Máloco se na americké politické scéně jevilo v posledních dekádách tak neměnné jako vliv Národní střelecké asociace (NRA). Po každé masové střelbě jste vždy mohli očekávat tři věci: vyjádření úřadujícího prezidenta, ostré výroky předsedy NRA a následný prudký nárůst prodejů zbraní. Nabito už však v téhle nebezpečné hře mají i noví hráči.
„NRA má nad Kongresem obrovskou moc,“ stěžoval si ještě v roce 2015 Barack Obama. Šéf této donedávna velmi vlivné organizace Wayne LaPierre pro změnu proslul svým bonmotem po střelbě na základní škole v Sandy Hook v roce 2012: „Jediné, co zastaví zlého muže se zbraní, je dobrý muž se zbraní.“
Americká asociace držitelů střelných zbraní si v posledních dekádách nebrala servítky a nebyla to náhoda. „NRA se naučila, že vyvolání kontroverze není problémem, ale naopak v mnoha případech řešením, motivací, náborovým nástrojem, inspirací,“ psali v roce 2013 Joel Achenbach, Scott Higham a Sari Horwitz pro Washington Post. Organizace tak postupovala, i když hrozilo, že si to u prezidenta rozhází. George H. W. Bush si slavně znepřátelil NRA svým zákazem dovozu poloautomatickýh pušek dva měsíce poté, co se stal prezidentem. V roce 1995 Bush dokonce demonstrativně zrušil své členství v NRA poté, co Wayne LaPierre po teroristickém útoku v Oklahoma City přirovnával federální úřady k nacistickým pohlavárům. Prezident Bill Clinton se tou dobou potýkal s prohrou demokratů ve volbách do Kongresu. „NRA je důvodem, proč republikáni drží Sněmovnu,“ komentoval Clinton výsledek.
Šéf největší americké střelecké organizace, známý svými siláckými bonmoty, na videu ze střelby slonů vypadá zcela bezradně a vystrašeně i před už zjevně mrtvým slonem.
Naopak s mladším Bushem NRA problém neměla. Její tehdejší viceprezident Kayne Robinson si v roce 2000 pochvaloval, že jestli George W. Bush vyhraje volby, budou mít Spojené státy takového „prezidenta, u kterého operujeme přímo v jejich kanceláři.“ Bush mladší cítil tehdy ještě potřebu se od NRA rámcově distancovat a popíral, že asociaci půjde ve všem na ruku. Kandidáta svých snů našla NRA ale až v Donaldu Trumpovi, v jehož prospěch organizace utratila během volebního roku 2016 přibližně 30 milionů dolarů. „Osmiletý útok na svobody zajištěné druhým dodatkem [americké ústavy] rázně dospěl ke konci,“ říkal Trump po svém zvolení přímo na sjezdu NRA. „V Bílém domě teď máte skutečného přítele.“
Od prohibice k regulacím zbraní
Národní střelecká organizace ale nebyla vždycky sídlem agresivní prozbraňové lobby. Její současná poloha je otázkou až posledního necelého půlstoletí. NRA byla založena několik let po skončení americké občanské války dvěma veterány z armády Severu. V 80. letech 19. století jako její prezident sloužil například i bývalý prezident a generál Ulysses S. Grant. Misí NRA bylo podle jejích zakladatelů „propagace střelby z pušek na vědecké bázi“. Historik Rick Perlstein píše, že širším cílem rané NRA bylo „zlepšení střeleckých schopností těch, kteří mohou být povolání do války ve službě své vlasti, a postupně začala hájit i zájmy sportovních střelců“.
Tak tomu bylo po mnoho následujících dekád. V průběhu prohibice NRA dokonce lobovala (z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelně) za přísnější regulaci samopalů, kvůli jejich rozmachu v souvislosti s organizovaným zločinem. „Nevěřím ve všeobecné a nevázané držení zbraní,“ říkal v té době prezident organizace Karl T. Frederick. Výsledkem tehdejšího úsilí byl první výrazná regulace držení zbraní v USA s názvem National Firearms Act of 1934.
