Kontrola narativu se dnes, kdy technologie umožňují sledovat světové dění v reálném čase, stává mocnou zbraní. Dvojnásob pak v konfliktech, v nichž je ovlivňování veřejného mínění vnímáno jako nutná součást strategie obou stran. Tak jako v probíhající izraelsko-palestinské válce.
Poslechněte si text i v audiu a nezapomeňte zakliknout sledování v podcastových aplikacích.
Už ve 40. letech 20. století si americký statistik a otec moderních průzkumů George Horace Gallup položil otázku, jak ovlivňuje veřejné mínění válečné rozhodování v demokratických společnostech. Ve svém výzkumu poprvé poukázal na jeho klíčovou roli při ovlivňování politických rozhodnutí nejen v dobách míru, ale právě i za času války.
Zkušenosti z konfliktů 20. a 21. století prokázaly, že domácí i světové veřejné mínění dokáže výrazně ovlivňovat jejich průběh a výsledek. Ať už jde o vnímání legitimity daného ozbrojeného střetu, nebo praktické dopady. Ty mohou mít mnoho podob – od ekonomických sankcí přes dodávky humanitární pomoci až po samotnou podobu vojenské intervence.
Názory veřejnosti na řešení politiky zbraněmi tak přestaly být pouze jakýmsi morálním kompasem, ale staly se hmatatelnou silou, kterou musíme vnímat jako nedílnou součást moderního válčení.
Video Hamásu ukazovalo nacvičování útoků na izraelské bezpečnostní bariéry a vojenská zařízení a záběry ukazovaly i simulaci bojů v kibucech.
Není potřeba chodit daleko – tyto zkušenosti můžeme pozorovat i v předchozích epizodách izraelsko-palestinského konfliktu.
Když profesor Thomas Zeitzoff z American University analyzoval, jaký dopad měly sociální sítě na konflikt v Gaze v roce 2012, došel k zajímavému závěru. Nárůst online sympatií pro hnutí Hamás v průběhu vojenské operace vedl k následnému snížení intenzity izraelských leteckých úderů na polovinu. V opačném gardu však měly výkyvy v příklonu veřejnosti k té které straně jen minimální dopady.
Toto zjištění tak podporuje názor mnoha akademiků, že demokratické státy jsou ve válečných dobách výrazně citlivější na nálady mezinárodního publika než nestátní aktéři. Spolu s tím to klade na tyto společnosti i zcela nové nároky, jak k informacím z horkých konfliktů přistupovat.
Čtěte také: Tohle je horší než válka: Co ukázaly neveřejné záběry z útoku Hamásu?
Major Robin K. Crumm v příručce pro americké letectvo mluví o tom, že „úspěšné vedení vojenských operací v informačním věku vyžaduje nejen novou strategii a taktiku, ale i zcela nový způsob myšlení“. Podle něho také „vyvolává důležité morální a etické otázky, které se týkají vztahu mezi armádou, sdělovacími prostředky a veřejností“.
Průzkumy veřejného mínění nebo měření sentimentu na sociálních sítích tak dnes nejsou jen zrcadlem společenských nálad, ale aktivně ovlivňují dynamiku ozbrojeného střetu. Nabízejí cenné indikátory dalšího vývoje na bojišti, s jejichž pomocí lze předvídat, či dokonce měnit průběh konfliktu. Pojďme si ukázat, jakým způsobem nyní k informační válce přistupuje palestinské teroristické hnutí Hamás.
Tvorba iluzí
Nedávná zpráva International Institute for Counter-Terrorism (ICT), jež se zabývá událostmi prvních pěti dní současné eskalace, popsala, jak kromě samotných útoků ze 7. října měl Hamás připravenou i sofistikovanou mediální strategii. Tu dokázal během konfliktu úspěšně měnit a zahrnovala minimálně tři různé fáze. Od dezinformací před vpádem do Izraele přes medializaci vojenských úspěchů až po změnu narativu z útočníka na oběť.
Cílem první fáze této komunikace bylo oklamání nepřítele a jeho zpravodajských služeb. Zhruba měsíc před akcí se objevilo propagandistické video Hamásu. Palestinští bojovníci na něm nacvičovali útoky na bezpečnostní bariéry a vojenská zařízení židovského státu, přičemž záběry ukazovaly i simulaci bojů v izraelských kibucech a osadách.
