V pátek v 8:00 hodin ráno se v Rusku otevřely volební místnosti. Lidé v nich mají až do neděle možnost volit novou hlavu státu. O vítězi však nikdo příliš nepochybuje. Jaké tedy má hlasování důvod a co se po něm změní? O tom si Voxpot povídal s ruským politologem Vjačeslavem Lichačovem.
Jednasedmdesátiletý Vladimir Putin již vládne Rusku s přestávkou, kdy byl premiérem, dlouhých 24 let. O tom, že v Kremlu bude minimálně dalších šest let ještě sedět, nikdo nepochybuje. V cestě mu nestojí prakticky žádné překážky. Má plně pod svou kontrolou státní aparát a jediné protirežimní kandidáty Borise Naděždina a Jekatěrinu Duncovou hned z volebního klání odstavil.
Třídenní hlasování o novou hlavu státu je tak spíše formalitou, která potvrdí domácímu publiku Putinovou bezkonkurenční mocenskou pozici. Zatímco výsledky voleb jsou předvídatelné, následný vývoj v zemi už méně. Roztočí se po neděli 17. března spirála represí vůči Putinovým odpůrcům? Hrozí vyhlášení druhé vlny mobilizace? A jak moc důležitou roli hrála v kampani válka na Ukrajině? Na tyto otázky odpovídal Voxpotu ruský historik a politolog Vjačeslav Lichačov.
Kandidáti na prezidenta Ruska 2024
Lidé mohou vybírat mezi čtyřmi kandidáty:
Vladimir Putin: Prezidentem byl zvolen již čtyřikrát. Schválené ústavní změny v roce 2020 mu umožnily znovu se ucházet o prezidentský úřad.
Leonid Sluckij: Šestapadesátiletý politik kandiduje za Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR), jíž od května 2022 předsedá. Je rovněž poslancem Státní dumy. Proslul svým napojením na ruskou rozvědku GRU.
Vladislav Davankov: Teprve čtyřicetiletý politik je místopředsedou Státní dumy a členem nedávno vzniklé strany Noví lidé. V roce 2023 neúspěšně kandidoval na starostu Moskvy.
Nikolaj Charitonov: Pětasedmdesátiletý představitel Komunistické strany Ruské federace na prezidenta již neúspěšně kandidoval v roce 2004. Je bývalým plukovníkem KGB.
Rusko v současnosti bojuje ve válce na Ukrajině. Kdyby se Kreml rozhodl letošní volby odložit, patrně by to nikoho nepřekvapilo. Jaké tedy mají volby pro Kreml nyní význam?
Důležité jsou z několika důvodů. Režim jimi chce ukázat, že se nic neobvyklého neděje. Takzvaná speciální vojenská operace jde podle plánu. Země se dále rozvíjí a není tu nic, co by ohrožovalo její stabilitu a „rozkvět“.
Cílem předvolební kampaně bylo u voličů vzbudit dojem, že jim Putin nabízí stabilní a bezpečnou budoucnost.
Průzkumy veřejného mínění však dlouhodobě naznačují, že se rozpoutání války na Ukrajině neblaze projevuje na ruské společnosti. Vzrostla v ní všeobecná nedůvěra i nejistota z budoucnosti. Veškeré jistoty a bezpečí, jež Putin Rusům zajistil, jsou nyní v ohrožení. Podle toho vypadala i předvolební kampaň, v níž se Kreml soustředil hlavně na ekonomické otázky.
Volebním kláním chce režim rovněž demonstrovat aktivní účast občanů na politickém životě i jejich loajalitu směrem ke státní moci. Vzhledem k tomu, jak pasivně se ale velká část Rusů staví k politice a nerada k volbám chodí, úřady musí vymýšlet různé způsoby, jak je k urnám přilákat, například skrze elektronické hlasování.
Falzifikace jako běžná součást
Jak moc letošní prezidentskou kampaní prostupuje faktor války?
Kreml se tentokrát promyšleně rozhodl zaměřit kampaň především na domácí témata a ekonomické sliby, tedy například zjednodušený přístup k hypotékám, růst důchodů a dalších sociálních příspěvků. To vše má za cíl vzbudit u voličů dojem, že jim Putin nabízí stabilní a bezpečnou budoucnost. Válkou na Ukrajině, jak se mimochodem ukázalo při jeho posledních proslovech, se naopak Putinova kampaň příliš nezaobírala.
