Prázdné ulice, omezený internet, výpadky elektřiny i vody, na každém rohu propagandistické velkoplošné plakáty a ruské vlajky. Tak vypadá na první pohled obraz Putinem nelegitimně anektovaných čtyř ukrajinských oblastí. Ze všeho nejhorší je ale podle tamních svědectví všudypřítomný strach, který nyní prostupuje všemi sférami života.
„Jsem tak šťastná! Dovedete si představit, že naše rodina má dvojí svátek? Den připojení Luhanské republiky k Rusku a ještě k tomu narození našeho Timošky,“ rozplývá se radostí v jedné z tamních porodnic čerstvá maminka Alla. Její novorozený synek se může pyšnit zvláštním titulem – Je jedním z prvních dětí, které v Luhansku přišly na svět již po Putinově slavnostním připojení čtyř okupovaných regionů k Rusku.
To, že kromě Moskvy takřka celý svět považuje anexi za nezákonnou, Allu příliš netrápí. „Na tohle jsme čekali snad osm let. Nyní má mé dítě jistotu, že bude mít budoucnost a více příležitostí, protože je ruským občanem.“
Lidé se venku dlouho nezdržují a raději spěchají rychle domů. Každý se vyhýbá přímému setkání s ruskými vojáky.
Podobně euforicky se na novou éru v náruči Ruska dívá i místní porodní asistentka Anaid a hned dojatě vyjmenovává, co všechno pomohla Moskva v nemocnici za osm let konfliktu opravit. „Všichni v našem týmu máme velkou radost, je to dlouho očekávaný okamžik,“ přidává se k hovoru další porodní asistentka Jekatěrina a popisuje, jak si na oddělení s rodičkami udělaly po „vstupu“ do Ruska menší večírek.
S Ruskem na věčné časy
V sobotu 1. října se obyvatelé Luhanské lidové republiky (LNR), Doněcké lidové republiky (DNR), Chersonské a části Záporožské oblasti probudili do poněkud zvláštního rána. Prvního v Rusku. Pro Allu a mnohé další obyvatele žijící zejména v DNR a LNR to byl vytoužený okamžik, na nějž čekali řadu let. Pro jiné zas pokračování pekelných časů, které sem ruská okupace přinesla.
Na každém kroku větších měst typu Doněcka, Luhanska, Chersonu či Mariupolu vlají ruské trikolory, centra a příjezdové trasy jsou zasypané propagandistickými plakáty „S Ruskem navždy“ či ještě lépe billboardy zobrazujícími výjimečné osobnosti ruské historie spojené s tím kterým městem.
Dne 30. září podepsal Putin za přítomnosti proruských vůdců okupovaných oblastí smlouvy o jejich připojení k Ruské federaci. Okázalého ceremoniálu, jenž následoval po skončení takzvaných referend, v nichž údajně většina obyvatel okupovaných oblastí zaškrtla na hlasovacím lístku „Да“ (ano), se účastnily špičky ruské politiky.
Moskva si pak navečer pro nově přičleněné regiony přichystala velkolepé „přivítání“ v podobě koncertu na Rudém náměstí. „Doněck, Luhansk, Záporoží, Cherson – Rusko,“ zdobilo hlavní scénu motto v ruských národních barvách.
Běžný život se pěkně prodraží
„Uděláme všechno pro to, abychom podpořili naše bratry a sestry v nových oblastech,“ pronesl na tribuně za hlasitého hvízdání a potlesku početného publika Putin. Nezapomněl přitom také přítomné ubezpečit, že se Moskva anektovaných území za žádnou cenu nevzdá a bude je hájit všemi dostupnými prostředky. Není divu, na rychlém splynutí zmíněných regionů se zbytkem Ruska totiž Kreml usilovně pracuje.
Cílem je, aby tu Ukrajinu již nic nepřipomínalo, alespoň zdánlivě: přechod na rubly, ruské banky, ruské doklady včetně SPZ, masivní indoktrinace školství nebo zastrašování a zatýkání odpůrců.
Ruský svět se v okupovaných regionech zkrátka prosazuje den ode dne více a více. Zatímco obyvatelé takzvaných lidových republik DNR a LNR si za posledních osm let na život instalovaný Moskvou vcelku zvykli, v teprve letos zabraných částech Záporožské a Chersonské oblasti to podle výpovědí tamních Ukrajinců na huronské nadšení z připojení příliš nevypadá.