Poslechněte si také: PULS | „Vybrat si stranu“ není nutně špatně. Tedy pokud je to strana humanity
Video bylo natáčeno na jihu Pásma Gazy u vesnice Al-Mawasi a podle mnohých indicií, třeba názvu kontroverzní židovské osady Horeš Jaron nedaleko Ramalláhu, mělo sehrát taktickou roli. Konkrétně odvrátit pozornost izraelských bezpečnostních složek od Pásma Gazy k Západnímu břehu jako možnému cíli útoku.
Záběry ze zářijového cvičení Hamásu Silný pilíř, které simulují boje na Západním břehu Jordánu s cílem zmást nepřítele.
Druhá strategická fáze komunikace přichází se samotným útokem na Izrael. Jejím cílovým publikem už nejsou bezpečnostní složky, ale „ulice“. Arabskou veřejnost má mobilizovat, tu izraelskou naopak zastrašit a ochromit. I zde je vše pečlivě připravováno, aby se informační mašinerie mohla rozeběhnout prakticky okamžitě.
Ve třetí fázi dává Hamás sbohem obrazu síly a ochránce svatyň a za zvuku izraelských raket posouvá svou roli od útočníka směrem k oběti.
Hned v prvních hodinách po útoku se objevují propagandistická videa Hamásu a sociální sítě prakticky v reálném čase sledují destrukci plotu, raketové baráže nebo palestinský výsadek z rogal. Bojovníci jsou vybaveni kamerami a spolu s nimi se v místech útoků pohybuje embedovaná profesionální mediální produkce.
Název operace „Povodeň Al-Aksá“, odkazující na jeruzalémskou mešitu a jedno z nejsvětějších míst islámu, ukazuje hnutí odporu jako jedinou relevantní sílu, jež bojuje nejen za zájmy Palestinců, ale potažmo všech muslimů kdekoliv na světě.
The Al-Qasssm Brigade of Hamas has released Footage showing their “Saqr Squadron” which Operates Paragliders which were used today during their Terrorist Attacks into Southern Israel. pic.twitter.com/F2cEXoLcd0
— OSINTdefender (@sentdefender) October 7, 2023
Jedno z propagačních videí z útoku ze 7. října ukazuje jednotky z letky Saqr, ozbrojené složky hnutí Hamás, která pronikla do Izraele pomocí motorového paraglidingu.
Samostatnou kapitolou je cílené zobrazování násilí, byť ne po oficiální linii, aby nebylo v rozporu s islámskými pravidly pro vedení války. Psychologie terorismu ale nerozlišuje mezi útoky na vojáky, a na civilní cíle. Na videích tak můžeme vidět takřka vše, od vražd civilistů v ulicích a v jejich domech přes únosy rukojmích až po jejich cílené ponižování.
Není tomu tak ovšem ve třetí fázi, během které dochází k posunu rolí – od útočníka směrem k oběti. Hamás v ní dává sbohem obrazu síly, jež „porazila a zesměšnila židovskou armádu“, nebo ochránce svatých míst, a za zvuku izraelských raket dopadajících na Gazu přerámovává obraz agresora a jeho oběti.
Spolu s tím se jede klasické dezinfo. To průběh říjnového útoku vypráví z perspektivy biblického Davida (o němž coby o jednom z poslů božích mluví i korán) a nemá problém dementovat jakákoli zvěrstva na civilistech jako nepřátelskou propagandu. Hrůzné činy se dle tohoto narativu stát ani nemohly, neboť odporují zásadám islámu.
Zároveň dochází k humanitárnímu propouštění prvních rukojmích a nabourání obecné debaty ve smyslu „kdo ví, jak to vlastně je a bylo“. Tady je přirozeně cílem veřejnost a politická reprezentace, ať už na Západě, Blízkém východě, nebo ve zbytku světa.
Záběry dvou postarších rukojmí propuštěných Hamásem „z humanitárních důvodů“. Jsou příkladem komunikace, jež má ukázat lidskou stránku hnutí odporu a profilovat tuto organizaci před západní veřejností jako stranu respektující humánní pravidla války.