V první půli 60. let si Lee Harvey Oswald na základě reklamy v domovském časopise NRA s názvem American Rifleman objednal poštou pušku, kterou posléze použil k atentátu na Johna F. Kennedyho. NRA v návaznosti vyjádřila podporu pro zákon, který by omezil poštovní prodej zbraní mezi jednotlivými státy. Kromě tohoto PR škraloupu si ale samotná NRA držela reputaci umírněné organizace s podporou obou amerických dominantních politických stran.
V roce 1968 schválil americký Kongres první výraznější regulaci držení zbraní od roku 1934, v níž NRA viděla pouze drobné problémy. „Celkově působí tento zákon jako něco, s čím američtí sportovní střelci mohou žít,“ psal v American Rifleman tehdejší výkonný viceprezident NRA Franklin Orth. Zmíněná legislativní úprava zavedla požadavek, aby zbraně měly sériové číslo, omezila též držení zbraní podle věku, psychiatrické diagnózy a na základě evidence uživatelů drog.
Umírněný mormon versus radikálové
Když v roce 1971 Kongres projednával regulaci, která měla znesnadnit dostupnost levných pistolí, jež začaly zaplavovat americká města (tyto zbraně byly přezdívány Saturday Night Special), oficiální stanovisko tehdejšího šéfa NRA Maxwella Riche znělo: „Jsme stoprocentně pro!“ V půlce 70. let dokonce organizace zvažovala, že své sídlo přesune z Washingtonu DC do Colorada ve snaze upevnit svou image jakožto sportovní asociace, která dává ruce pryč od politikaření s regulací zbraní.
Právě nevelký odpor vůči zákonu z roku 1968 a následná podpora regulace Saturday Night Specialů začal vyostřovat konflikt uvnitř samotné NRA. Klíčoví pro něj byli dva muži: Harlon Carter a Neal Knox. Knox byl vydavatel zbrojního časopisu, který se stavěl i proti regulaci plně automatických zbraní. Také byl vášnivým studentem vnitřních pravidel NRA a takzvaných Robertových pravidel jednacího řádu. Harlon Carter byl bývalý příslušník americké pohraniční stráže, který byl ještě radikálnější než Knox. „Žádné kompromisy, žádné regulace,“ znělo jeho motto.
Knox a Carter začali organizovat členy NRA a vše vyvrcholilo v roce 1977 na sjezdu NRA v Cincinnati. Příznivci radikální frakce Knoxe a Cartera se na ní dostavili ve svítivě oranžových loveckých čapkách a i díky Knoxově důkladné znalosti procesních pravidel během několika hodin celou organizaci ovládli. Se šéfováním NRA se loučil umírněný mormon Maxwell Rich a na jeho místo byl dosazen právě Carter.
Sledujte naši reportáž o exportech zbraní:
Revoluce v NRA by ale nebyla dokonána, kdyby nebylo jednoho kalifornského politika, který měl přes svůj pokročilý věk brzo smést celé Spojené státy. Ronald Reagan se pokusil kandidovat na prezidenta už v roce 1976, ale nedokázal v primárkách překonat Geralda Forda. Souběžně s narůstající silou reaganovské frakce republikánů se také vyostřily Reaganovy názory na regulaci zbraní. Ještě coby kalifornský guvernér v druhé polovině 60. let totiž Reagan přísnější regulaci vítal. „Neexistuje důvod, aby na našich dnešních ulicích občané nosili nabité zbraně,“ prohlásil Reagan, když podepisoval zákon zpřísňující držení zbraní v Kalifornii, který byl namířený především proti aktivitám Černých panterů (zpřísnění podporovala i tehdy ještě umírněná NRA).
