Lyžování je v plném proudu, ale hned zkraje sezony se vyskytl zádrhel. Nebyl sníh. Zimní sporty tím naráží na mocného nepřítele – klimatickou změnu. Menší sněhová pokrývka je strašákem nejen pro české sjezdovky. A lidé si navíc musejí zvyknout na to, že za radovánky mezi bílými vločkami si budou stále více připlácet.
Tento rok nezačaly závody alpského lyžování zrovna nejlépe. Jak mužské, tak ženské sjezdy na švýcarsko-italské hranici pod ikonickou horou Matterhorn se nekonaly. Zrušeno, zrušeno, zrušeno! Hlásili pořadatelé. Důvod? Nebyl sníh.
Náhoda? Ne úplně. Zimní sporty narážejí na důsledky změny klimatu – zejména oteplování – a v budoucnu bude podnikání vlekařů ještě obtížnější. Z prvních šesti závodů letošního Světového poháru jich muselo být zrušeno hned pět. Kromě celého programu pod vrcholy Walliských alp byl zrušen také obří slalom v Söldenu.
„Zimní sezona se nám zkracuje, a to i na horách,“ vysvětluje Voxpotu Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. A samozřejmě je to problém v tuzemsku stejně jako na celém světě. „Změna charakteru zim je nejvýznamnější změnou v krajině, kterou můžeme pozorovat,“ dodává pro Voxpot jeho kolega Mirek Trnka, který je zároveň koordinátorem projektu Intersucho.
Na běžky to nebude
Zimní sezona se již rozjela i na českých horách. V Krkonoších se jezdí v Peci pod Sněžkou, v Jeseníkách na Branné a na Šumavě na Kvildě. Všude hlásí přes 40 centimetrů sněhu. Všechen ale není přírodní. V posledních letech se české sjezdovky podobně jako ty zahraniční spoléhaly na umělé zasněžování.
V zimních měsících paradoxně přibývá srážek, ale sněhové pokrývky ubývá. Kvůli vysoké teplotě totiž nesněží, ale prší.
S postupem času budou muset provozovatelé na tuto technologii spoléhat stále více. „V Česku přibylo sjezdovek, které uměle zasněžují, a je to už jednoduše nutnost,“ podotýká Trnka. Málokterá sezona by v posledních letech mohla proběhnout v časovém horizontu, na který jsme zvyklí, bez umělého sněhu.
Odhad počtu dní v roce se sněhem alespoň 10 mm vodního equivalentu což odpovídá kolem 10 cm čerstvého sněhu. / Zdroj: CzechGlobe / publikováno se souhlasem autora
Bědování starších ročníků, že už nejsou pořádné zimy, je pravdivé. Mladší generace už asi nikdy nezažijí v Česku na přelomu roku počasí jako z Ladových obrázků a čas sněhové pokrývky se bude krátit. „Bohužel zimy, kdy jsme se mohli spolehnout na to, že na Žďárských vrších máme měsíc až měsíc a půl sníh vhodný k běžkování, budou méně časté,“ hodnotí Trnka. A ani tohle nebyla nějaká odvěká norma – na začátku minulého století bylo sněhu ještě více.
Čtěte také: Africký COP: Globální Jih chce odškodnění za klimatické katastrofy a kritizuje Evropu
Podle dat od Pavla Zahradníčka se zima za posledních 60 let oteplila o 2,2 °C. V prosinci a lednu dokonce o 2,6 °C. Chladná část roku se tak opravdu zkracuje. V tuzemsku panují poměrně mírné zimy a oteplení, byť klidně jen o stupeň a půl, může znamenat, že se dostaneme na dlouhý čas nad nulu. Takže sníh se neudrží a sleze.
