V Demokratické republice Kongo vypukly protizápadní protesty. Tamní obyvatelé sužovaní konfliktem tak vysílají nouzové signály. Nejhůře jsou na tom lidé na východě země. Západní demokracie ale mezitím podporují autokrata Paula Kagameho podezřelého z rozdmýchávání bojů.
Rukou zakrytá ústa a ke spánku přiložené prsty jako symbol zbraně. Toto gesto má upozornit na to, že média a svět mlčí, zatímco ve východní části Demokratické republiky Kongo (DRK) dochází k vraždění.
Fotbalisté konžského národního týmu se jím pokusili získat světovou pozornost na Africkém poháru národů. Při nástupu do semifinále za zvuků své hymny si zakryli ústa a přiložili prsty k hlavě. „Každý vidí masakry ve východním Kongu. Všichni jsou ale zticha,“ napsal k tomu útočník týmu Cedric Bakambu.
Včera hráči DR Konga vyjádřili na #AFCON podporu obětem násilí v jejich zemi. Na východě 🇨🇩 více než 120 skupin bojuje o moc a nerostné zdroje, jiné brání své komunity. Koncem roku 2021 se to vyostřilo, protože se objevila M23 podporovaná Rwandou.➡️https://t.co/1ifXChGidL pic.twitter.com/PUtUSCviij
— Filip Brychta (@F_Brychta) February 8, 2024
Stejné gesto použili také aktivisté, kteří minulý měsíc přerušili jednání hlav států Africké unie a domáhali se řešení konžské krize. Od začátku února bylo k vidění i při bouřivých protestech v hlavním městě země Kinshase, kde spolu s tím hořely americké a belgické vlajky.
To vše kvůli konfliktu, který jen za poslední měsíc vyhnal z domovů 144 tisíc lidí. Očekává se, že o střechu nad hlavou kvůli němu tento rok přijdou celkem 2 miliony lidí.
„Lidé umírají jako mouchy. Někteří jsou zabíjení na cestách, když utíkají,“ řekl Bahati Kito, jeden z uprchlíků ve městě Goma – hlavním městě provincie Severní Kivu – novinářům Al-Džazíry. „Není tady žádné jídlo, není tady oblečení. Nic tady s sebou nemáme,“ doplnila ho Sikitu Mapendo Muhawe.
Tshisekedi přirovnal Kagameho k Adolfu Hitlerovi a dodal, že je připraven na Rwandu zaútočit.
Největší ozbrojená skupina rebelů M23 má podporu sousední Rwandy. Zatímco modré přilby OSN odcházejí, do konfliktu se zapojují vojáci ze stále více afrických států. Existuje riziko, že krize přeroste v otevřenou regionální válku.
To je znepokojivá zpráva, protože když naposledy v DRK vypukl větší ozbrojený konflikt, trval pět let (1998–2003) a zapojilo se do něj několik okolních států. Podle umírněných odhadů si vyžádal smrt více než tří milionů lidí. Je označován jako „Velká africká válka“. Historické křivdy (vysvětlené v infoboxu, pozn. red.) pak v současné situaci hrají svou roli stejně jako zásoby kobaltu, koltanu i naleziště diamantů.
Oblíbený autokrat Západu
V posledních týdnech se mluví o postupech rebelů ze skupiny M23 (Mouvement du 23 Mars), kteří bojují proti vládě v Kinshase a skládají se zejména z etnických Tutsiů. Ti nyní kontrolují přístup do Gomy ležící kousek od hranic s Rwandou. Město s asi dvěma miliony obyvatel je symbolicky a strategicky důležité jakožto největší město severní provincie Kivu.
Současné protesty v Kinshase spustil postup rebelů ze skupiny M23 a obklíčení města. Jsou namířené proti Západu, který je vnímán jako spoluviník současné války. „V zemi se často objevuje srovnání s Ukrajinou a válkou v Gaze: kde je pozornost věnovaná konžské krizi?“ popisuje situaci odborník na DRK Kristof Titeca.
Protesty nejsou v zemi ojedinělým jevem. V červenci 2022 a srpnu 2023 se proti mírové misi OSN (MONUSCO) mobilizovaly velké davy. Desítky lidí při potyčkách s bezpečnostními silami zemřely. Tento druh odporu proti misi OSN přitom sahá až k jejímu vzniku v roce 1999.
Konžské války
Od roku 1996 si konflikty na východě DRK vyžádaly přibližně šest milionů mrtvých. První konžská válka (1996–1997) začala v návaznosti na rwandskou genocidu. Asi dva miliony Hutuů uprchlo do DRK. Spolu s nimi i extremisté. Pod vedením prezidenta Paula Kagameho začala invaze do tehdejšího Zairu pod vládou diktátora Mobutu Sese Seka. Rwanda spolu s Ugandou, Angolou a Burundi brutální válku vyhrála a dosadila do Kinshasy Laurenta-Désirého Kabilu.
