Firma Apple uvedla na trh headset, který má přiblížit lidstvo životu ve virtuální realitě. Co nový produkt znamená z uživatelské, politicko-ekonomické i filozofické perspektivy? Voxpot oslovil trojici odborníků.
Už dlouho se nestalo, že by spuštění prodeje nového kusu elektroniky vyvolalo tak vášnivé ohlasy. Na sociálních sítích se objevují obrazy toho, jak lidé s headsetem na hlavě řídí cybertruck Tesly, uspávají děti nebo jedou pražským metrem.
Na někoho takové obraty působí jako začátek dystopie, pro jiné představují vrchol technologického pokroku. Jaké dopady bude mít zařízení od Apple na společnost i hranici mezi lidmi a stroji?
V anketě Voxpotu odpovídají tři experti.
Pavel Kasík
vědecký novinář, Seznam Zprávy Tech
Zprvu jsem byl dost skeptický. V minulosti totiž už hodně firem tvrdilo, že mají intuitivní ovládání virtuální reality. V praxi to bylo ale víceméně utrpení. Měl jsem ale tento týden příležitost nový headset Apple Vision Pro vyzkoušet na vlastní oči, a musím říct, že je to mnohem lepší, než jsem čekal.
Displeje jsou fantasticky jemné, tak jemné, že je zkrátka nevidíte. Máte pocit, že se díváte „skrz“ brýle, přestože je to jen iluze. Nejvíce mne ale uchvátilo ovládání. Vision Pro sledují pohyb vašich očí, takže ví přesně, na co se zrovna díváte.
Čtěte také: Průlom ve „čtení myšlenek“: Technologický marketing, nebo poslední bašta soukromí?
V praxi se to podobá spíše čtení myšlenek, protože když na něco myslíte, tak vám tam uhne i pohled, a vy jen stiskem ukazováčku a palce tuto volbu potvrdíte.
Zvyknout se na to dá opravdu rychle. Takže v tom vidím přínos Vision Pro: otevírá cestu nové kapitole ovládání počítačů, je to další významný krok na cestě k použitelné virtuální a smíšené realitě.
Apple ale přístroj uvedl především proto, aby se k němu mohli dostat vývojáři z celého světa. Ti přijdou určitě s aplikacemi, které to posunou ještě dál. Zajímavé také bude, až přesvědčivé 3D světy začne tvořit generativní umělá inteligence, což očekávám letos.
Při předpovídání budoucnosti děláme dvě chyby. Přeceňujeme krátkodobé změny a podceňujeme ty dlouhodobé. Krátkodobě se nám může zdát, že je virtuální realita stále nedosažitelná.
Ale já si myslím, že je to naopak. Už nyní v ní do značné míry žijeme, jen se na ni díváme skrze displeje telefonů a počítačů. Izolace od světa je skutečný problém, ale nemusíme k němu do virtuální reality. Podobně izolovaný je člověk, který tráví hodiny denně na sociální síti nebo před televizí.
Virtuální realita bude izolovat totálně, ale mainstreamovou záležitostí se nestane ještě tak tři až pět let. K izolování a polarizaci ale přispívá řada technologií už dnes.
Paris Marx
publicista a autor podcastu Tech Won’t Save Us
Vision Pro ukazuje, jak málo inovativního myšlení v současnosti ze Silicon Valley přichází. Headset Applu ani nemůže být vzdálenější od něčeho, co by se dalo nazvat revolucí ve výpočetních technologiích.
Usiluje o to, abychom sledováním obrazovek trávili ještě víc času. Nejenže nám jednu umístí přímo před obličej, ale ještě si představuje, že nám zprostředkuje svět kolem nás – místo očí to obstarají kamery rozmístěné po celém zařízení.
Čtěte také: Vesmírným miliardářům nejde o záchranu planety, ale o peníze NASA
Technologickým firmám se vyplatí, když budeme sledováním obrazovek trávit víc času, generovat víc dat, používat jejich služby. A tím vším jim zvyšovat tržby a zisky. Technologie se tak dál ubírá izolujícím a anti-sociálním směrem, není se ovšem čemu divit. Tyto tendence totiž pohání celé odvětví.
Lukáš Likavčan
filozof vědy a technologií
Apple Vision Pro nepředstavuje vstup do nového světa propojení lidí s technologií. V jistém smyslu jsme totiž s technologií byli propojeni vždy – již od vynálezu ohně, písma nebo pěstního klínu.
S nástupem výpočetních technologií jsme si ovšem začali naši propojenost s technologiemi uvědomovat mnohem silněji. Stroje totiž začaly napodobovat lidské myšlení a později i vnímání reality. To vedlo k tomu, že na stroje bylo možné delegovat čím dál více úkolů.
Dnes jsou proto digitální technologie všudypřítomnou součástí prostředí, ve kterém se pohybujeme, od wifi signálu přes inteligentní domácí spotřebiče až po dopravní prostředky. Staly se umělou ekologií, jež překrývá každodenní realitu.
Proto bychom Apple Vision Pro měli vnímat jako prodloužení historické tendence „rozlít“ výpočetní technologie po celé délce a šířce lidského životního prostoru. Kvůli tomu se v souvislosti s Apple Vision Pro také mluví o tzv. „prostorové komputaci“ („spatial computing“).
Je však třeba dodat, že ačkoliv bylo lidské vnímání reality vždy zprostředkované skrze technologické, kulturní nebo politické mřížky, Apple Vision Pro představuje kvalitativně novou příležitost tuto zkušenost individualizovat a udělat ji skutečně doslovnou.
Jde o technologii, jež najednou filtruje a rozšiřuje realitu: uzavírá jednotlivce do osamělého světa levitujících oken (v současnosti váš „pohled“ na svět přes toto zařízení není možné s nikým sdílet), a nabízí možnost permanentní halucinace personalizovaných mytologií. A také tužeb, kultur a ideologií.