O necelou dekádu později už bylo vše jinak. „Přijde mi, že nejlepší způsob, jak odradit vrahy a zloděje, je vyzbrojení, nikoliv odzbrojení lidí, kteří dodržují zákony,“ kritizoval Reagan v roce 1975 svého budoucího primárkového oponenta, v tu chvíli úřadujícího Geralda Forda. Ve volbách roku 1980 pak Reagan porazil Jimmyho Cartera a NRA tak nestálo nic v cestě. „[Reagan] slíbil začít naplňovat radikální prozbraňovou agendu Harlona Cartera hned, jak se ujme úřadu,“ psal novinář Mark Ames v roce 2015 na webu Pando Daily.
Postřelený prezident brání majitele zbraní
Implementace přece jen pár let trvala. Nezpomalil ji ale ani pokus o atentát na Reagana z března roku 1981. Zatímco se prezident zotavoval v nemocnici, NRA pořádala v Denveru svůj výroční sjezd. „Všichni víme, proč tu s námi president Reagan není. Ale jak jste mohli slyšet přímo od něj, prezident není pro žádná omezení pro lidi, kteří nepáchají zločin. Odmítl sentimentální výzvy z řad novinářů, aby podpořil regulaci zbraní, zatímco leží zraněn kulkou vypálenou malým mužem,“ říkal tu Harlon Carter ve svém projevu.
NRA byla v trumpovských letech některými svými spojenci kritizována za to, že se příliš nechá zatahovat do širších kulturních válek a témat, které se zbraněmi přímo nesouvisí.
„Jakmile se Reagan byl schopný postavit zpátky na nohy, začal opět tlačit agendu NRA. Nejprve snahou o zrušení Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny (ATF), tedy agentury, která vymáhá federální zákony týkající se zbraní – a posléze naopak zachráněním ATF před záhubou poté, co se Harlon Carter dozvěděl, že vymáhání těchto zákonů by přešlo pod tajnou službu,“ píše Ames. Vše vyvrcholilo v roce 1986 zákonem Firearm Owners Protection Act, který rozvolnil mnohé regulace zavedené v 60. letech.
„Média hlásala obrovský triumf NRA. Někteří zákonodárci mimo záznam novinářům prozradili, že chtěli hlasovat proti zákonu, ale obávali se odvety zbraňové lobby,“ píší Achenbach, Higham a Horwitz ve Washington Postu. Radikální frakce NRA ale nebyly spokojeny – například kvůli části zákona, která zakazovala prodej automatických zbraní vyrobených po roce 1986. Harlon Carter v roce 1981 vcelku bez újmy setřásl skandál, když média zjistila, že v 30. letech byl odsouzen za vraždu. Odvolací soud však musel posléze verdikt zrušit, neboť shledal procedurální nesrovnalosti. Co ale Carterovi nově radikalizování členové jeho organizace odpustit nedokázali, bylo to, že s nimi nedržel krok. „Nevýhodou toho, když založíte fanatický kult, je risk, že vás brzy odsoudí vaše vlastní strana,“ píše Ames. Přesně to se stalo Carterovi, kterého radikální frakce NRA v půlce 80. let dotlačily až k brzkému odchodu do důchodu.
LaPierre – zdatný lobbista i kormidelník
Po těchto úspěších upadla nově radikalizovaná NRA v druhé půlce 80. let do mírné krize. Dění začátku 90. let ale organizaci nově energizovalo. Jedním z impulzů byl odpor k nové regulaci v podobě Brady Handgun Violence Prevention Actu – tedy zákona pojmenovaného po Reaganově tiskovém mluvčím. Jamese Bradyho trefila kulka Reaganova atentátníka v roce 1981 a zůstal do konce života ochrnut na spodní polovinu těla. Zákon nesoucí jeho jméno o dekádu později zavedl pro lidi nakupující zbraně prověrky a v některých případech i čekací lhůty. Také ale oživil několik let tápající NRA.
Ve stejné době našla NRA nového šéfa – Wayna LaPierra. Ten byl organizací najat v roce 1978 právě Nealem Knoxem jako lobbista. Byť z poměrně introvertního LaPierra na první pohled úplně nečišela energie, kterou by člověk od radikalizující se NRA čekal, vyšplhal se v roce 1991 na vedoucí pozici. „NRA pod LaPierrovým vedením vzkvétala. Poté, co se prezidentského úřadu chopil Bill Clinton, vstoupilo do asociace podle LaPierrových počtů asi 600 tisíc lidí,“ píší Achenbach, Higham a Horwitz ve Washington Postu.
