„Zabij se a naroď se jako bílá.“ Strašení kritickou rasovou teorií zakrývá pokračující nerovnost

„Šlo o radikální revoluci, která se odehrávala v armádě, ve školách, prostě všude. Učili je nenávidět naši zemi,“ durdil se Donald Trump nad kritickou rasovou teorií. S tématem ale nepřišel jako první. Do veřejného prostoru protlačil „critical race theory“ (CRT) novinář Christopher F. Rufo. Využil příležitosti, když se k němu dostala nahrávka školení proti předsudkům na pracovišti. Prý okamžitě věděl, že jde o politickou rozbušku. Napsal článek o tom, jak taková školení dělí lidi podle rasy a vzbuzují v bílých Američanech vinu za americkou minulost.

Následně se objevily materiály z dalších pracovišť a Rufo zjistil, že obsahují citace z protirasistických knih, které spojil s CRT – desítky let starým akademickým konceptem. Teorie podle něj poskytla dokonalý popis toho, proti čemu se konzervativci stavěli – byla politickou zbraní. „Je to dokonalý padouch,“ napsal. A umělá politická kauza byla na světě.

Pojmu se chytili konzervativci i pravicová média a začali pod něj zahrnovat jakékoliv diskuse o rasismu. Rodiče některých žáků si stěžovali, že CRT obsahují i učební osnovy dějepisu, které mají v dětech vzbudit pocit, že jsou odpovědné za rasové problémy. „Konzervativci termín používají, aby odsoudili vzdělávací osnovy a opatření, která považují za příliš liberální,“ popisuje novinářka Gabriella Borter. Co ale pojem znamená ve skutečnosti?

Barva pleti jako společenský konstrukt

Z kritické rasové teorie se stal univerzální strašák, pod nějž se schová vše, co se konzervativcům politicky nelíbí. Lidé, kteří považují CRT za hrozbu, často ani neumí vysvětlit proč. „Nebudu se do toho pouštět, protože tomu tolik nerozumím, ale je to něco – z toho mála, co vím – o co nestojím,“ řekl jeden z odpůrců teorie, který považoval CRT za nejzásadnější téma voleb ve Virginii.

This guy says Critical Race Theory is the most important issue in the Virginia Election. He also says he has no idea what Critical Race Theory is. pic.twitter.com/lBrGy4lRBG

— The Good Liars (@TheGoodLiars) November 1, 2021

CRT má přitom poměrně jasnou definici. Encyklopedie Britannica uvádí, že jde o intelektuální hnutí vycházející z předpokladu, že rasa není přirozený biologický rys. Tu považuje za sociálně vykonstruovanou kategorii sloužící k utlačování lidí s jinou než bílou barvou pleti.

Podle teorie je rasismus obsažený v amerických zákonech a právních institucích. Tak se nerovnosti ve společnosti udržují i v současnosti – rasismus je posilován právním systémem. Rasistická opatření, která byla dříve součástí amerických zákonů, mají totiž za následek nerovnosti ve společnosti, které přetrvávají dodnes. Soudní systém z pohledu CRT není apolitický a nese si v sobě politické dědictví doby, ve které vznikal. „To, co nás CRT učí, je rozpoznat způsoby, jakými mohou zákony či politika přispívat k rasové nerovnosti,“ shrnuje profesorka práv Janel George.

Pro vznik kritické rasové teorie je důležitá postava profesorky Kimberlé Crenshaw. Když studovala v 80. letech na Harvardu, vyjádřila společně s dalšími studenty nespokojenost nad způsobem, jakým se vyučuje právo v souvislosti s rasismem. Začali tedy pořádat neoficiální přednášky o tom, že právo není neutrální, ale politické. Jejich kurz se stal základem pro studium rasismu v americké legislativě. Inspirovali se dílem právníka Derricka Bella, prvního harvardského profesora práv černé barvy pleti. Podle Crenshaw kurz „uvedl do pohybu řetězec událostí, které byly úrodnou půdou pro vznik CRT“.

Lidé jiné barvy pleti v USA hůře získávají práci, platí více za automobily, stávají se oběťmi policejní brutality a je jim poskytována horší lékařská péče.

Zastánci kritické rasové teorie tvrdí, že poskytuje nástroje k tomu, jak pochopit americkou společnost a nerovnosti v ní. Crenshaw popisuje, že díky teorii můžeme vidět, jak se něco, co vzniklo jako pouhý společenský konstrukt, přeměnilo do konkrétních případů rasové nespravedlnosti: „Je to přístup jak se napojit na historii bílé nadvlády, přístup odmítající přesvědčení, že minulost zůstává minulostí, že zákony a systémy, které z minulosti vycházejí, jsou od ní oddělené.“

Kritická rasová teorie chce ale bojovat i proti dalším nerovnostem ve společnosti. Odstranění rasového útlaku je totiž jen prvním krokem. „Zájmy všech lidí jiné barvy pleti nutně vyžadují nejen změny v rámci existující hierarchie, ale také zpochybnění hierarchie jako takové,“ přibližuje teorie.