Z důvodu oteplení tak klesl počet dní, kdy na zemi leží sníh, o polovinu. O dvě třetiny se potom zkrátil čas, kdy byla sněhová pokrývka vyšší než 10 centimetrů. „Hlavní příčinu opravdu hledáme v klimatické změně,“ říká Zahradníček. Paradoxně potom v zimních měsících přibývá srážek, ale sněhové pokrývky ubývá. Kvůli vysoké teplotě totiž nesněží, ale prší. Krásnou ukázkou je zima před dvěma lety na jižní Moravě. Spadlo tam o 6 % více srážek, ale oproti dlouhodobému průměru bylo sněhu o 77 % méně.
Zasněžováním de facto zhoršujeme příčinu toho, že nemáme sníh, protože posilujeme změnu klimatu.
Oba experti nás ale uklidňují, že to není konec zimních sportů a rekreačního lyžování. „Na horách vždycky sníh je a bude, ale ovlivní to hlavně délku, kdy se budou moci zimní sporty provozovat a také v jakých horských střediscích,“ upřesňuje Zahradníček. Dané oteplení totiž odpovídá asi 300 výškovým metrům. Sjezdovky jako by nám tedy klesly.
Sněhové farmaření
Pro provozovatele to znamená, že se musí hledat nové možnosti jak sníh na sjezdovky dodat. Přesto se lyžaři a milovníci sněhu musejí smířit s tím, že užívat si na sněhu budou moct jen po kratší čas. Ani zasněžování totiž nemusí naplnit svahy dostatkem bílé pokrývky potřebné k jejich bezpečnému sjíždění.
Pro vleky nacházející se kolem 600 metrů nad mořem je to víceméně bez šance. „Možná pokud mají vlastní zdroje vody a velmi ojedinělou příznivou polohu,“ přemýšlí Trnka, ale nedává takovým střediskům velkou naději.
Umělé vytváření sněhu je energeticky velmi náročné. „Zasněžováním de facto zhoršujeme příčinu toho, že nemáme sníh, protože posilujeme změnu klimatu,“ přibližuje začarovaný kruh Trnka. Dodává ale, že v celkovém součtu uhlíkové stopy je to zanedbatelné. Leč z kapek je i moře. Energie na zasněžování by však mohla pocházet z větru, protože na horách dost fouká.
Sníh vytvořený člověkem má také odlišnou hustotu a celkově se jinak chová. Nepochybně také podle Trnky mění složení rostlin, které rostou pod ním. Pro cenné oblasti z pohledu ochrany přírody proto zasněžování není řešení. Aditiva tak nejsou na mnoha místech v Česku a ani v zahraničí možná, protože velké množství sjezdovek se nachází na přírodně významných místech.
❄️La petite station savoyarde de Bessans a lancé ce week-end sa saison de ski nordique avec de la neige de l'an dernier, issue du "snowfarming", une technique de conservation scandinave
📽️@C_Personnaz #AFP #AFPTV⤵️ pic.twitter.com/EHeom81agf— Agence France-Presse (@afpfr) November 8, 2022
„Zimní sporty musejí přehodnotit svou udržitelnost. Lidi, kteří nebudou do budoucna takto přemýšlet, čeká těžké živobytí,“ podtrhuje Trnka. Jsou ale i jiné cesty k zajištění sněhu na svazích. Velmi debatovaný je v poslední době takzvaný snow farming. Díky této technice otevřela tento rok například horská střediska v Savojských Alpách.
Sněhové farmaření pochází ze Skandinávie, ale rozšiřuje se po celé Evropě. Napadaný či vytvořený sníh se schová pod plachtami nebo jako v případě francouzského lyžařského areálu Bessans pod piliny. Následující zimu se odhalí a rozveze. V rakouském Kitzbühelu se pak takové farmaření osvědčilo natolik, že někdy zahajují sezonu už v polovině října.
Ani to ale není řešení pro všechna střediska. Je potřeba prostor, kde lze sníh zakrýt, a se zvyšující se teplotou nemusí ani sněhové farmaření stačit.
Míst na sport ubývá
Začátek letošní sezony alpského lyžování nebyl jediným sportovním rozčarováním spojeným se změnou klimatu. Vzpomeňme na letošní zimní olympijské hry v Pekingu. Vedle porušování lidských práv a tvrdých proticovidových pravidel měla tato megaudálost i další kontroverzní kaňku. Téměř veškerý sníh, na kterém se závodilo, byl vytvořen uměle.
