Populista Geert Wilders po nečekaném vítězství ve volbách marně hledá partnery pro koaliční vládu. Postupně proto ustupuje od svých radikálních postojů, inspiraci může hledat u ideologicky spřízněné premiérky Itálie Giorgie Meloni.
Když populista Geert Wilders – proslulý svými extremistickými názory – 22. listopadu překvapivě zvítězil v parlamentních volbách v Nizozemsku, byl to šok. Nečekal to ani on sám.
Bublinky šampaňského z oslav ale rychle vyprchaly. Wilders téměř okamžitě narazil na první potíže v sestavování koalice. Překvapivé vítězství tak za pár dnů získalo hořkosladký nádech. „Nemáme zrovna snový začátek,“ připustil šedesátiletý politik, jehož poznávacím znamením jsou rozevláté blond vlasy.
Po zveřejnění volebních výsledků nizozemský populista pověřil senátora ze své Strany pro svobodu (PVV) Goma van Striena, aby vedl klíčová jednání s možnými koaličními partnery. PVV totiž ve volbách získala 37 křesel ve 150členném parlamentu, a bez několika stran tak nedosáhne potřebné většiny.
Dospěl k tomu, že země má „jiné priority“ než jeho protiislámský program.
Van Strien ale ve funkci vydržel jen pár hodin. Kvůli obvinění z podvodu od svého bývalého zaměstnavatele podal rezignaci.
Pro vítězného Wilderse to byla nečekaná rána. Narychlo musel hledat nového vyjednavače, který hraje stěžejní roli v rozhovorech s ostatními stranami. Odchod Van Striena tak předznamenává další potíže, na něž dlouholetý radikální politik Wilders narazí.
Jeho extremistické výroky a vyhrocená rétorika totiž odrazují potenciální koaliční partnery. Svou politickou kariéru postavil na radikálních slibech jako zákaz mešit, koránu nebo muslimských šátků – hidžábů. Patří také mezi zastánce referenda o vystoupení země z Evropské unie, tedy nexitu, a návratu k původní nizozemské měně guldenu.
Čtěte také: Švédští demokraté chtějí přehodnotit vztahy s EU, do debaty vrací téma swexitu
„Nizozemsko má jen jedinou možnost, a tou je vláda, ve které zasedne Wildersova strana. Otázkou je, kde sežene podporu a co ostatní strany přijmou. A nebude to snadné vyjednávání,“ uvedl pro Voxpot profesor Floris Vermeulen z Amsterdamské univerzity.
Ve Wildersově hledáčku skončily strany, které se umístily na třetím a čtvrtém místě. Konkrétně jsou to liberálně pravicová Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) končího premiéra Marka Rutteho, v jejímž čele stojí dosavadní ministryně spravedlnosti Dilan Yeşilgöz-Zegerius, a pak středopravicová Nová společenská smlouva (NSC). Tu založil teprve před několika měsíci oblíbený poslanec Pieter Omtzigt. A získal 20 křesel, což z něj dělá rozhodujícího hráče.
Lídryně VVD Yeşilgöz-Zegerius ještě během předvolební kampaně zdůrazňovala, že jakákoliv spolupráce s Wildersem bude kvůli jeho extremistickým názorům složitá. Za to se však dostala pod tlak dokonce od svých spolustraníků a později své výroky zmírnila s tím, že se musí respektovat výsledky voleb.
Strana přesto nadále koalici s Wildersem odmítá – důvodem jsou odlišné postoje v hospodářských otázkách nebo k postavení Nizozemska v NATO a především EU. V případě potřeby ale může Wilderse podpořit při schvalování některých návrhů, které se týkají třeba migrace.
Také Omtzigt jednání s populistou vylučuje. „NSC nyní nevidí žádný základ pro zahájení rozhovorů s PVV o většinové nebo menšinové vládě,“ prohlásil minulý týden.
Podle svých slov má obavy z toho, že by členové Wilderosovy strany na jednu stranu přísahali na ústavu, a na druhou stranu navrhovali kroky, které jí odporují. „V posledních měsících jsme důrazně prohlašovali, že nebudeme z těchto principů ustupovat,“ dodal k tomu.
Původní návrhy už neplatí
Wilders si uvědomuje, že bez výrazných ústupků se k moci nedostane. Poté, co zvítězil ve volbách, prohlásil, že chce být „premiérem všech“. Prý dospěl k tomu, že země má „jiné priority“ než jeho protiislámský program.
„Řekl, že všechny věci týkající se islámu jsou u ledu. Otázkou ale zůstává, co přesně to podle něj znamená,“ poznamenal k tomu politolog Vermeulen.
Mnozí považovali Meloni stejně jako Wilderse spíše za politického outsidera, který se nikdy k moci opravdu nedostane.
