Jemenští povstalci vytrvale útočí na lodě v Rudém moři. To ovlivňuje světový obchod a zvyšuje napětí v regionu. Přítrž tomu má učinit vojenská koalice vedená Spojenými státy. Může ale způsobit širší konflikt nebo skončit fiaskem.
K narušení globálních dodavatelských řetězců občas není třeba mnoho. V roce 2021 k tomu stačila prostá nehoda, která na šest dní zablokovala Suezský průplav. Jindy za to mohla pandemie covidu-19, kvůli níž v čínských přístavech nebylo dost pracovníků.
Dnes za něj může jemenská ozbrojená skupina Hútíů, kteří od listopadu 2023 vystupňovali své útoky na lodě v Rudém moři. A poněvadž se přibližně 80 procent objemu světového obchodu přepravuje po moři, trefili bolavé místo. Západu se to samozřejmě nelíbí a snaží se jednat.
Operace strážce prosperity
V koalici vedené Spojenými státy je Austrálie, Bahrajn, Belgie, Dánsko, Německo, Itálie, Kanada, Japonsko, Nizozemsko, Nový Zéland, Singapur a Velká Británie. Operace byla zahájena 18. prosince 2023 a má výhradně obranný charakter. Je tedy oddělena od jakékoli potenciální útočné akce. (Paříž, Řím a Madrid vysílají nejspíš lodě na ochranu svých vlastních národních zájmů – nikoli v rámci operace, ale ve spolupráci.)
„Vyzýváme k okamžitému ukončení nelegálních útoků a propuštění všech zadržených plavidel a posádek,“ píše se v prohlášení členů Operace strážce prosperity. To je mnohonárodní koalice vedená Spojenými státy, která má v Rudém moři ochraňovat komerční plavidla.
Nakonec to ovlivní i vnitrozemské země, jako je Česko, které se při dovozu a vývozu spoléhají na vzdálené námořní dodavatelské řetězce.
„Pokud budou i nadále ohrožovat životy, globální ekonomiku a volný obchod na kritických trasách, ponesou za to odpovědnost,“ shodlo se všech 13 států rudomořské operace. Představitel administrativy prezidenta USA dokonce uvedl, že jde o poslední varování.
Hútíe to nicméně neodradilo. Jen pár hodin poté vyslali autonomní hladinové plavidlo, které explodovalo „několik mil“ od amerických lodí. Rebelové ale cílí zejména na přepravní společnosti. Podle jejich prohlášení se cílem může stát jakákoli loď, která je podle nich napojená na Izrael.
Nyní v reakci na raketové útoky i únosy plavidel v Rudém moři hlídkují válečné lodě USA, Francie a Velké Británie. Snahy o ochranu zboží přitom neomezují jen na sestřelování raket.
Poslední den minulého roku Američané z vrtulníků zabili několik Hútíů, kteří na jednu nákladní loď zaútočili. Při této akci potopili tři ze čtyř člunů a velení rebelů přiznalo, že deset jejich bojovníků bylo zabito. Slíbili za to odplatu a varovali před následky.
Íránem podporovaní ozbrojenci pro ukončení útoků požadují odchod izraelských jednotek z Gazy. To se ale podle posledních vyjádření představitelů židovského státu nestane ještě několik měsíců. A Rudé moře tak může dál zůstat nebezpečně rozbouřené.
Nejbolavější místo Západu
„Nakonec to ovlivní i vnitrozemské země, jako je Česko, které se při dovozu a vývozu spoléhají na vzdálené námořní dodavatelské řetězce,“ vysvětluje Voxpotu dopady útoků v Rudém moři odborník na námořní bezpečnost Basil Germond z Lancaster University.
Pozice Jemenu, kde Hútíové působí, je totiž strategicky výhodná díky dosahu na jednu z nejdůležitějších obchodních tras na světě. Znemožnění jejího využívání tak bude mít dopad na světovou ekonomiku – a nakonec také tuzemské peněženky.
Čtěte také: Jemenští Hútíové v akci: Rakety a tanečky na pozadí lidského utrpení
Na jedné straně Rudého moře se totiž nachází Suezský průplav, kterým projde asi 12 procent světového obchodu. V roce 2022 jej využilo 23 583 lodí. Jakékoli narušení jeho provozu proto může mít dominový efekt, který se nakonec promítne například do cen oblečení. Hlavně se ale očekává, že poroste cena ropy.
