Když se Vladimir Putin v sobotu 7. října na své narozeniny probudil, nemohl si přát lepší dárek. Další válečný konflikt, který podkope jednotu a reputaci západního společenství, je na světě. Moskvě nově rozhořelá eskalace mezi Izraelci a Palestinci otevírá nové možnosti.
Zatímco se po brutálním útoku radikálního hnutí Hamás valila do Jeruzaléma od západních politiků jedna kondolence za druhou, z Moskvy se ozývalo hrobové ticho. Žádný projev soustrasti ani telefonát pak z Kremlu nepřicházely ani v následných dnech.
Jedna věc však na první pohled byla jasná: Oproti západoevropským zemím a USA se Rusko do modrobílé mánie vyjadřující solidaritu s Izraelem neponořilo. Tamní státní média sice rovněž najela na podrobné online zpravodajství z nové eskalace letitého blízkovýchodního konfliktu, jenže víc než oběti z řad Izraelců počítala mrtvé v Gaze.
K právě rozhořelé válce se pán Kremlu vyjádřil až čtyři dny po útoku a nutno podotknout, že nezklamal. Ve svém projevu se totiž hlavně omezil na svůj věčně omílaný evergreen, že za všechno mohou Spojené státy. Právě ty spolu s dalšími západními zeměmi podle Putina pumpovaly do Gazy fůru peněz, ale politické řešení opomíjely. Ke zvěrstvům teroristické organizace Hamás z jeho úst nepadlo jediné slovo odsouzení.
Na rozdíl od USA či EU Putin Hamás neprohlásil za teroristickou organizaci, a navíc se s jeho zástupci Rusové setkávali pravidelně od roku 2006.
„Bez vyřešení základních politických otázek, z nichž hlavní je vytvoření suverénního palestinského státu s hlavním městem Východní Jeruzalém, není možné vyřešit problém jako celek,“ pokračoval následně ve své analýze Vladimir Putin na plenárním zasedání ruského energetického týdne.
S rostoucím napětím v Pásmu Gazy, které nyní čelí drastické izraelské odvetě, navíc začaly z ruského prezidenta padat ještě silnější výrazy jako „Nyní je důležité zastavit krveprolití“ či „Blokáda Gazy je jako Leningrad“. A světový tisk nad jeho cynismem – vzhledem ke krvavé válce na Ukrajině – jen nevěřícně kroutil hlavou.
Moskva prostředníkem míru?
Ve stejném duchu jako Putin se pak k explozi násilí na Blízkém východě začali postupně vyjadřovat i další ruští politici. O radikálních teroristech ani slovo, zato o Washingtonu jich v minulém týdnu z Moskvy padlo více než dost. „Jsou to právě Spojené státy, kdo již desetiletí úspěšně sabotuje rozhodnutí OSN o vytvoření nezávislé Palestiny,“ uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Pravdou je, že v podpoře Palestinců Moskva nyní nepřišla s žádnou novinkou, doposud se však snažila vystupovat neutrálně a mezi oběma stranami konfliktu šikovně kličkovat. Na jedné straně budovala obchodní a kulturní vztahy s Izraelem, na té druhé udržovala čilé kontakty s palestinskými představiteli. Dokonce jim již v roce 2011 neváhala zaslat jménem tehdejšího prezidenta Medvěděva oficiální dopis na podporu jejich státnosti.
Ze své komunikace přitom Kreml nevynechával ani hnutí Hamás. Na rozdíl od Washingtonu či Bruselu ho neprohlásil za teroristickou organizaci, a ještě k tomu se s jeho zástupci Rusové setkávali pravidelně od roku 2006, kdy hnutí uspělo ve volbách. A vysloužilo si i opětovnou solidaritu.
Čtěte také: Biden míří do Izraele. Jak se vyvíjí americká reakce na izraelsko-palestinskou krizi
Byl to právě Hamás, kdo Putinovi vyjádřil pochopení pro jeho invazivní „dobrodružství“ na Ukrajině. To však pro změnu zpřetrhalo přátelství mezi Moskvou a židovským státem. Izrael se sice v rusko-ukrajinské válce pokoušel alespoň navenek vystupovat neutrálně a nepřijal proti Rusku žádné sankce, jenže slovním přestřelkám a obviňování z podpory „kyjevského neonacismu“ stejně neunikl.
A nyní po znovurozhoření izraelsko-palestinského konfliktu je o pozici Ruska jasno ještě více.
