Na Twitteru nabraly popularitu memy oslavující připojení Kaliningradské oblasti k Česku. Jak ale dnešní Královec a jeho okolí vlastně vypadá? Minulé století se na někdejším významném pruském centru podepsalo krutě a udělalo z něj izolovanou ruskou exklávu. Sotva obnovila kontakty s okolím, zpřetrhala je ruská invaze na Ukrajinu.
Ruští okupanti v září ve čtyřech ukrajinských oblastech uspořádali pseudoreferenda o připojení k Rusku. Anexi podle ruských úřadů podpořilo mezi 87 a 98 % obyvatel a Vladimir Putin 30. září ohlásil začlenění Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti do Ruské federace.
Český i polský Twitter v těch dnech už žil fantaskním scénářem. Inspirována ruským přístupem k mezinárodnímu právu, Česká republika uspořádala v ruské Kaliningradské oblasti referendum o jejím připojení. Jelikož i zde naprostá většina obyvatel hlasovala pro, Česko oblast anektovalo. Získalo tak konečně přístup k moři i své nové druhé největší město Královec, dosud známé jako Kaliningrad a ještě před tím jako Königsberg.
Do prvního přímořského kraje se začaly stěhovat české úřady. O dopravní spojení se postaraly České dráhy i Pražská integrovaná doprava. Hlasatelky počasí natahují ruce až k Baltu. Na Srealitách je možné „v nově připojených teritoriích“ hledat nemovitosti. Anexi uznali prezidenti Biden i Zelenský a papež František. U Baltského moře zakotvil křižník Karel Gott. Anketu o připojení oblasti na svém Twitteru uspořádal i uznávaný odborník na všechno Elon Musk. Tolik alespoň lidový – a někdy i korporátní – humor.
Královecký kraj. Zdroj: visitkralovec.cz
Mystifikaci dal do pohybu zřejmě tweet z polského účtu papiez internetu publikovaný 28. září. Do českého prostředí ji o den později přinesl lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Okamžitě se jí nechal zmást nevýznamný ruský web EurAsia Daily, který Zdechovského počínání označil za revanšistické. Orientaci redakce v českých reáliích ilustruje to, že Zdechovského označila za slavného českého básníka, protože mu před lety vyšla sbírka Intimní doteky.
Vtipů o Královci si všimla i západní média. Také některá z nich zpočátku působila zmateně. Aktuální zájem o Kaliningrad každopádně připomněl nešťastný osud tohoto kdysi významného města a jeho okolí. Jaký Královec by k sobě Česká republika připojovala?
Místo malebného města beton a brutalismus
Krátce si historii města a oblasti připomeňme. Město založené v roce 1255 bylo pojmenováno na počest českého krále Přemysla Otakara II, který předtím v regionu vedl dvě úspěšné křížové výpravy. Později se stal hlavním městem Východního Pruska a významným centrem nejen německé kultury. Po první světové válce se Východní Prusko stalo exklávou oddělenou od Německa Polskem a Svobodným městem Gdaňsk. V té době měl Königsberg 370 tisíc obyvatel. Během druhé světové války britské a posléze sovětské síly v německém městě zničily 80 % budov. Na konci války se velmoci během Postupimské konference dohodly na rozdělení této části Pruska mezi Polsko, Litevskou sovětskou republiku a Ruskou sovětskou republiku, kam připadlo i město Königsberg. Sověti město přejmenovali na Kaliningrad, jeho německé obyvatelstvo vysídlili a nahradili kolonisty z ruského vnitrozemí. Oblast měla pro Sovětský svaz strategický význam. Stala se hlavní základnou Baltské flotily, která zde sídlí dosud. I proto byla oblast do roku 1991 zcela uzavřena návštěvníkům ze zahraničí.
Čtěte také: Rubl, čipy a munice. Co Rusku způsobily sankce po sedmi měsících jeho válečného tažení?
Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 a hlavně vstup Polska a Litvy do NATO a EU mezi lety 1999 a 2004 způsobil bezprecedentní izolaci Kaliningradské oblasti. Rusko se to snažilo kompenzovat zřízením speciální ekonomické zóny Jantar, lákající podnikatele na nízké daně a cla. Ambice udělat z Kaliningradu „Hongkong na Baltském moři“ zůstaly nenaplněny. Blízkost Evropy a relativně dobré podmínky pro byznys však i tak přilákaly do Kaliningradu desítky tisíc Rusů. Ve městě dnes žije přibližně půl milionu obyvatel, v celé oblasti milion. Z většiny jde o Rusy, nejpočetnějšími menšinami jsou Ukrajinci a Bělorusové.
