V Izraeli roste tlak na to, aby ultraortodoxní židé povinně nastoupili do armády. Ti se proti tomu bouří. Jejich protesty mohou ohrozit vládu Benjamina Netanjahua, ale ukazují také na rozpor mezi náboženstvím a sekulární armádou ležící v jádru existence Izraele.
„Izrael je antisemitský stát.“
„Radši žít jako žid, než zemřít jako sionista.“
S takovými bannery v rukou v neděli protestovaly tisícovky lidí. Při letmém pohledu na tato sdělení by se mohlo zdát, že jde o demonstraci v severní Americe, kde organizace jako Židovský hlas pro mír navazují na levicovou politickou tradici v židovské diaspoře, která se vymezuje vůči existenci státu Izrael.
Jenže tento protest se odehrál přímo v Jeruzalémě a nevedla jej levice, ale ultraortodoxní židé. Ti se jinak snaží žít v co největším souladu s Tórou, izolovaně od sekulární společnosti.
Čtěte také: Netanjahuova chůze po napjatém laně: Měl by Izrael poslat do armády i ultraortodoxní židy?
Většina řečníků pak mluvila jazykem jidiš, nikoliv hebrejštinou, která je oficiálním jazykem Izraele.
A kromě slov došlo i na činy. Protestující se střetli s policií a zablokovali automobil Jicchaka Goldknopfa, ministra izraelské vlády. Podle některých zpráv na něj měli později dokonce házet kameny.
Ultraortodoxní židy neboli charedim vyhnalo do ulic rozhodnutí nejvyššího izraelského soudu z minulého týdne. Jeho porota se usnesla na dvou zásadních verdiktech.
Zaprvé musí skončit dosud trvající výjimka pro charedim z vojenské služby, jež je jinak povinná pro všechny ostatní židovské obyvatele i obyvatelky státu Izrael. „Jde o historický triumf pro právní stát a princip rovnosti v oblasti vojenské služby,“ napsala v prohlášení jedna z organizací, která zrušení výjimky dlouhodobě prosazuje.
K tomu potvrdila svůj starší verdikt ohledně ješiv, náboženských škol. V nich se ultraortodoxní muži věnují studiu Tóry, zatímco ženy zůstávají v domácnosti nebo pracují. V seminářích pak nezanedbatelná část mužů zůstává. Polovina z nich se věnuje pouze studiu a jen třetina z nich pracuje na plný úvazek.
„Před 7. říjnem jsme věřili, že IDF může fungovat jako ‚malá a chytrá armáda‘, ale realita nám dala krutou facku.“
Ješivy přitom zcela závisí na státních dotacích. Jak jsme na Voxpotu informovali už v dubnu, Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že by vláda měla zmrazit stipendia pro ty studenty mladší 26 let, kteří by jinak měli být v armádě. Verdikt z minulého týdne je ještě přísnější – ješivy by dle něj neměly dostávat žádné finance, pokud v nich studují nenarukovaní vojáci.
Systém výjimek a státní podpory funguje od vzniku státu Izrael, kdy v ješivách studovalo 400 studentů. V důsledku vysoké porodnosti se však situace změnila. „Charedim představují více než 16 procent obyvatelstva, což znamená více než 1,2 milionu izraelských obyvatel,“ popsal pro Voxpot odborník Marek Čejka.
Židovský, nebo vojenský stát
Spory o výjimku z povinné vojenské služby vyplouvaly na povrch už dříve. To není překvapivé vzhledem k tomu, jak militarizovaná je izraelská společnost. Například výzkumník Haim Bresheeth z London School of Oriental and African Studies označuje armádu za „nejzásadnější společenskou institucí státu Izrael“.
Letos se dostala do popředí politických diskuzí částečně díky tomu, že vypršela platnost legislativního opatření upravující výjimku pro charedim.
Spory jsou ale mnohem intenzivnější než dříve – především v kontextu stoupajícího napětí na hranici s Libanonem a již 9 měsíců trvající genocidní války, kterou izraelská armáda (IDF) vede v Gaze. V ní zemřelo přes šest stovek izraelských vojáků a přes 300 tisíc lidí bylo povoláno z civilních zaměstnání jako rezervisté a rezervistky.
„Před 7. říjnem jsme věřili, že IDF může fungovat jako ‚malá a chytrá armáda‘, realita nám však dala krutou facku. IDF vede nejdelší válku v historii Izraele a je hladová po vojácích,“ shrnul situaci izraelský komentátor Shuki Friedman.
Armáda se tím skutečně nijak netají. O tom, že jsou potřeba „nové ultraortodoxní jednotky“, mluvil otevřeně během proslovu k vojákům v Gaze náčelník generálního štábu Herzi Halevi.
Pro protestující charedim by ale účast v armádě místo studia náboženských textů znamenala porušení nejdůležitějších zásad. Jsou proto ochotni raději nastoupit do vězení než do armády. „Není to naše válka. Je to válka mezi teroristickou organizací jménem Hamás a teroristickou organizací, kterou chápeme jako sionistický stát Izrael,“ říká pro +972 Elhanan Yisrael, účastník protestů.
„Vláda – ať už levicová nebo pravicová – nám chce vzít Tóru, což je svým způsobem také akt terorismu.“
Netanjahu v další pasti
Protesty charedim pak představují další nepříjemnost pro kabinet Benjamina Netanjahua. Vlády jeho strany Likud se už dlouhé dekády neobejdou bez podpory ultraortodoxních stran.
Demonstranti pak vyčítají svým politikům, že proti rozhodnutí nevystupují rázněji. Ostatně ministr Goldknopf, jehož auto se stalo terčem protestujících, patří právě k jedné ze dvou charedim stran ve vládní koalici.
Ty se proti rozhodnutí sice vymezují rétoricky, zatím ovšem nepřistoupily k hrozbě odchodu z vlády. Právě to by měly učinit podle demonstrantů, aby odvodům skutečně zabránily.
„Ultraortodoxní komunitu už nesjednocují rabíni, studium nebo oddělení od společnosti. Někteří totiž pracují dokonce v hi-tech odvětvích, jiní žijí ve smíšených komunitách. Jediným sjednocujícím prvkem je, že nikdo, kdo vyrůstal v charedim rodině, nevstoupí do armády,“ vysvětluje situaci charedim novinář Eli Bitan.
Pokud bude tlak na politiky dále růst, může to pro vládu a politické přežití Benjamina Netanjahua znamenat naprosto zásadní problém.
