Mezinárodní trestní soud čelí tlaku od izraelských tajných služeb. Vše začalo poté, co se žalobkyně tribunálu OSN jala vyšetřovat zločiny páchané na okupovaných palestinských územích. Operaci posvětila nejvyšší patra izraelské politiky i armády. Vyplývá to ze společné investigativy Guardianu, +972 a Local Call.
„Měla byste nám pomoci a nechat nás, ať se o vás postaráme. Nechcete se přece zaplést do věcí, které by mohly ohrozit bezpečnost vás nebo vaší rodiny.“
Tuto větu znějící jako vystřiženou ze špionážního thrilleru měl pronést Yossi Cohen, tehdejší šéf izraelské rozvědky Mosad.
Adresátem jeho výhružky nebyl nikdo jiný než Fatou Bensouda, žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu. Tedy stejného orgánu, který mimo jiné před dvěma lety vydal zatykač na Vladimira Putina – ten podle soudu nese zodpovědnost za odvážení dětí z okupovaných částí Ukrajiny do Ruska.
Premiér Netanjahu měl být údajně informacemi o ICC „posedlý“.
Minulý týden pak současný žalobce a nástupce Bensoudy, Karim Khan, požádal o vydání zatykače na tři představitele Hamásu, ale také na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Joava Galanta.
V jejich případě za vojenské útoky proti civilistům a záměrnému hladovění populace od 7. října 2023.
Když Khan svoji žádost oznamoval v předtočeném videu, pronesl v něm i tajemně znějící větu. „Trvám na tom, aby okamžitě ustaly pokusy zabraňovat, zastrašovat nebo jinak nevhodně ovlivňovat představitele tohoto soudu.“
O týden později dostala jeho slova nový rozměr. Britský deník Guardian zveřejnil společně s izraelsko-palestinskými médii +972 a Local Call první dva texty z rozsáhlé investigativy, která vynáší na světlo pokusy Izraele zastavit vyšetřování svých představitelů.
Novinářský tým svá zjištění opírá o rozhovory s více než dvěma desítkami zdrojů jak z izraelských zpravodajských služeb, tak z ICC.
Víme, kde bydlíte
Vše začalo v roce 2015, kdy se Palestina po sérii hlasování v OSN stala členským státem ICC. To je důležité, protože Izrael – stejně jako třeba Rusko – jeho členem není a dlouhodobě odmítá jeho legitimitu.
Soud ale může vyšetřovat a stíhat kohokoliv, kdo páchá zločiny na území členských států. A poněvadž izraelská armáda a další složky operují na okupovaných palestinských územích, vztahuje se na ně jurisdikce ICC právě od roku 2015.
Jen pár týdnů po připojení Palestiny zahájila žalobkyně předběžné šetření, které se týkalo jak izraelských složek, tak palestinských ozbrojenců. O měsíc později se u dveří jejího domu v Haagu objevili dva muži.
Odmítli se identifikovat a předali ji obálku „od německé ženy, která jí chce poděkovat“. Když ji rozbalila, našla v ní stovky dolarů v hotovosti a izraelské telefonní číslo.
Bensouda incident nahlásila jak ICC, tak holandské policii. V důsledku se zvýšila ostraha, ale také rozjelo interní vyšetřování soudu. Podle něj byli muži nejpravděpodobněji z izraelských služeb a jejich motivem bylo dát žalobkyni najevo, že znají její adresu.
Do dalších akcí se pak přímo zapojil i Yossi Cohen, tehdy nejvyšší muž rozvědky Mosad. Ten má přitom dle zdrojů z izraelských zpravodajských služeb reputaci někoho, kdo jakožto kariérní špion vždy vynikal v získávání lidí ke spolupráci.
O to se nejprve pokoušel i v případě žalobkyně soudu OSN. Postupem času ale změnil strategii. Jeden zdroj z úzkého kruhu lidí uvnitř ICC, který Bensounda o vývoji informovala, popsal metody jako „manipulace a zastrašování“.
Ve stejném roce pak začaly izraelské zpravodajské služby podle tamních zdrojů získávat potenciálně kompromitující materiály ohledně členů Bensoundiny rodiny. V rámci toho měly tajné služby získat třeba přístup k přepisům tajných nahrávek jejího manžela.
Čtěte také: Nová rodina i branná výchova. Co se děje s ukrajinskými dětmi v Rusku?
Na těchto operacích se podílela i vojenská rozvědka, což u zdrojů vyvolává pochybnosti o překračování jejich mandátu. „Nemělo to nic společného s Hamásem, nijak to nesouviselo se stabilitou na Západním břehu,“ řekl novinářskému týmu jeden z nich.
„Využívali jsme naše zdroje, abychom špehovali Fatou Bensoudu – to není legitimní činnost pro nás jakožto vojenskou rozvědku,“ dodal druhý zdroj.
Mezi další činnosti izraelských zpravodajců patřilo třeba hackování zařízení palestinských lidskoprávních organizací, které ICC zasílaly svoje reporty. Dále také odposlouchávali telefonické hovory mezi týmem žalobkyně a kýmkoliv na palestinských územích.
Tato komunikace je přitom klíčová pro vyšetřování soudu, protože Izrael jeho zástupce do země nevpouští.
Jsme v tom všichni
Armáda a její zpravodajské služby se do akcí proti ICC zapojily až později, operace nejprve vedly právě Mosad a Šin Bet.
Důvodem pro jejich zapojení byl strach velení armády, že by se potenciální zatykače mohly vztahovat i na její představitele. „Řekli nám, že se někteří velitelé bojí přijmout pozice na Západním břehu, protože by mohli být stíháni v Haagu,“ řekl jeden ze zdrojů.
To ilustruje další zásadní fakt, který z investigativy vyplývá. Jeden z článků sice upozorňuje na blízké vztahy šéfa Mosadu Cohena s premiérem Netanjahuem, který měl být údajně informacemi o ICC „posedlý“.
Ministr vlády v tom ale nebyl zdaleka osamocený.
Jak vysvětloval jeden ze zdrojů obeznámených se situací: operace proti ICC vnímal „celý vojenský a politický establishment jako válku, kterou je třeba vést a ve které se Izrael musí bránit. Používaly tyto vojenské termíny.“
