Wagnerovská legenda v Rusku skončila, stejně jako samotní žoldáci Jevgenije Prigožina. Po jejich vzpouře proti systému v zemi Vladimira Putina zůstaly jen hroby s černými vlajkami.
Nad vysokým plotem s ostnatým drátem vlají čtyři vlajky. Ruská trikolora a tři wagnerovské. Po krátkém proslovu jdou prapory dolů. Jihoruské letovisko Gorjačij Ključ přišlo o svou zřejmě největší a současně neformální pamětihodnost, o níž bedekry mlčely. V polovině července soukromá vojenská společnost Wagner oficiálně opustila výcvikový prostor a zároveň svou základnu Molkino v Krasnodarském kraji. Žoldáci rekrutující se z řad vězňů bojující pro slávu Vladimira Putina zde působili od roku 2015.
Stažení wagnerovců z ruské základny a jejich přemístění do Běloruska, respektive těch několika tisíc bojovníků, kteří zůstali věrní majiteli společnosti Jevgeniji Prigožinovi, uzavírá jednu důležitou kapitolu jednotky a s ní i ruské války proti Ukrajině. Wagnerovci byli svéráznými hvězdami ruské agrese. V Rusku, ale překvapivě i v zahraničí. Česko nevyjímaje.
V polovině března uvedl server Investigace, že pouze z čínského internetového tržiště Aliexpress mohlo do Česka zamířit „desítky, ne-li stovky kusů produktů s wagnerovskou symbolikou“. Nášivky se dají sehnat i v některých českých a slovenských e-shopech.
Lidoví hrdinové
Wagnerova skupina se díky mediální prezentaci jako neohrožených a elitních bojovníků, těch nejlepších z nejlepších na ukrajinské frontě, ale také díky antisystémovým projevům Jevgenije Prigožina, zařadila do panteonu ruských lidových válečných hrdinů. Nikoliv těch vyumělkovaných, jako bylo 28 panfilovců, vytvořených státních propagandou, ale autentických. Alespoň do té míry, do jaké autenticitu umožňuje marketing a sociální sítě, na kterých Prigožin, majitel dezinformačních médií a trollí farmy, aktivně působil.
Pokud však odhlédneme od pečlivě budovaného obrazu wagnerovců jako té nejlepší útočné ruské síly, můžeme spatřit nepříliš lichotivou realitu. Podle oficiálního tvrzení „náčelníka štábu“ Wagnerovy skupiny vystupujícího pod přezdívkou Marx žoldácká armáda přišla během ukrajinské kampaně o 22 tisíc bojovníků, dalších 40 tisíc bylo zraněno. K současnému dni mají wagnerovci čítat 25 tisíc mužů, celkově jich přitom mělo na Ukrajině bojovat 78 tisíc, z toho 49 tisíc vězňů. Pokud se nejedná o prigožinskou fabulaci, ztráty skupiny jsou brutální, stejně jako její metody válčení.
Wagnerovští žoldáci byli posledními lidovými hvězdami ukrajinského ozbrojeného konfliktu. Podobně jako v roce 2014 různí warlordi z Donbasu bojující s podporou Moskvy proti ukrajinským ozbrojeným silám „za ruské jaro“. Mimochodem, skupina se zrodila právě v prvním konfliktu na východě Ukrajiny. Za její bojový křest je považován boj o civilní letiště v Luhansku koncem srpna 2014.
Lidé wagnerovcům odpustili vzpouru, ale nezapomenuli jim ji. Jejich popularita se vytratila.
Neoficiální válečnictví má v ruské historii bohatou tradici. Dobrovolníci se účastnili už válek na Kavkazu, v Moldavsku či v Jugoslávii. Někteří tím chtěli zabránit rozpadu bipolárního světa, někteří hledali v nové postsovětské realitě smysl života. Mezi nimi byli různí lidé, často s protichůdnými osudy. Třeba někdejší samozvaný doněcký ministr obrany Doněcka Igor Girkin, nebo obhájce Pussy Riot a ukrajinské letkyně Nadiji Savčenkové Mark Fejgin.
Wagnerovci byli, alespoň v mediálním světě, následovníky bojovníků postsovětských konfliktů. Tisíce Rusů v jejich řadách hledaly v éře Vladimira Putina slávu a smysl svého bytí. Chtěli spravedlnost a respekt, kterých se jim v Leviatanově systému nedostávalo. Byť se ve skutečnosti nejednalo o dobrovolníky, ale o dobře placené zaměstnance Jevgenije Prigožina, ozbrojence proxy organizace, o jejíž vznik se zasadila ruská vojenská rozvědka.
Čtěte také: Od churavého podržtašky k „zachránci Moskvy“. Jak Lukašenko využil wagnerovce pro PR obrat
To vše se rozplynulo. Wagnerovci jako lidoví hrdinové po 24. červnu, kdy došlo k neúspěšné Prigožinově vzpouře proti velení a vedení ruské armády, přestali existovat. Postavili se systému Vladimira Putina a byli posláni do vyhnanství.
Vzpoura, která zemí neotřásla
„Lidé wagnerovcům odpustili vzpouru, ale nezapomenuli jim ji. Jejich popularita se vytratila. Před vzpourou lidé například nosili jejich insignie, trička s jejich symbolikou, skládali se o nich písně. Byl to takový Wagner style. To je teď pryč. Podporovat wagnerovce, hlásit se k nim, už není módní,“ vysvětluje pro Voxpot Vladislav Šurygin, ruský vojenský expert z ultrakonzervativního think tanku Izborský klub.