„Světové hospodářství je na volném pohybu zboží po moři značně závislé,“ potvrzuje Germond. A Hútíové právě tuto volnost omezili a dopravu zboží výrazně ztížili.
V reakci na jejich útoky se globální lodní společnosti a vlastníci jejich nákladu jako dánský Maersk, čínské Cosco nebo ropný gigant BP rozhodly Rudému moři vyhnout. Do 19. prosince bylo odkloněno více než 408 kontejnerových lodí.
Mnoho z nich se nyní uchyluje k bezpečnější, ale delší trase. Ta vede kolem celé Afriky a prodlužuje dobu plavby z východní Asie do západní Evropy o zhruba 25 až 35 procent.
Průměrná rychlost kontejnerových lodí je dnes 13,8 uzlů za hodinu (25,5 km/h) a například cesta z Itálie do Dubaje okolo jihoafrického mysu Dobré naděje se tak oproti klasické trase protáhne o 160 procent. I po započtení mýtného, které je v Suezu až 15 milionů korun za plavidlo s 20 tisíci kontejnery, je plavba kolem Afriky dražší – o 10 procent i víc.
Bývalý ředitel Maersku Lars Jensen deníku SCMP řekl, že vyhýbaní se Rudému moři může zvednout náklady až o 45 milionů korun za jednu plavbu.
Jenže to není všechno, čím útoky Hútíů námořní dopravu prodraží. Globální dodavatelské řetězce budou mít v důsledku delších přepravních časů sníženou přepravní kapacitu. Tím se myslí fakt, že prázdné kontejnery se budou vracet do přístavů později.
Zvýšené náklady na přepravu se neobjeví na poličkách supermarketů hned, ale projeví se postupně. „Náklady se přenesou na podniky a spotřebitele,“ je si jistý Germond. A pro lidi i celou planetu existuje další vysoká cena, kterou za tuto situaci musí zaplatit.
Více než tři tisíce námořních mil navíc znamená zvýšené emise uhlíků. Za dobu využívání cesty kolem Afriky by mohlo být do atmosféry vypuštěno o 30 až 35 procent CO2 více než při využívání Suezského průplavu. Lodní doprava je v současné době zodpovědná za 3 procenta celosvětových emisí CO2.
Na balíky nám nesahejte
Přestože se v důvodech zahájení operace v Rudém moři zmiňují o lidských životech, ke spuštění mise přiměl západní státy hlavně ekonomický aspekt. Možnosti operace vedené Washingtonem ale zůstávají dost omezené. Hútíové totiž nejsou piráti.
Nicméně i ti se nedávno přihlásili o slovo, když u somálského pobřeží unesli loď MV Lila Norfolk plující pod liberijskou vlajkou. Členové posádky – patnáct z nich bylo z Indie – ihned po útoku pěti až šesti ozbrojených lidí vyslali nouzový signál. Na pomoc byl vyslán indický letoun a torpédoborec.
Indické komando následně zachránilo celou posádku, ale na palubě už žádné piráty neobjevilo. Podle experta na tuto problematiku mohl být útok u Somálska vyvolán přemístěním lodí z Indického oceánu do Rudého moře v rámci Operace strážce prosperity.
Pirátství je pácháno zejména s vidinou výdělku a narušuje námořní obchod už celá desetiletí. Státy již pro boj s piráty vynaložily značné prostředky, a to jak na moři, tak na pevnině, kde se snaží řešit základní socioekonomické příčiny této trestné činnosti.
Politicky motivovaní Hútíové jsou ale jiný oříšek. Jejich hlavním cílem není vydělávat peníze, nýbrž zviditelnit svou organizaci nebo uplatnit vliv na jiné politické aktéry. V jejich případě jde o ovlivnění války v Gaze a zlepšení vlastní vyjednávací pozice vůči Saúdské Arábii. Ta je totiž hlavním podporovatelem mezinárodně uznávané jemenské vlády a zároveň jedním největších oponentů rebelů v tamní občanské válce.
