Za rozhovor vyhazov. „Řekli mi, že byl propalestinský“

Útok palestinského radikálního hnutí Hamás na Izrael a následná izraelská invaze v Pásmu Gazy jsou už skoro dva měsíce hlavním tématem v českých i světových médiích. Zároveň jde o téma citlivé – takové, které štěpí společnost a jitří emoce.

O to zodpovědnější by pak měla být zmiňovaná média, která informace veřejnosti přinášejí a do značné míry utvářejí veřejnou debatu. Voxpot se proto zaměřil na kroky serveru Novinky.cz, které vyvolávají mnoho otázek. Tedy na stažení již zveřejněného rozhovoru „citlivé povahy“ a následné okamžité ukončení spolupráce s jednou z jeho autorek.

Reklamní sdělení

V následujícím textu Voxpot popisuje, k čemu vlastně došlo, skrze pohledy obou stran – redaktorky i vedení zpravodajského serveru Novinky.cz. A nabízí i odborný názor experta na mediální etiku Jana Motala z MUNI a UPOL.

„Orámovali mě jako propalestinskou aktivistku“

V pondělí přišla Magdalena Matoušková do redakce Novinek.cz kolem poledne. Věděla, že je něco špatně. Nemohla se totiž dostat do svého redakčního e-mailu a přístup do systému měla také zablokovaný. Pak si ji zavolalo vedení, zástupce šéfredaktora a hlavní produkční, která předávala zprávy od šéfa redakce Vladimíra Dušánka.

Čtěte také: Zatýká se i za lajk na Facebooku. Palestinské děti ví, že dlouho žít nebudou, říká český konzul v Betlémě

„Řekli mi, že ten rozhovor byl propalestinský a že nechtějí, abych pro ně dál psala,“ řekla mladá žena Voxpotu ve středu. „Vysvětlili to tak, že se text neshoduje s ‚jednotností‘ zpravodajství. Použili konkrétně tohle slovo,“ zdůraznila.

Od dalších zdrojů z prostředí redakce Voxpot následně zjistil, že vedení vadila „jednostrannost rozhovoru“ s umělkyní a „snahou protlačit do něj vlastní politické názory“ ze strany autorek.

Interview vedla redaktorka ještě s kolegyní Adélou Švagrovou, která pracuje na produkci a texty píše jen nepravidelně – ty má přitom podle Matouškové od tohoto týdne zakázané. Každou z nich si údajně vedení pozvalo zvlášť.

Matoušková zástupcům šéfredaktora vysvětlila svůj postoj: „Nešlo o nějakou snahu vměstnat ‚propalestinskou agendu‘ do zpravodajství. Nelíbí se mi, že mě tu někdo orámoval jako propalestinskou aktivistku, ten rozhovor aktivistický nebyl. Kdyby ano, neprošel by přes editaci.“ A dodala, že ji spíš zajímá otázka lidskosti.

Pročítala jsem si i jiné její rozhovory a nenašla žádné výrazné rozdíly. Problém mohl být v tom, že je Yara jedním z mála palestinských hlasů, které tu jsou slyšet.

Koneckonců, jejím nyní posledním publikovaným textem je příběh Izraelky, která pomáhá odvážet nemocné Palestince do izraelských nemocnic.

Překvapil ji postup redakce – do té doby podle ní bylo „všechno fajn“, v redakci byla spokojená a dostávala prostor. „Po stažení rozhovoru, o kterém se mnou nikdo nekomunikoval, zrušili ale publikaci i dalšího mého textu, interview s francouzským režisérem Lucem Bessonem. To už předtím vyšlo v tištěném Právu a bylo o psech,“ ušklíbla se Matoušková.

V pondělí ráno pak zjistila, že má zablokovaný přístup do e-mailu, aplikace Teams a do dalších služeb a že jí chybí na profilu autorky popisek. „Přišla jsem si, jako kdybych spáchala nějaký zločin.“

„Nikdo mi nic nevysvětlil“

Magdalena Matoušková psala pro redakci Novinek.cz (vlastněnou internetovou firmou Seznam.cz) od ledna. Působila na juniorské pozici, šlo o externí, nicméně velmi pravidelnou spolupráci – v mediálním prostředí nic neobvyklého.

