Liz Truss nastoupila do čela Velké Británie s hlavním cílem – napravit chaos, ve kterém se dlouhodobě motal britský kabinet. Po měsíci a půl ve vládě premiérka rezignovala. A krize, jíž Britové čelí – někteří i naprosto zoufalými činy –, se ještě prohloubila.
„Naši zemi vybudovali lidé, kteří dokázali věci dotáhnout do konce. Máme obrovské zásobárny talentu, energie i odhodlání. Jsem si jistá, že společně dokážeme tuto bouři přečkat,“ nechala se slyšet na začátku září britská premiérka Liz Truss z Konzervativní strany.
Ve svém prvním projevu z pozice předsedkyně vlády se zavázala obnovit britskou ekonomiku, zajistit ceny energií nebo třeba dohlédnout na výstavbu infrastruktury – od nemocnic až po školy.
Premiérčiny sliby kopírovaly křivku naděje, kterou vykreslil odchod jejího předchůdce Borise Johnsona. Ten víc než fungování sedmašedesátimilionové země řešil své vlastní prohřešky – především Partygate, nejpropíranější aféru týkající se zakázaných covidových vládních večírků. Skandály ho stály místo a on Downing Street i zemi v krizi přenechal Liz Truss.
Bulvární plátek Daily Star vedle sebe položil salát z Tesca a zarámovaný portrét premiérky s jednoduchou otázkou: Kdo vydrží déle?
„Můžeme se stát tou moderní, skvělou Británií, kterou vím, že umíme být,“ řekla na závěr svého projevu. Zdálo se, jako by se novopečené premiérce trochu ulevilo, že má čtyřminutový výstup za sebou.
Možná si tehdy nepřipouštěla, že ji při navigování Spojeného království z oné bouře čekají pernější chvíle. A že o 44 dní později bude stát před ikonickými černými dveřmi v Downing Street 11 a oznamovat svou rezignaci.
Rozviklaná židle
Scéna: první projev z pozice premiérky. Střih. Uplynulo pár týdnů, kabinet se začal rozpadat a britská premiérka z funkce ve čtvrtek odpoledne odstoupila. A odnesla si prvenství – nejkratší dobu v čele kabinetu ze všech předsedů vlády v britské historii.
Židle se pod Liz Truss vážně rozviklala už před dvěma týdny, kdy se začala kupit volání po její rezignaci nejen z opozice, ale i její vlastní strany. „Žádám vás, abyste z funkce premiérky odstoupila, neboť se domnívám, že již nemáte důvěru poslaneckého klubu ani země,“ vyzval Truss k rezignaci poslanec za torye Jamie Willis.
„Je to správný krok, abychom zajistili stabilitu, bezpečnost a prosperitu lidí, jimž za všechno vděčíme,“ dodal politik v otevřeném dopise.
Bylo víceméně jasné, že takový pocit má o dost víc konzervativních poslanců. Tlak na předsedkyni vlády se den ode dne zvyšoval a Liz Truss nakonec rezignovala jen chvíli po schůzce s Grahamem Bradym, předsedou Výboru 1922, tedy parlamentní skupiny sdružující a zastupující konzervativní zákonodárce.
Brady byl přitom, co se tlaku na premiérku týče, podle svého okolí nejprve opatrný. Kvůli obavám, jak by na její rezignaci reagovaly trhy, chtěl počkat do chvíle, kdy jí vyjádří jasnou nedůvěru vysoký počet konzervativců. Rozhodně vyšší, než je obvykle potřeba – Truss byla pod roční imunitou, kterou získává každý nový lídr strany. Nestačila tedy nedůvěra obvyklých 15 procent parlamentního klubu.
15 minut v čele kabinetu pro každého
[infobox id=”2″]
Že je rezignace Liz Truss na spadnutí, dokazovaly nejen četné zprávy o tom, že se chce Konzervativní strana své lídryně a premiérky zbavit. Ale také jeden bizarní a virální „závod“ – bulvární plátek Daily Star vedle sebe položil salát z Tesca a zarámovaný portrét premiérky s jednoduchou otázkou: Kdo vydrží déle? Sledující mohli klání sledovat živě, a, ano, po sedmi dnech se dočkali i závěru.
