Volby v barvě khaki i spálené země. Austrálie volí příští vládu

Už tuto sobotu si Australané dají tradiční párky z grilu zmáčknuté do chleba. Je to totiž typické jídlo pro volební den a říká se mu „demokratický párek“. Předtím nebo potom, co se do něj zakousnou, ale půjdou vhodit svůj hlas v parlamentních volbách, v nichž se hraje o všechny křesla ve Sněmovně reprezentantů a přes polovinu míst v Senátu.

Feeling grateful I can exercise my democratic right to vote (and get a sausage) from #AusVotes22 pic.twitter.com/hHERwp99XX

— Dr Stefanie Vaccher (@StefVaccher) May 14, 2022

Zda si přes 17 milionů voličů koupí párek není jisté, ale hlasovat půjdou, protože v Austrálii je účast ve volbách povinná. O jejich hlasy se uchází současný premiér země Scott Morrison a jeho Liberální strana, která vládne v koalici s Národní stranou. Druhým favoritem je kandidát Australské strany práce (labouristů) a dlouholetý politik Anthony Albanese.

Dále se o hlasy uchází množství menších stran, pro které se vžilo označení „modro-zelení nezávislí“ (v originále „teal“) Spojení v sobě nese rysy „modrých“ liberálů a „zelený“ postoj ke klimatické krizi. Právě její řešení je přitom jedním z velkých témat těchto voleb. A není se čemu divit. Stačí si vzpomenout, čím si Australané v posledních letech prošli. Od požárů po záplavy.

Nepředvídatelným sousedem Austrálie je Čína. Její vůdce Si Ťin-pching má dokonce po nejmenším kontinentě rozvěšené své billboardy.

Dvě hlavní strany se ale do debaty o klimatu zapojují pouze tehdy, nezbývá-li jim nic jiného. Jinak se krom klasických témat, jako jsou kupní síla a životní úroveň, soustředí hlavně na bezpečnost. Také vzhledem k válce v Evropě se armádní výdaje a obranyschopnost země staly důležitými body třeskutých diskusí. Pro Australany to ale není Rusko, kdo ohrožuje jejich břehy. Nepředvídatelným a možná i všehoschopným nedalekým sousedem je Čína. Její vůdce Si Ťin-pching má dokonce po tomhle nejmenším kontinentě rozvěšené své billboardy.

Tváře kandidátů i čínského vůdce

Popsaná situace zákonitě vedla k obavám z vměšování cizí země a ty pak rezonovaly celou volební kampaní. Obvinění vygradovala až do nařčení, že Čínská lidová republika měla velký vliv při tvorbě národní bezpečnosti Austrálie. Před volbami jsme mohli pozorovat, jak se lídři labouristů a liberálů předhánějí v tom, kdo bude vůči ČLR tvrdší. A často bylo z jejich úst slyšet o boji demokratického světa s autokraciemi. Jenže skutečná povaha jejich „odvážného přístupu“ může být jiná.

Albanese tvrdil, že „Si změnil povahu Číny … Je agresivnější. A to znamená, že Austrálie musí samozřejmě reagovat“. Ale už před volební kampaní se objevovaly zprávy o tom, že Čína si přeje vítězství labouristů. Toho využila vládní koalice, jejíž ministr obrany řekl, že labouristé by byli vůči Číně mírní. Oni sami pak poukazují na aktivnější a pružnější diplomacii a chytřejší zahraniční politiku.

Vztahy mezi Canberrou a Pekingem se dlouhodobě zhoršují. Austrálie je ze strany asijské mocnosti zranitelná také kvůli početné čínské diaspoře, která tvoří čtyři až pět procent populace. Rovněž její ekonomická závislost na říši středu vytvořila vlivnou skupinu australských obchodních manažerů, politiků, akademiků a komentátorů, kteří vystupují v souladu s čínskými zájmy.

Čtěte také: Šalamounovy ostrovy: Vítězná diplomacie otevírá Číně dveře do Pacifiku

Tento neblahý vývoj se mělo v roce 2018 pokusit regulovat stanovení hranice nepřijatelného zahraničního vměšování. To dle zákona nastává tehdy, je-li „skryté, nátlakové nebo zkorumpované“. Také se každý, kdo jedná jménem cizího státu, musí veřejně zaregistrovat.

I proto Morrison zahájil v únoru tvrdý útok proti labouristickému místopředsedovi Richardu Marlesovi, kterého označil za „mandžuského kandidáta“, což je termín odkazující na loutku cizí vlády. Ministr obrany Peter Dutton potom zaútočil přímo na Albaneseho a řekl, že Čína „si vybrala tohoto chlápka jako svého kandidáta“.

