostní politiky i další podporu Ukrajině. Tu má zemi zajistit pro roky 2024–2027 i evropský nástroj čítající 50 miliard eur. Přistoupí podle vás lídři na návrh Evropské komise?

Na evropské úrovni stále rezonuje velká potřeba Ukrajině nadále pomáhat. Například Evropský parlament je v této otázce natolik jednotný, že jsem takovou shodu nezažil při žádném jiném tématu. Stejný postoj očekáváme i na půdě Evropské rady, byť se tamní situace může jevit složitější kvůli některým členům. Zde mám na mysli především Maďarsko, jež v minulosti již zablokovalo půjčku Kyjevu. V tomto případě se však jedná o parciální zájmy Budapešti.

Osobně věřím, že se nástroj navržený Ursulou von der Leyen nakonec podaří schválit. Bude to v zásadě jen potvrzení dlouhodobé politiky jak Evropské komise, tak i dalších unijních institucí, že Brusel dále pevně stojí za Ukrajinou a podporuje ji vojensky, finančně i humanitárně.

Peníze na platy i důchody

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že suma 50 miliard eur bude financovaná z unijního rozpočtu, z půjček a „časem ze zisků ze zablokovaných ruských aktiv“. Ví se alespoň přibližně, jaký je objem těchto aktiv?

Hovoříme zhruba o částce 200 miliard eur, z čehož jen úroky činí ročně tři miliardy eur. Takže se nám tato částka postupně navyšuje. Politická shoda na tom, že rezervy půjdou na pomoc Ukrajině, již existuje, momentálně se pro něj snažíme v rámci Unie nalézt co možná nejčistší právní úpravu, o čemž se ještě povedou diskuse. Nechceme se zkrátka chovat tak jako naši nepřátelé, a usilujeme naopak o to, aby za nás bylo všechno právně odůvodněné.

Pomoc sice Kyjev obdržel z různých mezinárodních organizací, avšak klíčová podpora přišla právě z Evropské unie.

Lze odhadnout, v jakém časovém horizontu by se tato aktiva mohla použít? 

Podle toho nejoptimističtějšího scénáře by bylo možné je použít už tento rok. Najdeme-li vyargumentované právní řešení, nic dalšího by nám pak už nemělo bránit v cestě. Existuje již shoda na tom, že finance z aktiv budou použity na obnovu země. Očekávám tedy, že to nastane velmi brzy a nebude se čekat několik let. Finance ze zabavených aktiv by podle mě měly proudit na Ukrajinu nejen skrze nástroj, ale rovněž paralelně s ním.

Vedle toho putuje na Ukrajinu neustále humanitární a finanční podpora. Ta má buď charakter krátkodobé, nebo střednědobé pomoci. Z krátkodobé finanční injekce jsme letos poslali Kyjevu jeden a půl miliardy z 18miliardového balíku právě na rozpočtové výdaje státu.

U této finanční pomoci bych se ráda zastavila. Státy EU a unijní instituce celkově poslaly Ukrajině přes 77 miliard eur. Hodně se hovoří o humanitárních i vojenských balíčcích, avšak méně se píše o tom, že velká část unijních prostředků právě supluje rozpočtové výdaje Ukrajiny. Můžete trochu přiblížit, co všechno tedy Evropská unie pomáhá zajišťovat?

Stručně řečeno se podílí na udržování chodu státu, tedy na tom, aby byl schopen vyplácet důchody, sociální dávky či platy státním zaměstnancům a aby také mohlo bez větších problémů fungovat zdravotnictví či školství. Je zde potřeba si uvědomit, že ukrajinské hospodářství prožilo vpádem Ruska skutečně tvrdý náraz, který zapříčinil propad tamní ekonomiky o více než 30 %. Ten stát by proto bez naší pomoci nepřežil, nemohl by zabezpečit svůj veřejný sektor.

Pomoc sice Kyjev obdržel z různých mezinárodních organizací, avšak pro něj klíčová podpora přišla právě z Evropské unie, na což jsem velmi hrdý. Důležitý faktor naší podpory také spočívá v tom, že umožňuje zemi naplno investovat do zbrojení místo do důchodů, a tím se bránit agresi.

Je na stole již nějaký plán, odkdy by se tato makroekonomická pomoc ze strany Bruselu mohla pomalu snižovat? Předpokládám, že to bude záležet na tom, jak se bude ukrajinská ekonomika postupně oživovat.

Ano, přesně tak. Na udržení ukrajinského hospodářství jsme vyčlenili zmíněných 18 miliard eur. Počítá se nicméně s tím, že se tyto prostředky budou snižovat a nahradí je postupně soukromý sektor. Bez něho by koneckonců žádný stát nemohl existovat. Ukrajina proto potřebuje pomoct nastartovat základní ekonomické vazby, které byly rozpoutáním invaze zásadně oslabeny. Dále se musíme soustředit na vytvoření právního rámce pro fungování privátního sektoru. Jednoduše řečeno – dát mu jistotu, že investuje do bezpečného stabilního prostředí, aniž by se musel bát o návrat svých investic. Toto jsou zásadní kroky, které nelze odkládat na konec války.