Čtěte také: Mobilizace, anexe a jaderné zbraně: Putin sám sebe vehnal do eskalace, která pro něj může být osudná
Některé reálie každodenního života jsou však shodné pro všechny čtyři regiony. Výpadky elektřiny, plynu i vody způsobené nedalekými výbuchy, poloprázdné ulice, nedostatek životně důležitých léků, připojení jen k ruskému internetu, dobré cestování do Ruska, avšak mizerné spojení s Ukrajinou.
Pokud se člověk z Doněcka chce dostat třeba do ruského Bělgorodu, Rostova na Donu či krymské Jalty, může si vybrat hned z několika pravidelných linek maršrutek či autobusů. Na území kontrolované Kyjevem se ovšem podle Maxe, doněckého rodáka žijícího již pár let v Praze, jen těžko dostane. Hranice mezi DNR a Ukrajinou je totiž od 24. února uzavřená. To z okupovaného Chersonu je podle dostupných svědectví na Telegramu cesta do Kyjevem ovládaných teritorií v současnosti možná, ale riskantní. Mezi Chersonskou oblastí a Krymem mohou lidé naopak cestovat takřka bez omezení.
Pálení „nevhodných“ knih
V okupovaných regionech si člověk jen těžko nevšimne ještě jedné skutečnosti. Vylidněných ulic. „Lidové republiky řada tamních obyvatel během osmi let trvající proruské separatistické správy opustila a teď se většina mužů, kteří zůstali, schovává před mobilizací,“ vysvětluje pro Voxpot Max, jehož otec žijící v Doněcku raději nevychází z domu.
Málo lidí se pohybuje na čerstvém vzduchu i v Chersonu a záporožském Melitopolu. Mobilizace tu sice oficiálně oproti LNR a DNR neprobíhá, avšak podle zástupců města, kteří uprchli na území kontrolovaná Ukrajinou, i zde vojáci v posledních týdnech rekrutují muže.
Pavlo a Ivan, dva Ukrajinci pocházející z Chersonu, se o svých dojmech rozmluvili pro server The Kyiv Independent. Život v předtím živém a pulzujícím městě po nastolení proruské okupační správy doslova zamrznul. Podle Ivana se obyvatelé příliš dlouho venku nezdržují a raději spěchají rychle domů. Každý se vyhýbá přímému setkání s ruskými vojáky. I přes hrozbu represí a zatčení se však zde najdou stateční lidé, odhodlaní dávat najevo svou sounáležitost s Ukrajinou. Boris z Chersonu popisuje, že jednou z častých forem protestu v posledních týdnech je psaní ukrajinského písmena Ï po veřejných prostorech. Znak v ruské abecedě neexistuje.
Únosy nepohodlných učitelů
Místní lidé se podle Borise rovněž snaží – navzdory nevoli proruské správy – udržet v chodu platební transakce ukrajinskou hřivnu. Ruská měna se přesto stále více prosazuje, například se v ní již vyplácejí některé sociální dávky. V záporožském Melitopolu byl pro ilustraci ještě na konci září kurz ukrajinské hřivny k ruskému rublu 1:1. O pár dní později si to však již okupační úřady rozmyslely a najednou byl jeden rubl ke koupi za 1,25 UAH.
Kapitolu samu pro sebe představuje na zabraných územích vzdělání. Do naprosté rusifikace školních osnov se podle respondentů pustily „noví vládci“ se vší vervou. Smutný osud třeba potkal učebnice dějin Ukrajiny. Některé byly z knihoven staženy a odvezeny neznámo kam. Okupanti v Mariupolu dokonce zašli ještě dál a „nežádoucí“ knihy rovnou spálili.
Jen v Melitopolu má přes 500 ruských učitelů převychovat děti, aby se přestaly identifikovat s Ukrajinou a staly se definitivně Rusy.
Ale ani bezmezná snaha Rusům v Chersonské a Záporožské oblasti kýžený úspěch zatím nepřináší. Počet žáků, kteří v novém školním roce vkročili do svých tříd, je totiž mizivý. Podle poslance Záporožské oblastní rady Askada Ašurbekova byla tamní výuka zahájena jen v 10–15 % škol. Nejinak tomu je i v sousedním Chersonu. Podle serveru ZN UA zde totiž okupanti narazili na poměrně silný odpor řady místních učitelů a ředitelů, kteří se Moskvou nastoleným notičkám podřídit nechtěli. Katastrofální personální situaci řeší některé školy vskutku svérázně. Třeba v záporožském Melitopolu přijali na pozici třídní učitelky bývalou školní uklízečku.