Ostré verbální šarvátky vyústily až v intervenci šéfa australské zpravodajské služby ASIO Mikea Burgesse, který varoval obě strany, že politizace národní bezpečnosti není užitečná. Vedle toho vládní koalice, aby podpořila své sliby o zaručení bezpečnosti, navrhla zvýšit ve federálním rozpočtu výdaje na obranu. Odkázala při tom na plán kabinetu vyčlenit 38 miliard australských dolarů na přijetí nových pracovníků do sektoru obrany. Koalice chce také zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP.

Dalších 9,9 miliard australských dolarů má potom vláda v úmyslu vložit do ochrany před kyberútoky. Tento změněný postoj k významu národní bezpečnosti ilustruje i samostatný rozpočtový dokument nazvaný „Udržování Australanů v bezpečí“. Díky tomuto všemu se volbám říká „khaki volby“.

Pokud se uskuteční zvažované projekty v oblasti fosilních paliv, Austrálie bude vypouštět oproti dnešku trojnásobek skleníkových plynů.

Jenže náboje do kampaně poskytla Albanesovi a jeho straně bezpečnostní dohoda mezi Šalamounovými ostrovy a Čínou. Labouristé přešli do ofenzívy a obvinili vládu, že přihlíží nejhoršímu selhání zahraniční politiky od druhé světové války.

Velké neshody ale nepanují pouze kvůli přízraku čínské vojenské základny vzdálené pouze dva tisíce kilometrů od australských břehů. Vztahy se zhoršily i v roce 2020, kdy Canberra pod Morrisonem vyzvala k vyšetření původu covidu-19. Čína reagovala sankcemi proti australskému vývozu včetně hovězího masa, ječmene, vína a humra skalního.

En 21 de majo okazos elektoj de aŭstralia parlamento.

La Liberala Partio de Aŭstralio, kiu nun havas 41%, opinias, ke se venkos la Laborista Partio, la lando fariĝos satelito de Ĉinio. Bildo: «Xi Jinping: voĉdonu por la Laborista Partio». pic.twitter.com/Urtr2Nwaaa

— Kontraŭ Espero (@Kontraulaespero) May 17, 2022

V nejdůležitějších tématech, co se bezpečnosti týče, se ale strany shodují. Labouristé říkají, že jsou oddání dohodě AUKUS, kterou Morrison uzavřel se Spojenými státy a Velkou Británií (na úkor Francie) a jež se nedávno rozšířila o společný výzkum hypersonických zbraní. Oba lídři podporují i Quad, volnou alianci mezi Austrálií, USA, Indií a Japonskem. Její zástupci se mají po volbách sejít v Tokiu i s již novým premiérem Austrálie.

A tak obě strany svorně podporují zvýšení obranného rozpočtu a boj proti čínskému vlivu v Pacifiku. Jenže existují obavy, že labouristé by mohli být v přístupu k Číně měkčí. I proto je v Austrálii k vidění billboard se Si Ťin-pchingem, jak hází volební lístek právě jim. Stejně tak se ale v zemi objevují obrázky, kde podporuje jejich politické rivaly.

Fosilní paliva i přes oheň a vodu

Diskuse o nebezpečí přicházejícím z Číny, zvláště po její diplomatické expanzi na Šalamounovy ostrovy, před volbami částečně přehlušila jiné silné téma, které už jsme zmínili – klimatickou krizi. Ovšem i o té se emotivně debatovalo. Zejména vzhledem k tomu, že po ničivých přírodních pohromách stále někteří lidé nemají kde bydlet. Požáry v letech 2019–2020 nazývané „černé léto“ si vyžádaly desítky životů a zabily nebo vyhnaly z domova zhruba tři miliardy zvířat. Letos pak přišly povodně, které zaplavily domy v Jižním Walesu a v Queenslandu.

Jako zásadní téma to vnímají i voliči, na což poukazuje i průzkum Agentury Ipsos. Podle něho čtyři z pěti hlasujících Australanů jsou klimatickou krizí znepokojeni a dvě třetiny si myslí, že by vláda měla dělat více. Předešlý průzkum think-tanku Lowy Institute loni v květnu zjistil, že „globální oteplování je vážný a naléhavý problém“ pro 60 procent obyvatel kontinentu.

Ale zejména v uhelných a plynových centrech země se nedůvěra ve zdárné řešení klimatické krize snoubí s obavami o pracovní místa. „V těchto dnech kýchneme, a je to hned ta jejich klimatická změna,“ komentoval s nadsázkou celou situaci Barry, svědek požárů z města Conjoly. Průmysl fosilních paliv je významným zaměstnavatelem v každém australském státě. Podle tamní centrální banky tvoří těžba 11,5 procenta ekonomického výkonu země a fosilní paliva pak asi čtvrtinu celkového exportu.