Vepředu je v tomhle ohledu třeba Polsko, jež už stihlo vytvořit speciální investiční rámec pro podnikatele, kteří půjdou na Ukrajinu. A ví moc dobře, proč to dělá. Státy, které se v otázce investic zachovají rychleji a flexibilněji, budou mít samozřejmě na Ukrajině v budoucnu lepší podmínky.

Přísnější legislativa proti korupci

Chápu, že nastartování soukromého sektoru je nyní pro Ukrajinu stěžejní. Má Brusel ještě jiné mechanismy k obnovení hospodářského života země a k přilákání investorů? Je to vůbec v době, kdy vás může prakticky na celém území zasáhnout ruská raketa, možné?

Ano, komunikujeme o situaci v zemi přímo s tamními podnikateli. Na většině Ukrajiny funguje normální život, jsou v provozu podniky obchody, kavárny, služby… Místní podnikatelská organizace dokonce rozdělila investiční rizika v rámci jednotlivých oblastí podle bezpečnosti. Otevřeně a naprosto korektně sděluje, v jakých regionech je situace lepší, a kde zas horší. Nikoho asi nepřekvapí, že nejbezpečnější se v tuto chvíli jeví západní Ukrajina.

Usilujeme o to, aby již tento rok začaly s Ukrajinou přístupové rozhovory o vstupu do EU.

Výhled ukrajinské ekonomiky na letošní rok není navzdory válce nijak katastrofální. Zatímco loni klesl hrubý domácí produkt (HDP) o 30 %, letos se předpovídá pokles jen o 3 %. Prokazuje už tedy ukrajinské hospodářství vůči ruským útokům větší odolnost? Nakolik se v tomto výsledku promítá pomoc EU? 

Myslím, že se do toho promítají oba faktory. Po prvním roce, kdy nastal šok z invaze, se stabilizovala nejen obrana, ale i ekonomika. Té začínají svědčit i zavedená evropská opatření. Z mého pohledu zemi například velmi prospělo začlenění tamní energetické infrastruktury do té evropské a společné nákupy surovin, například plynu. Dále mohu jmenovat zrušení roamingových poplatků, které snižují náklady podnikatelů, obchodní dohody, prodloužení bezvízového styku, začlenění uprchlíků, kteří opustili Ukrajinu a odešli do Evropy – řada z nich se už mimochodem vrátila zpět do své domoviny. Naši pomoc v žádném případě netvoří pouze finance, ale i řada kroků legislativního charakteru.

Někteří kritici podpory Ukrajiny hodně poukazují na tamní rozsáhlou korupci. Disponuje Brusel nějakými pákami, jimiž kontroluje, zda finance skutečně doputovaly do míst, kam měly?   

V podstatě pro všechny evropské peníze platí stejný jednotný kontrolní mechanismus. Ať už se jedná o rozvojovou pomoc, či jiné balíčky pomoci, vše probíhá pod dohledem orgánů, jako je Úřad boje proti podvodům nebo Evropský dvůr auditorů. Z naší strany je tedy vše ošetřeno. Míč je však i na straně Ukrajiny, aby vytvořila potřebná opatření z hlediska správného využití a zajistila, že finance doputují tam, kam mají.

Rád bych ale dodal, že ukrajinská protikorupční legislativa je mnohem přísnější než ve většině zemí Evropské unie. To ovšem neznamená, že tam korupce zmizí ze dne na den, ale nepředstavuje v tuto chvíli zásadní problém, jenž by vybočoval z rámce toho, co se děje v Unii.

Bezedná sklenice pomoci?

Finanční podpora Ukrajiny dosahuje opravdu velkých rozměrů. Vedle vojenské, humanitární a makroekonomické pomoci posílá Brusel do země peníze na řadu projektů, které ji mají přiblížit Evropské unii. Ty se týkají například kulturních projektů, genderu nebo rovných pracovních podmínek. Je to z vašeho pohledu ve chvíli, kdy země vlivem agrese ještě nemá stabilizovaný  finanční systém, v pořádku?

Ukrajina je nyní kandidátská země a my velmi stojíme o to, aby s ní již tento rok začaly přístupové rozhovory. Jako kandidátský stát má plné nároky na čerpání z takzvaných předvstupních evropských fondů. Ty jsou určeny právě na programy, které jste v otázce zmínila. Nutné jsou především z toho důvodu, že mají za cíl přiblížit Ukrajinu Evropské unii. Minulost ukázala, že rozšiřování Unie, ať už se to týkalo středovýchodní Evropy, nebo západního Balkánu, vždy přineslo navzdory strachům velké benefity. Z tohoto pohledu je přijímání nových zemí přínosné nejen pro ně, ale i pro stálé členy. Je to oboustranná výhoda, nikoli pouze z pohledu bezpečnosti, ale i stability a ekonomiky. Pro podnikatele představuje Ukrajina ohromný prostor pro jejich investice. Unie se nemůže na sebe pořád dívat jako na neměnný nástroj.

