Spojené státy si dlouhodobě připisují smutné prvenství – jsou domovem největší vězeňské populace na světě. Bídné podmínky za mřížemi přes léto ještě zhoršuje častá absence klimatizace, kvůli které pak někteří vězni i umírají.
„Lenost při sběru bavlny,“ tak znělo obvinění. Dne 6. září 1913 bylo 12 Afroameričanů za trest umístěno do malé podzemní cely v texaském Richmondu. Uvnitř se nacházely čtyři úzké ventilační otvory, jeden z nich někdo zvenčí ucpal. Venkovní teploty toho dne dosahovaly 38 stupňů, v noci nebyly o moc nižší. Muži volali o pomoc, strážní je však ignorovali.
V Texasu se nachází největší systém státních věznic ve Spojených státech, ve stovce zařízení drží přes 130 tisíc lidí.
Pobyt v přeplněné kobce nakonec nepřežilo osm mužů, udusili se. Zbylí čtyři se zachránili tím, že stáli nebo leželi u ventilace a dveří, pod nimiž skulinou proudil vzduch. Texaský ministr spravedlnosti dozorce nepotrestal, umístěním dvanácti mužů do stísněného kamrlíku se prý nedopustili ničeho nezákonného.
Vražedná vedra v texaských věznicích
Po sto deseti letech není situace v Texasu o mnoho lepší. Prestižní Journal of the American Medical Association letos publikoval studii, podle které tam mezi roky 2001 a 2019 zemřelo v neklimatizovaných státních věznicích téměř dva tisíce sto vězňů. Naopak v klimatizovaných zařízeních jich bylo necelých 1400. Podle výzkumu celých 13 %, tedy 271 úmrtí, způsobilo neúnosné vedro. Riziko smrti se ve věznicích zvyšuje vždy, když teploty vystoupají nad 29,5 °C. Jediný extrémně horký den může znamenat až o 15 % větší nebezpečí především pro kardiaky, diabetiky a uživatele léků na psychická onemocnění.
I proto se v posledních týdnech část texaské veřejnosti ptá, proč letošní extrémní vedra mezi červnem a polovinou srpna, která ve státních věznicích opakovaně překonávala i čtyřicet stupňů, musela zabít 135 trestanců. Tamní ministerstvo spravedlnosti totiž už dvanáct let – od léta 2011, kdy zahynulo deset vězňů na úpal – žádnou takovou smrt způsobenou horkem neeviduje. Letošní případy v tom nejsou výjimkou.
V Texasu se přitom nachází největší systém státních věznic ve Spojených státech, ve stovce zařízení drží přes 130 tisíc lidí. S poměrem 840 vězňů na 100 tisíc obyvatel (včetně okresních a vazebních věznic) tento stát zdaleka převyšuje celoamerický průměr 664 vězňů na 100 tisíc obyvatel.
Nelichotivé světové prvenství
V počtu osob držených ve vazbě Spojené státy z celosvětového hlediska dlouhodobě vedou, přičemž v některých metrikách je předhání Čína. K březnu roku 2023 se nacházelo ve federálních, státních a lokálních vězeních 1,9 milionu lidí, přičemž více než 400 tisíc z nich teprve čeká na soud. Dalších 3,6 milionu Američanů a Američanek však dostalo podmínku či domácí vězení, případně si odpykávalo alternativní trest. Ještě před několika lety jich však bylo ve všech těchto směrech mnohem více, v roce 2018 dosáhl počet vězňů 2,3 milionu a v podmínce nebo domácím vězení zůstalo 4,5 milionu osob.
Tento represivní systém neúměrně zasahuje především Afroameričany a Hispánce.
Pandemie koronaviru však americké věznice drtivě zasáhla, a to jak vězně, tak i tamní zaměstnance. Soudy se proto krátkodobě odhodlaly k udělování podmínečných trestů a domácích vězení (o jejichž rozmachu a dopadech si můžete přečíst tady nebo tady). Cely se částečně vyprázdnily a Spojené státy se postupně propracovaly k současným číslům. Ta však v porovnání se zbytkem světa nadále zůstávají mimořádně vysoká.
Pokud má někdo v USA záznam v trestním rejstříku a minulost trestance, musí se vypořádat se symbolickým stigmatem, stejně jako se zásadními společensko-ekonomickými důsledky. Omezuje to jeho přístup k různým typům sociálních dávek, volebnímu právu i získání zaměstnání.
Čtěte také: „Za katedru jen s pistolí.“ Jak chtějí USA čelit stále častějším útokům masových střelců?
Tento represivní systém neúměrně zasahuje především Afroameričany a Hispánce. Od řady amerických sociologů, kriminologů a právníků si proto vysloužil přezdívku „nový Jim Crow“. Ta odkazuje na segregační zákony z období mezi lety 1870 až 1965, které měly černochy držet pod kontrolou a oddělit je od majoritní společnosti. Tím z nich vytvořily občany druhé kategorie.
Masivní uvězňování v éře antropocénu
Je paradoxní, že nejmocnější demokracie světa vězní více lidí než totalitní režimy. Jedním z děsivých aspektů, které obnažila právě pandemie koronaviru, jsou jejich životní podmínky. Kritické komentáře a studie se na to zaměřují i kvůli klimatickým změnám, zejména ve státech jako Texas, Arizona, Louisiana, Alabama a Mississippi, kde jsou letní měsíce čím dál teplejší, přičemž značná část věznic nedisponuje zabudovanou klimatizací.
