Kosmický závod mezi Bransonem, Bezosem a Muskem nemá s vědou nic společného. Jde pouze o marketingové divadlo, jehož cílem je odvést pozornost od katastrofálního kapitalismu, který tito miliardáři na Zemi způsobují. A také o získání lukrativních veřejných zakázek.
Červenec 2021 se zapsal do dějin jako měsíc, kdy se roky připravovaný „vesmírný závod“ mezi miliardáři konečně stal realitou. Jedenáctý den tohoto měsíce výkonný ředitel Virgin Galactic Richard Branson na poslední chvíli předhonil bývalého ředitele Amazonu Jeffa Bezose. Stal se prvním miliardářem, který dosáhl hranice vesmíru. Bezos, který se do stejných výšin vypravil o devět dní později, svůj let doprovodil originálními nápady na záchranu planety Země – veškerý znečišťující průmysl se má přestěhovat do vesmíru. Nezapomněl přitom poděkovat zaměstnancům a zákazníkům Amazonu za to, že jeho soukromou expedici zaplatili.
Zatímco miliardáři vzhlíželi ke hvězdám a média je zahrnovala titulky, které si přáli, vršily se důkazy o probíhající klimatické změně, jež Zemi činí nepřátelskou lidskému i ostatnímu životu. Obyvatelé pákistánského Jacobabádu čelili podmínkám takzvané „vlhké žárovky“, kdy se lidské tělo kvůli kombinaci vysokých teplot a vlhkého vzduchu již nedokáže samo ochlazovat. Město Lytton na západním pobřeží Kanady se vařilo v teplotách téměř 50 stupňů Celsia a následně lehlo popelem. Přinejmenším 85 požárů, které v současnosti hoří v USA, již spálilo přes šest tisíc metrů čtverečních půdy a pravděpodobně překoná rekordy požárové sezony loňského roku. Bezprecedentní požáry zažívá i Sibiř. Západní Evropu zas potkaly ničivé záplavy, jež si vyžádaly minimálně 170 životů.
Kontrast mezi těmito příběhy je zarážející. Na jedné straně stojí miliardáři poměřující si penisy, kteří se předhánějí v tom, kdo se jako první dostane do stavu beztíže. Miliardy nás ostatních, kteří se do vesmíru nikdy nepodívají, zatím musejí čelit zhoršujícím se dopadům kapitalismu na klima, jež se nejsilnější hráči tohoto ekonomického systému snažili dekády popřít.
V době, kdy bychom měli soustředit veškerý potenciál na to, abychom udrželi planetu obyvatelnou, nám miliardáři připravili podívanou, jejímž pravým cílem je odvést naši pozornost od jejich pokračujícího hromadění majetku a katastrofických dopadů takového chování.
Miliardové divadlo na obloze
Podobnou ukázku kosmických ambicí miliardářů jsme viděli již loni v květnu. Zatímco lidé po celých Spojených státech protestovali proti zabití George Floyda a americké vládě se nedařilo čelit zdravotním i ekonomickým následkům pandemie COVID-19, setkal se Elon Musk s tehdejším prezidentem Donaldem Trumpem, aby společně oslavili první vyslání astronautů Muskovy firmy SpaceX na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Zdálo se, že elity žijí na úplně jiné planetě než zbytek občanů a nestydí se to ukázat. A to se ani na jinou planetu nemuseli přestěhovat.
Čtěte také: Nezdolný Jeff Bezos: Kdo je muž, který vybudoval Amazon a nyní chce kolonizovat vesmír?
Jak miliardářský vesmírný závod v posledních letech eskaluje, seznamujeme se postupně s grandiózními představami miliardářů o naší budoucnosti. Elon Musk chce kolonizovat Mars a doufá, že právě jeho SpaceX poskytne lidstvu potřebnou infrastrukturu. Lidstvo se podle něho má stát „meziplanetárním druhem“, přičemž Mars se má být jakousi pojistkou pro případ, že by Země již nebyla obyvatelná.
To Bezose Mars nezajímá. Místo toho chce v kosmickém prostoru vybudovat obrovské umělé kolonie, jež budou schopny ubytovat bilion lidí, což by mělo naši planetu ochránit před další destrukcí. Z takzvaných O’Neillových cylindrů bychom příležitostně sestupovali na dovolenou na Zemi, abychom se obdivovali krásám našeho někdejšího domova.
