Víkendové prezidentské volby v Rusku proběhly „důstojně, klidně a v atmosféře všeobecné laskavosti“. Veškerý odpor veřejnosti proti brutální moci byl definitivně zlomen.
„Letošní volby se lišily od předchozích tím, že ruský lid projevil své nejlepší kvality,“ rozplývá se v živém vysílání ruského Prvního kanálu šéfka Centrální volební komise Ella Pamfilova. V Moskvě už je pozdě večer a unavená Pamfilova vysvětluje, že předvolební kampaň byla klidná, lidé se navzájem respektovali, byli k sobě laskaví a chovali se celkově důstojně.
Naproti tomu západní země podle ní ztratily už i ty poslední zábrany a šly do nejpodlejších útoků, aby volby zdiskreditovaly a narušily. „Reálně strašily naše lidi, aby nešli k volbám,“ komentuje Pamfilova s tím, že tyto země nejspíš tušily, jak moc se jim výsledek nebude líbit.
Do vyhlášení odhadů exit pollů a prvních výsledků sčítání zbývají poslední vteřiny. Prominentní tvář posledních dnů Pamfilova přebírá před kamerou papírové složky a odchází před novináře na tiskovou konferenci. Tři… Dva… Jedna…
Čtěte také: Výhružky a nátlak na voliče v okupovaných oblastech. Rusko pořádá volební divadlo
Na obrazovce se objevují první odhady výsledků. Vladimir Putin v nich má téměř 88 procent hlasů. Zatímco do letošních voleb měl druhý kandidát vždy přes 10 procent, tentokrát se nikdo z protivníků nedostal ani k pěti.
Regiony se ale bojí, že by mohly být s menším výsledkem samy označeny za nedostatečně aktivní.
Ještě před pár lety byly podobné výsledky v Moskvě přijímány jako zvláštní specifikum přehnaně aktivního Severního Kavkazu a pár dalších regionů, které trochu trapně dokládají, že tu s volbami něco nebude úplně v pořádku.
Teď je tahle trapná situace všude. Možná to ani není přímá objednávka z Moskvy. Regiony se ale bojí, že by mohly být s menším výsledkem samy označeny za nedostatečně aktivní. Dát vůdci dříve běžných 70 procent ve chvíli, kdy všechny ostatní regiony dokázaly sehnat k devadesáti, by se mohlo trestat.
Nehledat důvody, ukázat sílu
V reportáži státní televize pokračují záběry smrtelně vážných lidí sčítajících hlasy ve volebních místnostech. Fascinuje mě, že volební technologové Kremlu dokázali v zemi stvořit atmosféru, kdy se při sčítání hlasů lidé nesmějí absurditě téhle z hlediska výsledku nesmyslné činnosti, nebo se aspoň vědoucně neusmívají.
Reportér v jedné z volebních místností v Moskvě zatím vysvětluje, jak sčítání hlasů probíhá. Kam hlásí komise výsledky. Kde se pak všechny sbíhají. Proč vidíme na obrazovce zrovna ta čísla, která vidíme.
Čtěte také: Pán ukáže a lid tančí kozáčka. Reportáž z ruských voleb daleko od Moskvy
Nevysvětluje, jak by se mohlа lišit, kdyby byl k volbám připuštěn Boris Naděždin, jediný kandidát, který vystupoval v opozici vůči Vladimiru Putinovi. Nebo kdyby Alexej Navalnyj nebyl zabit ve vězení, ale mohl se dál věnovat své opoziční práci. Kdyby nebyli prakticky všichni novináři, kteří pracovali nezávisle, vyhnáni nejpozději na jaře roku 2021 ze země. Kdyby neproběhlo po začátku invaze na Ukrajinu zatýkání desítek tisíc lidí, kteří nesouhlasili s válkou a vyšli do ulic.
Režim už ani předstírá, že je svobodný, hledáním aspoň trochu důvěryhodných paragrafů, za jejichž porušení může zavřít nesouhlasné hlasy za mříže. Hledání legitimního důvodu pro trest bylo stejně vždy jeho slabostí. Pokaždé se objevil někdo chytřejší, kdo dokázal najít dost důkazů a znovu odhalit, že si režim hraje na něco, čím není. Že je ve skutečnosti jen směšný a zbabělý.
Hlavně neodhalit, že moc lže
Volby v severokavkazském Čečensku nebo Ingušsku mívaly tradičně téměř plnou účast a pravidelně téměř všichni voliči hlasovali pro „správnou možnost“. Síla takového výsledku nebyla v tom, že by kdokoli věřil, že je pravdivý. Právě naopak, síla byla v tom, že všichni věděli, že pravdivý není. A přesto s ním nemohl nikdo nic udělat. Moc vyžívající se v brutalitě se nebojí, že bude její lež odhalena. Všichni bezmocní se naopak bojí, že třeba jen omylem odhalí lež moci a strhnou na sebe její pozornost.
Slzy dojetí, které měl v očích po výhře v roce 2012, jsou dávnou minulostí.
Je sečtena více než polovina volebních okrsků a Vladimir Putin přichází do svého volebního štábu. „Naše výsledky znamenají, že všechno, co děláme, děláme správně a lidé jsou nám za to vděční,“ vysvětluje Putin, proč vede s tak velkým náskokem.
„Lidé od nás čekají ochranu ve všech smyslech tohoto slova,“ dodává. Mluví stroze a působí skoro popuzeně. Slzy dojetí, které měl v očích po výhře v roce 2012 jsou dávnou minulostí.
Čtěte také: Mít naději znamená lhát sám sobě. Reportáž z míst, kam se tlačí ruská vojska
Na obrazovce svítí číslo 73,3 procenta, které ukazuje odhadovanou celkovou účast. „Výsledek a především vysoká účast voličů jasně ukazují, že řadoví lidé cítí a chápou, že právě na nich tak hrozně moc záleží,“ deklaruje dál Putin v přímém protikladu k realitě. Poprvé ale zajde ještě dál, než kdykoli předtím a nazve jménem svého donedávna hlavního nepřítele Alexeje Navalného.
„Můžete mi věřit, a taky mi věřit nemusíte, ale když za mnou přišel jeden kolega s nápadem vyměnit pana Navalného za lidi zavřené v západních zemích, řekl jsem hned, že s tím souhlasím,“ deklaruje s tím, že se to bohužel do „odchodu“ Navalného nepodařilo.
O letošních prezidentských volbách se často říkalo, že je ani nemá smysl sledovat. Ve skutečnosti v nich bylo oproti těm posledním v roce 2018 něco nového. Definitivně zakončily přeměnu Ruska v zemi, ve které můžete věřit, že to, co režim říká, je pravda, a taky tomu věřit nemusíte. Ale měli byste si dávat pozor, ať o tom nemluvíte nahlas, protože jediné, na čem záleží, je hrubá síla, která jasně oznámila, že už se za nic neschovává.
