Krajní pravice v USA, vražda novinářky na Maltě, gayové v dějinách i kořeny sionismu. Tohle jsou některé z podcastů, které nás letos zaujaly nejvíce.
Zřejmě také máte několik svých podcastů, na které nedáte dopustit. Napište nám, které to jsou, na sociálních sítích nebo na Discordu Voxpotu. Než tak uděláte, máme tu pro vás v rámci bilancování končícího roku několik objevů od naší redakce.
Matěj Schneider, redaktor Voxpotu
Vždy, když se mě někdo zeptá na doporučení podcastu, uvědomím si jednak, kolik jich poslouchám, a také to, že se mi většinu z nich nechce doporučovat. Je jich tolik, že zahlcují – některé vychází každý den a jsou „hyperfocusované“ na drobné aspekty americké politiky. Jiné jsou pak tvořeny dost nevábnými osobami a i když se mně hodí k práci, zdráhám se je doporučovat. Je v nich totiž spousta balastu a třeba i mis- a dezinformací.
Pak si ale vždycky vzpomenu na podcast Know Your Enemy, který se sice stále tematicky drží americké politiky, ale funguje v daleko pomalejším, dlouhoformátovějším a zamyšlenějším tempu. Spolumoderátoři Matthew Sitman a Sam Adler-Bell jsou dobří přátelé a mapují dlouho historii americké pravice. Navíc, jak se v průběhu letošního roku pozastavovali někteří fanoušci Know Your Enemy: paralelní projekt, který by se podobně kriticky ale vstřícně pokoušel zprava porozumět americké levici, v USA chybí.
Myslím si, že podcastů, kde se autoři ostře vymezují vůči svým názorovým oponentům, je kupa a mně osobně moc nebaví. Adler-Bell a Sitman jsou ale oba velmi vstřícní a svoje velmi důkladně nastudované vyprávění prokládají občas i neskrývanými lidskými sympatiemi (byť samozřejmě hodně opatrnými a kvalifikovanými).
Řekl bych, že mi jejich přístup pomohl k pochopení nejrůznějších pravicových frakcí v USA daleko víc, než jakákoliv jiná mediální tvorba – možná s výjimkou knih historika Ricka Perlsteina a politologa Coreyho Robina (byť oba jsou v Know Your Enemy často zmiňováni, případně tu byli i jako hosté).
Pokud ale chcete začít raději něčím odlehčeným, doporučuju hostování Sama a Matthewa v podcastu Jokermen o Bobu Dylanovi, o jehož proplétání se s americkou politikou by šlo mluvit hluboko do noci (mluvím bohužel z vlastní zkušenosti).
Jolana Humpálová, redaktorka Voxpotu
Pravidelně poslouchám různé zpravodajské podcasty a toto médium obecně beru spíš jako součást své práce – obvykle po něm sahám v momentě, kdy se zabývám nějakým tématem a chci si o něm zjistit víc. Nicméně, z každodenní „mediální šedi“ mi letos vyčníval podcast Who Killed Daphne od Wondery. Osmidílná série rozplétá vraždu maltské novinářky Daphne Caruany Galizie, která zemřela při bombovém útoku v roce 2017.
Investigativní reportér Stephen Gray popisuje pátrání mezinárodní skupiny novinářů po vrazích. Série dokáže posluchačstvo vtáhnout a mrazivě, přesto stále vkusně, servíruje výpovědi lidí spojených s útokem, politiků i rodiny oběti. Tu a tam provedení balancuje na hraně, osobně bych ocenila méně dramatického hudebního podkladu. Sérii ale doporučuju, funguje totiž na více frontách. Jako exkurz do malého ostrovního státu prolezlého korupcí a ovládaného mafií i jako ukázka kvalitní novinářské práce.
David Scharf, redaktor Voxpotu
Doporučuji podcast Bad Gays od Huwa Lemmeye a Bena Millera. Historie marginalizovaných skupin se často vypráví skrze příběhy hrdinek nebo mučedníků. Podcast Bad Gays ale vychází z premisy, že plastičtější obraz oprese nám přinese zaměření na postavy, které dnes označujeme oblíbeným eufemismem „problematické“. Místo moralizování nás autoři vezmou do různých historických epoch od starověké Číny přes renesanční Florencii či koloniální Alžírsko až po meziválečnou evropskou avantgardu koketující s fašismem. Autorské duo ve složení historik a spisovatel vypráví srozumitelně, poutavě i s citem pro nuance – a přitom nabourá zažité představy o tom, co vlastně znamená být queer.
Vojtěch Boháč, šéfredaktor Voxpotu
Není to sice letošní podcast, ale od chvíle svého vzniku v roce 2015 nebyl zřejmě nikdy tak aktuální jako letos. The Martyrmade od Darryla Coopera je empatický exkurz nejen do historie sionismu od jeho vzniku ve druhé polovině 19. století až do vyhlášení státu Izrael v roce 1948. Autor posluchače provází několika dekádami historie skrze dobře rešeršované příběhy hlavních protagonistů všech čtyř dominantních směrů sionismu a skrze jejich myšlenky ohledně toho, jak by měl vypadat Židovský stát i jakou roli by v něm měli mít například domácí Arabové.
Ve chvíli, kdy se sionisté začnou střetávat s arabským obyvatelstvem Palestiny, seznámí se posluchač i s hlavními představiteli arabského odporu. Při poslechu někdy i více než pětihodinových dílů této série jsem měl poměrně často velkou chuť přeložit celý podcast do češtiny a udělat z něj povinný poslech, který spolehlivě vyvrátí alespoň některé hluboce zakořeněné miskoncepce ohledně historie jednoho z nejsložitějších konfliktů na planetě.
Nejsilnější na celém podcastu je podle mě právě empatie vůči historické zkušenosti Židů i Arabů a schopnost barvitě a věrně popsat formování identit obou stran ovlivněných vzájemným konfliktem. Autor se nicméně dostává z pozice badatele i k odpovědi na otázky, jako proč dodnes vidíme v médiích i mezi výzkumníky specifické zkreslení toho, z jaké perspektivy je konflikt na Západě běžně vyprávěn.