Místo toho se celou dobu soustředila na ekonomické úspěchy, vyzdvihovala velké projekty typu výstavy na moskevském VDNCH, jejímž cílem bylo vyobrazit Rusko jako technologickou velmoc. Celé téma „speciální vojenské operace“ se odsunulo kamsi na vedlejší kolej. Když už se ve veřejném prostoru objevilo, vždy se zdůraznilo, že se jedná o globální konflikt mezi Ruskem a „kolektivním Západem“, který hospodářsky stagnuje a morálně upadá.
Válka na Ukrajině je zkrátka čím dál tím více vytěsňována z informačního prostoru. To se třeba ukázalo při nedávném dobytí Avdijivky. Média o něm ve srovnání s loňským dobytím Bachmutu informovala spíše okrajově. Tehdy se to předkládalo jako ohromný úspěch, nyní už kolem toho takový rozruch nebyl.
Čím si to vysvětlujete?
Od minulého roku se ve spojení s válkou objevila řada nových problémů, s nimiž se musí úřady popasovat. V posledních měsících v Rusku například probíhají protesty žen a matek mobilizovaných vojáků. Pro státní moc jde o nepříjemnost, s níž si zatím neumí poradit. Zatknout je nemůže, protože se přece jedná o manželky hrdinů. Do toho všeho už vstupuje i faktor únavy z vleklého konfliktu.
O férových volbách nelze v Rusku mluvit už od roku 2012.
Putin kandiduje na prezidenta již popáté. Nad svobodou je však v zemi utažená smyčka ještě víc. Dá se říct, že volby budou probíhat ještě méně férově než předtím? Má nyní Kreml vypracovaný dokonalejší systém pro podvody či masovou mobilizaci voličů?
Z mého pohledu nelze hovořit o férových volbách už od roku 2012. Porovnávat následná hlasování v tom, která z nich byla méně čestná, mi přijde poněkud absurdní. V dnešním Rusku se o žádném standardním volebním procesu mluvit nedá. Probíhá nezákonně na okupovaných oblastech jiného státu, byli z něj vyloučeni opoziční kandidáti a podobně. To, zda Putin vyhraje s podporou padesáti procent či sedmdesáti, devadesáti, nebude nikterak záviset na vůli voličů.
Je tomu opravdu tak? Četla jsem názor, že se volby v Rusku dají zfalšovat jen částečně. V Moskvě a Petěrburgu se dají volby manipulovat hůře než v regionech.
To je klidně možné. Na regiony je vždy upřena pozornost mnohem méně. Osobně se mi zdá, že největší prostor pro manipulace přináší elektronický formát hlasování. O to více, když vezmu v úvahu, že jsou dnes na každém rohu včetně volebních místností instalovány kamery. Ty mimochodem zachytily velké množství snah o zfalšování právě v Moskvě a Petěrburgu.
Nucení k volbám v okupovaných oblastech
K volbám byli připuštěni celkem čtyři kandidáti včetně Putina. Lze odhadnout, jak se zachovají opozičně naladění voliči?
Moc variant nemají. Ostatní kandidáti pro ně žádnou alternativu nepředstavují, jsou spíše křovím celého tohoto divadla. Když to srovnáte třeba s volbami v roce 2020 v Bělorusku, voliči měli skutečnou náhradní možnost, která vedla k masové mobilizaci protirežimně nastavených voličů. To však v Rusku nehrozí. Hádám tedy, že většina protirežimně založených lidí zůstane doma. Hlasovat pro ně nemá žádný smysl. K urnám dorazí především ti, co hodí svůj hlas Putinovi.
Čtěte také: Politický život začíná po sedmdesátce. Starší lídři ovládají polovinu světa
Je podle vás nyní ruská společnost s ohledem na válku na Ukrajině více mobilizována a připravena podpořit Vladimira Putina, třeba i ze strachu kvůli prohře v konfliktu?
Řekl bych, že spíše ne. Lidé se více semkli především na začátku invaze. Malé procento skalních podporovatelů války samozřejmě zůstává, ale nejedná se o žádnou masovou podporu. Režim se to snaží změnit a vyvolat jakousi sociální mobilizaci. Například ve vzdělávacích institucích, na univerzitách, velkých akcích či skrze reklamu. Ale spíše bych to přirovnal k tomu, že se snaží ohřát kastrol, ale nedovede ho pořádně k varu. Takový stupeň politizace společnosti, jaký bývá v totalitních režimech – třeba v Severní Koreji –, zatím nevidíme. Ve školách se na tom ale prostřednictvím výuky a podpory militarizace mládeže pomalu pracuje.