Díky ní má veřejnost několik pojmů, které popisují každodenní projevy rasismu ve společnosti. Jde například o mikroagrese, zdánlivě nenápadné ponižování, které může být i neúmyslné, ale nese v sobě stereotypní a negativní postoj k osobě jiné barvy pleti.

Příklady mikroagrese uvádí třeba Barack Obama ve své autobiografii. „Pronásledování ochrankou obchodního domu při vánočních nákupech. Zvuk zamykání aut, když jsem procházel ulicí,“ vzpomíná bývalý prezident. Popsané události naznačují předsudky o tom, že Afroameričané jsou zločinci podezřelí v jakékoliv situaci. Příkladů nespravedlnosti je ale mnohem víc – a mají dalekosáhlejší následky.

Rasismus coby každodenní realita

„Hned se zeptal: ,Pane, čí je to auto?‘ A já řekl: ,Neměl byste radši chtít vidět můj řidičák?‘ Věděl jsem přesně, proč mě zastavil. Byl jsem jediný černý v sousedství, kde žijí bohatí bílí lidé,“ líčí Ricky Jackson svou zkušenost s policií. Darren Martin, který pracoval v Bílém domě, zase vzpomíná, že na něj jeho soused pravidelně volal policisty, když se stěhoval do svého bytu.

Podle teorie se rasismus v americké společnosti projevuje v různých oblastech života. Lidé jiné barvy pleti například hůře získávají práci, platí více za automobily, stávají se oběťmi policejní brutality a je jim poskytována horší lékařská péče.

Čtěte také: USA po Floydovi. Stahujeme vojáky ze světa, abychom je použili proti vlastním lidem

Důsledky rasové nerovnosti v minulosti dobře ukazuje trh s nemovitostmi. Ve 30. letech vládní úředníci ohraničili čtvrti vnímané jako finančně rizikové kvůli rasovému složení místních. Banky odmítaly v těchto oblastech poskytovat hypotéky lidem jiné barvy pleti. Ti si pak domy a byty nemohli koupit, což má dopad pro jejich potomky. Rozdíl mezi bohatstvím Afroameričanů a bílých Američanů je podle webu Vox stále výrazný. Typická bílá rodina je téměř desetkrát bohatší než afroamerická průměrná rodina.

Afroameričané jsou navíc častěji vězněni než bílí Američané, a to i za stejné trestné činy. Například zákon z roku 1986 ustavuje přísnější trest za držení cracku než za kokain. Pět gramů cracku znamená pět let vězení – tedy stejnou dobu, na jakou byste šli za mříže za držení 500 gramů kokainu. Crack se stal v roce 1988 jedinou drogou, jejíž přechovávání bylo federálním zločinem. A jelikož je levný, často se šířil mezi chudší populací, v níž měli silné zastoupení právě Afroameričané.

Odkaz této doby je znát i dnes. Přestože uživatelé cracku jsou i mezi bílými Američany, právě ti afroameričtí bývají sedmkrát častěji posíláni do vězení. Navíc bílí uživatelé drog nejsou trestáni tak přísně. Dokládá to i fakt, že v letech 1991–2016 dostali Afroameričané za crack či kokain v průměru o 40 měsíců delší trest než bílí Američané.

Podle konzervativců může kritická rasová teorie u studentů probouzet pocit viny, že jsou coby běloši zodpovědní za útlak Afroameričanů v minulosti.

Někdy je Afroameričanům odepírána dokonce i lékařská péče. Doktorka Monique Tello zprostředkovala příběh ženy, které na pohotovosti nedali léky proti bolesti: „Chovali se ke mně, jako bych to na ně snad hrála, jako bych z nich chtěla jen dostat prášky. Vůbec se nesnažili určit diagnózu nebo mi pomoct. Chtěli se mě jen zbavit.“

S tím souvisí i další příklad – pandemie covidu-19 zasáhla neúměrně víc Afroameričany a Latinoameričany. Podle CDC je u nich dvakrát vyšší pravděpodobnost úmrtí na virus než u bílých Američanů. Pokud statistiku čteme pomocí kritické rasové teorie, dostáváme vysvětlení v širším společenském kontextu – vyšší úmrtnost může být zapříčiněná nedostatečným přístupem k lékařské péči i horším ovzduším v oblastech, kde Afroameričané žijí.