Mariupol coby budoucí výkladní skříň Moskvy
Ale ani to zjevně nestačilo, a tak začalo Rusko dělat to, co mu jde velmi dobře: vyhrožovat, zastrašovat a unášet. Jako například začátkem května v záporožském Berďansku, kde neznámí Rusové přepadli a odvlekli učitelku ukrajinského jazyka a literatury Olhu Nikolajevu. Podobný osud potkal koncem srpna ředitelky lyceí v Nové Kachovce Oksanu Jakubovovou a Irynu Dubasovou. Osud všech těchto žen zůstává prozatím neznámý.
Když ani výhružky nenahnaly do škol dostatečný počet pedagogů, nezbylo jiné řešení než povolat na okupovaná území učitele z Krymu a pevninského Ruska. Jejich přesný počet nelze zatím určit, avšak jen do Melitopolu přivezli podle starosty města Ivana Fedorova okupanti přes 500 ruských učitelů s jasným cílem převýchovy jejich svěřenců: přestat se identifikovat s Ukrajinou a stát se definitivně Rusy.
Není divu, že do takového prostředí se jen málokterému rodiči chce posílat své dítě. Ovšem nechávat své ratolesti doma stranou veškeré propagandy se rovněž nemusí vyplatit. Třeba v doněckém Mariupolu za to hrozí pokuta až 40 tisíc rublů.
Na Mariupolu, z něhož v podstatě zbyly jen trosky, toho už vlastně ani nejde víc zničit. Ale rychle zlepšit navenek dojem lze všelijak.
Zatímco běžný život v některých částech okupovaného území zůstává pohledu zvenčí poměrně skrytý, jiná místa naopak ukazují ruští propagandisté velmi rádi. Jako třeba zmíněný Mariupol. Strategicky položený přístav, pro nějž se ujala nelichotivá přezdívka „novodobý Stalingrad“, byl během více než dvou měsíců brutálního ostřelování a obléhání z 90 % zničen. Možná právě tato skutečnost přispěla k tomu, že se ho rychle ujala ruská média a nyní na něm ukazují, jak Moskva o nově „přičleněné“ oblasti pečuje.
Čtěte také: Školní brainwashing à la Kreml: Mohutná ruská invaze vstoupila v září i do osnov
Na městě, z něhož v podstatě zbyly jen trosky, toho už vlastně ani nejde víc zničit. Ale rychle zlepšit navenek dojem lze všelijak. Řada bloggerů proto od květnového záboru Ruskem nelení a přidává den co den na YouTube nová videa ilustrující, jak Mariupol pomalu vstává z ruin. A že některé změny jsou vskutku dechberoucí, alespoň podle záběrů.
Ruské úřady mají navíc do budoucna s městem velké plány. Podle serveru The Village existuje projekt „Mariupol 2035“, který počítá s kompletní obnovou města včetně továren Azovstalu i rozbombardovaného divadla.
Na ulicích jsou už teď vidět dělníci, jak pilně opravují chodníky, silnice, rozvody plynu či vody. Mnohé zničené obytné budovy procházejí viditelně rekonstrukcí nebo alespoň zateplením, neboť i zdejší úřady vědí, že blížící se zima bude náročná. Velké procento neobyvatelných bytů si však evidentně žádá ještě větší zásahy. Po celém městě proto vznikají narychlo postavené modulární domy, kde bude moct část obyvatel přežít následné měsíce. Některé z nich mají mít až devět pater a úřady s jejich dokončením před nadcházející zimou poměrně spěchají.
Většina mariupolských domů je navíc stále bez vody. Podle zpráv v Telegramu se její dodávky obnovují jen velmi pomalu. K počátku října měl vodovod fungovat jen ve 2000 bytových domech ze všech čtyřech městských čtvrtí a dále v 16 školách, 17 školkách a 10 nemocnicích.
Je zřejmé, že narychlo dělanými rekonstrukcemi se okupanti snaží mimo jiné naoko zmírnit rozsah katastrofy, kterou způsobili. Avšak jak ukázaly zkušenosti z Ukrajinou nedávno osvobozených teritorií, ani ta nejusilovnější snaha nikdy nedovede zahladit všechny stopy po mučení, masových vraždách a dalších zločinech proti lidskosti.