Ne vše je hasbara či Pallywood
Jak už jsem zmínil v úvodu, informační válka představuje samostatnou frontu ozbrojeného konfliktu a díky tomu používá celou plejádu technik, jejichž cílem je získání a udržení náskoku před protivníkem. Mezi ně přirozeně patří i dezinformace.
Tato praxe pak klade zvýšené nároky na to, jak lze rozlišit pravdivé informace od falešných. Stejně tak i na to, jak mají média či veřejnost vůbec s informacemi zveřejňovanými válčícími stranami nakládat v situaci, kdy se prakticky nedají na místě nezávisle ověřit.
Čtěte také: Proč Rusové vyvolali globální hysterii z jaderné války? Nejspíš jen potřebovali vyklidit Cherson
V souvislosti s konfliktem ve Svaté zemi získaly v poslední době na popularitě výrazy hasbara a Pallywood. Hasbara je hebrejské slovo, které se používá k popisu snah o vysvětlení izraelské politiky doma i v zahraničí a její obhajobu. V mezinárodním kontextu jej můžeme chápat jako synonymum pro izraelskou propagandu a veřejnou diplomacii.
Ty mají ostatně mnoho poloh i podob – od vládních prohlášení přes komunikaci na sociálních sítích a práci s proizraelskými influencery až po popkulturní produkci, jako jsou například oblíbené seriály Fauda či Tehrán.
Automatické odmítání či přijímání informací od jedné či druhé strany je přinejmenším projevem ideologické zaslepenosti a intelektuální lenosti.
Výraz Pallywood v sobě spojuje slova Palestinian a Hollywood a je naopak používán příznivci Izraele, kteří jsou skeptičtí vůči zprávám o palestinských obětech konfliktu. Jeho použití je často předmětem politických a ideologických diskusí a kromě odhalování skutečných lží je s oblibou používán i k diskreditaci legitimního zpravodajství o lidských právech či zpochybňování utrpení Palestinců.
Pravda je taková, že jak Izraelci, tak i Palestinci byli v minulosti opakovaně usvědčeni ze lží i válečných zločinů. A prokazatelná manipulace s veřejným míněním je součástí jejich válečného úsilí. Znamená to, že vše, co nám jedna či druhá strana říká, je lež? Zcela určitě nikoliv. A to samé se vztahuje i na jejich podporovatele či média.
Čtěte také: Informační válka v Etiopii: Fakta překrucují obě strany, premiér však umí vypnout internet
Izraelci i Palestinci se zmítají mezi pomyslnou Skyllou a Charybdou. Na jedné straně je přirozená snaha démonizovat nepřítele a prezentovat sebe v co nejlepším světle, na té druhé pak hrozba ztráty důvěry. Z pohledu komunikace jde tak o hledání rovnováhy mezi pravdou a klamem za situace, kdy se příliš očividné lži dají díky nejnovějším technologiím poměrně rychle a snadno vyvrátit.
Thread: Israel-Hamas war misinformation – Day 43
This image is being shared with the claim it shows a pro-Palestinian march in Israel calling for a ceasefire.
It's in fact from a rally held last Saturday in Tel Aviv demanding the release of hostages held by Hamas. pic.twitter.com/77zaNEOSJ7
— Shayan Sardarizadeh (@Shayan86) November 18, 2023
Účet britského novináře Shayana Sardarizadeho z BBC Verify se věnuje prokazování a vyvracení dezinformací obou stran. Ty se nevyhýbají ani tuzemským sociálním sítím či médiím.
Automatické odmítání nebo přijímání informací od jedné či druhé strany je přinejmenším projevem ideologické zaslepenosti a intelektuální lenosti. V informační válce, stejně jako v jiných oblastech, není nic černobílé a realita je mnohem složitější. Pravda i lež jsou často otázkou aktuálních potřeb, což platí jak pro demokratické instituce, tak jejich protivníky.
Platí zde slova Alberta Ensteina, člověka který podporoval Izrael, ale současně mu na srdci ležel i osud jeho arabského obyvatelstva. Ten prohlásil, že největším nepřítelem pravdy je slepá víra v autoritu.
Autor je ředitel komunikační agentury Konektor Digital. Profesně se zabývá komerční komunikací, jako publicista pak komunikací ozbrojených skupin.