Otazníky nad hodinami dějepisu

Je zcela legitimní zpochybňovat akademické koncepty. Spoluautorka CRT Kimberlé Crenshaw přiznala, že téma není vždy dobře zpracované. Zmíněnou teorii kritizují také někteří akademici, kteří namítají, zda je skutečně efektivním způsobem jak něco ve společnosti změnit, nebo jde jen o pojmenování jevů, které jsou zjevné. Přesto však nejde o otázky, které by poslední měsíce v diskusi americké veřejnosti převládaly, upozorňuje The Atlantic.

„Tohle je marxistická doktrína, která Ameriku popisuje jako zlý a rasistický národ,“ nechal se slyšet Trump. Teorie je pro konzervativce nástrojem jak kritizovat výuku o rasových nerovnostech a historii. Podle nich by se americkým dětem nemělo říkat, že jsou USA z podstaty rasistický stát. CRT prý navíc může u studentů probouzet pocit viny, že jsou coby běloši zodpovědní za útlak Afroameričanů v minulosti.

Přitom teorie vyvolává emoce spíš u dospělých – rodiče studentů čtou naštvaně své proslovy na společných shromážděních a nadávají, že teorie ve školách šíří marxistické učení. „Školy mají učit děti jak přemýšlet, a ne co si mají myslet,“ provolává pak republikán Glenn Youngkin za nadšeného potlesku svých voličů.

Hlasitá kritika CRT má i dalekosáhlejší dohru. V amerických státech se začaly objevovat návrhy zákonů, které měly změnit způsob, jakým se na školách vyučovalo o americké historii rasového útlaku. Ne všechny návrhy obsahují pojem „critical race theory“, ve většině z nich šlo ale o jedno – zastavit výuku „sporných konceptů“.

Texas prosazuje návrh zákona, který by pedagogům zakazoval doplňovat státem schválené učebnice jinými texty. Zdejší školy musely zrevidovat své knihovny pod pohrůžkou, že jim nebudou poskytnuty finance. V prosinci minulého roku bylo z texaských školních knihoven odstraněno na 400 knih.

Čtěte také: Jižní Afrikou otřásla největší vlna násilí od konce apartheidu. Přežívající nerovnosti eskalují napětí

Na Floridě loni v červnu zakázali výuku CRT ve veřejných školách. „Je to státem posvěcený rasismus a nemá ve školách místo,“ vyjádřil se k teorii na Twitteru republikánský guvernér Ron DeSantis. Nová pravidla měla chránit žáky před učivem, které by mohlo „zkreslovat historické události“. A zdá se, že republikáni mají v plánu bojovat proti kritické rasové teorii i v následujících měsících.

Pro některé Američany je CRT tak velkým strašákem, že vznikl dokonce projekt „Expose Critical Race Theory“ (Odhalte kritickou rasovou teorii). Dává si za cíl vytvořit databázi všech pedagogů a dalších lidí, kteří „podporují bigotní učení CRT“ a šíří „nenávistnou ideologii, na které je teorie postavena“. Zájemci mohou do databáze sami přidávat učitele, kteří ve vyučování používají principy z CRT.

Jenže o teorii se v mnoha školách napříč USA vůbec neučí, a to ani ve státech, které se snaží proti ní bojovat legislativně. Masové rozšíření pojmu „critical race theory“ pak zajistil pravicový televizní kanál Fox News. Od března do června minulého roku se tam tohle sousloví objevilo téměř 1300krát.

Podle webu Vox jsou navrhované legislativní změny republikánská dezinformační kampaň, která dokazuje, že nadávání na CRT se v jistých kruzích stalo prostředkem k vyjádření obecnějšího odporu vůči „pokroku v oblasti rasové spravedlnosti“. Souvislost zde lze v posledních letech najít i s hnutím Black Lives Matter. „Je to z velké části založené na strachu – strachu z toho, že ztratí moc, vliv a privilegium. Větším problémem je to, že všechno pramení z touhy popřít celou pravdu o Americe, o rasismu,“ myslí si profesor historie Jonathan Chism.

„Chci si tvořit vlastní názory sama.“

V celé debatě o americkém školství se zapomíná na děti samotné. „Nejvíc mě na politizaci vedení škol znepokojuje, že tam není žádná zmínka o žácích,“ všimla si Sonja McKenzie z National School Boards Action Center. „Je to soustředěné jen na politické myšlenky a teorii, na věci, které se vzdělávání netýkají.“

Podle jedné ze spoluautorek CRT Kimberlé Crenshaw z celé situace vyjdou nejhůř právě děti jiné barvy pleti. Kvůli opatřením se budou hůře dostávat k informacím o historii či o útlaku ve společnosti. „To je urážka této generace i generací budoucích a neúnosný rozměr celého útoku (na teorii).“

Současná debata o CRT nejenže odvádí pozornost od problému s rasismem, ale navíc zajišťuje ochranu těm, kteří afroamerické děti šikanují.

