„Víc než války se bojím příští zimy.“ Co se děje v nejchudší zemi Evropy?

„Mě nezajímají důvody války, ničí mě důsledky,“ říká pětaosmdesátiletá vdova Zinaida, která žije bytě na okraji Comratu, hlavního města Gagauzské autonomní oblasti. Ta je součástí Moldavska a patří k nejchudším regionům země. Na rozdíl od Podněstří je Gagauzsko součástí Moldavské republiky, má ale vlastní vládu.

Zinaida žije ve dvoupokojovém bytě v domě, který byl vybudovaných v 50. letech. Tehdy ještě v celém Comratu fungovalo ústřední topení – tedy alespoň v bytových domech. Řada vesnických a rurálních usedlostí okolo na takovou vymoženost neměla právo. Když se rozpadlo impérium, přestalo fungovat i centrální vytápění pro domácnosti – dnes zásobuje pouze školky a nemocnice. Paní Zinaida si to všechno pamatuje, protože prožila v Comratu celý život.

„Mám 2500 lei (asi 3000 korun; pozn. redakce), z toho 1800 platím jen za topení. Můj dům je v dobrém stavu, ale bez podpory bych i v tuhle mírnou zimu měla problémy, abych se nedostala do dluhů.“ I tak první peníze, které přišly na zajištění tepla v domácnosti, směřovaly na nákup léků, které potřebuje více než teplo.

Nárůst cen elektřiny byl pro obyvatele drastický – podle OSN žije 60 procent Moldavanů v energetické chudobě.

„Syna a vnoučata jsem neviděla od roku 2019. Nejdřív kvůli covidu, teď kvůli válce,“ popisuje, zatímco ze skříně vytahuje medaile. „Tahle je za nejlepšího pracovníka pětiletky, tahle za celoživotní práci.“ O válce se bavit nechce – prý kvůli synovi, který pracuje v ruské armádě. „Jsem optimistka, za chvíli bude léto a všechno se zlepší. Už nechceme válku a další uprchlíky,“ dodává pod podobiznou Josifa Stalina visící na stěně.

Právě uprchlická krize je další z věcí, která komplikuje život v zemi, jež už před pandemií byla nejchudší v Evropě. Celkem jí prošlo více než 700 tisíc lidí, aktuálně se v Moldavsku usazuje asi 120 tisíc. „Lidé zůstávají kvůli tomu, že mohou navštěvovat svoje blízké doma. Poskytujeme jim dočasné ubytování, ale taky příspěvky na jídlo a energie,“ říká Natalie Rotaru, která pracuje pro místní pobočku Člověka v tísni.

Ve vesnici Kirsovo, kterou tvoří rozbitá silnice, pobíhající psi a oprýskané domy, žije od srpna se svým bratrem a nemohoucí matkou i Galina. „V Oděse jsem měla všechno – domov, vnoučata a práci. Když jsem poprvé slyšela sirény, začala jsem se bát. Celou dobu panovala ve městě velká nejistota. „Každý den jsem přemýšlela, jestli zůstat doma, nebo se schovat do krytu. A pak se matce přitížilo, takže jsem se musela vrátit,“ říká v obývacím pokoji, kde se netopí. „Moje dcera s rodinou odjeli do Německa začít nový život. Já jsem nemohla, a nevím, kdy se uvidíme. Po večerech se snažím naučit německé fráze, abych se měla na co těšit.“

Dceru prosila, ať na vnoučata občas mluví rodným jazykem. „Už tak pro ně budu cizí a bojím se, že si ani nebudeme rozumět,“ povzdechne si Galina.

Ve velkém domě, kde kdysi žili jako sedmičlenná rodina, topí jen ve dvou pokojích, a to materiálem, který je na moldavském venkově docela rozšířený – směsí slámy a ovčího trusu. „Na rozdíl od dřeva je to pro nás zadarmo. A když směs správně usušíte, ani ji necítíte,“ říká, zatímco přikládá do kamen pláty přírodního paliva.

„Zaplaťte naše účty za energie,“ zní od lidí

Spolu s uprchlickou krizí přišla i ta energetická. Země má jednu z nejnižších energetických soběstačností na světě – všechen zemní plyn získávala z Ruska. Když pak v říjnu Gazprom oznámil, že dodávky sníží o 30 %, představovalo to pro stát velký problém. Kromě toho je historicky závislý na plynové elektrárně Cuciurgan v separatistickém regiony Podněstří. Ta dodává 70 % veškeré elektřiny pro Moldavsko. Separatisté za plyn ale neplatí – výdaje jdou za vládou v Kišiněvě. Pokud by po Podněstří vymáhala platby za plyn, de facto by uznala jeho autonomii.

Čtěte také: Převrat se nekoná. Moldavská nezávislá novinářka líčí, jak země bojuje proti vlivu Kremlu

Krizi prohloubilo bombardování Ukrajiny, které zničilo velkou část elektrické infrastruktury. I přes rychlou pomoc z rumunské strany a nasmlouvání dodávek za nižší částky, než jaké tou dobou představovaly spotové ceny na trhu, byl nárůst cen pro obyvatele drastický – podle OSN žije 60 % Moldavanů v energetické chudobě. Jenom vloni se přitom cena elektřiny zvedala čtyřikrát a roční inflace v zemi se aktuálně pohybuje okolo 27 %.