„Chci upozornit, že Spojené státy nesmí zasahovat do konfliktu v Palestině ani v Izraeli,“ prohlásil Putin a zároveň dodal, že pokud tak učiní, Kreml otevřeně podpoří Palestinu. Za tento vzkaz se dočkal děkovné reakce přímo z nejvyšších míst Hamásu, jenž údajně uvítal „úsilí Ruska ukončit sionistickou agresi“.
O lecčem vypovídá koneckonců i to, že zatímco izraelskému premiéru Benjaminu Netanjahuovi nakonec přece jen Vladimir Putin věnoval po telefonu zhruba 90 minut, šéfa palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse přímo pozval do Kremlu, kde je v nejbližších dnech s napětím očekáván.
Navzdory tomu, že ve zvěrstvech Hamásu Kreml prsty zjevně nemá, ze současného konfliktu těží ve všech směrech, kam se podívá.
Moskva rovněž před pár dny deklarovala, že je nadále v kontaktu s Hamásem, nehodlá v něm polevovat, a co víc, chce se rovnou podílet i na mírovém řešení. To, zda si Rusko bude „hrát“ na peacemakera se ještě uvidí, četné kontakty mezi Hamásem a Kremlem však vyvolávají velké otázky. Objevily se dokonce i spekulace o tom, jestli v přípravách útoku radikální organizace Rusové přece jen nějak nefigurují, konkrétně zda se na výcviku Hamásu nepodíleli wagnerovci operující v sousední Sýrii.
Odborníci však v tomto směru mírní vášně. Byť by bylo pro mnohé lákavé vnímat Putina jako toho, kdo spouští války a rozsévá chaos po celém světě, v případě nedávného krveprolití v Izraeli neexistuje jediný důkaz o zapojení Ruska do konfliktu. Nebo o tom, že by o masakru vědělo dopředu.
Teherán v pozadí
„Nedomníváme se, že by bylo Rusko (do událostí) jakkoli zapojeno,“ oznámil minulý týden listu Kommersant izraelský velvyslanec v Moskvě Alexander Ben Zvi. Dodal, že je „naprostý nesmysl“ naznačovat, že by existovalo ruské spojení se zvěrstvy, která Hamás v Izraeli spáchal.
Navzdory tomu, že ve vraždění Hamásu Kreml prsty zjevně nemá, ze současného konfliktu těží ve všech směrech, kam se podívá.
Země, jež sama před více než rokem a půl spustila krvavou válku na Ukrajině a vysloužila si tak největší počet uvalených sankcí na světě, se nyní hrdě hlásí o pozici „mírového prostředníka“ v blízkovýchodní válce. Ač se to zdá neuvěřitelné, Rusko k této roli vyzývají i někteří arabští státníci.
Nedávno přímo Putina na energetickém fóru požádal irácký premiér Muhammad Súdání, aby na půdě Rady bezpečnosti OSN převzal iniciativu za příměří a nalezení skutečného řešení palestinského problému.
Moskva se sice tohoto úkolu ihned aktivně zhostila a předložila návrh rezoluce vyzývající k příměří a otevření humanitárního koridoru do Pásma Gazy, jenže zatím příliš nepochodila. Západní země daly tomuto textu stopku za to, že nijak neodsuzuje činy Hamásu. Francie si při té příležitosti nebrala servítky a dokonce označila jednání Kremlu za další snahu o destabilizaci Západu.
Rusko si ale i tak může spokojeností mnout ruce. Kdyby se mu náhodou podařilo zprostředkovat alespoň nějakou formu deeskalace, podle Toma Portera ze serveru Insider by se přiblížilo z izolace zase o krok blíže k hlavnímu proudu mezinárodních vztahů. Svým propalestinským a navenek „mírovým“ postojem každopádně minimálně na Blízkém východě už teď Moskva sbírá body a získává další fanoušky či obchodní partnery. Upevňuje si rovněž svá dříve nabytá spojenectví, která mu nepřímo pomáhají vést válku na Ukrajině. Zářným příkladem toho jsou vztahy s Teheránem – nejvěrnějším podporovatelem palestinského Hamásu.
Čtěte také: Divoká jízda gazským „metrem“. Tajné tunely stírají izraelskou technologickou a bojovou převahu
Právě od Íránu největší země světa nakoupila pro své válečné angažmá na Ukrajině velké množství bezpilotních letounů Šáhid a další dodávky dronů a zřejmě i raket. Tyto dodávky budou podle Alexandra Gabujeva, ředitele Carnegie Russia Eurasia Center, již brzy na cestě. Pokud se tak nestane, mohou ruskou armádu čekat pěkné nepříjemnosti – její raketové zásoby se totiž výrazně tenčí.