Studentka politologie a anglistiky ve svých textech oscilovala někde mezi kulturou, zahraničněpolitickými a společenskými tématy. Tu napsala recenzi o fotografické výstavě nebo jela na karlovarský filmový festival jako zástupkyně Novinek.cz, jindy zase dělala rozhovor s českou velvyslankyní v Dillí.

V redakci Novinek.cz to funguje jako v každém jiném větším médiu. Každý text tedy prochází editací i korekturou, o každém článku se dopředu jedná. Matoušková upřesnila, že sama publikační práva v redakčním systému nemá. A uvedla, že o přípravě rozhovoru s finálním titulkem „Česko-palestinská umělkyně Yara Abu Aataya: Lidé selektivně vybírají, komu dají soucit“ lidé v redakci věděli dopředu. A to jak v kulturní rubrice, tak i v zahraniční – právě kvůli tomu, že se rozhovor týkal obou zaměření.

V textu se autorky Yary Abu Aatayi ptají na její uměleckou tvorbu a následně i postoje ke konfliktu v Pásmu Gazy. Cílem této analýzy není rozhodnout, zda jde o dobře vedený a zpracovaný rozhovor.

Lze ale říci, že jde o výpověď ženy, která se v Gaze narodila, má tam nyní část rodiny a alespoň částečně zprostředkovává pohled Palestinců (ne radikálního hnutí Hamás), kteří jsou nyní pod útokem izraelské armády. Yara Abu Aataya není politička, není ani představitelka Hamásu – je umělkyně žijící v Česku, jíž se nynější konflikt, stejně jako milionů dalších, extrémně dotýká.

„Je to tak, že já jsem se ptala, ona odpovídala. Pročítala jsem si i jiné její rozhovory a nenašla žádné výrazné rozdíly. Problém mohl být v tom, že je Yara jedním z mála palestinských hlasů, které tu jsou slyšet, a někteří lidé ji vnímají jako kontroverzní,“ připustila Matoušková.

V celé situaci, kdy s ní byla okamžitě ukončena spolupráce, vnímá hlavní potíž jinde. „Nikdo mi nic nevysvětlil,“ pokrčila rameny. „Vedení si se mnou mohlo sednout a říct, že ‚tohle se u nás nedělá‘. Dát mi feedback – říct, v čem konkrétně jsem udělala chybu. A já bych řekla, že ‚jasně, jste soukromé médium, můžete si tedy dělat, co chcete‘,“ shrnula.

„Článek neměl vůbec vyjít“

Rozhovor a jeho následné stažení vyvolaly na sítích minulou sobotu vlnu kritiky. Redakce Novinek.cz se k situaci nevyjádřila, Voxpotu se ale podařilo spojit se šéfredaktorem Vladimírem Dušánkem – nejprve telefonicky, pak ještě přes e-mail.

Chybou médií je, že dávají mezi civilisty a Hamás rovnítko,“ uvedl expert a apeloval na rámování konfliktu jako války Izraele s Hamásem, ne Palestinou.

„V takové podobě ten rozhovor neměl jít ven, to byla hrubá chyba editora a redaktorky,“ vyjádřil své oficiální stanovisko Dušánek. Na otázku, proč kvůli jednomu rozhovoru (k nahlédnutí zde) ukončovat spolupráci s redaktorkou, která pro firmu pracovala skoro rok, odpověděl:

„Nebyla to redaktorka, ale brigádnice. Hrubě porušila politiku redakce, takhle se to dělat nemůže. V rozhovoru byly zjevné lži, na které redaktorka nereagovala,“ řekl šéfredaktor. Lži nespecifikoval a neuvedl ani, jaká politika tedy v redakci panuje.

Čtěte také: Tohle je horší než válka: Co ukázaly neveřejné záběry z útoku Hamásu?

