Dnes, ve středu 29. května, hlasují Jihoafričané o budoucnosti své země. Volby by mohly přinést největší změnu politického směřování od konce apartheidu. Africkou zemi přitom drtí drahota a nezaměstnanost. Koho ve volbách sledovat?
Letošní volby mohou být pro Jihoafrickou republiku (JAR) těmi nejdůležitějšími od roku 1994. Tehdy se po konci apartheidu stal hlavou státu Nelson Mandela. Jeho strana Africký národní kongres (ANC) od té doby vládne a své nejtěžší bitvě ve volbách čelí právě dnes.
Podle průzkumů by totiž poprvé v demokratické historii země mohl podíl hlasů ANC ve volbách klesnout až ke 40 procentům. To by stranu přinutilo ke koalici s rivaly a byl by ohrožen post prezidenta Cyrila Ramaphosy. V JAR totiž volí hlavu státu Národní shromáždění.
Nehraje se jen o vnitřní politiku země, ale i o další zahraniční směřování JAR.
Průzkum zveřejněný začátkem tohoto týdne společností Afrobarometer však naznačuje, že třetina voličů je nerozhodnutá. To z voleb činí ty nejméně předvídatelné za třicet let.
Za poklesem oblíbenosti ANC stojí celá řada důvodů: korupce, kriminalita, neschopnost vytvářet pracovní místa, rostoucí životní náklady, do očí bijící nerovnosti nebo nedostatečná připravenost na probíhající klimatickou krizi.
Nejzřetelnější ilustrací úpadku je, že vládnoucí strana nedokáže udržet nepřetržitý přísun elektrické energie. Jihoafričané tak čelí několika výpadkům proudu denně. Zato pár měsíců před volbami „jakýmsi zázrakem“ energie proudí jako nikdy dřív.
Jak ale upozorňuje novinář Simon Allison pro týdeník The Continent, ANC se mezi Jihoafričany stále těší velké oblibě. Je to podle něj způsobeno „dividendou za osvobození“, čímž má na mysli loajalitu, kterou osvobozeneckým hnutím řada Jihoafričanů stále projevuje.
Zahraniční komentátory pak Allison obviňuje z krátkozrakosti, když podobně jako britské The Times píší, že „třicet let poté, co černoši získali volební právo, je JAR nejnerovnější společností na světě“. „Jako by snad byla JAR pod vládou bílé menšiny nějak rovnější,“ vrací jim to novinář.
Čtěte také: Mafie mají nového rivala. Nigerijský gang Černá sekera se usídlil v Evropě
Nutné je totiž dívat se také na úspěchy ANC. Zavedla demokracii více stran a vyhnula se občanské válce. Umožnila vznik jedné z nejliberálnějších ústav na světě a média mohou v zemi fungovat ve veřejném zájmu. Pro lidi, kteří zažili apartheid, tak není nic horšího než tehdejší režim.
Hlavní tváře voleb
Tyto volby se vyplatí sledovat zejména čtyři největší hráče. Jsou jimi ANC, Demokratická aliance (DA), Economic Freedom Fighters (EFF) a uMkhonto we Sizwe (MK). Každá ze stran má pak svého lídra.
ANC – Cyril Ramaphosa
Jednasedmdesátiletý Cyril Ramaphosa je současný jihoafrický prezident a lídr ANC. Po konci apartheidu doufal, že se stane nástupcem Mandely, a když se tak nestalo, vydal se cestou podnikání. V roce 2014 se vrátil do politiky na post viceprezidenta a následně převzal prezidentský úřad po odstoupení Jacoba Zumy v roce 2018.
Ramaphosa je považován za méně problematického než Zuma, ale ani jemu se skandály nevyhýbají. V roce 2022 byl například obviněn z únosu, úplatkářství, praní špinavých peněz a zatajování trestného činu.
Zůstal však v úřadu a spíše než skandály tohoto typu mu na popularitě ubírají body socioekonomické problémy.
DA – John Steenhuisen
Šéf opoziční DA John Steenhuisen, kterému je 48 let, se snaží prodat svou stranu jako tu, která „zachrání Jihoafrickou republiku“ před ANC. Podle kritiků ovšem hájí pouze zájmy střední třídy.
Na otázku, zda je JAR připravena na dalšího bílého prezidenta, se Steenhuisen přirovnal k Baracku Obamovi a řekl, že i on byl minorita, ale dokázal vyhrát volby. Nicméně DA se snaží získat širší podporu tím, že se například staví proti krokům, jako jsou rasové kvóty na pracovišti.
MK – Jacob Zuma
Bývalý prezident Jacob Zuma se vrací jako kočka s devíti životy. Dvaaosmdesátiletý Zuma nemůže kvůli trestu odnětí svobody z roku 2021 kandidovat, ale hlasitě podporuje stranu MK. Ta je přitom pojmenovaná po bývalém ozbrojeném křídle ANC.
Zuma je veterán boje proti apartheidu a díky svému populistickému stylu politiky má své skalní příznivce zejména na venkově. Jeho vládu ovšem doprovázely korupční skandály a Jihoafričané jeho éru ve vrcholné politice označují jako „uchvácení státu“. Instituce totiž byly tehdy protkané systémovou korupcí.
EFF – Julius Malema
Třiačtyřicetiletý Julius Malema je zakladatelem marxistické a panafrikanistické strany EEF. Obviňuje ANC z toho, že se nedokáže postarat o jádro populace, tedy černé Jihoafričany.
Malema je známý radikálními politickými prohlášeními a prosazováním politiky usilující o přerozdělení půdy vlastněné bílou menšinou nebo přeměnu lukrativních soukromých dolů na vládní majetek. Prosazoval také panafrickou politiku a svahilštinu jako společný africký jazyk.
Zahraniční politika
ANC nejspíš zůstane dominantní vládní silou, je však možné, že bude muset utvořit koalici. Podle toho se pak bude odvíjet i možná změna v zahraniční politice země. DA se hlásí k západnímu směřování, zatímco koalice s MK nebo EFF by byla nejspíš opačného rázu.
Čtěte také: Evropa musí své myšlení změnit. Pouze tak v Africe přežije, myslí si Vystrčil
Nehraje se tak jen o vnitřní politiku země, ale i o zahraniční pozici nové vlády JAR. Volební místnosti se otevřely ve středu v sedm hodin ráno a uzavřou se v devět hodin večer. Den voleb je pak vyhlášen jako státní svátek a k volbám se zaregistrovalo 27,79 milionů lidí. Konečné výsledky budou vyhlášeny v neděli 2. června.