Pro turisty z Evropské unie byl Kaliningrad před vypuknutím pandemie lehce dostupnou evropskou exotikou. Za tři hodiny z polského Gdaňsku se člověk náhle ocitl v postsovětském městě, kterému dominují oprýskaná sídliště, mnohaproudé prospekty, ruština a nepříliš dobré služby. Zvlášť depresivně Kaliningrad působil zejména tehdy, když jste jej začali srovnávat s jeho podobou před druhou světovou válkou.
Za Sovětského svazu se připomínání německé historie Kaliningradu netolerovalo.
K takovému srovnávání návštěvníky města vybízel zejména ostrov Immanuela Kanta, dříve Kneiphöf. Ten před válkou s ostatními čtvrtěmi spojovalo pět mostů, které dokonce inspirovaly známý matematický úkol. Na historických fotografiích ostrov připomíná malebné belgické Bruggy či Gent. Dnes jej s vnitrozemím spojují jenom tři mosty: jeden starý vede k několika domům takzvané Rybářské vesnice, které byly po válce rekonstruovány v pruském stylu. Zbylé dva jsou součástí estakády Leninova Prospektu. Tato městská dálnice svým necitlivým zakomponováním do města připomíná pražskou magistrálu, se kterou ji pojí i doba vzniku – 70. léta. Na dříve hustě zastavěném ostrově zůstala stát jen katedrála Krista Spasitele. Ta v období Sovětského svazu chátrala a opravy se dočkala až poté, co město mohli začít navštěvovat i cizinci včetně Němců, kteří opravu spolufinancovali. U katedrály se nachází také hrobka nejslavnějšího rodáka, filozofa Immanuela Kanta. Blízké stánky nabízejí magnetky „Kant touch this“ a pohlednice srovnávající podobu místa před válkou a dnes.
Vztah současných obyvatel Kaliningradu ke Kantovi zdaleka není jednoznačně pozitivní a ilustruje rozporuplný postoj místních k pruské minulosti. Za Sovětského svazu se připomínání německé historie Kaliningradu netolerovalo. Vidět je to i na příkladu gotického zámku ze 13. století, který byl významně poničen již během druhé světové války, nicméně k jeho definitivní demolici dal pokyn teprve Leonid Brežněv v roce 1968, navzdory protestům místních intelektuálů a aktivistů. Na místě památky dnes najdeme rozlehlé parkoviště, malý archeologický areál a především obludný brutalistní Dům Sovětů. Ten dosud nebyl zkolaudován, a to i proto, že stojí na nestabilních základech bývalého zámku.
Pohled na centrum města (včetně zničeného zámku vpravo) z 50. let 20. století Zdroj: Klára Votavová/Voxpot
Na začátku 90. let došlo ke krátkodobému uvolnění, kdy Rusko pruskou historii Kaliningradu vyzdvihovalo v touze přilákat investory i turisty. Trend se však s přituhujícím autoritarismem v Rusku začal v poslední dekádě obracet. „Někteří lidé se obávají, že povědomí o předválečné historii našeho regionu ovlivní veřejné mínění a posílí separatistické tendence,“ řekla rádiu Svobodná Evropa Anželika Špilyova, odvolaná ředitelka historického muzea v Sovětsku.
S pruskou minulostí a architekturou se lze spíše než v hlavním městě oblasti setkat v menších obcích, které tolik neutrpěly druhou světovou válkou a po ní nečelily takovému tlaku na sovětizaci. Příkladem je přímořský Světlogorsk, kam se dá z Kaliningradu dojet moderním vlakem asi za hodinu. Ve Světlogorsku stojí krásné pruské domy, relativně vkusné konferenční centrum i sympatická kavárna Telegraf, kde vám udělají kapučíno se sojovým mlékem a kde pořádají kurzy udržitelnosti, angličtiny a polštiny. Zda Telegraf přežil covid a ruskou invazi na Ukrajinu, je však otázkou.
