„Zapomnělo se na nás.“ Vydali jsme se mezi stále strádající Turky po únorovém zemětřesení

Polorozbořené budovy v Antakye, hlavním městě turecké provincie Hatay, střídají pláně, na kterých se povalují zbytky sutin. Tady bývalo centrum s promenádami a obchody, ukazuje naše řidička na scenérii kolem. Kolem nás není ani živáčka. Ruch města se musel přesunout jinam.

Od zemětřesení, které Turecko a Sýrii zasáhlo v brzkých ranních hodinách 6. února, uběhlo už několik měsíců. Některé lidské životy byly zachráněny. Pamětihodnosti, jež si chtěly rodiny zachovat, měla část z nich možnost si ze sutin svých příbytků vytahat. Mnoho lidí však pod rozvalinami svých domovů přišlo téměř o vše a každý v provincii Hatay zažil ztrátu nějaké blízké osoby.

Ve městě znovu ožívá vyhlášený místní bazar a některé podniky se postavily zpátky na nohy, jen třeba na jiném místě. Přesto je život v Antakyi velmi vzdálen od normálu a pravděpodobně ještě dlouho bude. Podle studenta Ibrahima Erena Kisili, který zde vyrůstal a momentálně pracuje na stáži na městském úřadě, to může trvat i sedm let.

Většina města totiž stále leží v troskách. Místní starosta Luftu Savas podle deníku The New York Times v únoru uvedl, že se zde zhroutilo 3 100 budov. Mnoho dalších čeká stejný osud. Podle úřadů musí být ve městě kvůli poškození zbouráno 80 % zbylých domů.

Nemáme toho moc, z čeho bychom se mohli radovat. Máme spoustu starostí. Jsme naživu, ano, působí to, jako že žijeme, ale tolik jsme toho ztratili.

Oblaka prachu od demoličních strojů se tak nad čtvrtěmi metropole vznášejí téměř každý den. S nimi jdou do ovzduší i částice azbestu, silikátů, rtuti a olova, včetně mnoha dalších toxinů. Jak uvádí agentura Reuters, podle expertů může neodborná demolice budov a likvidace sutin zanést tyto látky do řek a rostlin, a následkem toho pak v budoucnosti mnoha lidem způsobit vážné zdravotní problémy.

Podle některých odborníků by sekundární pohroma spojená s kontaminací toxickými látkami mohla být ještě závažnější než zemětřesení samotné. „Na základě těch optimističtějších odhadů bych řekl, že onemocní tři miliony lidí,“ upřesňuje pro Reuters Mehmet Seyhmus Ensari, stavební inženýr a předseda turecké asociace odborníků na likvidaci azbestu.

Za normálních okolností jsou budovy zbaveny škodlivých materiálů ještě před demolicí. Zemětřesení takový postup téměř znemožňuje. Sutin a domů, které budou muset být zbourány, je navíc obrovské množství.

„Na tohle se nedá zvyknout“

„Choroby dýchacích cest, oční problémy, astmatické záchvaty, alergické reakce a plicní onemocnění budou přibývat,“ odhaduje Ali Kanatli, vedoucí delegace turecké asociace lékařů v oblastech zasažených zemětřesením. „Těmto problémům budeme čelit v příštích letech.“ Zejména děti budou více náchylné k rakovině, onemocnění ledvin a nervovým poruchám, zmiňuje v této souvislosti agentura Reuters.

Lidé však zatím řeší jiné problémy. Ačkoli se část obyvatel zasažených provincií odstěhovala k příbuzným v okolí či úplně odjela z regionu, mnoho lidí si to dovolit nemohlo, a tak stále bydlí ve stanech či kontejnerových domech.

Čtěte také: Nedostatek záchodů, hygieny a neskutečná přívětivost. Jak vypadá život při zemětřesení?

„Nemáme toho moc, z čeho bychom se mohli radovat. Máme spoustu starostí. Jsme naživu, ano, působí to, jako že žijeme, ale tolik jsme toho ztratili. Tohle není život. Člověk si na něco takového zvyknout nemůže,“ říká nám Cigdem Demirel, mladší matka, kterou jsme navštívili ve vesnici Dover poblíž města Antakya. Spolu s příbuznými a čtyřmi dětmi žijí už devátý měsíc ve stanech.