Sjezdovky byly umístěné v oblasti, kde od loňského března napadly pouhé dva centimetry sněhu. Podle odhadů se na zasněžování spotřebovalo 220 milionů litrů vody. V historii ZOH umožnil tento lidský zásah do plánů přírody pořádat zimní olympiádu i na místech pro ni zcela nevhodných.
Lyžařské závody, které začínají v říjnu, se stanou proměnlivou sportovní událostí, a to dokonce i při jejich pořádání na ledovcích.
V roce 2014 v ruském Soči byl stanoven rekord nejvyšší teploty na ZOH – celých 20 °C. To byl velký problém pro paralympijské hry, které následovaly. „V Soči byla míra zranění paralympioniků šestkrát vyšší než ve Vancouveru,“ uvedl Daniel Scott, profesor enviromentalistiky na Univerzitě Waterloo v Kanadě. Umělý sníh má totiž horší sjízdnost a spolu s vyššími teplotami není bezpečný.
Podobné věci se nemusely řešit na prvních hrách ve francouzském Chamonix v roce 1924, kde se všech 16 disciplín konalo pod širým nebem, na přírodním sněhu a zmrzlých kluzištích. Téměř o sto let později mají sáňkařské dráhy a skokanské můstky vlastní chlazení a z původních exteriérových sportů se čtyři musejí konat uvnitř – krasobruslení, rychlobruslení, curling a hokej.
Čtěte také: Zimní olympijské alias genocidní hry v Pekingu začaly. V bublinách a uzavřených smyčkách
Je to i kvůli neustále se zvyšující průměrné teplotě. Ve studii vydané před hrami v Pekingu se vědci podívali na místa konání 19 minulých zimních olympijských her a zjišťovali, jak by každé z nich mohlo obstát v budoucím klimatu. Přišli na to, že v polovině tohoto století by čtyři bývalá hostitelská města – Chamonix, Soči, Grenoble a Garmisch-Partenkirchen – neměla spolehlivé podmínky pro pořádání her. A to ani podle nejoptimističtějšího scénáře zprávy IPCC.
Dopady to nemá pouze na podmínky ZOH, ale na téměř veškeré zimní sporty, které se odehrávají pod otevřeným nebem. Lyžařské závody, které začínají v říjnu, se stanou proměnlivou sportovní událostí, a to dokonce i při jejich pořádání na ledovcích.
Méně sněhu, ale častější sněhové kalamity
Možnosti, jak udržet zimní sporty při životě, existují. Nejdůležitější ze všech je zmírnění vypouštění skleníkových plynů. Na horách samotných jsou potom způsoby jako zmíněný snow farming – mnohem lepší řešení než neudržitelné zasněžování. To se stejně postupem času stane neúnosně drahé.
Problémy bude dělat také velice proměnlivé počasí. V budoucích zimách totiž můžeme očekávat jednotlivé „epizody sněžení“. Ty sice zapříčiní, že bude na dva nebo tři týdny sněhu více, ale způsobí kalamity. Střídání vydatného sněžení a teplého počasí zapříčiní neprůjezdnost silnic, vznikne nebezpečí lavin a obtížnější bude také samotné sjezdovky upravovat. „Šance takových nadílek se nám do budoucna zvyšuje,“ upozorňuje Mirek Trnka.
Sledovat budeme pravděpodobně i proměnu chování spotřebitelů, kdy si dlouhé umělé udržování sněhu a jeho využívání bude lyžař vyčítat. Jeho chvilková radost totiž způsobí velké problémy krajině. Na druhou stranu je ale nutné vnímat také to, že zimní turistika přináší do dotyčných lokalit nezbytné finance. Pro tamní komunity je život bez turistiky těžko představitelný. Podle Pavla Zahradníčka bude „nutné navázat další aktivity, například wellness, pomoct může i přenést část klientely do letní sezóny“.
