Členství v EU přineslo Chorvatsku důvěru investorů, stovky milionů eur z unijních fondů nebo přístup na vnitřní trh s půlmiliardou spotřebitelů. Odvrácenou stranou těchto výhod, nabytých před deseti lety, je pak největší vlna emigrace v moderních dějinách země.
Za posledních osm let z Chorvatska odešlo zhruba 370 tisíc obyvatel. Je to víc než v letech 1945–1991, kdy se do západní Evropy z tehdejší Jugoslávie vystěhovalo na 350 tisíc Chorvatů. Odchází hlavně mladí lidé, kteří za sebou nechávají vylidňující se venkovské oblasti a podniky, které marně hledají nové pracovníky. Mladých ubývá, zatímco staří zůstávají.
„Z Chorvatska se stává země starých lidí,“ komentoval situaci pro Voxpot demograf Ivo Turk z Institutu sociálních věd Ivo Pilara v Záhřebu.
Malá země na Balkánském poloostrově nyní vyhlíží rekordní turistickou sezonu. Přispěl k tomu lednový vstup do eurozóny a do Schengenského bezhraničního prostoru. Turisté tak nemusejí trávit čas ve směnárnách nebo čekáním na hranicích. Tamní tisk se předhání v odhadech a neustále informuje o všem, co by letní sezonu mohlo ohrozit: od počasí přes výskyt mořských ježků po vyšší ceny.
V zahraničí žije víc Chorvatů, než má nyní jejich vlast obyvatel. Najdeme je v oblastech od Nového Zélandu po Ohňovou zemi.
Není divu, že je to pro mnohé Chorvaty téma číslo jedna. Cestovní ruch tvoří zhruba 20 % hrubého domácího produktu (HDP), což je vůbec nejvíce v EU. Pracují v něm desítky tisíc lidí a další pracovní místa jsou na něm přímo či nepřímo závislá. Mnohým firmám však zkraje léta chybí klíčoví zaměstnanci. Některé hotely nemají pokojské, v restauracích není dost číšníků nebo kuchařů. Firmy je hledají v zahraničí – nejen v sousedních státech, ale také daleko v zámoří.
Odcházejí celé rodiny
Za posledních zhruba 150 let Chorvatsko zasáhlo hned několik velkých emigračních vln. Ty první tři se postupně vzedmuly před první světovou válkou, v meziválečném období a po porážce Hitlera. V 60. a 70. letech, tedy v době socialistické Jugoslávie Josipa Broze Tita, se Chorvati coby gastarbeiteři stěhovali za prací hlavně do Německa. Zatímco tehdejší Československo ponechalo zavřené hranice až do pádu komunismu, federace na jihovýchodě Evropy je pozvolna otevřela. Postupně se tak z Chorvatska, jež bylo její součástí, vystěhovaly stovky tisíc lidí.
Čtěte také: Když velmoci přemosťují Balkán: Pelješacký most propojil Chorvatsko a prohloubil izolaci Bosny
„Zajímavé je, že v zahraničí žije víc Chorvatů nebo lidí s chorvatskými kořeny, než má nyní Chorvatsko obyvatel. Najdeme je v oblastech od Nového Zélandu po Ohňovou zemi,“ upozorňuje demograf Turk. Největší, 1,2milionová, chorvatská diaspora je ve Spojených státech. V Německu žije zhruba půl milionu lidí chorvatského původu, okolo 250 tisíc pak shodně v Austrálii, Kanadě a Argentině. Předky z Chorvatska má třeba jeden z nejbohatších Chilanů a těžební magnát Andrónico Luksic, prezident Chile Gabriel Boric, švédský fotbalista Zlatan Ibrahimović nebo populární hollywoodský herec John Malkovich.
V roce 2013, kdy se Chorvatsko stalo 28. členem EU, se přihnala zatím nejsilnější vlna. Někteří experti ji dokonce označují za explozi. Za hranice často odcházejí celé rodiny. Pryč se stěhují vysoce kvalifikovaní lidé i ti bez diplomů a bez pracovních zkušeností. Vůbec nejčastěji směřují do Německa, Rakouska nebo Irska.
Chorvatsko samo nedokáže zajistit dostatek pracovních sil, aby udrželo cestovní ruch jako své hlavní odvětví.
„Když před deseti lety vstoupilo Chorvatsko do Evropské unie, otevřel se jeho obyvatelům obrovský pracovní trh. Mohli tak odejít za prací do jiných zemí Unie bez jakýchkoliv restrikcí. Některé státy sice zavedly přechodné období, to už ale uplynulo. A mnozí toho využili,“ vysvětluje Ivo Turk.
Odliv obyvatel zasáhl nejsilněji východní Chorvatsko, zvlášť pak region Slavonie. „Má velmi úrodnou půdu. Co tam zasejete, to vyroste. Slavonie by mohla být jedna z nejúrodnějších oblastí, ale není dostatečně využívaná,“ popisuje Turk. „Na začátku všech tamních problémů byla válka (chorvatská válka za nezávislost probíhala v letech 1991–1995, pozn. red.). Stát po jejím konci málo investoval do rozvoje Slavonie, a tak se situace příliš nezlepšila. Lidé raději hledají příležitosti jinde,“ doplňuje záhřebský demograf.