Letos je to poprvé, co hlavu státu budou volit i lidé v nově okupovaných oblastech Ukrajiny. Lze zde očekávat vícero podvodů? Co lze očekávat od průběhu voleb v těchto oblastech?
Nátlak na dobrý výsledek zde bude jednoznačně silnější. Putin potřebuje ukázat, že ho lidé v takzvaně „osvobozených“ regionech podporují a jsou k němu loajální. To ostatně dokládají i zprávy, které se k nám z okupovaných teritorií dostávají. Aktivně vybízejí tamní obyvatele k tomu, aby přišli volit. Vysokou účast tu totiž Kreml z propagandistického hlediska potřebuje více než kde jinde. Očekávám, že 17. března zaplní obrazovky státních médií spíše fronty voličů v Berďansku či Melitopolu než někde na Sibiři.
K druhé vlně mobilizace se pravděpodobně Kreml brzy po volbách neuchýlí.
Úředníci a okupační správa v tomto ohledu nestačí. Je potřeba zmobilizovat co nejvíce lidí. Pozornost v první řadě směřuje na ty, kdo jsou na okupační správě nějakým způsobem závislí, tedy třeba důchodci, státní zaměstnanci, rodiče dětí školního věku. Na ty lze právě skrze ně vyvíjet nátlak. Ten už jsme viděli mimochodem i dříve, když se okupační správa takto pokoušela lidi donutit k ruskému pasu.
Jedná se o jednoznačně nelegitimní volby, už i kvůli tomu, že probíhají na anektovaných teritoriích jiné země. Uznat jejich výsledky proto nelze. Nesplňují žádné formální požadavky. Proto by pro USA a EU bylo jejich neuznání logickým krokem.
Přejděme teď k tomu, co se bude dít po volbách. Dají se podle vás předvídat nějaké kroky Kremlu? Hovoří se v tomto kontextu třeba o posílení represí vůči odpůrcům.
Neočekávám, že by se hned v pondělí 18. března konalo nějaké masové zatýkání. To by mělo smysl jen tehdy, pokud by o sobě daly během voleb vědět nějaké opozičně laděné spolky a průběh hlasování třeba nějak významněji narušily.
To, že bude docházet k většímu pronásledování a perzekucím odpůrců, samozřejmě možné je, ale bude to postupné. Já osobně se přikláním k variantě, že volby nepřinesou žádné větší změny ani v dlouhodobějším horizontu. Režim bude spíše pokračovat v procesech, které už jsou započaty.
Čekání na Trumpa
Spekuluje se rovněž o nové vlně mobilizace.
Ano, o tom se hodně mluví jak na Ukrajině, tak i v Evropě. Já o takovém vývoji pochybuji, byť by z vojenského hlediska dával smysl. Jedním z důvodů jsou stále nevyřešené problémy s rodinnými příslušníky dříve mobilizovaných, o nichž jsem mluvil už výše. Ruská armáda permanentně láká do svých řad muže na smlouvu a dobrý plat. Alespoň částečně se jí tak daří stavy na frontě průběžně doplňovat.
Čtěte také: „Máme se moc dobře, vraťte se domů.“ Ruská média líčí život v zemi jako v pohádce
Dalším důvodem, proč se Moskva do mobilizace nepohrne, je, že situace na bojišti vypadá z pohledu Kremlu poměrně stabilně. Ukrajina naopak působí, že se nachází ve zpustošeném stavu, a spojenci ji čím dál více s dodávkami zbraní nechávají na holičkách. Rusku tak stačí na ni tímto tempem dále vyvíjet tlak. Putinova hlavní strategie nyní spočívá v tom si počkat na okamžik, kdy v Bílém domě usedne znovu Donald Trump a pomoc Ukrajině definitivně odepře. Stejně tak se dle Putina zachová i Evropa, protože podle jeho přesvědčení je plně podřízena Washingtonu.
Jak vás poslouchám, zdá se mi tedy, že letos se Moskva o nějaký velký postup zřejmě nepokusí.
To bude hodně záležet na vnějších okolnostech. Kreml v tomto ohledu má otevřené okno možností. Pokud by Kyjevu zoufale chybělo vojenské vybavení a munice už třeba v létě, pak by se Rusové o nějaký průlom na frontě pokusit mohli. Myslím ale, že se spíše bude vyčkávat do amerických voleb a pak už se bude podle představ Kremlu armáda pomalu posouvat od Avdijivky dále na západ k Dnipru a Záporoží… V ideálním případě ale Putin očekává, že Ukrajina dlouhodobější tlak už nevydrží a sama kapituluje.
