Americká stanice CNN nedávno poodhalila, jak brutálnímu zacházení čelí Palestinci, které zadržuje izraelská armáda. Vše se přitom odehrává v systému, který znemožňuje vyvodit jakoukoliv odpovědnost.
Článek obsahuje popisy násilí a několik grafických materiálů zachycující vězení. Jestli se nyní na podobný obsah necítíte, vraťte se k textu jindy.
Místo, kde se „rutinně amputují“ končetiny. Mučící tábor. Izraelské Guantánamo. Těmito slovy označovaly různé hlasy z Izraele detenční tábor Sde Teiman už dříve.
Minulý týden ale zveřejnila CNN investigativu, která vykresluje zařízení ležící necelých 30 kilometrů od hranic s Pásmem Gazy v komplexnějším a ještě děsivějším světle. „Zbavili je všeho, co připomíná lidskost,“ popsal podmínky palestinských zajatců jeden ze tří izraelských whistleblowerů, kteří pracovali v objektu provozovaném izraelskou armádou (IDF).
Čtěte také: Začátek konce? Izrael se invazí do Rafahu přiblížil ke krvavému finále
To, že vypovídali samotní zaměstnanci, je novinkou. Až doposud veřejně popisovali podmínky v zajetí izraelskou armádou jen samotní palestinští zajatci.
Jejich svědectví však omezoval především fakt, že často mají – podle vlastních výpovědí i investigativy CNN – po většinu doby zajetí oči zavázané páskou.
Kromě whistleblowerů pro CNN vypovídal také chirurg Mohamed al-Ran. Ten strávil v táboře v Negevské poušti 44 dní jako vězeň, ovšem většinu z nich v o něco „privilegovanější“ pozici – takzvaného dohlížitele. Tato role se podle zaměstnanců přiděluje zadrženým, u nichž se neprokázaly vazby na Hamás a mluví hebrejsky, takže mohou překládat pokyny ostatním vězněným.
IDF podobné zacházení popírá, ale izraelští whistlebloweři i bývalí palestinští zajatci se v popisu této praxe shodují.
Vojáci Mohamedovi tuto „funkci“ přidělili zhruba po týdnu zajetí. „Nejdřív nic nevidíte. Takže nevnímáte všechno to mučení, pomstu a útlak,“ řekl novinářskému týmu. „Když mi sundali pásku, uviděl jsem rozsah ponížení a potupy. Pochopil jsem, do jak velké míry nás brali ne jako lidi, ale jako zvířata.“
Jeden z izraelských whistleblowerů zažil situaci, kdy se vězeň vrátil do oploceného prostoru s vyraženými zuby a evidentně polámanými kostmi.
Verze whistleblowerů se shoduje s tou Mohamedovou i v popisu „rutinní prohlídky“.
Během ní dozorci mezi spící zajatce nejdříve vypustili psy nebo hodili zvukové granáty, poté do prostoru vtrhli vojenští policisté. „Říkali tomu prohlídka, ale ve skutečnosti šlo o záminku, aby je mohli zmlátit,“ vysvětluje jeden z whistleblowerů. „Byla to děsivá situace.“
Mučení podle vzorce
Jak vyplývá z fotografií, které pořídili whistlebloweři a CNN je ověřila pomocí geolokace, během dne se svázaní lidé v šedých teplákových soupravách tísní na zemi uvnitř prostoru obehnaného plotem. To vše v pouštních teplotách, které se pohybují mezi nočním chladem a denním horkem.
Zajatci spolu měli zakázáno mluvit a hýbat se. Pokud to porušili, tak museli držet ruce nad hlavou, a to minimálně hodinu. Někdy jim za tímto účelem přivázali ruce k plotu.
Trestalo se ale také o dost přísněji. V případě neuposlechnutí zajatého odvedli za plot, kde ho zmlátili. Jeden z izraelských whistleblowerů zažil situaci, kdy se muž vrátil do oploceného prostoru s vyraženými zuby a evidentně polámanými kostmi.