Podle něj povstání není pro většinu ruské společnosti klíčové téma. To naznačují i průzkumy veřejného mínění. Jak zjistila ruská nezávislá sociologická agentura Levada Center, respondenti považují Prigožinovu vzpouru za nejvýznamnější událost minulého měsíce. Přesněji, třetina všech dotázaných. Zároveň u 28 procent Rusů vyvolalo povstání obavy a depresi, a u 22 procent respondentů žádné pocity nevyvolala. Nadšení pociťovala pouze dvě procenta dotázaných.
„Na jednu stranu je vidět určitá sympatie k Wagnerově skupině jako k síle, která se na frontě ukázala jako úspěšná. Povstání ale bylo silně spojeno s osobou Jevgenije Prigožina, což se ve výsledku ukázalo jako nevýhoda. Za třetí, vzpoura neskončila krvavým střetem, ale splaskla jako bublina. To také sehrálo svou roli,“ vysvětluje si Šurygin postoj ruské veřejnosti měsíc po Prigožinově vzpouře.
Neúspěšné povstání každopádně nemělo vliv na ruský režim a jeho sílu. To si alespoň myslí šéf sociologické agentury Levada Center Denis Volkov.
„Podle našich údajů se Prigožinova vzpoura nijak neodrazila na Putinově popularitě,“ řekl expert Voxpotu. „Domnívám se, že je to z toho důvodu, že vzpoura byla krátká – trvala jen něco přes čtyřiadvacet hodin – a asi ne všem Rusům došlo, co se dělo. Mnozí neměli vůbec informace o tom, co se odehrálo. A dokonce ani lidé, kteří o vzpouře věděli, nestihli emočně zareagovat na vzniklou situaci,“ dodává.
Není zatím jasné, zda z bývalých wagnerovců ruské ministerstvo obrany vytvoří samostatnou jednotku, či je zařadí do již existujících útvarů.
Pravidelný průzkum veřejného mínění připadl právě na den, kdy došlo ke vzpouře. „Naše dotazování trvá několik dní a během třetího dne došlo k událostem s wagnerovci. V sobotu jsme zaregistrovali, že Putinova popularita mírně poklesla. Ale v následujících dnech, v neděli, pondělí a úterý, se jeho popularita vrátila na předchozí úroveň. V porovnání s předchozím měřením se popularita Putina prakticky nijak nezměnila,“ uvedl v interview pro Lidové noviny ruský sociolog.
Volkov upozorňuje, že pro víru v režim Vladimira Putina byla důležitá reakce ruského prezidenta. Putin na situaci relativně operativně zareagoval už v sobotu dopoledne moskevského času, poté ještě několikrát promluvil v televizi.
„Tyto Putinovy projevy lidem k vysvětlení situace se vzpourou stačily. Protože vzpoura rychle skončila, většina Rusů nabyla dojmu, že všechno bylo pod kontrolou a Putin všechno dělal správě. Putin se v jejich očích ukázal spíš jako silný vůdce než jako slaboch,“ poukazuje expert.
V Bělorusku a Africe
Od 19. července tedy Wagnerova skupina oficiálně působí v Bělorusku. Jejich první ležení se nachází nedaleko městečka Asipovičy, 200 kilometrů vzdálené jak od ukrajinské, tak i od ruské hranice. Slavnostního předání vlajky žoldácké organizace z Molkina se zúčastnil rovněž Jevgenij Prigožin. Před nastoupenými několika tisíci wagnerovců jmenoval velitele „běloruské pobočky“ a oznámil aktuální plány vojenské organizace.
Čtěte také: Co nám ukázala bitva o Bachmut a jak ovlivní válku v příštích měsících
Wagnerovci se budou podle Prigožina podílet na výcviku běloruské armády, což potvrdily i běloruské orgány. Běloruské ministerstvo obrany již zveřejnilo první záběry společného cvičení. A také se budou soustředit na působení v Africe. „Čekáme na okamžik, kdy se budeme moci ukázat v plném rozsahu. Proto padlo rozhodnutí, že v Bělorusku ještě nějakou dobu zůstaneme,“ dodal majitel Wagnerovy skupiny.
Prigožin vyloučil, že by se jeho žoldáci vrátili v dohledné době zpět na Ukrajinu. Zároveň označil dění na ukrajinské frontě za „ostudu, na které se nemusíme podílet“.
„Nyní je zřejmé, že část wagnerovců se přesunula do Běloruska. Víme, že ve Středoafrické republice došlo i k jejich střídání. Byli tam víc jak dva roky a teď je nahradili ti z Ruska. To znamená, že část příslušníků Wagnerovy skupiny bude působit v Bělorusku, část v Africe. A ti další, kteří se rozhodli nejít s Prigožinem, se zapojí do ruské armády. Ale to už nebudou wagnerovci,“ dodává Vladislav Šurygin.
Podle poslance za kremelskou partaj Jednotné Rusko a někdejšího velitele ruských výsadkových vojsk generálplukovníka Vladimira Šamanova smlouvu s armádou mohlo podepsat 33 tisíc bývalých wagnerovců. Velení skupiny to však popírá. V Bělorusku by se jich prý mělo nacházet až 10 tisíc, dalších 15 tisíc má být „na dovolené“.
Není zatím jasné, jestli z bývalých wagnerovců ruské ministerstvo obrany vytvoří samostatnou jednotku, nebo budou začleněny do již existujících útočných útvarů vyhovujících „specializaci“ exžoldáků, jako je například jednotka Štorm, případně Štorm Z složená převážně z ruských vězňů.
Wagnerovci tedy v Rusku skončili. Alespoň dočasně. Dokud Vladimir Putin nerozhodne jinak. Mementem jejich existence zůstávají hroby, nad nimiž vlaje černá vlajka se dvěma meči a zlatou hvězdou. Víc jak osm set jich leží nedaleko letoviska Gorjačij Ključ. Tisíce dalších po celém Rusku.