Ten rovněž poukazuje na to, že některé z Wildersových předvolebních slibů by narazily na tamní ústavu, která garantuje svobodu vyznání – což je v rozporu například se zákazem koránu. Další kroky na omezení „tsunami uprchlíků a migrantů“ by zase s nejvyšší pravděpodobností skončily u soudů.
Z dalších Wildersových návrhů ostatní strany znepokojuje především ten na referendum britského střihu o odchodu z Evropské unie, ukončení pomoci pro válčící Ukrajinu nebo návrat guldenu.
Čtěte také: Konec proseb o zbraně: Ukrajina se chce s českou pomocí stát zbrojařskou velmocí
Je tak velmi pravděpodobné, že velká část jeho programu zmizí z koaličních rozhovorů. Ty se podle profesora Vermeulena nejspíš protáhnou. „Obávám se, že to bude trvat velmi dlouho,“ myslí si o formování nové koalice.
Podobně to ale probíhalo i v minulosti. Například odcházející premiér Mark Rutte sestavoval současnou vládu hned 271 dní. Tamní politici ale podle Vermeulena nemají jinou možnost, než se dohodnout. „Nové volby zřejmě nebudou. Všichni chápou, že by tím nic nezískali,“ komentoval Vermeulen tuto možnost.
Když sliby mizí
Wilders by při úspěšném sestavení vlády mohl těžit ze zkušeností dalších evropských politiků. Ideologicky má blízko především k italské premiérce Giorgii Meloni. Její krajně pravicová strana Bratři Itálie loni v září zvítězila v parlamentních volbách a krátce poté uzavřela koalici s Ligou Mattea Salviniho a stranou Forza Italia někdejšího premiéra Silvia Berlusconiho.
Mnozí považovali političku stejně jako Wilderse spíše za politického outsidera, který se nikdy k moci opravdu nedostane. Také ona na sebe upozornila radikální rétorikou. Žena, jež v mládí inklinovala k fašismu, dříve mluvila například o vystoupení Itálie z eurozóny, zřízení námořní blokády proti migrantům ve Středozemním moři nebo o výrazném zrychlení deportací odmítnutých žadatelů o azyl. Od chvíle, kdy se dostala k moci, výrazně zmírnila a dřívější ostrou rétoriku dávno odvál čas.
Meloni musela na druhou stranu sama připustit, že Itálie kvůli stárnoucí populaci potřebuje pracovní sílu ze zemí mimo EU.
Podobně jako její předchůdci se v premiérskem křesle potýká s náporem migrantů, kteří připlouvají k břehům Itálie z afrických států. Tento příliv se jí přitom nedaří zastavit ani zmírnit. Právě naopak. Letos do Itálie přes středozemní moře dorazilo více než 140 tisíc migrantů, což je téměř dvakrát tolik co za rok 2022.
Ani u deportací odmítnutých žadatelů o azyl se jí prozatím nepodařilo dosáhnout průlomu. Během uplynulé dekády italské úřady vrátily zpět do země původu ani ne pětinu migrantů a během vlády Meloni vzrostlo toto číslo jen mírně. Pod tlakem voličů, kterým slíbila zásadní obrat v otázce migrace, Meloni hledá cesty, jak rychle dosáhnout výsledků. Nedávno podepsala dohodu s Albánii, kam chce umístit část migrantů, kteří připlují do Itálie. Doufá, že to je odradí od plavby z afrických břehů.
Čtěte také: Postfašistické odpovědi na migraci. Jak italská vláda (ne)řeší svoje královské téma
Toho, že Meloni není schopna naplnit své dřívější sliby, si všímají i Italové. Více než 70 procent z nich se domnívá, že udělala méně než slíbila. Dvě třetiny jsou přesvědčeny, že její vláda není schopna tento problém vyřešit.
Meloni přitom musela na druhou stranu sama připustit, že Itálie kvůli stárnoucí populaci potřebuje pracovní sílu ze zemí mimo EU. Proto se během její vlády zvýšil počet víz pro pracovníky ze třetích zemí. Do roku 2025 by mělo za prací přijet do Itálie půl milionu lidí.
Výrazný programový obrat je vidět také u dlouholeté francouzské političky Marine Le Pen, která už třikrát neúspěšně kandidovala v prezidentských volbách.
Charismatická žena si dříve dokonce nechávala říkat „Madame frexit“ a volala po referendu o odchodu Francie z Evropské unie. To ale narazilo na odpor Francouzů, kteří se obávali, že by podobný krok vyvolal hlubokou finanční a hospodářskou krizi. A to byl hlavní důvod, proč se dlouholetá francouzská politička rozhodla otočit a o frexitu už dávno nemluví. Aktuálně tvrdí, že se společně s podobně smýšlejícími lídry pokusí reformovat Evropskou unii zevnitř.
