Vymírání se netýká pouze zvířat, ale také rostlin. Mezi nejohroženější skupiny patří stromy, které představují jeden ze základních kamenů ekosystému. Potřeba zemědělské půdy a těžba mění lesy v pole a mýtiny. Za jejich ochranu minulý rok položilo život 23 lidí, stromy jsou ale stále v ohrožení.
Pokud sečteme ohrožené druhy ptáků, obojživelníků a plazů, dostaneme šokující číslo. Ani to se ale nemůže rovnat počtu ohrožených druhů stromů. Dvojnásobně je totiž převyšují. Z celkového počtu 58 497 druhů dřevin je 17 510 v nebezpečí. To je téměř 30 %.
Podle pětileté mezinárodní studie je ale číslo nejspíše ještě vyšší, protože u 21,4 % druhů nesesbírali výzkumníci dostatek dat. V bezpečí jich je podle nich pouze něco málo přes 41 %.
„Pokud druhy nacházející se vespodu ekologické pyramidy vyhynou, povede to ke kaskádovému sekundárnímu vymírání a způsobí to kolaps ekosystému,“ píší autoři studie. Na lesích a stromech závisí životy mnoha živočichů, rostlin i celkový stav naší planety. Ohrožení stromů je totiž vidět po celém světě.
Podle zprávy organizace Global Witness bylo v roce 2020 zabito 23 ochránců světových pralesů, kteří je bránili před vykácením.
Nejhorší situace je na Madagaskaru, kde Damoklův meč visí nad 1 842 dřevinami. V Brazílii je to 1 788 druhů, mezi nimi třeba mahagon, palisandr a eugenie. K 890 druhům stromů, jež mají v Číně nejistou budoucnost, můžeme zařadit magnolii, kamélii či javor.
Největším nebezpečím pro stromy je ztráta jejich přirozeného prostředí. Rozhodující podíl na tom má zemědělské pěstování plodin, které nutí lesy ustupovat. Těžba dřeva je na druhém místě, následovaná chovem hospodářských zvířat. Rozpínání lidských obydlí ohrožuje 13 % druhů, stejně jako požáry. Změna klimatu je na posledním místě (4 %), ale studie jí nepřipočítává vliv na požáry, škůdce a podobně.
Čtěte také: Ochránit národ, tradiční rodinu a životní prostředí. Jak populistická pravice vzala na milost ekologii
Za posledních 300 let se i díky takovým důvodům zmenšila celosvětová lesní plocha asi o 40 % a 29 zemí ztratilo více než 90 % lesního porostu. Neovlivněny zůstaly pouze regiony nevyhovující lidské činnosti jako tundry, tajgy nebo pouště.
Existují i lidé, kteří stromy brání a za udržení lesů pokládají své životy. Podle zprávy organizace Global Witness bylo v roce 2020 zabito 23 ochránců světových pralesů, kteří je bránili před vykácením. Kvůli těžbě dřeva byli tito aktivisté napadáni v Brazílii, Nikaragui, Peru a na Filipínách. Největší vzestup vražd spojených s těžbou dřeva zaznamenali v Mexiku, kde bylo zabito devět lidí.
227 Land & #EnvironmentDefenders were killed in 2020 – the highest number of lethal attacks ever recorded, our latest data shows.
These attacks are being driven by the very same industries which are causing the #ClimateCrisis. https://t.co/xEOMp76eOi pic.twitter.com/zG8bQ6MpVk
— Global Witness (@Global_Witness) September 13, 2021
Problém se týká i Evropy
Své ohrožené stromy má také Evropa, která je na různorodost druhů poměrně skromná. Za původní druhy evropského regionu lze považovat 454 stromů a 168 z nich nemusí přežít. Pokud započítáme i ty, o kterých nebyl nasbírán dostatek údajů, může jich být v nebezpečí až polovina.
„Je alarmující, že více než polovině (58 %; pozn. redakce) evropských endemických druhů stromů (nacházejí se pouze v Evropě; pozn. redakce) hrozí vyhynutí. Stromy jsou nezbytné pro život na Zemi a evropské stromy jsou zdrojem potravy a útočiště pro bezpočet živočišných druhů, hrají také důležitou ekonomickou roli,“ uvedl šéf odboru Červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (MSOP) Craig Hilton-Taylor.
Evropské stromy jsou třetí nejohroženější skupinou druhů na starém kontinentě. Na Červeném seznamu je předčí pouze „politické rostliny“, to jsou ty, které Evropská unie označila za ohrožené, a vůbec nejohroženější skupinou druhů jsou sladkovodní měkkýši.
Evropští plži a mlži jsou úbytkem lesů ohroženi také. V nebezpečí jsou o to více, že drtivá většina z nich jsou endemické organismy. „Aby bylo možné obnovit počty suchozemských měkkýšů v Evropě, budou zapotřebí zásadní změny v politikách týkajících se využívání půdy spolu s pečlivou kontrolou urbanizace a udržitelného řízení polopřírodních oblastí,“ upozornil specialista na měkkýše MSOP Eike Neubert.
Celkově ubývá také prastarých stromů, které nemají náhradu. Samy tvoří jedinečné prostředí, v němž žije mnoho rostlin i živočichů. Ze stromu se po několika stech letech stává komplexní ekosystém. Pro představu buk může tohoto stavu dosáhnout po zhruba 225 letech, dub po 400 letech. Kvůli těžbě a neustálé potřebě obměny stromů to ale často není umožněno.
Podle odborníků je tedy nutné zavést a neporušovat určitá opatření. Mezi ně patří například rozšiřování chráněných území, udržování ohrožených druhů v botanických zahradách nebo semenných bankách v naději jejich návratu do přírody. V neposlední řadě pak rovněž osvěta a vzdělávání lidí, aby bylo zajištěno, že bude správná sazenička na správném místě.