„Žijeme na zahradě. Kolem nás jsou divoká zvířata jako prasata, ale ty jsme zatím neviděli, jenom je slyšíme, jak chodí kolem. Zato už jsme tady potkali několik hadů. První vylezl z mého stanu naproti místu, kde seděl můj syn. Na dalšího také narazilo jedno z dětí,“ popisuje nám Demirel útržky z krušného života v přístřešcích z plachet. „Nikdy předtím jsme živého hada neviděli, nejsme na takovýto způsob života zvyklí.“

Kousek opodál ve stejné vesnici jsme mluvili s dalším z místních, Mehmetem Yucelem. Také on přebývá s rodinou v provizorním bydlení. Na zahradě má příbytek ze stanů a venkovního grilu tandúru, který nyní používá jako kuchyň. Ačkoli by se i on rád co nejdříve přesunul do lepšího, ve stanech zatím spí kvůli dětem, které stále trpí traumaty ze zemětřesení. To je totiž zasáhlo ve spánku, a tak se bojí trávit noc pod pevnou střechou.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan podle deníku The Wall Street Journal v únoru prohlásil, že poškozeným stát vyplatí 10 tisíc tureckých lir (v té době zhruba 11700 korun) a během jednoho roku znovu postaví všechny zničené domy. Peníze byly podle dat turecké vlády opravdu vyplaceny téměř 336 tisícům zasaženým rodinám.

Katar nám prý poslal kontejnerové domy, nikdy jsem ale žádné takové neviděl, ani odjinud ze zahraničí.

Se sliby ohledně stavby nových budov to však je vzhledem k rozsahu škod méně realistické. K mnohým lidem se nedostala ani pomoc se zajištěním lepšího přechodného bydlení a za proplacenou částku si toho rodiny moc nepořídí.

Podle informací Reuters se ze slíbených 320 tisíc domů zatím postavilo 40 tisíc a zbytek pravděpodobně do února hotový nebude. Řada rodin tak bude muset i přes mínusové teploty trávit zimu ve stanech a kontejnerech.

[infobox id=”2″]

„Jsou různé domněnky, že se zde připravuje nějaký projekt vesnických domů, ale nic nenaznačuje, že tomu tak skutečně je. Nedostávají se k nám žádná zásadnější oficiální stanoviska, co se kde děje a plánuje,“ svěřuje se paní Demirel. „Můj dům ještě ani není zdemolovaný, a není nikdo, kdo by nám řekl, že nám za tři nebo čtyři měsíce najdou bydlení, že nám poskytnou nějaké lepší přístřeší, byť jen dočasné.“

Kam zmizely kontejnerové domy?

V minulosti žádala pro svoji rodinu o kontejnerový dům, padla ale do rukou podvodníkům. Po odeslání potřebných dokumentů a provedení kontroly nároků na kontejner zaplatila zálohu na jeho transport. Kabina k její rodině však nikdy nedorazila, a místo toho si ji po třech dnech zprostředkovatelé na sociálních sítích zablokovali.

Téměř celý svět poslal Turecku a Sýrii pomoc a většina stanů nese jména četných organizací a států, které je dodaly. Nyní však zahraniční stejně jako státní podpory ubývá, přestože ji lidé stále potřebují. K některým podle místních pomoc ani nedorazila.

Čtěte také: I po ničivém zemětřesení je Erdoğan za stavitele. Kurdský východ Turecka ale patří opozici

„V televizi uvádí, že nám pomohlo 70 zemí z celého světa. K nám se ale nic nedostalo,“ říká muž z města Samandağ na jihovýchodě provincie Hatay, který se představuje jako Evim. „Katar nám prý poslal kontejnerové domy, nikdy jsem ale žádné takové neviděl, ani odjinud ze zahraničí.“ Pomoc byla v rámci Turecka přerozdělena a kontejnery se ke všem lidem v nouzi nedostaly. Nejenom proto Turecko pomoc stále potřebuje.

„Zapomnělo se na nás, to je náš momentální problém. Nikdo už se neptá, co máme, a co nám naopak schází. Nikdo se neptá, jestli máme práci a jestli jsme schopní zajistit jídlo a základní potřeby pro rodinu,“ povzdechne si Evim.

Ačkoli se už mnohým strádajícím podařilo přesunout ze stanů do pohodlnějších kontejnerových domků, než si budou moci pořídit opravdové bydlení, může to podle odhadů místních trvat i pět let. Lidé ale budou již brzy muset řešit neméně závažné problémy, třeba již zmiňovanou likvidaci demoličního odpadu a následnou kontaminaci životního prostředí toxickými látkami.