Dům Sovětů a parkoviště na místě někdejšího zámku. Zdroj: Klára Votavová / Voxpot
Chvíli otevřeno, teď zas vězení
„Všechno tu bylo plné života. Stály tu dvě směnárny, tři bary, velké parkoviště. Byli to stejní Evropané jako my, žádná rusofobie tady nebyla,“ vzpomíná na doby, kdy ještě mohli obyvatelé Kaliningradu přes polské hranice bez víz, občan polského města Braniewo pro server Balkan Insight. „Biedronka v Braniewu měla díky Rusům největší obrat z celého Polska,“ dodává jeho soused. Braniewo přitom bylo na Kaliningradské oblasti závislé i ekonomicky, zejména na dovozu ruského uhlí. Na současných unijních protiruských sankcích tak tratí.
Před invazí na Ukrajinu byla Kaliningradská oblast – možná spolu s Petrohradem – Evropě nejotevřenější částí Ruska. Její obyvatelé mohli bez víz cestovat až 50 kilometrů do polského vnitrozemí, zatímco obyvatelé EU mohli Kaliningrad navštívit se zjednodušeným ruským vízem vydávaným zdarma. Rusko mělo s Litvou vyjednaný tranzit mezi svou exklávou a vnitrozemím, zboží i lidé mezi nimi cestovali především po železnici.
Čtěte také: Válka už klepe na dveře každé ruské rodině. Putin zřejmě zavře hranice, zatím jen mužům
Na evropskost Kaliningradu poukazují od vypuknutí války na Ukrajině i někteří významní politici: „Putinovu invazi do Ruska musíme zastavit co nejdříve. Nicméně si myslím, že bychom měli obyvatelům Kaliningradské exklávy umožnit cestování do Polska. Jsou to největší Putino-skeptici v Rusku a naděje pro svoji zemi,“ vyjádřil se v červnu na Twitteru bývalý polský ministr zahraničí a europoslanec Radoslaw Sikorski. Na relativní proevropskost obyvatel oblasti pak poukazovali i někteří novináři a zahraniční diplomaté. Sikorského přání však nebylo vyslyšeno. Polsko i Litva naopak v září 2022 zakázaly vstup všem turistům z Ruska bez výjimky.
Kaliningrad se do médií v souvislosti s válkou dostal zejména kvůli Baltské flotile. Rusko do oblasti v posledních letech přesunulo střely Iskander schopné nést jaderné zbraně. Dle Litvy v Kaliningradu jaderné zbraně přímo skladuje, což Moskva odmítá. Nejasný je i počet ruských vojáků v oblasti, odhady se pohybují mezi 9 a 200 tisíci.
Někteří analytici se dokonce obávají napadení Suwalského koridoru, osmdesátikilometrové hranice mezi Polskem a Litvou, která odděluje Kaliningrad od Běloruska a zároveň spojuje Pobaltí se zbytkem Unie.
Nešťastné dějiny 20. století odvály přístav až na periferii Ruska i Evropy.
Drobnou eskalaci v létě přinesl litevský zákaz tranzitu sankcionovaného ruského zboží, například oceli, uhlí nebo stavebních výrobků, po pozemním železničním koridoru. Pohyb pasažérů, potravin či například léčiv však zůstal zachován. Rusko tento krok označilo za blokádu a Litvě hrozilo nespecifikovanou odvetou. Spojené státy v reakci na ruské výhrůžky potvrdily své odhodlání Litvu v případě napadení bránit. Nakonec Vilnius převoz sankcionovaného zboží do Kaliningradu na konci července opět povolil. Zároveň se však objevily problémy s ruskými platbami litevským dráhám, a převoz ruských nákladů přes litevské území tak zřejmě zůstane třaskavým tématem i v nadcházejících měsících či letech.
A spolu s ním zůstane třaskavým tématem i samotný Königsberg, Kaliningrad či Královec. Přístav, který nešťastné dějiny 20. století odvály až na periferii Ruska i Evropy. Aniž bychom chtěli být jako Tomáš Zdechovský obviněni z revanšismu, pravděpodobně málo věcí by městu i oblasti pomohlo více než jeho větší propojení s okolní Evropou. V současné geopolitické situaci to však zůstane spíše přáním – nebo memem.