Dlouhodobé frustrace se pokouší využívat proruská opozice. Loni v září začaly v zemi protesty požadující rezignaci prozápadní vlády, a to hlavně kvůli rostoucím cenám plynu a potravin. Právě informace o těchto nepokojích se nejčastěji dostávají na přední stránky západních médií.

Demonstrace organizuje proruská strana Șhor, jejímž lídrem je moldavský oligarcha Ilan Șhor. Ten byl v roce 2017 odsouzen v kauze, které se říká „velká loupež“, za zpronevěru jedné miliardy dolarů ze třech tamních bank. Od října loňského roku je Șhor na americkém sankčním listu.

Moldavská společnost není rozdělená jen názorově, ale také jazykově, nábožensky a ekonomicky.

V západním tisku se začátkem února objevovaly i alarmující titulky o pádu proevropsky orientované moldavské vlády, kterou vedla Natalia Gavrilitsaova. Realita ale nebyla zdaleka tak dramatická – jednalo se o plánovanou výměnu na postu premiéra, která měla zmírnit zklamání veřejnosti z pomalého postupu reforem a zhoršování životních podmínek. To Voxpotu potvrdila i Olga Gnatkova, šéfredaktorka moldavského serveru Newsmaker. „Pokud by tu byly nějaké znatelné názorové rozdíly ve vládní straně, věděli bychom o tom. Výměna kabinetu byla krokem k vylepšení reputace vlády,“ popisuje situaci.

Poslanec vládního uskupení PAS Radu Marian serveru bne IntelliNews sdělil, že se strana týmově shodla na resetování vlády. „Je potřeba zajistit větší disciplínu a důraz na bezpečnost a ekonomiku.“

Pro tento úkol si PAS (Partidul Acțiune și Solidaritate; Stranna akce a solidarity) vybrala osmačtyřicetiletého Dorina Receana, bezpečnostního poradce prezidentky a bývalého ministra vnitra. Ihned po jmenování potvrdil prozápadní směřování Moldavska: „Nová vláda má tři priority: pořádek a kázeň, nový život a ekonomiku, mír a stabilitu. Kabinet bude pokračovat ve strategickém kurzu integrace do Evropské unie.“

„Podněstří je ostrovem stability“

O zatažení Podněstří do konfliktu na Ukrajině se mluví od začátku dubna, kdy v centru hlavního města došlo k několika výbuchům.

Svrchovanost separatistického území, které leží za tokem Dněstru, neuznává žádný z členských států OSN. Neuznává ho tedy ani Rusko, ačkoliv u jeho vzniku asistovalo a politicky ho silně ovlivňuje. Podněstří je ale zároveň průmyslově nejrozvinutější oblastí dnešního Moldavska a víc než polovinu své produkce vyváží do Evropy. Nestojí tedy o přesunutí konfliktu na své území.

Podle analytika brněnské Univerzity obrany Richarda Stojara, nepředstavují hrozbu ani tamní ozbrojené síly a milice. „Ruská strana aktuálně nemá jak tyto síly podpořit. Podněstří je vklíněno mezi Moldavsko a Ukrajinu, a fyzicky je velice vzdálené od území kontrolovaného ruskými silami,“ vysvětluje analytik.

Čtěte také: Konflikty ve stínu ruské invaze: Moskva ztrácí kontrolu nad státy v postsovětském prostoru

Takzvaný tiraspolský ministr zahraničí Vitalij Ignatěv sám mírní obavy a hovoří o Podněstří jako o ostrově stability.

V posledních týdnech Rusko varovalo před ukrajinskými provokacemi na hranicích s Podněstřím. Oslovení experti se shodují, že co se týče tohoto území, jedná se pro tuto chvíli více o informační a psychologickou válku než o reálnou hrozbu rozšíření fronty. „Samozřejmě pokud by ruské síly obsadily celou jižní Ukrajinu a dosáhly pozemního kontaktu s Podněstřím, může se válka rozšířit dál. Ale za aktuální situace je to velmi nepravděpodobný scénář,“ dodává Stojar. Na rozdíl od ukrajinských vojáků nemají podněsterské jednotky žádný praktický výcvik v boji.

Analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky vidí jako problém vnitřní křehkost Moldavska. „Současná vláda přišla se dvěma přísliby – zvýšením životní úrovně a obratem k EU. To první se kvůli válce nekoná,“ říká. A směřování k Unii dráždí ruskojazyčné obyvatelstvo země, které tvoří asi 16 % obyvatel. „Moldavská společnost není rozdělená jen názorově, ale také jazykově, nábožensky a ekonomicky,“ dodává.

Pokud se objeví nějaká společenská rozbuška, jak se o to snaží například strana Ilana Shora, tak není jisté, co bude následovat. „Moldavsko má velice slabou kapacitu armády a bezpečnostních složek,“ říká Havlíček. Jak v únoru zdůraznila sama prezidentka Maia Sandu při jmenování nového premiéra Dorina Receana, hlavním úkolem nastupující vlády bude posílení bezpečnosti země, která nadále čelí hrozbě ruského puče a destabilizace státu.