V Texasu ji 14 z nich nemá vůbec, dalších 55 ji dalo jen do vybraných místností. Plně klimatizovaných je 31 vězení. Za instalaci klimatizačních jednotek ve všech svých zařízeních by stát zaplatil více než miliardu dolarů, přičemž přebytek jeho rozpočtu momentálně činí 33 miliard. Avšak návrhy zákonů, díky kterým by se to mohlo zafinancovat, či jiná opatření vedoucí ke zchlazení vězeňských prostor během léta – nic z toho nemá v tamním Kongresu ovládaném republikány šanci na úspěch.
Děsivých podmínek nejsou ušetřeni ani zaměstnanci.
Například v roce 2021 prošel texaskou Sněmovnou reprezentantů návrh zákona, který ve vězeních nakázal udržovat teplotu mezi 18 a 30 °C. Kromě okresních a vazebních věznic to dopadlo i na zvířecí útulky. Dostatek hlasů se našel jen pod podmínkou, že zákonodárci ve státní kase najdou peníze na zavedení klimatizací, což se jim ovšem nepovedlo. Také letos hlasovali o přidělení více než půl miliardy dolarů na to, aby se tento problém vyřešil do roku 2031. Silně konzervativní státní senát však tuto částku skrouhl na pouhých 85,7 milionu dolarů.
Neochota udělat ve věznicích „dýchatelno“ a postarat se o zadržované jako o lidské bytosti se Texasu nevyplácí. Kvůli porušování jejich občanských práv a zaviněným úmrtím musel za poslední dekádu vyplatit odškodné ve výši milionů dolarů. Také byl nucen zavést alespoň částečná opatření a poskytovat trestancům studenou vodu, led, větráky a ručníky, stejně jako vytvořit místa, kde se mohou během horka zchladit. Řada studií navíc uvedla, že vedro u vězňů zvyšuje frustraci i agresivitu, čímž se vytváří základ pro další úrazy či případy smrti. Děje se to především v neklimatizovaných zařízeních.
Děsivých podmínek navíc nejsou ušetřeni ani zaměstnanci. Nosí uniformy, těžké boty a vesty proti bodnutí. Musí zvládat jak naštvané, tak nemocné vězně. A zatímco ministerstvo spravedlnosti a vězeňská služba nepřičítají vysokým teplotám žádné ztráty na životech, u strážných přibývají zdravotní potíže.
Čtěte také: 70 let boje za detox planety: Klimatická hrozba zůstává, taktiky jejích popíračů se mění
Není proto divu, že dozorci ve výše zmiňovaných státech v létě podávají výpověď a do práce se vrací až s příchodem chladnějších měsíců. Texaské státní věznice momentálně nabízejí tisíce volných míst. To vede k nedostatku zaměstnanců potřebných ke zvládání krizí způsobených horkem a k odchodu dalšího personálu. A vězni trpí dál, protože na ně nemá kdo dohlížet, zajišťovat jim bezpečí nebo kontrolovat jejich zdravotní stav.
Texas si v očích veřejnosti nepomohl ani téměř dvojnásobným zdražením balené vody ve vězeňských prodejnách.
Kromě Texasu a dalších jižanských států horko sužuje například i zařízení v Minnesotě, kde se kvůli neúnosným vedrům přibližně stovka vězňů odmítla vrátit do svých cel.
Jedno pensylvánské vězení zase doslova paralyzoval nedostatek zaměstnanců během letních měsíců. Vězni trávili až 23 hodin denně v neklimatizovaných a nevětraných celách, nikdo jim nemohl donést vodu či led, pustit je do sprch nebo na místa, kde by se mohli zchladit. V posledních letech teploty trýznily i trestance v Michiganu, Jižní Dakotě, Washingtonu nebo Wisconsinu. Přeživší své cely přirovnávají k rozžhaveným pecím či betonovým rakvím.
Krutý a mimořádný trest
Zatímco Texas a další země neprokazují dostatečnou snahu tyto podmínky alespoň zmírnit, aktivisté, příbuzní vězňů i vědci obviňují státní agentury zodpovědné za vězeňský systém z rasismu a porušování ústavních práv vězňů. Konkrétně se tomu věnuje osmý dodatek ústavy, podle kterého „nesmějí být vyžadovány nadměrné kauce, ukládány nadměrné pokuty nebo kruté a mimořádné tresty“.
Letní stav ve věznicích však napovídá, že o (zcela zbytečně) kruté a mimořádné tresty by se jednat mohlo. V tomto kontextu si Texas v očích veřejnosti nepomohl ani téměř dvojnásobným zdražením balené vody ve vězeňských prodejnách těsně předtím, než přišla vedra.
Ostatně kvůli podobným případům se mnohé neziskové organizace nebo rodiny vězňů soudí se státními orgány i samotnými věznicemi. Současná situace v rozpálených celách ukazuje, jak je systém masového uvězňování zvrácený, obzvlášť ve státech, které k trestancům historicky přistupují jako k občanům nižší kategorie – nekompromisně a s tvrdou disciplínou.
Navíc se to často týká států, kde místní zákonodárci popírají existenci a dopady klimatických změn. A tak lze očekávat, že tyto procesy budou nadále zhoršovat nejen životní podmínky vězeňské populace, ale i ostatních obyvatel.