Lodě v Rudém moři nás nezastaví v plnění náboženské, morální a humanitární povinnosti vůči lidem v Gaze.
Basil Germond pak poukazuje na to, že takové skupiny je mnohem obtížnější odstrašit než piráty. Často jsou totiž ochotni za svou věc zemřít a nežádají výkupné ani jinou odměnu. Pro Voxpot pak uvádí, že je „velký rozdíl mezi sestřelováním přilétajících raket či ničením malých plavidel a zasahováním pozic Hútíů na pevnině“.
Ideální možnost pro Západ by představoval scénář, kdy by přítomnost vojenských lodí rebely odstrašila. Jenže útoky na komerční i armádní plavidla neustaly ani po jejich nasazení. Koalice tedy musí odradit Hútíe od dalších útoků jinak. A musí přitom dávat pozor na to, aby tím nezažehla větší regionální konflikt.
O tom, že Spojené státy zkoumají možnosti úderu v Jemenu, informoval deník Wall Street Journal. Podle jeho informací by útok mohl cílit na raketomety, radarové pozice na pobřeží a muniční sklady. Jenže mnoho zbraňových systémů, které rebelové používají, je mobilních.
Přesto se mnozí domnívají, že americký útok na souši by byl účinnější než sestřelování raket a dronů nad hladinou moře. „To je nákladné a neefektivní,“ prozradila o této taktice serveru Vox bezpečnostní expertka Jennifer Kavanagh. Upozorňuje ale i na to, že koalice má nakonec malou účast a velmi omezené schopnosti.
Být součástí operace odmítla většina zemí regionu, protože se obávají Íránu a nechtějí, aby se na ně pohlíželo jako na ty, co chrání Izrael. Nezatáhnout Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty nebo Katar se přitom snaží i samotní Hútíové tím, že se prozatím nezaměřili na ropné tankery.
Čtěte také: „Nemáte ponětí, kde jsou.“ V Izraeli po zastřelení rukojmí armádou sílí protesty
Írán pak jasně demonstruje svoji ochotu bránit své zájmy v regionu. V pondělí prvního ledna totiž proplula Bab-al-Mandabem válečná loď Albroz. Podle představitelů Teheránu bude toto 51 let staré plavidlo dohlížet na mise v Indickém, Tichém a Atlantickém oceánu.
Ve stejný den, kdy Albroz vplula do Rudého moře, byl vyjednavač Hútíů Mohammed Abdulsalam na návštěvě Teheránu. Setkal se tam s íránským tajemníkem Nejvyšší rady národní bezpečnosti Akbarem Ahmadianem. V reakci na to obvinil Bílý dům Írán, že je úzce zapojen do plánování útoků rebelů a poskytuje jim vojenské vybavení i informace.
Islámská republika tato obvinění samozřejmě odmítá. „Nedali jsme jim žádné rozkazy a nebudeme jim ani nařizovat, aby zastavili útoky,“ řekl ministr zahraničí Íránu Hossein Amir Abdollahian.
Nicméně to vypadá, že Hútíové jsou ve svém boji opravdu ochotni zemřít. „Vojenské přesuny v Rudém moři na ochranu izraelských lodí nás nezastaví v plnění náboženské, morální a humanitární povinnosti podporovat ty, kterým bylo v Palestině a Gaze ublíženo,“ tvrdí jejich velení v reakci na námořní operaci.
Na invazi v Gaze přitom narušení obchodních tras zatím nemá přímý dopad. Pokud ale Operace strážce prosperity brzy nevyřeší hútíjskou hrozbu, odklon dopravy mimo Suezský průplav dopadne na globální ekonomiku v dlouhodobém horizontu.
„Takový scénář by uvítaly autoritářské či darebácké státy, které jsou v opozici vůči Západu, jako je Rusko i Írán,“ dodává Basil Germond.
Při snahách o návrat komerčních plavidel do Rudého moře si tak Washigton, Londýn a další kladou zásadní otázku: Jaké riziko eskalace jsou jejich země ochotny podstoupit, aby zároveň nezažehly rozsáhlý blízkovýchodní konflikt?
Podívejte se na reportáž o námořní dopravě:
