Volby v Izraeli: Pomůže Bibimu očkovací zázrak?

Hlavními protagonisty voleb během posledních dvou let se staly historicky nejdéle sloužící izraelský premiér Benjamin (Bibi) Netanjahu z pravicového Likudu a bývalý náčelník generálního štábu Benny Ganc, který sestavil koalici dvou středových stran s názvem Modrá a bílá.

Po posledních takřka nerozhodných volbách, které se konaly v březnu 2020, uzavřeli oba politici – Netanjahu a Ganc – jakousi opoziční smlouvu. Podle té měl nejdříve vládnout Benjamin Netanjahu; od letošního října měl do premiérského křesla usednout Benny Ganc. Na to ovšem již nedojde. Těsně před koncem minulého roku se vládnoucí koalice rozpadla vinou několika poslanců z obou táborů, kteří v Knesetu nehlasovali pro její prodloužení. Benny Ganc a Benjamin Netanyahu se ale z rozpadu vlády nyní obviňují vzájemně. Ganc dokonce prohlásil, že Netanjahu je notorický lhář, který nedodrží nic, k čemu se zaváže.

Benny Ganc ovšem nyní málokoho zajímá. Dokonce se spekuluje, zda modrobílí vůbec dosáhnou na potřebnou hranici 3,25 procenta hlasů pro získání křesel v parlamentu. Bývalý náčelník generálního štábu v předešlých volbách sice dokázal stmelit opozici vůči Netanjahuovi, ovšem když se s ním nakonec po volbách spojil v rámci opoziční dohody, odradil si tím většinu voličů. Ti věřili, že naopak díky němu Benjamin Netanjahu jako premiér skončí.

Imunita jenom s postem

Z izraelské verze opoziční smlouvy naopak dokázal vytěžit maximum současný izraelský premiér. Podle předvolebních průzkumů má nyní právě on největší šance na sestavování vlády. Pomohl mu především úspěšný program očkování proti koronaviru. Izrael se stal vůbec nejúspěšnější zemí na světě v proočkování obyvatelstva a Benjamin Netanjahu se to snažil náležitě zúročit ve své kampani.

Izrael sice sklidil kritiku od mezinárodních organizací (včetně OSN) za to, že nedodává vakcíny Palestincům na okupovaných územích, za jejichž zdraví také zodpovídá. Zahraniční kritika ale nebude pro většinu Izraelců při volbách důležitá. Dění na okupovaných územích se na výsledcích volebních klání obvykle příliš nepodepisuje. Izraelští politici navíc dlouhodobě razí teorii, že jakákoli kritika za strany OSN je beztak ovlivněna „antisemitismem této organizace“.

Z úspěšného očkovacího programu, na kterém se podílela také strana Modrá a bílá Bennyho Gance, učinil Bibi hlavní téma své kampaně. Sám sebe pasuje do role spasitele národa před pandemií. Netanjahu se nechal za přítomnosti médií očkovat jako první Izraelec již 19. prosince 2020. Na tento fakt během předvolebního klání neustále upozorňuje. Izraelcům se tak může jevit jako odvážný a odhodlaný lídr, který s vakcínou šel příkladem i s jejími případnými riziky. Benny Ganc současnému premiérovi vyčítá, že si přivlastňuje veškeré zásluhy z boje proti pandemii a staví si na nich cosi jako kult osobnosti.

Ať již povolební skládání koalic dopadne jakkoliv, je pravděpodobné, že příští izraelská vláda bude ještě více pravicová, než ta nynější. Netanjahuovi zatím přislíbily budoucí koalici menší ultraortodoxní strany

Benjamin Netanjahu spoléhá především na to, že program vakcinace, za který je Izrael obdivován takřka celým světem, přebije jeho korupční skandály. Veřejnosti nejvíce vadí především jeho snahy o manipulaci médií. Izraelský premiér údajně vyvíjel nátlak na mediální společnosti. Výměnou za výhodné regulace ze strany státu požadoval příznivější referování o své osobě.

Bibi si potřebuje udržet premiérský post, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Křeslo předsedy vlády mu zajišťuje imunitu. Korupce se však může stát jeho achillovou patou. Kvůli jeho korupčním skandálům započaly velké protesty volající po Netanjahuově odstoupení již v červenci loňského roku. Nyní se v sobotu 20.března sešly na předvolební demonstraci v Jeruzalémě desítky tisíc lidí (organizátoři mluví až o padesáti tisících a například deník Haarec zmiňuje dvacet tisíc protestujících). Jsou to vůbec největší protesty vůči současnému premiérovi, s jakými se s Netanjahu zatím setkal.

Dalším nosným tématem Likudu je bezpečnost židovského státu. Téma se u izraelské pravice obecně projevuje jestřábími pozicemi vůči tradičním nepřátelům. Těmi jsou jak Palestinci na okupovaných územích (konkrétně palestinské skupiny typu Hamásu), tak Írán a na něj napojená další hnutí (např. Hizballáh v Libanonu). Stejně jako si Netanjahu přivlastňuje úspěšný boj s pandemií, činí tak i s úspěchy na diplomatickém poli. Například navázání vztahů s několika arabskými zeměmi se snažil současný izraelský premiér společně s tehdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem představit jako historický mírový průlom na Blízkém východě. Ve skutečnosti se u většiny z těchto zemí jednalo pouze o tiché spojenectví vůči íránskému vlivu. Se Spojenými arabskými emiráty i Marokem probíhala navíc spolupráce v různých oblastech (včetně té vojenské) již delší dobu.

Neustále doprava

Kdo jsou tedy letošní hlavní vyzyvatelé Benjamina Netanjahua? Bennyho Gance vystřídal v pozici hlavního soka současného premiéra Jair Lapid se svojí stranou Budoucnost existuje (Ješ atid), která se hlásí k politickému středu. Lapid, původně herec a posléze televizní komentátor, byl ministrem financí již během třetí Netanjahuovy vlády (v letech 2013-3014). V roce 2013 strana Ješ atid skončila překvapivě rok po svém založení jako druhá nejsilnější strana po vítězném Likudu.

Dalším silným hráčem o premiérské křeslo je Gideon Saar, odpadlík právě z Netanjahuova Likudu, který loni založil vlastní pravicovou stranu s názvem Nová naděje (Tikva hadaša). Saar nyní reprezentuje opozici proti Netanjahuovi zprava. Zdá se, že jediná cesta pro Jaira Lapida k premiérskému postu je skrze koalici s Gideonem Saarem. Oba je pojí silný antinetanjahuovský sentiment.

Počítat se musí také s ultrapravicovým Naftali Benetem, který vede koalici stran s názvem Doprava (Jamina). Zatím není jasné, jestli se po volbách spojí s Likudem, či nikoliv, i když mají podobnou pravicovou rétoriku. Nejspíše bude záležet na Benetových mocenských šancích, vzešlých z voleb. Benet se již v minulosti ukázal jako velký pragmatik. On sám zatím prohlašuje, že má ambice stát se příštím izraelským předsedou vlády. Naftali Benet zastával v průběhu poslední dekády několik ministerských postů a patří k největším jestřábům izraelské politiky. V roce 2013 například prohlásil, že zabil mnoho Arabů a nemá s tím žádný problém. Těsně před hlasováním se jeví jako nejpravděpodobnější povolební koaliční spojení Benjamina Netanjahua právě s ním. Analytici ale nevylučují ani koalici se stranou Nová naděje Gideona Saara. Strana je sice založena na kritice Benjamina Netanjahua, při vzpomínce na opoziční smlouvu ovšem nelze vyloučit, že se tito dva politici po volbách dohodnou.

Ať již povolební skládání koalic dopadne jakkoliv, je pravděpodobné, že příští izraelská vláda bude ještě více pravicová, než ta nynější. Netanjahuovi zatím přislíbily budoucí koalici menší ultraortodoxní strany: Sdružení Sefardů věrných Tóře (Šas), Sjednocený judaismus Tóry (Jahadur ha-Toraú) a Strana náboženského sionismu (Tkuma). Vedení Tkumy vytvořilo společnou kandidátku se stranou Židovská síla (Ocma Jehudit), jejíž lídr Ben Gvit měl v minulosti blízko k nechvalně proslulému radikálovi a usvědčeném teroristovi Meiru Kahanemu.

Jejich povolební spoluprací s Likudem by se potvrdil sílící pravicový trend v současné izraelské politice. V jeho rámci opět získává na síle například osadnické hnutí, které chce i nadále obsazovat okupovaná palestinská území. Mezi politiky z již zmíněných ultrapravicových a nábožesky-extremistických stran pak nejsou výjimkou ani hlasy volající po odsunu palestinských Arabů. Benjamin Netanjahu jen s těmito stranami vládu pravděpodobně sestavit nedokáže. Na to je jeho obliba napříč izraelskou společností přeci jen příliš nízká. Silně pravicové strany ovšem mají celkově na izraelské politické mapě aktuálně velkou převahu.