Není možné, aby financovali obnovu Ukrajiny jen ti, kteří jí celou dobu pomáhali, a snášeli tak následky agrese, kterou nevyvolali.

Ukrajinu bude nutné finančně podporovat mnoho let, zcela jistě i po roce 2027. Konečná částka patrně půjde do stovek miliard eur. Má Brusel v otázce finanční podpory Ukrajiny nějaký strop, za který už nepůjde?

Na úvod této otázky bych chtěl říct, že kdybychom Ukrajině nepomáhali, bude nás to stát mnohem více peněz. Kdyby se Rusku podařilo probojovat až na naše hranice, třeba Polska a Slovenska, výdaje na obranu by daleko přesáhly částky, které jdou nyní na Ukrajinu. Protože tam se nyní svádí boj o demokracii a bezpečnost v celé Evropě.

Z druhé strany však žádná sklenice není bezedná, ani unijní kasa. Tomu je samozřejmě přizpůsobena i výše prostředků, které do země posíláme. Její obnova tak nemůže být kompletně placená z veřejných zdrojů, to je jen dočasný rámec, proto musíme usilovat o to, aby byla investována zejména ze soukromých zdrojů, na čemž nyní pracujeme.

Chápu, že naprosto jednoznačně se k velké podpoře staví některé země středovýchodní Evropy jako Polsko či Pobaltí, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti Ukrajiny. Nedovedu si přitom ale představit, zda stejně nekompromisní stanovisko zaznívá například ze středomořských států. Z jejich pohledu se jedná přece jen o vzdálenější konflikt.

V tomhle ohledu nastal velice zajímavý obrat. Vpád Ruska na Ukrajinu byl takovým šokem, že probral i vzdálenější země, které se předtím rozpoutání války příliš neobávaly. Po loňském 24. únoru však všichni pochopili, že varování, která již delší dobu přicházela ze středovýchodní Evropy, byla oprávněná. Posledních 16 měsíců mají proto země typu Polska nebo Pobaltí větší slovo v řízení evropské zahraniční politiky.

Jenže má to i svou odvrácenou stránku: právě na středovýchodní Evropu působí ve větší míře kremelská propaganda, která je účelová a velmi nebezpečná. Zaznamenáváme tak fakt, že vzdálenější evropské země podporují Ukrajinu v současnosti leckdy víc než třeba Maďarsko, Bulharsko či Slovensko, kde se šíří proruský narativ.

Čtěte také: Nekonečný ukrajinsko-maďarský příběh střídá krize za krizí. Poválečných point může mít několik

Kompletní poválečná obnova zničené Ukrajiny přijde na astronomické finanční prostředky. Jen podle odhadů Světové banky se patrně vyšplhá do řádu vyšších stovek miliard eur. Jak Kyjev, tak i západní státy se shodují na tom, že by se na rekonstrukci země měl jistě podílet hlavní viník – tedy Ruská federace. Dovedete si představit, jaké páky by mohly Moskvu donutit vyplácet Ukrajině reparace? Je takový scénář s ohledem na současnou izolaci Ruska vůbec možný?

Určitě ano. První možností jak se dostat k ruskému majetku jsou výše zmíněná aktiva v hodnotě zhruba 200 miliard eur. Co se týče válečných reparací, věřím, že podobně jako u nacistického Německa takový stav nastane i v případě současného Ruska. Není možné, aby financovali obnovu Ukrajiny jen ti, kteří jí celou dobu pomáhali, a snášeli tak následky agrese, kterou nevyvolali. V první řadě ale musí vyhrát Ukrajina a osvobodit své území, až pak bude na stole tato otázka.

Zásadní potom bude vývoj v samotném Rusku, k němuž mají klíč především ruští občané, a je na nich, jak dlouho hodlají tolerovat tento nedemokratický diktátorský režim, který je zneužívá a posílá na smrt. Kreml navíc čekají v blízké budoucnosti problémy s rozpočtem.

Ten z velké části tvořily výdělky z exportu fosilních paliv do Evropy. Moskva se sice po invazi snažila svůj trh rozložit do více zemí, jenže třeba do Číny diverzifikovala u plynu jen pětinu toho, co proudilo do Evropské unie. Rusko tak bude postupem času čím dál více tlačeno do toho, aby normalizovalo vztahy i s partnery na Západě. A tady bude mít Brusel rozhodně s čím hrát. Jeho hlavními triumfy jsou obchodní dohody a společný trh. Neobával bych se tedy toho, že by Evropa neměla na Rusko dostatečné páky. Teď je ale prioritou co nejvíce podpořit Ukrajinu.