„Přes den jsme se těšili na noc, abychom se mohli vyspat. Pak jsme se těšili na ráno s nadějí, že se naše situace třeba změní,“ vzpomíná Mohamed na dny mezi ostatními uvězněnými.
Úplně totožné praktiky – s tresty sahajícími od držení rukou nad hlavou až po mlácení za plotem – popsali už zajatci propuštění z neznámého izraelské zařízení během prosince. O těchto svědectvích jsme na Voxpotu informovali už dříve.
Čtěte také: Od rabování po mučení. Válečné zločiny Izraele vidí na TikToku celý svět
Svět tehdy šokovaly obrazy spoutaných a svlečených Palestinců, které IDF na korbách kamionů odváží ze severu Pásma Gazy neznámo kam. Operace, které měly oblast „zbavit Hamásu“, přitom zdaleka nedosáhly požadovaného cíle.
Izraelské jednotky se totiž v pondělí vrátily do města Džabálijá na severu Pásma. Ve čtvrtek tu během bojů IDF dle svých prohlášení usmrtila „vysoký počet teroristů“, ale omylem také pět vlastních vojáků. Podle gazánských zdravotnických úřadů zabila IDF během středy minimálně 39 lidí.
Všichni neseme spoluvinu
Další nová informace, kterou přinesla investigativa CNN z tábora Sde Teiman, se týká raněných zajatců. Zatímco jeden z izraelských whistleblowerů zastával funkci dozorce, zbylí dva působili jako medici.
Zajatí Palestinci v polní nemocnici leží s páskou přes oči, připoutaní k lůžkům. Mají na sobě pouze pleny a krmí je brčkem. „Nemůžete se hýbat, nevidíte, co se děje, a jste úplně nazí,“ vypověděl whistleblower. „Podle mě to přinejmenším hraničí, ne-li překračuje práh psychologického mučení.“
Druhý zdroj byl zase svědkem toho, jak jeho kolegové amputovali ruce zajatci v důsledku zranění, která utrpěl kvůli nepřetržitému spoutání.
Podobné zacházení včetně stejného typu amputací v táboře Sde Teiman popsal už dříve jako „rutinní“ jiný izraelský doktor.
Tyto a další „žalostné podmínky“ vykresloval v dopise, který zaslal izraelskému nejvyššímu státnímu zástupci a ministrům obrany i zdravotnictví. Dokument získal na začátku dubna izraelský deník Haaretz.
Zanedbávání péče podle něj vede ke komplikacím zdravotního stavu a někdy i úmrtí pacientů z řad zajatých Palestinců. „Z nás jako zdravotníků – i vás odpovědných v čele ministerstev – to dělá spoluviníky v porušování izraelských zákonů,“ napsal doktor.
„A co je pro mě možná ještě horší, podílím se na porušování elementárních závazků vůči všem pacientům. Jde to proti přísaze, kterou jsem složil před 20 lety, když jsem jako lékař začínal,“ stojí v dopise.
Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?
IDF sériové porušování zákona popírá. Její mluvčí uvedli, že veškerá obvinění z individuálních přečinů jsou řádně prošetřena. „Velící orgány nejsou obeznámeny s případy neoprávněného spoutávání,“ napsala armáda ve vyjádření pro CNN.
Prostor mimo všechny zákony
Vše se přitom odehrává ve struktuře, která přinejmenším komplikuje vyvození jakékoliv odpovědnosti.
Přímo v táboře Sde Teiman whistlebloweři popsali, že od svých nadřízených dostali instrukce, aby nepodepisovali žádné dokumenty. Jeden z nich měl přitom vykonávat zákroky zcela mimo svůj obor. „Nic nepodepíšete, takže nic nepůjde ověřit. Je to ráj pro stážisty, protože si můžete dělat, co chcete,“ popsal.
Na fakt, že anonymita se využívá záměrně, aby odstínila odpovědnost, upozorňovala už v dubnu zpráva organizace Lékaři pro lidská práva v Izraeli.
