Slyšení výboru vyšetřujícího dění z 6. ledna 2021, kdy došlo ve Washingtonu k útoku na Kapitol, byla divokou podívanou. Přesto na veřejném mínění nezanechala výraznou stopu. Co se týče reálných kroků, je potřeba vyčkat na práci amerického Ministerstva spravedlnosti.
„Snažil jsem se to nekomentovat a počkat, co se stane. Ale myslím si, že to bylo zdrcující,“ shrnul v půlce letošního října americký prezident Joe Biden svoje dojmy ze slyšení sněmovního výboru, který se zabývá vyšetřováním útoku na Kapitol z 6. ledna 2021. Práce tohoto výboru se teď chýlí ke konci – v právě proběhlých volbách se podařilo Republikánské straně získat těsnou většinu, chopí se tedy klíčových sněmovních postů a priority dolní komory Kongresu se změní.
Kongresman Adam Kinzinger, jeden z dvou republikánů ve výboru, označil Pencovo rozhodnutí nevypovídat za velké zklamání.
Republikány očekávatelně více zajímá vyšetřování nepotismu ohledně Bidenova syna Huntera a jejich výbory se budou soustředit z velké míry právě na ně. Výbor vyšetřující útok na Kapitol tak musí svou práci dokončit do konce kalendářního roku. Jeho předseda, mississippský demokrat Bennie Thompson, pro stanici NBC uvedl, že výsledný repot bude vydán 21. prosince. Skončí tak 18 měsíců trvající vyšetřování, jehož součástí bylo devět třaskavých veřejných slyšení.
Omezené možnosti
Je důležité si uvědomit, že končící výbor rozhodně nebyl pro demokraty (a dva symbolicky přítomné republikány) ideálním nástrojem na vyvození zodpovědnosti za divoké dění z 6. ledna. Tím měl být primárně druhý pokus o odvolání Donalda Trumpa na začátku loňského roku. Sestavení výboru lze do velké míry vnímat právě jako náhradní řešení v momentě, kdy odvolání nevyšlo. Stejně tak je potřeba na výbor nahlížet odděleně od trestněprávních vyšetřování v souvislosti s útokem na Kapitol.
Čtěte také: Konspirátor s rohy, který ovládnul Kapitol: Odkud přišli útočníci, kteří vzali ztečí Kongres
Výbor má z principu poradní povahu. Na konci své působnosti sice doporučí příslušným úřadům (v čele s Ministerstvem spravedlnosti) žaloby na konkrétní aktéry, ale dané agentury s nimi mohou naložit dle svého uvážení – tedy je klidně i ignorovat. Spekuluje se o tom, že na tomto seznamu doporučených obžalovaných budou jak Trump, tak například bývalý šéf jeho štábu Mark Meadows, nebo právní poradci Rudy Giuliani, John Eastman a Jeffrey Clark. O relativně malé moci, kterou výbor drží, vypovídá už jenom to, že do těchto doporučení jeho členové dle sněmovních pravidel nebudou moci zahrnout ani hrstku svých republikánských kolegů, kteří ignorovali předvolání k výboru.
O spolupráci přímo Donalda Trumpa s výborem samozřejmě nemohla být ani řeč. Spekulovalo se sice o případné výpovědi jeho viceprezidenta Mikea Pence, ale nakonec na ni nedošlo (před výbor se dostavili jen někteří Pencovi podřízení). A to i přesto, že tenze mezi ním a Trumpem ohledně zmíněných událostí je i po dvou letech stále hmatatelná. Kongresman Adam Kinzinger, jeden z dvou republikánů ve výboru, označil Pencovo rozhodnutí za velké zklamání s tím, že se podle něj bývalý viceprezident snaží zalíbit jak těm, kteří mají z Trumpa obavy, tak jeho fanouškům.
Spektákl, nebo sbírání důkazů?
I proto demokraté celou dobu trvání výboru čelili kritice, že slyšení koncipují primárně jako politický cirkus. „Na červnové finále se dívalo 18 milionů lidí, množství srovnatelné s průměrným nedělním zápasem amerického fotbalu,“ soudí Kyle Paoletta na stránkách časopisu The Baffler. „Spíše než otevírání nových otázek se vyšetřovatelé povětšinou soustředí na posilování narativu, který už předem vytvořili,“ dodává.
Když dav skandoval ,Pověste Mikea Pence‘, Trump měl údajně vtipkovat, že by si to jeho viceprezident dost možná zasloužil.
Demokratický kongresman Adam Schiff, který ve výboru zasedá, se takovéto interpretaci práce svého tělesa brání. „Podívejte se, v mnoha ohledech jsme byli ve svém vyšetřování daleko dále než Ministerstvo spravedlnosti. Myslím si, že využívá důkazů, které jsme představili v otevřených slyšeních,“ kontroval Schiff na CBS. Trochu v rozporu s tím je fakt, že ministr spravedlnosti Merrick Garland musel výbor opakovaně žádat o přepisy výpovědí svědků. Jeho ministerstvo doteď všechny k dispozici nemá.