„Tento salát vydržel déle než Liz Truss,“ hlásal banner a další pod ním lákal na večerní projev zeleniny k národu. Je to absurdní? Velice. Ale přesně tak na mnohé Brity působila i tristní situace ve vládě.
A zatímco pro torye byly poslední týdny náročné, opozice v čele s Labouristickou stranou měla přirozeně žně. Šéf labouristů Keir Starmer si krizi vysloveně užíval: když se Truss v minulém týdnu málem neukázala na zasedání parlamentu, hřímal, že se premiérka „schovává“ a že „se bojí vlastního stínu“.
Zdroj: Daily Star
„S tímto konzervativním kabinetem nejspíš každý dostane svých 15 minut ve funkci premiéra,“ okomentoval předseda Labour Party moment, kdy za chybějící Truss odpovídala konzervativní předsedkyně Dolní sněmovny Penny Mordaunt.
The damage is done.
It’s time for a Labour government. pic.twitter.com/MSO8hp9OtA
— The Labour Party (@UKLabour) October 18, 2022
Co vedlo k pádu vlády?
Pomyslnou minutku odtikávající premiérčinu rezignaci pomohly odstartovat personální změny ve vládě. Rezort vnitra den před odchodem Truss opustila i Suella Braverman a jen po 38 dnech ve funkci odešel i ministr financí Kwasi Kwarteng. To bylo v pátek 14. října.
Právě události, které vedly k jeho odchodu, předznamenaly současné otřesy kabinetu. Spojené království se totiž už nějakou dobu nachází v krizi mnoha podob – ta ekonomická se za měsíc a půl vlády kabinetu Liz Truss ještě prohloubila a propadla do většího chaosu.
Čtěte také: Progresivní silou britské politiky je Labour party. Proč jsou tedy všechny premiérky z konzervativní strany?
Ale popořadě. V září britská premiérka oznámila ekonomické plány, které měly za cíl nastartovat hospodářský růst. S tím ostatně Truss v létě šla do boje o vedoucí pozici v Konzervativní straně a toryové tomu tehdy rádi naslouchali.
Spolu s Kwasim Kwartengem, nyní již bývalým ministrem financí, chtěli zamezit zvýšení daně z příjmu firem a zároveň udržet vysokou podporu sociálního zabezpečení – britská média o prvním kroku jejich plánu referovala jako o „minirozpočtu“.
Zásah britského kabinetu však na ekonomickém poli nadělal pouze paseku. Britská libra například zaznamenala rekordní propad vůči americkému dolaru. A to poté, co Kwarteng naznačil, že přijdou další daňové škrty, aniž by vysvětlil, čím takovou díru v rozpočtu zaplatí. Finanční trhy situaci s hrůzou sledovaly a k propadu došlo nejen na tom s dluhopisy – málem zkrachovaly i britské penzijní fondy.
[infobox id=”3″]
Kwartenga premiérka bryskně nahradila zkušeným konzervativním předákem Jeremym Huntem, který navrhované plány rychle smetl ze stolu – od daňových škrtů až po zmrazení cen energií. Hunt to oznámil na začátku minulého týdne s tím, že chce uklidnit znepokojené trhy.
Britská krize o mnoha úrovních
Nejde ale „pouze“ o situaci na finančních trzích – krize se velmi napřímo dotýká britského obyvatelstva. Stejně jako zbytek Evropy, i Spojené království čelí vysokým cenám energií, které si může dovolit čím dál méně domácností. Už po loňské zimě se ostatně objevily zprávy o ženě v důchodu, která jezdila celý den veřejnou dopravou, aby se zahřála. Na zaplacení energií prostě neměla peníze – její příběh se stal jedním ze symbolů krize.
Na školách si už spolužáci kradou svačiny, nemají na oběd v jídelně, nebo k přesnídávce dostávají jen holý krajíc chleba.
Tehdy sedmasedmdesátiletá Elsie v tom ale nebyla sama. Čím dál více lidem hrozí energetická chudoba – stav, kdy nezvládají zaplatit si teplo, které by jim vyhřálo domov na bezpečnou úroveň. V současnosti této chudobě čelí 6,7 milionu britských domácností.
