Názory

13. 02. 2025, 13:17

Vyjednavač z Wishe: Za Ukrajinu chce Trump hlavně pošimrat ego

Vojtěch Boháč

Donald Trump hraje hru o malá mediální vítězství, Vladimir Putin o skutečnou moc | Foto: Cory Seamer / Shutterstock
Donald Trump hraje hru o malá mediální vítězství, Vladimir Putin o skutečnou moc | Foto: Cory Seamer / Shutterstock

První oficiální telefonát mezi staronovým americkým prezidentem a jeho ruským protějškem trval více než hodinu. Výsledkem je především to, že Donald Trump za americké vyklizení Ukrajiny v podstatě nic nechce.

Zajímá vás, zda Trump ve svém hodinu a půl dlouhém telefonátu s Putinem hrál tvrdého vyjednavače, který nikomu nic nedá zadarmo? Pak sledujte ruská média i sociální sítě.

Ta se ve velkém radují z očekávání návratu své země na světovou scénu – a rozhodně nejde o odvážné interpretace hovoru, který mezi oběma muži proběhl.

„Mluvili jsme spolu o síle obou našich národů a obrovském přínosu toho, až jednou budeme zase spolupracovat. První spolu musíme ale zastavit miliony smrtí ve válce mezi Ruskem/Ukrajinou. Prezident Putin dokonce použil velice silné heslo mé kampaně, kterým je ‘ZDRAVÝ ROZUM’,“ napsal Trump na svou sociální síť Truth Social.

Oba prezidenti se dohodli na úzké spolupráci a vzájemné návštěvě. Zatímco si telefonovali, proběhla výměna vězňů mezi USA, Ruskem a Běloruskem, kterou mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt označila za důkaz „schopnosti prezidenta Trumpa dosahovat dohod.“

Hned poté posílil ruský rubl vůči dolaru nejvíc za letošní rok – kurz je ruskou veřejností tradičně bedlivě sledován jako ukazatel stavu vývoje země.

Trump na tiskové konferenci po telefonátu označil případný vstup Ukrajiny do NATO za nepraktický a následně doplnil, že není pravděpodobné, že by se Kyjevu vrátila všechna dřívější území, i když částečné stažení Rusů by mohlo být součástí dohody.

Rusko „zabralo velké území, bojovalo o to území a ztratilo při tom velké množství vojáků,“ prohlásil Trump v Oválné pracovně v rámci vysvětlení, proč nepředpokládá, že by byl Putin ochotný se z ukrajinských území stáhnout.

Americký prezident tak pokračoval ve sprchování Ukrajiny studenou vodou, se kterým začal o pár hodin předtím ve Francii jeho nový ministr obrany Pete Hegseth – ten označil připojení Ukrajiny k NATO za nerealistické a odmítl účast amerických jednotek na případné mírové misi.

Kremlu nic nebrání držet se maximalistického přístupu.

Trump tak získal příjemné polechtání ega a možnost připsat si malé vítězství na výměně vězňů, zatímco Vladimir Putin dosáhl po třech letech brutální, ale nepříliš úspěšné války posunu směrem k vítězství na hned několika frontách.

A zatímco Donald Trump začal roztleskávat i drobnosti, které mu jeho protějšek pochválil bez ohledu na reálný příslib, Kreml ukázal, že neplánuje příliš odkrývat karty a nic mu nebrání držet se maximalistického přístupu.

„Prezident USA slíbil, že Spojené státy vyplní všechny své povinnosti ohledně výměny vězňů. (…) Putin připomněl, že pro ukončení konfliktu musí být odstraněny prvotní příčiny, které ke konfliktu vedly,“ stálo v suchém shrnutí hovoru na webu Kremlu.

Zatímco Trump bez dalších podmínek háže Ukrajinu přes palubu, Putin ve strategické rovině stále odmítá jakékoliv ústupky.

Plané výhrůžky

Americký prezident se považuje za velkého vyjednavače, který vždy dosáhne svého. K tomu ostatně donedávna směřovala jeho rétorika.

I když svou představu míru nikdy přesně nepopsal, například v rozhovoru s Lexem Friedmanem tvrdil, že má velice přesný plán na zastavení Ukrajiny a Ruska.

„Nemůžu ti ho popsat, protože když jej teď zveřejním, tak ho už nebudu moct použít. Bude neúspěšný. Část z něj je totiž překvapení,“ tvrdil.

Když jsem byl v listopadu krátce po amerických volbách na ministerské návštěvě na Ukrajině, panovala tam i v nejvyšších politických kruzích poměrně velká naděje, že Putin nepřistoupí na ústupky požadované Trumpem – a americký prezident naplní svou výhružku, že když se Putin nedohodne, podpoří Spojené státy Ukrajinu „fakt hodně.“

„Když budu muset, dám jim toho víc, než jim kdy kdo dal,“ prohlásil Trump loni v červnu.

„Vývoj je pro nás zatím dobrý, protože Putin nevypadá, že by byl ochotný z čehokoliv ustoupit a nakonec to může vést k tomu, že se s Trumpem rozhádají,” popisoval mi v tomto duchu před pár dny při návratu z jednání s novou administrativou ve Washingtonu důstojník ukrajinské armády.

Málokdo ale očekával, že ukrajinská naděje může pohasnout na tom, že Trump od Putina zatím zřejmě téměř nic nepožaduje. Spojené státy přitom mají vůči Rusku velké množství pák, kterými mohou Kremlu značně ztížit vedení války – ať už páky vojenské, ekonomické nebo diplomatické.

Běžně náročná vyjednávání začínají tím, že každá strana stanoví své maximalistické pozice a následně debatují, co sice mohou udělat, ale neudělají – za předpokladu, že druhá strana ze svého zájmu o kousek ustoupí.

Nic takového zatím mezi Ukrajinou, Ruskem a USA neprobíhá a překvapením včerejšího telefonátu je především jak moc toho byl Trump v první fázi ochotný dát Putinovi na symbolické i strategické úrovni, aniž chtěl na oplátku něco víc než pošimrání ega.

Je předčasné dělat velké závěry – stále se pohybujeme především v symbolické rovině vzájemného oťukávání všech účastníků. Hlavní reálné sdělení telefonátu bylo, že se oba prezidenti plánují sejít k dalšímu jednání v Saúdské Arábii.

Trump během své tiskové konfrence řekl, že kdyby USA přestaly podporovat Ukrajinu, tak Putin řekne, že vyhrál.

„My jsme ta síla, která ho drží zpět. A budeme to dělat dokud bude potřeba, protože nechceme, aby se stal ten druhý scénář. Ale prezident Putin chce nyní mír a to je dobře. S Bidenem mír nechtěl. Tak mi řekněte proč tomu tak je,“ zeptal se rétoricky.

Odpověď není nijak složitá a někdo by ji měl Trumpovi říct. Zatímco americký prezident hraje hru klidně jen o malá mediální vítězství, jeho ruskému protějšku jde mnohem víc o reálnou moc na globálním hřišti. Putin dokáže Trumpovi jeho symbolická vítězství bez problémů nabídnout, protože ho nic nestojí.

Že si Trump neuvědomuje, jakou cenu za ně bude platit Amerika i Evropa, by nás mělo vést k rychlému přemýšlení, jak se postarat o svou bezpečnost.

Vojtěch Boháč

Více článků od autora