Čtěte také: Vojáky střílet naučíme, veteráni ať se s traumaty vypořádají sami
V roce 1994 sice Clinton podepsal takzvaný zákaz útočných zbraní (Public Safety and Recreational Firearms Use Protection Act), který zavedl další zpřísnění prodeje poloautomatických zbraní. Zákon ale platil jen deset let a k možnému obnovení už nedošlo. V roce 2005 slavila NRA další úspěch, když byl prosazen zákon, který chrání před žalobami výrobce a prodejce zbraní, jimiž byl spáchán zločin.
Wayne LaPierre coby zdatný kormidelník dokázal v průběhu svých dosavadních tří dekád ve vedení NRA posouvat organizaci do stále radikálnějších pozic. Ještě v roce 1999 po celosvětově nechvalně proslulém masakru na Columbine High School mluvil LaPierre o tom, že zbraně do škol nepatří. „Především věříme ve zcela zbraní prosté, absolutně bezpečné školy s nulovou tolerancí,“ říkal tehdy LaPierre. O čtrnáct let později po střelbě v Sandy Hook už mluvil jinak: „Dnes žádám po Kongresu, aby okamžitě zajistil, aby na všech školách v této zemi byli ozbrojení policejní příslušníci.“
Pomsta mrtvého slona
Členská základna NRA narostla na přibližně pět milionů jedinců a organizace operuje s ročním rozpočtem asi 300 milionů dolarů. V roce 2016 byl navíc v podobě Donalda Trumpa zvolen k agendě NRA nejvlídnější prezidentský kandidát v historii USA. Asociace spustila vlastní streamovací kanál NRA TV a zdála se být na vrcholu sil. Jenom o několik let později je ale vše jinak. Loni v srpnu zažalovala NRA newyorská generální prokurátorka Letitia Jamesová. Jedním z bodů žaloby například bylo, že se vedení organizace mělo obohatit na úkor svých členů o 64 milionů dolarů, a to během pouhých tří let. Podle rok a půl trvajícího vyšetřování NRA soustavně porušovala jak místní, tak federální zákony. „Čtyři obvinění používali asociaci jako svoji osobní kasičku na peníze,“ řekla Jamesová na tiskové konferenci. Pod návalem obvinění navrhuje prokurátorka NRA přímo rozpustit.
Newyorská žaloba se ještě potáhne, ale další (spíše symbolický) hřebíček do rakve zatloukl letos na jaře časopis New Yorker, který zveřejnil uniklé video z roku 2013. Na něm je Wayne LaPierre zachycen, jak se svou manželkou loví slony v Botswaně. Video mělo být podle informací New Yorkeru původně natáčeno jako propagační materiál NRA, ale jeho publikace byla stažena kvůli obavám, že způsobí mediální fiasko. Tomu se LaPierre se zpožděním osmi let nevyhnul. Nezpůsobil ho ale pouhý fakt zabíjení slonů, ale také LaPierrovo chování na videu. Šéf největší americké střelecké organizace, známý svými siláckými bonmoty, na něm vypadá zcela bezradně a vystrašeně i před už zjevně mrtvým slonem. LaPierre zde nepůsobí jako někdo, kdo umí obratně zacházet se zbraní, a i jeho místní průvodci jsou z jeho počínání zcela evidentně v rozpacích. Samotné video samozřejmě zas tak významný posun ve veřejném mínění nezpůsobilo – celý průběh kauzy spíše jen ilustruje, jak rychle se oblak neporazitelnosti NRA rozplynul.