„Vytváří to šedou zónu mezi izraelským a mezinárodním právem, ve které se mohou páchat válečné zločiny a státem schvalované násilí.“
O úroveň výš pak najdeme armádu, která o táborech a zadržených neposkytuje žádné informace. Některé lidskoprávní organizace se proto pokoušely dovolat informací u izraelských soudů. Ten nejvyšší ale doposud všechny podobné žádosti zamítnul.
To bylo možné mimo jiné i díky tomu, že izraelský parlament v prosinci schválil dodatek zákona, jenž umožňuje armádě zadržovat osoby na 45 dní bez zatykače. Do té doby tak mohla činit pouze na 96 hodin. Není tedy náhoda, že Mohamed strávil v zajateckém táboře přesně 44 dní.
CNN mluvila také s Ibrahimem, jenž strávil v táboře 23 dní. Na rozdíl od Mohameda měl ale celou dobu na očích pásku. „Těch 23 dní mi přišlo jako 100 let,“ řekl.
Čtěte také: Izrael zabil humanitární pracovníky, zničil nemocnici a zakazuje média
Jak ukazují tyto dva případy a zkušenosti dalších propuštěných, zdaleka ne všichni zajatí mají něco společného s Hamásem. I kdyby ale měli, mučení a jiné porušování mezinárodního práva to nijak neospravedlňuje.
„S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky. Každý nezákonný čin nebo opomenutí […], které by měly za následek smrt nebo vážně ohrozily zdraví válečného zajatce […], jsou zakázány,“ píše se v Ženevské úmluvě o ochraně ozbrojených konfliktů, jíž je Izrael signatářem.
Podle informací, které měl v březnu k dispozici deník Haaretz, zemřelo v zajetí izraelské armády od 7. října alespoň 27 lidí zadržených v Gaze.
Izraelské zákony mučení explicitně nezakazují. Stát sice podepsal Úmluvu OSN proti mučení z roku 1986, ale nepřijal žádnou legislativu, která by toto implementovala a třeba za tyto praktiky vymezila postihy.
„Vytváří to šedou zónu mezi izraelským a mezinárodním právem, ve které se mohou bez jakéhokoli dohledu páchat válečné zločiny a státem schvalované násilí,“ píše palestinská právnička Janan Abdu.
Nejen armáda, nejen vězení
Toto ponižování se přitom netýká zdaleka jen armádních zařízení.
Po uplynutí 45 dní musejí zajatci putovat do vězení spravovaných vězeňskou službou. Ta spadá pod ministerstvo národní bezpečnosti, které vede krajně pravicový politik Itamar Ben Gvir, dříve odsouzený za podporu terorismu a rasismu.
Ministr už v listopadu nařídil dozorcům, ať se k vězňům chovají tvrději, což se podle výpovědí propuštěných také stalo. V dubnovém prohlášením pak Ben Gvir navrhl řešení přeplněných věznic: popravy Palestinců.
Jeho slova ilustrují celkovou atmosféru, kterou rozdmýchávají nejvyšší izraelští představitelé a v níž zajatecké tábory fungují.
Dlouhý výčet genocidních výroků z úst izraelských politiků či generálů poskytla už v lednu jihoafrická žaloba u Nejvyššího soudního dvora OSN. Tento týden zveřejněná studie od výzkumnictva z několika amerických univerzit jej doplňuje o novější výroky.
Poslouchejte také: PULS | Svědectví lékaře po návratu z Gazy: „Je to smrt a destrukce“
„Provádělo se to nikoliv kvůli získání informací, ale kvůli pomstě,“ řekl o bití zajatců jeden z whistleblowerů pro CNN.
Vedle dosavadního postupu v Pásmu Gazy – kde IDF zabila přinejmenším 35 tisíc lidí včetně 15 tisíc dětí – tak i zprávy ze zajateckých táborů ukazují, že i slova mohou mít velmi reálné a hrůzné důsledky.