Nejhůře je na tom Vukovarsko-sremská župa (župa je správní celek v Chorvatsku), která sousedí se Srbskem. Region, jehož centrem je město Vukovar – symbol zkázy a válečného ničení –, podle posledního sčítání lidu „přišel“ v letech 2015–2020 o více než 35 tisíc obyvatel. To je propad téměř o pětinu. Evropský statistický úřad Eurostat k tomu doplnil, že každý rok župa kvůli emigraci ztratila 2,5 % populace, což je vůbec nejvyšší číslo ze všech regionů v Evropské unii.
Důvodů, proč se Chorvati stěhují do zahraničí, je řada. Nejvíce je lákají vyšší mzdy. Například průměrná mzda v Německu v roce 2021 dosáhla 4100 eur měsíčně hrubého, tedy v přepočtu 97 800 korun, zatímco v Chorvatsku to bylo zhruba 1130 eur (27 tisíc korun).
Mnozí Chorvati jsou nespokojeni se směřováním země – vadí jim hlavně klientelismus nebo úplatkářství. Na indexu vnímání korupce Transparency International obsadilo Chorvatsko v roce 2022 57. příčku ze 180 zemí, zatímco Česko skončilo na 41. místě a například Německo deváté.
Dubrovník zachraňují pošťáci z Filipín
Odchod mladých lidí prohlubuje potíže na chorvatském pracovním trhu. Lidé chybí v různých sektorech. „Chorvatsko nemá dostatek pracovních sil ani v cestovním ruchu, stavebnictví či obchodu,“ doplňuje pro Voxpot Gordana Tripković, majitelka cestovní agentury T. A. G. Travel Pula. Ta zprostředkovává pobyty v hotelech a apartmánech také pro návštěvníky z Česka.
Uvědomují si to politici i experti. „Chorvatsko samo nedokáže zajistit dostatek pracovních sil, aby udrželo cestovní ruch jako své hlavní odvětví. Jsme v situaci, kdy potřebujeme pracovníky ze zahraničí. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend změnil,“ prohlásil guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić.
V Chorvatsku aktuálně pracuje na 12 tisíc Nepálců. Vydělávají si jako kuchaři, stavební dělníci nebo pomáhají na farmách.
Chorvatským podnikům tak nezbylo nic jiného než se porozhlédnout po zaměstnancích v okolních státech. „Nejdříve Chorvati hledali pracovní sílu v dalších zemích bývalé Jugoslávie. Teď už to ale nestačí. Lidé nyní přicházejí hlavně z Asie, tedy například z Nepálu, Indonésie, Indie a z dalších států,“ doplňuje demograf Turk.
Před začátkem letošní turistické sezony chybělo v cestovním ruchu na 60 tisíc zaměstnanců, což je o deset procent víc než loni. Část zaplní Chorvati lidmi třeba z Kosova, Bosny či Srbska. Bez lidí z Asie se už ale neobejdou.
Problémy s nedostatkem pracovníků má například populární turistická destinace na břehu Jadranu Dubrovník. Tamní pošta musela zaměstnat čtyři Filipínce, kteří obyvatelům města roznášejí poštu.
Čtěte také: „Chleba není, snědli ho Syřani.“ Ti jsou Libanoncům trnem v oku i levnou pracovní silou, na černo
Nový trend potvrzují statistiky o počtu vydaných pracovních povolení lidem ze zemí mimo EU. V roce 2015 jich chorvatské úřady rozdaly jen 2700. Loni už to bylo rekordních 124 tisíc. Nejvyšší počet připadl na zájemce z Bosny a Hercegoviny, ze Srbska a na třetím místě z Nepálu. V Chorvatsku aktuálně pracuje na 12 tisíc Nepálců. Vydělávají si jako kuchaři, stavební dělníci nebo pomáhají na farmách.
Letos těchto povolení ještě přibude. Očekává se, že chorvatské úřady jich vydají 180–200 tisíc. Podíl gastarbeiterů na celkové pracovní síle se tak zvýší na zhruba deset procent.
Chorvatská vláda vedená premiérem Andrejem Plenkovičem (konzervativní Chorvatské demokratické společenství, HDZ) plánuje zjednodušit podmínky pro najímání cizinců. Chce prodloužit platnost pracovních povolení z jednoho na tři roky. „Vláda také zvažuje, že by za splnění určitých podmínek umožnila zaměstnávat cizince i ve veřejných institucích. Vyžadovala by se například znalost jazyka,“ doplnila Gordana Tripković.
Počet obyvatel ještě klesne
Podle demografa Turka se dá jen stěží předvídat, jak se bude situace ohledně emigrace dále vyvíjet. Někteří odborníci hovoří o tom, že počet obyvatel do konce dekády klesne z aktuálních zhruba 3,9 milionu na méně než 3,5 milionu.
„Ještě se vystěhuje hodně lidí, další ale do země přijdou a už zůstanou. Hlavní otázkou je, kdo se opravdu nakonec ze zahraničí vrátí. Ale těžko předvídat. Nikdo nemohl ani předpovědět události z posledních let – od koronavirové krize po válku na Ukrajině,“ dodává k tomu Turk.