O rostoucí závislosti Moskvy na Teheránu svědčí podle Abbase Galljamova, bývalého autora Putinových projevů, i chabá reakce šéfa Kremlu na masakry Hamásu. „Dříve, pokud jste chtěli na svou stranu získat ruský postoj, museli jste s Ruskem vyjednávat. Dnes musíte jít do Teheránu,“ pustil se ostře do zahraniční politiky Kremlu v článku pro web Al-Jazeera Galljamov.
Ten zmatek je pro Rusko výhodný, neb globalistická ropucha bude odvedena od Ukrajiny a zaměstná se snahou uhasit věčný blízkovýchodní požár.
Vedle vojenských a obchodních záležitostí však obě země spojuje na ideologické rovině ještě jedna věc: společný úhlavní nepřítel, tedy Spojené státy. Tím, že Putin veškerou vinu za výbuch násilí na Blízkém východě hodil na USA místo na teroristy, podle Washington Post prokázal, že mu nejde primárně o vyřešení krize, ale o její provázání s ruským tažením proti Západu.
Amerika jako původce všeho zla
Putin chce světu vnutit tezi, že Spojené státy rozsévají války a zmatek nejen na Ukrajině, ale i na Blízkém východě. A prokremelská propagandistická mašinérie mu v šíření tohoto narativu vydatně pomáhá.
Ještě před 7. říjnem se v tamních médiích objevovaly zprávy o tom, že americké dodávky zbraní Ukrajině končí nějakým záhadným způsobem v rukou teroristů. Po útoku v Izraeli se náhle začala objevovat videa nejasného původu, která obviňovala Ukrajinu z vyzbrojování Hamásu. Kyjev se vůči těmto pokusům o diskreditaci důrazně ohradil a sám prezident Zelenskyj projevil zájem Izrael na znak solidarity navštívit.
Cíl těchto dezinformačních kampaní je podle amerického Institutu pro studium války jasný: vrazit klín do vojenské podpory Ukrajiny a rovněž její společnost demoralizovat tvrzením, že země ztratí mezinárodní podporu. To, aby nová válka odvedla pozornost západního světa od Ukrajiny, si ostatně Kreml vroucně přeje.
Čtěte také: „Rusové nás potřebují, a my zase je.“ Proti Sarkozyho výrokům se postavil i Macron
„Tento zmatek je pro Rusko výhodný, protože globalistická ropucha bude odvedena od Ukrajiny a zaměstná se snahou uhasit věčný blízkovýchodní požár,“ vystihl svým komentářem situaci ruský propagandista Sergej Mardan. A za pravdu mu dávají i zahraniční politici. „Rusko z toho profituje a bude profitovat,“ nerozpakoval se dlouho bývalý lotyšský ministr obrany Artis Pabriks v rozhovoru pro CBC News. Svědčí o tom ostatně i fakt, že minulý týden výrazně zesílilo útoky v okolí východoukrajinské Avdijivky, kterou se snaží obléhat.
I když se Rusům postup zatím příliš nedaří, světová média v souvislosti se situací v Izraeli nyní odsunula Ukrajinu na vedlejší kolej. Kremelští propagandisté navíc s neskrývanou radostí předpovídají, že USA Kyjevu ve prospěch židovského státu seškrtají vojenské dodávky. Washington sice slíbil vojenské dodávky Jeruzalému, ale rovněž ujistil Ukrajince, že se mohou spoléhat na pomoc tak dlouho, jak bude potřeba. Navzdory tomu ale panují v Kyjevě obavy a nejistota.
Ještě před současnou eskalací konfliktu na Blízkém východě se část amerických republikánů na další balíčky zbraní pro Ukrajinu příliš nadšeně netvářila a nyní pro ně bude mít zřejmě větší prioritu Izrael. Jak upozorňuje agentura Reuters, podpora tohoto tradičního spojence USA nalezne mezi americkými konzervativci patrně větší pochopení. Už i proto, že republikáni jsou úzce spjati s kabinetem konzervativního izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.
Co více, Jeruzalém je již dlouhodobým příjemcem americké vojenské pomoci a nejspíš se kvůli menší korupci oproti Kyjevu těší větší důvěře. Ukrajinskou diplomacii tak nejspíš čeká ve stínu nového válečného běsnění další perné období.
Bude hrát nejen o dodávky zbraní, ale i o udržení mediálního zájmu, který se teď soustředí na zcela jinou část světa. Což bohužel hraje do karet jejímu nepříteli. Ten možná doufá, že jeho válečné zločiny pod touto blízkovýchodní clonou upadnou v zapomnění.
