Jediná přirozená družice Země je opět středem pozornosti. Choutky po jejím ovládnutí má však mnohem více států než v minulém století. USA, Čína, Rusko, Indie i EU – tolik je nyní zájemců o zkoumání tohoto obřího kamene svištícího vesmírem.
V předchozích dnech bylo na Měsíci rušno. V neděli se o přistání pokusil ruský lunární modul Luna-25. Loď ale havarovala a vše skončilo fiaskem. Jeden z vedoucích pracovníků Michail Marov se po nárazu zhroutil a byl hospitalizován. Označoval totiž Lunu-25 za „poslední naději“ na oživení ruského měsíčního programu.
Ve středu se pak na Měsíci pokusili přistát Indové se svou misí Chandrayaan-3. A byli úspěšní. Indie se tak stala první zemí, které se to podařilo v blízkosti jižního pólu.
Pozadu není ani Čína. Bez debat ale vedou Spojené státy. Ty už totiž vybraly posádku astronautů, kteří by se měli k Měsíci podívat. Věhlasný program Apollo skončil v roce 1972, ale navázala na něj jeho sestra – Artemis. Členové její druhé expedice se však Luny nedotknou. Napodobí let Apolla 8 a vstoupí na oběžnou dráhu Měsíce, čímž přichystají pole pro Artemis 3.
Měsíc nám umožní létat dál a nebýt ve vesmíru zavřeni jen na jednom kameni. To je podle mě osud lidstva, dostat se odsud.
Nedávné mise Ruska a Indie se snažily přistát v oblastech měsíčního jižního pólu. O tuto lokalitu je totiž rostoucí zájem kvůli přítomnosti ledu. I na to, proč někoho zajímá led daleko od naší planety, jsem se ptal odborníka na kosmickou a bezpečnostní politiku Petra Boháčka. Povídali jsme si ale také o roli Česka v kosmickém průmyslu a o propojení státní sféry se soukromou. Ta prý „nemusí být nutně špatná, ale měla by být regulovaná“.
Rozhovor byl veden před havárií Luny-25 a přistáním indické kosmické lodi.
Rusko a Indie nedávno odpálily kosmická plavidla, která měla přistát na Měsíci. Co nám říká jejich vypuštění o závodu o dobytí tohoto vesmírného tělesa? Samozřejmě i s ohledem na to, že Rusko vede válku, a stejně si dokáže najít prostředky na tak nákladné expedice do meziplanetárního prostoru. Je už snad v patách americké NASA?
Ruský kosmický sektor je dlouhodobě na sestupu, ztrácí již existující kapacity, schopnost inovovat a přitáhnout ty nejlepší lidi. Tamní kosmický průmysl, ještě v dobách Sovětského svazu, spolu s tím americkým otevřel vesmír lidstvu a desítky let neměl konkurenci. Ta doba je ale pryč. Obecně bych řekl, že Rusové nebyli schopni se adaptovat na fungování na komerčním principu. Přitom právě ten je v USA zdrojem rozvoje vesmírného průmyslu a v rámci něho i efektivnějšího využití financí.
Čtěte také: Lidstvo musí expandovat a stát se meziplanetárním druhem, myslí si vesmírný veterán
Indie je jiný příběh. Za minimální náklady je tamní kosmický program tím nejefektivnějším. To dokládá i fakt, že za objevem vody na Měsíci stojí právě předchůdce současné mise Chandrayaan-3. Obecně je ale nutné říct, že Spojené státy mají v technologickém pokroku jasnou dominanci.
Bohyně otevírá novou éru lidstva
O co vlastně misi Artemis jde a proč by nás to mělo zajímat?
Artemis je dlouhodobý program pro návrat Spojených států na Měsíc. Skládá se z několika misí, přičemž kostrou je raketa Space Launch System (SLS), jejíž start má odklad. Například Donald Trump plánoval návrat lidí na přirozenou družici Země na rok 2024, což se ale nyní nestíhá. Jde v podstatě o odstartování nové éry. Konečně máme jako lidstvo takto velkou raketu – dokud se nepodaří dokončit Muskův Starship.
Proč chceme zpátky na Měsíc? Už jsme tam přece byli.
Ale jenom jsme se tam podívali a hned letěli zpátky. Pointa momentálního snažení je, že NASA i ESA si dávají záležet na slovíčkách „permanentní a udržitelný“ návrat. Nejen tam lítat, ale naučit se, jak tam fungovat. To je ta hlavní věc. Historickou paralelou je objevení kontinentu. A nyní to můžeme udělat bez krvavého, temného odkazu – vlastně i díky tomu, že tam nikdo nežije.
Jde pak také o správu nerostných surovin a jejich využití pro dobro lidstva. To neříkám s naivitou, ale s poukazem na mezinárodní kosmické právo a Kosmickou smlouvu. Měsíc bude velkým testem, zda těmto dohodám jako lidstvo dostojíme.
V USA i jinde se často objevují názory, že je to ztráta peněz a finance by se měly vynaložit někde jinde. Jak zní protiargument k těmto výzvám?
Takové názory byly samozřejmě i během programu Apollo. Objevují se pokaždé. Pravdou je, že ty peníze by se daly opravdu využívat efektivněji. Na druhou stranu návratnost je ohromná. Ve vzdělání, v technologiích, ve schopnostech.
A to se ani nebavíme o tom, že Měsíc je ten nový kontinent, který lidstvu splní přání stát se multiplanetární civilizací. Umožní nám létat dál a nebýt ve vesmíru zavřeni jen na jednom kameni. To je podle mě osud lidstva, dostat se odsud.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