Vzhledem k „poradní“ povaze není divu, že činnost výboru mnohdy sklouzávala k velmi teatrálním slyšením. To, že jej za „politické divadlo“ označovali američtí konzervatici, rozhodně nikoho nemůže překvapit, ale podobná kritika šla zaznamenat nejen z americké levice, ale i z takové liberální bašty, jakou je časopis New Yorker. „Chvílemi možná byla slyšení trochu přeprodukovaná – příliš seškrtaná, nepružně režírovaná, příliš spoléhající na videozáznamy výpovědí spíše než na živé výpovědi svědků, kteří mohou být nepředvídatelní,“ psala na začátku prosince Amy Davidson Sorkin.
Největší mediální pozornost si pochopitelně vysloužily pikantní části výpovědí o Trumpově počínání přímo v osudný den. Měl podle nich například ve chvíli, kdy dav skandoval „Pověste Mikea Pence“, vtipkovat, že by si to jeho viceprezident dost možná zasloužil. Trumpův šéf štábu měl podle jedné z výpovědí pálit jakési dokumenty v krbu přímo v Bílém domě. Jedno z nejbombastičtějších tvrzení přinesla bývalá asistentka Cassidy Hutchinson, která vypověděla, že se Donald Trump chtěl 6. ledna dojet ze svého mítinku přímo ke Kapitolu, kam zamířili jeho podporovatelé (a později vnikli dovnitř). Podle ní se Trump při této snaze dostal v autě do fyzické potyčky se svou ochrankou.
Sama ale nebyla přímým svědkem popisovaného incidentu, o kterém jí pouze říkal tehdejší náměstek prezidentova štábu Tony Ornato. Po její výpovědi následovala ze strany Trumpovy ochranky smršť zmírňování i vyloženého popírání toho, že by se události takto skutečně odehrály. Dodnes uspokojivě nevyřešená rozepře o tom, jestli se prezident skutečně pokusil strhnout volant auta, v němž se ho snažila jeho ochranka odvézt, jasně ilustruje slabinu veřejných slyšení sněmovního výboru.
Kdybych to organizovala já se Stevem Bannonem, vyhráli bychom. Samozřejmě bychom byli vyzbrojení.
To neznamená, že práce výboru nevyplavila na povrch pozoruhodné dokumenty. Mezi ty nejzajímavější rozhodně patří textové zprávy předané výboru Trumpovým bývalým šéfem štábu Markem Meadowsem. Ukazují například korespondenci mezi Meadowsem a manželkou nejvyššího soudce Clarence Thomase (zejména ze strany Ginny Thomas šlo o velmi divoká sdělení) či koordinaci mezi Bílým domem a jedou z největších moderátorských hvězd stanice Fox News Seanem Hannity. Kromě toho však i panickou a frenetickou komunikaci s dalšími lidmi z Foxu, a podobně také s mnohými členy Kongresu. Části slyšení, v nichž konzervativní odborníci a politici opět rozporovali Trumpova tvrzení o tom, že mu Biden a demokraté ukradli vítězství ve volbách, rozhodně také neuškodily.
Nejasná budoucnost v rukou ministerstva
Jestliže ale měla veřejná slyšení přesvědčit americkou veřejnost, aby se vyšetřováním Trumpa vážně zabývala, zdá se, že to i přes relativně vysokou sledovanost příliš nefungovalo. Podle listopadového průzkumu Harvard CAPS/Harris si téměř dvě třetiny dotázaných přejí, aby nová, republikány ovládaná sněmovna ukončila práci výboru vyšetřujícího útok na Kapitol. Ve stejném průzkumu označilo pouhých sedm procent dotázaných události z 6. ledna 2021 za nejdůležitější problém, kterému teď USA čelí (to je o procentní bod více respondentů než těch, kteří jako největší problém označili „cancel culture“ a politickou korektnost).
Čtěte také: Střelec z Buffala byl jedním z mnoha. Teorie velkého nahrazení inspiruje extremisty
Jak vážně věc berou republikánští politici, ilustrují nedávné výroky kongresmanky Marjorie Taylor Greene. „Kdybych to organizovala já se Stevem Bannonem, tak bychom vyhráli. Samozřejmě bychom byli vyzbrojení,“ říkala Greene před několika dny o útoku na Kapitol. Když demokraté v čele s Bílým domem její poznámky odsoudili, odpověděla, že by se měli „naučit chápat sarkasmus“.
O osudu Donalda Trumpa tak nerozhodne zpráva končícího výboru. V tomto ohledu je důležitější zmíněné samostatné vyšetřování Ministerstva spravedlnosti. Ministr Garland už v půlce listopadu jmenoval zvláštního vyšetřovatele Jacka Smithe. Očekává se tedy, že začátkem příštího roku ministerstvo nejspíš v souvislosti se šetřenými událostmi (ale třeba i ve věci pokusu o zvrácení výsledků voleb v Georgii nebo Trumpova držení utajených dokumentů po odchodu z úřadu) zveřejní sérii obžalob. Potenciálně i přímo na Trumpa.
Stejně tak jako ani inaugurace Joea Bidena neutnula Trumpovo trvání na tom, že mu vítězství ve volbách bylo ukradeno, nemusí ukončit případná žaloba jeho úmysl kandidovat znovu v roce 2024. Čistě z hlediska ústavnosti by žaloba ničemu takovému nebránila. Ostatně Spojené státy zažily i divočejší scénáře – socialista Eugene V. Debs v roce 1920 kandidoval přímo z vězeňské cely (ve které si odpykával trest za odpor vůči americkému zapojení do první světové války). I tak získal necelých milion hlasů.