Čtěte také: Jsme jen pár kroků od pohromy, státy na klimatickém summitu bojují o desetiny stupně Celsia

Další obyvatelka Conjoly Samantha Kneeshaw, která se před požáry zachránila tím, že skočila s potápěčskou bombou do bazénu, to vidí jinak: „Způsobí to zkázu a zmar pro tolik lidí. Nedokážu pochopit, že se tato vláda nejspíš znovu vrátí a nic neudělá, přestože je Austrálie pro dnešní debatu o klimatu tak zásadní.“

V Austrálii tedy nejspíš žije hodně nešťastných lidí, přestože bývá nazývaná „šťastnou zemí“. Po generace hospodářsky rostla, a to i díky bohatství v podobě uhlí, plynu a nerostů jako železná ruda. A tak zatímco Evropská unie využívá covidové pandemie k přechodu k zelenější energetice, Austrálie zvažuje více než sto nových projektů v oblasti fosilních paliv. Pokud se všechny stanou realitou, země bude vypouštět oproti dnešku trojnásobek skleníkových plynů.

Výzkumná skupina Climate Action Tracker, jež monitoruje klimatické závazky vlád, proto mluví o tom, že Austrálie „se zdá odhodlaná nahradit fosilní paliva fosilními palivy“. Pokud ale stočíme pohled k programům hlavních stran, vidíme, že chtějí do roku 2050 dosáhnout nulových emisí v ovzduší a slibují, že utratí kolem 20 miliard australských dolarů, aby se tam dostaly.

Možný nový směr

Zcela novou cestu v australské politice nabízejí zmínění „modro-zelení nezávislí“. A většina z nich jsou ženy. Právě tyto kandidátky změnu klimatu velmi akcentují. Navíc, přestože jsou modro-zelení označováni jako nezávislí, podporuje je organizace Climate 200, jež tlačí kupředu kandidáty schopné vyjednat ambicióznější klimatické cíle.

Ženy se mohou ve volbách postarat o nemalé překvapení, protože australská vláda často nechápe, proč mají důvod se cítit ukřivděně.

Tyto strany také přilákají mnoho žen, které jsou chováním obou hlavních lídrů znechuceny. Novinář Keir Semmens dokonce píše, že „už mají dost lží, výmluv a prázdných slibů. Už to nebudou brát. Je to většina Australanů a vědí, že si zaslouží něco lepšího“. Dodává, že příští australská vláda by jim měla naslouchat.

Má to i zcela reálné a velmi aktuální opodstatnění. Během pandemií vyvolané ekonomické recese přišlo o práci více žen než mužů, a navíc s menší pravděpodobností získávaly kompenzační vládní podporu.

Vote tactically this year.
1 : Teal independent
2/3 : Labor/Greens
Last : LNP

This is how to get a parliament that will prioritise strong climate action, integrity commission, Uluru Statement, support education for all, and science.#IndependentsDay

— WomanOnTheShore (@WomanOnTheShore) May 10, 2022

Bez ohledu na následky pandemie však samotná australská ekonomická struktura vytváří ženám významné překážky jak pro zaměstnání, tak pro kariérní postup. Australanky jsou překvapivě na prvním místě na světě v dosaženém vzdělání, ale na 27. místě v ekonomické aktivitě, kdy jsou zástupy dobře vzdělaných pracovnic chronicky nedostatečně využívány. A jelikož je australská ekonomika v podstatě založená na „vykopávaní věcí ze země“ a jejich transportu do zámoří, rozhodně to nejsou sféry, které by ženám přirozeně konvenovaly.

Hodně velkým nebezpečím pro liberály jsou kandidátky, které aspirují na místa dříve bezpečná pro Liberální stranu. Ženy se tak mohou postarat o nemalé překvapení, protože vláda často nechápe, proč mají důvod se cítit ukřivděně. Přece jenom v jejich zemi vládne muž, který přiznal, že nedokázal pochopit závažnost obvinění ze sexuálního napadení v budově parlamentu a Mezinárodní den žen využil k prohlášení, že pokrok žen by neměl probíhat na úkor mužů.

Sobotní hlasování bude tedy klíčové pro několik témat. Pokud poskytne mandát stávající vládě, bude Austrálie pokračovat po cestě, na které je. To znamená, že se země zřejmě nedočká zásadnějšího řešení klimatické krize a bude se orientovat na kupní sílu a zvyšování životní úrovně.

Volba Australské strany práce možná lehounce posune klimatické otázky, ale existuje obava, že umožní Číně větší vliv v regionu. Zajímavé také bude, jak s volbami zamávají nezávislí. Někde se zdají být hlavní opozicí, jinde zase třeba mohou ovlivnit výsledek přes získané preference od voličů.