Záležitost řeší i žáci. „Jako studentka se nejlépe učím, když mám dovoleno vzdělávat se sama,“ řekla Shiva Rajbhandari k diskusi o CRT. „Miluju výzkumné projekty a individuální studium, kde mohu jít do hloubky, jak moc chci, a tvořit si sama vlastní názory a pak se o ně podělit s třídou. Tento návrh zákona omezuje takový způsob učení.“

A zatímco dospělí řeší umělého nepřítele, děti se ve třídách potýkají s rasismem. NBC News popisují příběh Brooklyn Edwards ze Severní Karolíny. Během pauzy na oběd její spolužák hodil na zem kus bavlny a řekl jí, ať ho zdvihne – v odkazu na to, jak otroci sbírali bavlnu na plantážích.

Patnáctiletá Brooklyn přiznává, že se s rasismem setkává často. Děti jí nadávají i před učiteli, kteří na to jen málokdy zareagují. „Jedna spolužačka mi řekla, ať se radši zabiju, abych se znovu mohla narodit jako bílá dívka,“ svěřuje se Brooklyn.

Její matka Kaiulani Moses pak poznamenala, že je deprimující sledovat, jak se vedení školy místo na rasismus soustředí na kritickou rasovou teorii. Myslí si, že právě současná debata o CRT nejenže odvádí pozornost od problému s rasismem, ale navíc zajišťuje ochranu těm, kteří afroamerické děti šikanují. Brooklyn nakonec musela přestoupit na jinou školu. „Všechno je to o politice a naše děti za to teď budou muset zaplatit,“ dodala Moses.

Krize americké identity

Pro některé oponenty CRT může přehodnocení americké historie znamenat pocit ohrožení jejich identity i identity země, která se vždy prohlašovala za velkolepou a skvělou. Podle New Yorkeru jako by se zákonodárci snažili chránit bílé studenty, aby v hodinách neslýchali, že jejich úspěch může souviset s jejich barvou pleti. Nebo aby se rozebíralo, že rasismus a privilegia bílých Američanů z minulosti mohou existovat i v současnosti. List upozorňuje i na to, že návrh zákona jako by se snažil „žáky zbavit pocitu historické odpovědnosti. Jako by byla Amerika tvořená každou generací znovu, bez viny a nanovo.“

Historická odpovědnost a americká identita jsou tu klíčové. Představa, že generace se může formovat jen pomocí vlastní zkušenosti, a ne ze zkušeností a prožitků jejích rodičů, se v dnešní Americe objevuje opakovaně, píše New Yorker.

Čtěte také: Kdo se stane starostou New Yorku? Bývalý policista vs. šéf pouličních hlídek v rudém baretu

Z CRT se podle Clinta Smithe, autora knihy o historii otroctví, stal pojem, který má navodit pocit ohrožení – přitom jde jen o způsob jak mluvit o historii USA a o jejích důsledcích pro současnost. Lidé kvůli diskusím o rasismu a americké historii přehodnocují své chápání toho, co Amerika byla, a co je dnes, tvrdí Smith.

„Když vám celý život vyprávěli jeden příběh o tom, jak vy a vaše rodina zapadáte do amerického příběhu, a pak přijdou lidé a vyprávějí jiný příběh o Americe, příběh zahrnující mnoho aspektů, které se dříve vynechávaly, pak to ohrožuje váš pocit sebe sama, vaši identitu,“ popisuje Smith obavy kritických Američanů. „Je to skutečně existenční ohrožení toho, jak někdo chápe, kým ve světě je.“

O tom mluvil už v roce 1963 aktivista a spisovatel James Baldwin: „Co zemi znepokojuje, je pocit vlastní identity. Pokud by se podařilo změnit učební osnovy ve všech školách tak, aby se (afroameričtí studenti) dozvěděli více o sobě a svém skutečném přínosu pro kulturu, osvobodili by se nejen lidé černé barvy pleti, ale i bílí lidé, kteří netuší nic o vlastní historii.“

Ve výsledku by přitom dialog o rasismu a historii mohl Ameriku jen posílit – protože jak křehká je identita národa, pokud stojí pouze na neměnném odkazu dějin, který se při prvních otřesech a přehodnocení historie začne hroutit?

Američané jsou zvyklí vnímat své dějiny skrze triumfální optiku, která ukazuje, jak překonávají všechny těžkosti, porážejí všechny utlačovatele a budují zemi, kde jsou lidé svobodní a všichni jsou si rovni, popisuje profesor David Miguel Gray. A teď se ukázalo, že taková optika je zkreslující.