Roky hádek mezi SpaceX a Blue Origin o přistávací moduly, patenty a kontrakty s NASA ilustrují, o čem tento vesmírný závod od samotného začátku byl.
Pod povrchem těchto marketingem naleštěných vizí se přitom neskrývá nic přitažlivého. Život na Marsu by byl minimálně několik století velmi nepříjemný – kvůli rakovinotvornému záření by největší šance na přežití měli ti, kteří by se odhodlali žít pod zemí. Technologie pro umělé vesmírné kolonie zatím neexistuje a zcela jistě nevznikne v horizontu, který je potřeba, abychom s jejich pomocí zachránili „modrou planetu“ (i kdybychom odhlédli od toho, že k její záchraně nebude stačit Bezosem zmíněný přesun těžkého průmyslu do vesmíru).
O’Neillovy cylindry byly poprvé navrženy ke kolonizaci vesmíru v 70. letech. Dnes se k nim vrátil například Jeff Bezos. Zdroj: Wikimedia Commons
Co je tedy tím pravým účelem těchto vizí ve chvíli, kdy na Zemi čelíme bezprecedentní hrozbě? Miliardáři se jimi snaží veřejnost přesvědčit o potřebě další fáze kapitalistické expanze, z níž oni sami budou profitovat.
O co mu opravdu jde, ukázal Jeff Bezos výmluvně jen několik dní po svém výletu na oběžnou dráhu: V otevřeném dopisu NASA nabídl, že jí společnost Blue Origin odpustí dvě miliardy dolarů za své služby, pokud bude moci postavit přistávací modul na Měsíci. Na tento systém přitom v květnu dostala zakázku Muskova SpaceX, proti čemuž Blue Origin podal oficiální protest. NASA tyto zakázky potřebuje, protože se v rámci obnoveného velmocenského soupeření s Ruskem a Čínou aktuálně snaží vrátit člověka na Měsíc.
Veřejno-soukromá kosmická partnerství
Rivalita mezi Jeffem Bezosem a Elonem Muskem vzplála už v roce 2004, kdy Musk po vzájemné schůzce označil Bezosovy vize za „hloupé“. Následné vzájemné přestřelky mezi oběma miliardáři, o nichž média vždy s vděčností informují, částečně zakryly fakt, že velký zájem na rozvoji soukromého vesmírného průmyslu mají oba dva.
Roky hádek mezi SpaceX a Blue Origin o přistávací moduly, patenty a kontrakty s NASA ilustrují, o čem tento vesmírný závod od samotného začátku byl. V důsledku zmíněného protestu Blue Origin proti zakázce SpaceX na měsíční přistávací modul například americký Senát navrhl, že navýší rozpočet NASA o deset miliard dolarů, aby zbylo i na druhou zakázku pro Blue Origin. Je to jenom jeden příklad toho, jak veřejné peníze mohou sponzorovat soukromé vesmírné firmy.
Investiční společnost Space Angels v roce 2019 odhadla, že od roku 2000 NASA poskytla soukromým kosmickým firmám 7,2 miliardy dolarů, přičemž zejména úspěchy SpaceX na těchto veřejných penězích zpočátku zcela závisely. Tyto společnosti přitom nespolupracují pouze s NASA. Od Pentagonu SpaceX dostal zakázku ve výši 149 milionů dolarů na vybudování satelitů na vyhledávání raket a další dvě ve výši 160 milionů za použití raket Falcon 9. Spolu s koncernem Boeing-Lockheed Martin vyhrál také soutěž na lukrativní kontrakt s Pentagonem na odpalování vojenských satelitů. Hodnota této zakázky ve výši 316 milionů dolarů pravděpodobně ještě výrazně vzroste.
Pro armádu pak SpaceX vyvíjí raketu, která umí po celém světě přepravovat zbraně. V neposlední řadě dostala tato firma od Federální komise pro komunikace (FCC) 900 milionů dolarů veřejné podpory za vybudování venkovních telekomunikačních sítí pomocí satelitů Starlink, jež se však v praxi příliš neosvědčily.