Roste i počet těch, kteří nemají na potraviny. V posledních měsících to byly podle charitativní organizace Food Foundation miliony lidí, jež byli nuceni během dne částečně či zcela vynechat jídlo. V září se stravovalo pouze nepravidelně skoro deset milionů dospělých Britů a čtyři miliony dětí – na školách dochází k bolestným momentům, kdy si spolužáci kradou svačiny, nemají na oběd ve školní jídelně, nebo k přesnídávce dostávají jen holý krajíc chleba.
Krizi však nelze odcházející šéfce kabinetu házet celou na hlavu: trvalo dlouho, než došla do nynější fáze. Situace je ovšem skutečně špatná na mnoha frontách. Spojené království například už dlouhou dobu řeší nedostatek pracovníků v kritických sektorech, mimo jiné ve zdravotnictví.
Čtěte také: Britský ministr financí šetří hlavně rodinné miliardy, může ho to stát křeslo premiéra
Průzkum Britské zdravotnické asociace mezi skoro osmi tisíci zdravotníky ukázal, že skoro polovina dotázaných chce příští rok odejít z NHS (státního zdravotnického systému). Takový exodus by pro NHS znamenal riziko naprostého kolapsu.
Stávky pracovníků dopravního sektoru se staly pravidelnou součástí britského koloritu. A vzhledem k rostoucí inflaci a nepravděpodobnosti toho, že se jim úměrně k ní zvýší i plat, budou ve svém konání i pokračovat. Personální nedostatek pociťuje i soudnictví, kterému zoufale chybí advokáti se zaměřením na trestní právo, což zdržuje dokončení jednotlivých případů.
Sunak premiérem? Nebo budou volby?
Příští britský premiér to nebude mít jednoduché – laťka je sice po Johnsonovi i Truss poměrně nízko, očekávání společnosti jsou ale nebetyčně vysoká. Jde o hodně, pro mnohé je to otázka jídla na stole a teplého domova.
Budoucí lídr Velké Británie zdědí těžký úkol: vyřešit nebo alespoň zmírnit krizi, která se týká všech. Zasahuje do politické sféry, ubližuje britské ekonomice a vetřela se i do životů obyčejných Britů. Politik, jenž složí přísahu do rukou novopečeného krále Karla III., bude muset přemýšlet v dlouhodobém plánu a celostně, bude-li chtít s krizí něco udělat.
Nejasné ovšem zůstává, kdo by měl tímto lídrem být. Konzervativci by si měli nového předsedu, a tedy i britského premiéra, zvolit do konce tohoto týdne. Mezi hlavní kandidáty je (znovu) Rishi Sunak, který v neděli oficiálně oznámil, že půjde do boje o Downing Street. Ve své twitterové „minikampani“ uvedl, že prioritou je pro něj napravit britskou ekonomickou situaci, přičemž slíbil profesionální a zodpovědný přístup.
V dubnu jsme vydali profil Rishiho Sunaka: Britský ministr financí šetří hlavně rodinné miliardy, může ho to stát křeslo premiéra
O místo v čele Ostrovů chce zabojovat i Penny Mordaunt, předsedkyně Dolní sněmovny. Na rozdíl od Sunaka ale nemá tak početnou podporu, není proto jasné, zda se jí do pondělního odpoledne podaří sehnat dostatečný počet konzervativců, kteří by se za ni postavili.
V minulém týdnu se na seznamu potenciálních kandidátů objevil právě i expremiér Boris Johnson – ač politickou krizi svým způsobem zažehl, podporu měl mezi konzervativci velmi slušnou. V neděli večer se ale Johnson z klání stáhl a kandidaturu nepotvrdil – s tím, že na jeho návrat „není vhodná doba“. I přesto, že mu desítky toryů předtím daly najevo přízeň, veřejnost už tak nadšená nebyla. Jak prozradil páteční průzkum YouGov: polovina dotázaných uvedla, že by Johnsona zpět v čele kabinetu viděla jen nerada.
Nabízí se ale otázka, zda by měl příští předseda vlády pocházet právě z Konzervativní strany, která je u moci už od roku 2010. A ptá se tak především opozice: labourista Keir Starmer začal hned po rezignaci Truss volat po předčasných parlamentních volbách. A není divu, podle průzkumů by v nich labouristé měli dost navrch.