Rychlý pád NRA ale neznamená, že by američtí fanoušci laxní regulace střelných zbraní najednou neměli zastání. Naopak by paradoxně mohl prostředí zbraňové lobby pročistit. NRA byla v trumpovských letech některými svými spojenci kritizována za to, že se příliš nechá zatahovat do širších kulturních válek a témat, které se zbraněmi přímo nesouvisí. „Nadšenci do zbraní jsou známí tím, že jsou volebně velmi monotematičtí, což je dojem, který NRA v minulosti přiživovala a který jí dobře sloužil. Expanze organizace do sfér, které se zbraněmi nesouvisí, je naopak jasným znakem oslabení,“ psala ještě před Trumpovým vítězství Sarah Ellisonová v časopise Vanity Fair.
„NRA váže (…) hájení druhého dodatku k šancím konzervativního hnutí. To může být krátkodobě úspěšná strategie, ale obávám se, že tím NRA sebe a následně i druhý dodatek střílí do nohy,“ cituje Ellisonová prozbraňový blog Shall Not Be Questioned. Novinářka vidí v této monotematičnosti strategickou výhodu zastánců minimálních regulací oproti aktivistům, kteří by právo na držení zbraní v USA omezili. V tom s ní souhlasí i historička Roxanne Dunbar-Ortizová. „V podstatě se nedá mluvit o žádném hnutí za regulaci zbraní. Až na afroamerické komunity – především v Chicagu – najdete jen málo entuziasmu pro regulaci zbraní na lokální úrovni, takže ti, co jsou pro přísnější regulace, působí jako izolovaní jedinci nebo drobné spolky s malou členskou základnou,“ píše Dunbar-Ortizová ve své knize Loaded z roku 2018.
FPC a GOA cítí příležitost
Sarah Ellisonová ve Vanity Fair také upozorňuje, že vnitřní politika NRA v posledních letech ukázala, že není jasné, jestli organizace operuje spíše ve prospěch amerických zbrojařů, nebo obyčejných Američanů vlastnících zbraně. Jejich zájmy se totiž pochopitelně nutně nepřekrývají. Nejjasnějším příkladem tohoto rozporu jsou například postoje ke zbraním, jejichž součástky jsou z velké části vytištěné na 3D tiskárnách. Přestože jsou zatím vývojově nedokonalé a působí kostrbatě, neprakticky a často i nebezpečně, zbraňoví nadšenci je berou vážně a představují pro ně zajímavou novou sféru. Pro výrobce zbraní ovšem znamenají potenciální hrozbu, která by jim mohla snížit prodeje. NRA se sice ráda chlubí svou členskou základnou, ale jak Ellisonová poukazuje, množství financí, které organizace dostává právě od výrobců, není zanedbatelné.
Ve Spojených státech ale působí i mnoho drobnějších a úžeji zaměřených organizací, které jsou připraveny převzít žezlo NRA. Jednou z takových je Gun Owners of America (GOA), která má v tuto chvíli asi 300 tisíc členů. „Rozdíl mezi námi a NRA je takový, že celých sto let se NRA bratříčkovala s vládou,“ řekl pro Vanity Fair zakladatel GOA Larry Pratt. Zatímco LaPierre po masakru v Sandy Hook volal po ozbrojených policistech na školách, Pratt zacházel ještě dál. „Podporovatelé regulace zbraní mají na rukou krev malých dětí,“ řekl tehdy Prett s tím, že bez stávajících omezení by byl útok snáze zastaven. Sám navrhoval, že by měli být vyzbrojeni přímo učitelé.
Další alternativou, která v posledním roce nabírá na síle, je Firearm Policy Coallition (FPC). Menší organizace se sídlem v Delawaru se v posledních týdnech dostala několikrát do novinových titulků se svou snahou žalovat jednotlivé státy za zpřísňování stávajících regulí. Organizace se také vehementně staví proti novým dekretům Joea Bidena týkajících se regulací zbraní a stejně tak proti prezidentovu nominantovi do čela ATF Davidu Chipmanovi. Aktuální administrativa tak paradoxně – podobně jako Bill Clinton na začátku 90. let – může vlít zbraňové lobby novou krev do žil. Jenom už z toho nebude benefitovat NRA, ale aspirující nástupnické organizace jako FPC nebo GOA.