Čtěte také: Když začne válka ve vesmíru, zhroutí se úplně všechno, říká šéf Satelitního centra Vojenského zpravodajství
Navzdory své image self-made manů jsou zmíněné společnosti a jejich zakladatelé významně závislé na veřejných penězích. Toto je reálná tvář soukromého kosmického průmyslu: miliardy ze zakázek NASA, Pentagonu a FCC pomáhají společnostem jako SpaceX a Blue Origin ovládnout infrastrukturu vesmíru. Veřejnosti je toto ospravedlňováno smělými vizemi, které jsou však především marketingovými triky. Celé to připomíná situaci, kdy firmy jako Halliburton a Lockheed Martin těžily ze zakázek podfinancované americké armády v Iráku, kam se Američané oficiálně vydali budovat demokracii.
SpaceX je v těchto veřejných zakázkách tak úspěšný mimo jiné i díky tomu, že Elon Musk je v první řadě marketér. Ví, jak využívat PR, aby mu lidé věnovali pozornost, což mu pomáhá vyhrávat veřejné zakázky. Ví však také, o jakých věcech raději nemluvit, jako jsou například zmíněné kontrakty s Pentagonem, které nevypadají na Twitteru dobře. Soudě podle požadavků týkajících se měsíčního přistávacího modulu, jež Jeff Bezos bezprostředně po dosednutí z vesmíru vznesl, i on význam PR divadla pro získávání veřejných zakázek nepodcenil.
Zatímco se miliardáři honí za vesmírným ziskem i vlastním egem, připravují se zároveň na klimatickou apokalypsu. Sledují však pouze své zájmy.
Miliardáři nikam neodcházejí
Již roky existují obavy, že se miliardáři pomocí svých vesmírných aktivit pokusí utéct z klimatického chaosu, který jejich třída na Zemi vytváří. Je to jako příběh filmu Elysium: bohatí žijí ve vesmírné kolonii, zatímco ostatní trpí na klimatem rozvrácené Zemi a na jejich práci, která udržuje luxusní kolonie v chodu, dohlíží robotická policie. Toto ale není budoucnost, ke které nyní směřujeme.
Pouhé udržování několika lidí na Mezinárodní vesmírné stanici vyžaduje práci tisíců lidí na Zemi – a jak se astronauti od Země postupně vzdalují, stává se i tento pozemský úkol stále obtížnějším, přičemž kvalifikovaných pracovníků už nemusí být dostatek. Kolonie na Marsu či obří vesmírné stanice v blízké budoucnosti vytvořeny nebudou, nepředstavují žádnou záložní možnost pro případ neobyvatelnosti Země. Zatímco se miliardáři honí za vesmírným ziskem i vlastním egem, připravují se zároveň na klimatickou apokalypsu na Zemi. Nutno však dodat, že ty přípravy se týkají jen jich samotných.
Podobným způsobem, jak se vyjadřuje o vesmíru, mluví Elon Musk i o svých klimatických řešeních. Jeho elektrická auta, předměstské solární instalace a další dopravní projekty jsou prezentovány široké veřejnosti, ale mají sloužit zejména – pokud ne exkluzivně – elitám. Miliardáři neopouští planetu, ale izolují se od zbytku veřejnosti v neprůstřelných autech, v bateriemi poháněných uzavřených komunitách a do budoucna třeba i v exkluzivních dopravních tunelech. Mají prostředky na udržování několika sídel a vždy k dispozici soukromé vrtulníky pro případ, že by potřebovali uniknout přírodní katastrofě či veřejné zlobě.
Je velice nutné, aby veřejnost prokoukla divadlo miliardářského vesmírného závodu a pochopila, že tito lidé nezakládají fantastickou budoucnost, ani neposunují vědecké poznání o vesmíru. Snaží se rozšířit náš neduživý kapitalistický systém do další oblasti a zároveň odvést peníze a pozornost od nejurgentnější hrozby, které většina populace naší planety čelí. Namísto toho, abychom miliardáře nechali hrát si ve vesmíru, bychom měli získat zpět peníze, které si od nás vzali, a využít je na řešení klimatické krize dříve, než bude pozdě.
***
Článek byl převzat z magazínu Tribune. Do češtiny jej přeložila a o aktuální vývoj doplnila Klára Votavová