V roce 1998 vypukla druhá konžská válka (Velká africká válka), která trvala do roku 2003. Konžskou armádu podporovala Angola, Namibie a Zimbabwe, které bojovaly s vojáky Rwandy, Ugandy, Burundi a různými povstaleckými skupinami – různě zapojeno bylo ale mnohem více států. Kabila byl v roce 2001 zavražděn a vlády se ujal jeho syn Joseph Kabila. Formálně válka skončila v roce 2002, ale zavedení mírových dohod trvalo do roku 2003. V této válce se objevila také skupina M23.
Momentální vztek namířený proti Západu, který demonstrace ventilují, je výhodný pro vládu prezidenta Félixe Tshisekediho. Ten na konci minulého roku obhájil svůj post ve sporných volbách a tvrdil, že je připraven střetnout se nejen s M23 ale i s Kigali. Jenže Rwandou podporovaní rebelové postupují.
Vláda je tak k protizápadním protestům relativně tolerantní. Povolební demonstrace kritické k představitelům státu byly naopak zakázány a policie je násilně rozehnala.
Tamní obyvatelé jsou frustrovaní z mise MONUSCO, jelikož nedokázala ochránit civilní obyvatelstvo ani zastavit činnost více než 120 ozbrojených skupin. Místní navíc vnímají, že rwandský prezident Paul Kagame je nejoblíbenějším autokratem Západu.
A to i přesto, že se objevují důkazy o tom, že rebelové útočí rwandskými raketami na vozidla mise OSN. Minulý měsíc získala agentura AFP dokument, který uvádí, že se skupina M23 pokusila sestřelit jeden z dronů OSN zbraněmi z Rwandy.
„Francouzská vojenská rozvědka potvrzuje, že obrněné vozidlo WZ551, vybavené raketovým systémem země-vzduch, je rwandské,“ uvádí se v důvěrném dokumentu.
Jediný důsledek z toho vyvodily Spojené státy, které pozastavily vojenský výcvikový program, uvalily sankce na jednoho rwandského generála a vyzvaly Kigali, aby se z území DRK stáhla. K odchodu rwandských jednotek později vyzvala i Francie.
Nicméně USA zůstávají největším dárcem Rwandy. Poskytují jí pomoc odpovídající přibližně třetině jejího rozpočtu.
Čtěte také: Bez Konga ani Tesla nejede. Na nejdůležitější půdě světa volí hlavu státu
V roce 2022, kdy již útoky rebelů M23 probíhaly, poskytla EU 22 milionů dolarů rwandské armádě na její nasazení v Mosambiku, další dárci přislíbili 320 miliónů na boj se změnami klimatu a evropské státy oznámily 960 milionů v investicích.
„Na globální scéně se EU a Rwanda v mnoha otázkách shodují… Rwanda je také klíčovým partnerem Evropy v rámci Global Gateway, který v Africe investuje 150 miliard eur,“ řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.
Global Gateway
Global Gateway (česky Globální brána) je strategie EU, která má investovat do digitálních technologií, energetiky, dopravy a na posílení zdravotnických, vzdělávacích i výzkumných systémů na celém světě. Cílem strategie Global Gateway je shromáždit investice ve výši až 300 miliard eur. Jde o odpověď EU na strategii čínského Pásu a stezky.
EU pak 19. února oznámila dohodu o podpoře vývozu nerostných surovin ze Rwandy. „Tato zpráva vyvolala v DRK pozdvižení, protože se týká všeobecného přesvědčení, že původcem krize jsou nerostné suroviny,“ komentují to experti na africkou bezpečnost Jason Stearns a Joshua Walker.
Dodávají, že přestože jsou příčiny násilí mnohem složitější, je pravda, že suroviny hrají určitou roli. Největším vývozním artiklem Ugandy, Burundi i Rwandy je zlato, které se téměř všechno pašuje do jejich zemí z DRK. Také OSN postupuje opatrně, protože Rwanda je zdaleka největším africkým přispěvatelem vojáků do mírových misí. Rebelové z M23 ale útočí i na modré přilby. Mnoho jich zranili a zabili.
Hádky lídrů u jednacího stolu
M23 dobylo Gomu již v roce 2012. Následně ji získala zpět konžská armáda a jednotky OSN. Rebelská skupina byla tehdy poražena, ale v roce 2021 se probudila k životu a rychle obsadila části Severního Kivu.
Město před rebely z M23 brání mišmaš složený z různých sil. Patří mezi ně bídně placená a špatně vyzbrojená konžská armáda, která bojuje po boku milic označovaných jako Wazalendo (v překladu „vlastenci“). Jsou tam ale také evropští vojenští kontraktoři. Například bulharská Agemira nebo Congo Protection.
V celém tomto mixu nejrůznějších důvodů a státních zájmů jsou uvěznění lidé, na které dopadá probíhající konflikt.
