Vice míří ke krachu: Byli jsme jako Islámský stát, mysleli jsme si, že se můžeme postavit gigantům a zvítězit

Mladí stárnou a revoluce požírají své děti. A zánik vlajkového pořadu Vice News Tonight a drastické seškrtání platformy Vice News jen pár dní po uzavření Buzzfeed News předznamenává konec éry, kdy newyorští čerstvě zrození obři nových médií vládli zpravodajskému světu jako rozverní dobyvatelé.

Silně zadlužené impérium Vice se údajně pohybuje na pokraji bankrotu a snaží se najít kupce, takže mediální krajina desátých let vypadá jako historie. Jak poznamenal novinář Ben Judah, "Počátek desátých let byl okamžikem, kdy vám Buzzfeed News a Vice News daly pocit, že nemusíte dělat žurnalistiku jako New York Times nebo BBC. Jejich zavření nám teď říká, že ve skutečnosti existuje jen jeden způsob, jak dělat žurnalistiku. Tak jak to dělají v New York Times a na BBC."

Stejně jako ISIS, i Vice byl fenoménem desátých let, kdy jsme se mylně domnívali, že se můžeme postavit gigantům a zvítězit.

Tehdejší svět vypadal úplně jinak. Když v roce 2014 odstartoval na YouTube zpravodajský kanál Vice News, jeho mateřská společnost Vice si díky pověsti bolestivě klenutých článků a poloironického obsahu zaměřeného na znuděné hipstery vyžírala posměch velkých médií, že by se jim snad tito namyšlení a nezkušení novináři chtěli postavit na jejich vlastním hřišti. Během několika měsíců se ale přestali smát. Stanice jako BBC a CNN se najednou děsily toho, že Vice možná opravdu drží klíč k budoucnosti zpravodajství.

Zpravodajství Vice News se vydalo tam, kam nikdo jiný nechtěl. Získalo přístup k nejnáročnějším příběhům a s nastudovanou lhostejností se vrhlo do víru nejvyostřenějšího dění. Mladí lidé, kteří byli vždy mezi konzumenty zpráv přehlíženi, se najednou nadchli do drsného, napínavého obsahu z těch nejděsivějších míst na světě. Starší manažeři a finančníci se k nim vzápětí vrhali hladoví po inzerentních slotech ve snaze zachytit část toho kouzla pro své vlastní churavějící značky. Budoucnost zpravodajství byla mladá a online. Nebylo cesty zpět.

Tančit na okraji smrti jako gladiátor

Historici zpravodajského řemesla říkají, že Vice News změnilo vizuální gramatiku médií. Spojením filmového stylu s tempem a bezprostředností zpravodajských relací a průkopnickým používáním ručních digitálních zrcadlovek Vice News nově estetizoval televizní zpravodajství. A díky tomu, že jeho mladí reportéři mluvili s diváky s přátelskou nenuceností i uprostřed nejšílenějšího chaosu na světě, starý svět upjatých zpravodajů, kteří nás strnule poučovali do kamery, najednou vypadal jako přežitek z dob černobílé televize. Ale zatímco velké televize se rychle naučily kopírovat styl Vice News, až se stal normou, základní problém celého zpravodajství - jak zajistit, aby se nejnáročnější a nejdražší obsah na světě vyplatil - stále nebyl vyřešen. Celá tahle éra totiž byl jen přelud.

Jak už to v tomto oboru bývá, získat lepší záběry z boje než kdokoli jiný, bylo vždy zdrojem pýchy a zářivých ocenění. Dostat se vždy blíž k akci, tančit na pokraji smrti jako gladiátor v Koloseu pro vzrušení a potěšení diváků. Nejvyšší pochvala od jednoho z výkonných ředitelů zněla prostě "drsné". Ale ani fanoušci, ani kritici toho, co považovali za naši bezohlednost, nechápali, že výbuch granátu je pouze prostředkem, s jehož pomocí se dá propašovat seriózní analytická reportáž o málo sledovaných konfliktech a revolucích.

 

Hlavní myšlenkou Vice bylo, že pokud příběh správně zarámujete a natočíte ho dost dobře, tak můžete přesvědčit teenagery a mladé dvacátníky, aby byli nalepení na obrazovce, zatímco jim představujeme hloubkovou sondu do soudních systémů syrských povstalců nebo drobné detaily občanské války v Jižním Súdánu.

Čtěte také: Válka je jako těhotenství, můžete si o něm zjišťovat, ale stejně se úplně nepřipravíte, říká devatenáctiletá kulometčice v první linii

Padesátníci na vedoucích pozicích tradičních televizí vždy tvrdili, že mladé lidi nezajímá sledovat detaily ze vzdálené války v nějaké africké zemi, ale právě to byl (kromě příběhů o drogách) podle počtu shlédnutí a komentářů na YouTube vždy zdaleka nejoblíbenější obsah. Publikum nikdy nechce hloupnout. Diváci si žádají nuance, různé odstíny šedi, morální nejednoznačnost. Chtějí vidět svět takový, jaký je, ne takový, jaký by měl být.

Odměny za práci v počátcích zdaleka neodpovídaly podstoupenému riziku, nicméně množství získaných zkušeností bylo pro mladé novináře s dobrodružnou povahou velkým lákadlem. Novináři na začátku své kariéry dostali přístup k příběhům, které velké stanice vyhrazovaly ostříleným veteránům. Ti se za tuto důvěru zase odvděčili horlivou oddaností svému řemeslu.

Populární parodie na výběr generačních témat na Vice

Když jsem začínal, byl jsem jednatřicetiletý reportér, který prošel jen válkou v Libyi, tuniskou revolucí a několikaměsíčním podivným pobytem mezi povstalci v Súdánu. Vice mi dal možnost sledovat malijskou armádu v krvavých bojích proti džihádistickým povstalcům, zažít egyptský převrat ze strany islamistů, znovu a znovu se v průběhu války vracet do Sýrie a sledovat příběh ISIS od jejich zpočátku podceňovaného vzestupu až po závěrečný pouštní Úsvit bohů.