Následně Vladimír Dušánek po domluvě poslal vyjádření redakce ještě v e-mailu. Voxpot ho nabízí v plném znění:

„Článek neměl vůbec vyjít. Byla to neprofesionální práce ze strany redaktorek, které v rozhovoru nereagovaly na zjevné nesmysly, které zpovídaná tvrdila, a také editora, který to korigoval vysvětlujícími poznámkami, což nepovažuji za dostatečné. Článek neměl vyjít, ne kvůli tématu, ale kvůli kvalitě.

S redaktorkou, která byla u nás v pozici brigádníka, jsme ukončili spolupráci, jelikož už jsme pro ni nenašli, i vzhledem ke ztrátě důvěry, další úkoly.“

„Ukončení spolupráce je extrémní případ“

Není standardní, aby se texty, navíc podobně citlivé povahy, zveřejňovaly a následně odpublikovávaly. Už vůbec ne, aby po takovém textu redakce ukončila spolupráci s jednou ze svých redaktorek (brigádnic, chcete-li). Podle Jana Motala, experta na mediální etiku z MUNI a UPOL, je nestandardní už situace, kdy redakce za svou novinářkou nebo novinářem nestojí.

„Pokud nějaký text projde celým redakčním procesem a není v něm faktická chyba, vyhodit za to redaktora nebo redaktorku je nesmysl. Nejen z hlediska principů novinářské práce, ale i kvůli pracovním vztahům. Lidé, kteří v redakci pracují či jsou v ní zaměstnaní, by měli předpokládat, že pracují v prostředí, kde se nemusí obávat o to, že je po vypuštění jejich – odsouhlaseného – výsledku práce propustí,“ komentoval Motal pro Voxpot.

Poslechněte si také: PULS | „Vybrat si stranu“ není nutně špatně. Tedy pokud je to strana humanity

A co když se novinář či novinářka dopustí chyby? Správným postupem je podle Motala opravit ji a upozornit na ni čtenářstvo: „A následně se domluvit s novinářem či novinářkou, jak do budoucna takové chybě předcházet. Ukončení spolupráce či vyhození ze zaměstnání je extrémní případ, který by znamenal, že daná osoba dlouhodobě nedodržuje profesní standardy nebo že s ní má redakce dlouhodobě problém.“

Novinky.cz nejsou prvním médiem, které přineslo rozhovor s Yarou Abu Aatayou. Od 7. října, kdy došlo k brutálnímu útoku Hamásu na Izrael, umělkyně promluvila v Deníku N, na Refresheru, Aktuálně.cz či webu CzechDesign, objevila se i na A2larmu.

Rozhovor s ní udělali i redaktoři pořadu 168 hodin na ČT1, do vysílání se ovšem nedostal. To také vzbudilo pozornost, protože součástí nahraného materiálu byl i telefonát s příbuznou z Gazy – a to za situace, kdy lidé v oblasti nemají samozřejmý přístup k elektřině a zdrojům, blízká osoba umělkyně si tak kvůli nepoužitému rozhovoru vybíjela telefon, jediné spojení s okolním světem.

Pokud jde ale o reportování o palestinské zkušenosti v českém mediálním prostoru, Yara Abu Aataya je jednou z mála, které dostávají prostor.

„Otázka přítomnosti lidí z Palestiny či příbuzných obětí konfliktu, trápí i mé studenty. Jde o věc, již je potřeba řešit veřejně – neměla by se tutlat, vynechávat z veřejné debaty. I když se média rozhodnou materiál nezařadit, jako se to stalo ve 168 hodin, měli bychom vědět proč. A dělat to tak, že něco publikovaného se stáhne a pak to už nejde najít? To je podle mě ta nejhorší varianta,“ vysvětlil Jan Motal s tím, že média by měla být k veřejnosti otevřená.

Odborník na mediální etiku navíc vyzdvihl důležitost šíření příběhů lidí – civilistů – z Palestiny. Ti jsou podle něj oběťmi války i režimu Hamásu. „V českých médiích se neobjevují, redakce navíc směšují Palestince, což jsou mimochodem i lidé na Západním břehu, s Hamásem. To je samozřejmě teroristická organizace, která páchá zločiny. Chybou médií je, že dávají mezi civilisty a Hamás rovnítko,“ uvedl expert a apeloval na rámování konfliktu jako války Izraele s Hamásem, ne Palestinou.