Francouzka Gisèle Pelicot, kterou její manžel nechával znásilňovat neznámými muži, vypovídala podruhé před soudem. Vysvětlila, že vypovídá veřejně, aby pomohla změnit postoj společnosti ke znásilnění.
Už od brzkého rána se před soudem v jihofrancouzském Avignonu scházely stovky lidí, až zaplnily nádvoří tamního justičního paláce. Přišly podpořit Francouzku Gisèle Pelicot, ze které se během krátké doby stal univerzální symbol vzdoru a odvahy.
Její bývalý manžel Dominique Pelicot své ženě léta podával omamné látky, a pak ji zdrogovanou nechával znásilňovat od cizích mužů, se kterými se domlouval na internetovém fóru.
Ostře sledovaný proces, otřásající celou Francií, je nyní zhruba v polovině. Proto nyní Gisèle Pelicot dostala příležitost, aby se vyjádřila ke všemu, co zatím zaznělo.
Případ šokuje ve všech směrem – společně s Dominiquem Pelicotem stojí před soudem padesát dalších mužů různých věkových skupin i povolání. Ke znásilňování docházelo v letech 2011 až 2020.
Obvinění muži často žili spořádanými životy a vychovávali děti.
Na začátku odpovídala na otázky státního zástupce. Ten se jí například zeptal, jak se cítí, a jak se s děsivou situací vyrovnává. Gisèle Pelicot odpověděla, že ji lidé často říkají, že má hodně odvahy.
„A já jim odpovídám: to není odvaha, ale vůle a odhodlání posunout společnost kupředu. Proto jsem každý den v této soudní síni,“ uvedla.
„Násilník není jen někdo, koho potkáte pozdě v noci na parkovišti. Může to být také někdo z rodiny nebo přátel,“ připomenula a poukázala tak na skutečnost, že muži, kteří ji znásilňovali nijak nevybočovali ze společnosti – často žili spořádanými životy a vychovávali děti.
Čtěte také: Gisèle Pelicot neskrývá svou tvář. Hanba patří jen mužům, kteří ji zneužívali
I to je důvod, proč se rozhodla, že se nebude nijak skrývat před veřejností a pravidelně chodí na všechna soudní státní. Sama také souhlasila, aby proces probíhal veřejně nebo se během něj promítaly videozáznamy zachycující její znásilňování.
„Chci, aby všechny ženy, které byly znásilněny – nejen ty, které někdo zdrogoval – řekly: paní Pelicot to zvládla, udělám to také. Není na nás, abychom cítily hanbu, ale na útočnících,“ vypověděla.
Gisèle Pelicot se pak obrátila na svého manžela, který už dříve svou vinu přiznal. Oslovila ho křestním jménem, ale dodala, že se na něj nechce dívat. „Tolikrát jsem si pro sebe říkala, jak jsem šťastná, že tě mám po svém boku,“ konstatovala s tím, jak ji podporoval ve chvíli, kdy si myslela, že je nemocná.
Už dříve přitom řekla, že měla různé gynekologické nebo neurologické potíže. Obávala se, že má Alzheimerovu chorobu. Lékaři ale na nic vážného nepřišli – šlo o následky silných omamných látek, které ji manžel tajně dával do pití nebo jídla.
„Vzal mě k neurologovi, šel se mnou ke gynekologovi. Pro mě byl někým, komu jsem plně věřila,“ dodala dvaasedmdesátiletá žena. „Jak jsi mě mohl takto zklamat? Pouštět ty cizí lidi do naší ložnice?“ pronesla v soudní síni.
Od začátku soudního procesu se konala řada demonstrací na podporu Gisèle Pelicot, a to nejen ve Francii. Její případ a hlavně odvaha rezonují světem od Austrálie po Rakousko.
Pelicotovi a jeho komplicům hrozí podle deníku Le Monde až dvacet let za mřížemi. Očekává se, že verdikt padne někdy kolem 20. prosince.