Na východě Konga bojují také jihoafrické, burundské a tanzanské jednotky. Hlavní role mediátora konfliktu se pak ujal angolský prezident Joãa Lourençe.
Ten uspořádal setkání Kagameho s prezidentem DRK Tshisekedim 16. února v Addis Abebě, kam dorazil také jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa a keňský lídr William Ruto. Jenže místo mírového rozhovoru bylo jejich setkání spíše hádkou a po hodině skončilo s nulovým výsledkem – či možná záporným.
Následně ale Lourençe dosáhl toho, že Tshisekedi souhlasil s dalším setkáním s Kagamem. Nyní se angolští diplomaté snaží přimět k podobnému kroku i rwandského prezidenta.
Přitom ze začátku Tshisekediho prezidentství to vypadalo, že armády znesvářených zemí – Rwandy a DRK – budou spolupracovat. Už v letech 2019 a 2020 jejich vojáci pořádali společné operace proti FDLR.
V polovině roku 2021 ale začala konžská hlava státu upřednostňovat vztahy s Ugandou, která byla v té době úhlavním rivalem Rwandy. Krátce nato zahájil spolupráci i s Burundi. Tato izolace a pocit ohrožení nejspíš přimělo Kigali obnovit podporu M23.
Rwandská vláda ale stále tvrdí, že konflikt je vnitrokonžský a měl by být vyřešen jen dialogem mezi Kinshasou a M23. To ale Tshisekedi vyloučil. Ten svou rétoriku přitvrdil již v předvolební kampani, kdy například přirovnal Kagameho k Adolfu Hitlerovi a dodal, že je připraven na Rwandu zaútočit.
Kigali pak nadále obviňuje DRK z podpory povstalců z Forces Démocratiques de Libération du Rwanda (FDLR), jejichž deklarovaným cílem je sesadit rwandské vedení. Navíc jsou podle Rwanďanů složeni z Hutuů, kteří utekli ze země po genocidě z roku 1994 a stále provádějí útoky proti Tutsiům v zahraničí, nebo dokonce proti rwandskému obyvatelstvu.
Obavy z regionální eskalace
Mnozí pozorovatelé mají obavy z rozšiřování konfliktu. Tento problém totiž nedokázala vyřešit nejen mise OSN, ale ani ta Východoafrického společenství (EAC). Kinshasa tak přišla s nasazením vojáků Jihoafrického rozvojového společenství (SADC).
Jejich mise SAMIDRC, která je aktivní od 15. prosince 2023, má nahradit jednotky OSN. Tvoří ji pět tisíc vojáků z Tanzanie, Malawi a Jihoafrické republiky (JAR).
Čtěte také: Krvavé šarvátky, před kterými svět zavírá oči. Kongo a Rwanda na pokraji nové války
Zapojení JAR, která misi vede, se nesetkalo v Kigali s příznivým ohlasem, protože Kagame a prezident JAR Ramaphosa nejsou nejlepší přátelé. Za posledních deset let vzájemné vztahy zemí zčeřilo několik problémů, počínaje vraždou bývalého šéfa rwandské rozvědky Patricka Karegeyi v Johannesburgu v roce 2014.
Dalším klíčovým partnerem Kinshasy je Burundi. Země, s níž má Kagame také chladné vztahy. Burundský prezident Évariste Ndayishimiye navíc obviňuje Rwandu z podpory rebelské milice RED-Tabara, která provádí útoky na jejich území.
Kigali samozřejmě taková obvinění odmítá, a navíc vyjadřuje rozhořčení nad tím, že se burundská armáda zapojuje do bojů proti rebelům M23 po boku konžských vojáků.
V posledních týdnech se pak prezidenti DRK, JAR a Burundi několikrát setkali. Naposledy 25. února v Namibii při příležitosti pohřbu tamního prezidenta. Podle jednoho z účastníků bylo cílem setkání zlepšit „spolupráci mezi různými armádami a operační harmonizaci v rámci sil“.
Humanitární krize
V celém tomto mixu nejrůznějších důvodů a státních zájmů jsou uvěznění lidé, na které dopadá probíhající konflikt. Mezinárodní fórum nevládních organizací v Kongu uvedlo, že v důsledku eskalace dochází k dělostřeleckým útokům na civilní osady, což nutí mnoho zdravotníků a humanitárních pracovníků odejít.
Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN potřebuje v celém DRK pomoc více než 25 milionů lidí. Bez střechy nad hlavou je pak v zemi přes 9,6 milionu osob, což představuje druhou nejhorší krizi tohoto druhu po Súdánu.
Zatím to ale vypadá, že gesto zakrytých úst a hlaveň z prstů u spánku příliš světové pozornosti nevzbudilo. Neblahé vyhlídky na miliony uprchlíků, tisíce mrtvých a zhoršení podmínek života na východě DRK se tak bohužel nejspíš naplní.
