Na jižním Kavkaze bylo minulý týden pořádně divoko. Ázerbájdžán v polovině září zaútočil přímo na svrchované území Arménie. Vzájemné střety na hranicích si vyžádaly nejméně 300 zemřelých na obou stranách. Aktuální křehké příměří se může kdykoliv přeměnit v regulérní válku, zvláště když hlavní zprostředkovatel dialogu mezi Jerevanem a Baku – Rusko – je plně zaměstnáno situací na Ukrajině.
Bylo jí pouhých 36 let a měla tři malé děti. Její jméno Arméni patrně jen tak nezapomenou. Mladá vojákyně Anuš Apetjan byla během obrany arménského města Jermuk proti ázerbájdžánskému útoku zajata nepřátelskými vojsky, znásilněna, mučena a poté rozčtvrcena. Její tělo bylo doslova znetvořené. Vydloubnuté oko, uříznuté prsty a nohy. Surovost ázerbájdžánských vojáků ukazuje, jak hluboko je zakořeněná nenávist mezi oběma jihokavkazskými národy.
Tentokrát vše začalo okolo půlnoci z 12. na 13. září, kdy obyvatele arménských příhraničních měst a osad probudilo dunění těžkých zbraní.
O šokujícím případu vraždy informoval v pátek 16. září zahraniční diplomaty náčelník generálního štábu arménské armády Edward Asrijan. „Na našich bojových pozicích se dopouštěli zvěrstev vůči našim vojákům, včetně vojákyň. To je neslýchaná krutost,“ poznamenal k tomuto případu.
Civilisté znovu na útěku
Jeho slova potvrdila v sobotu i ombudsmanka Kristine Grigorjan. Ta uvedla, že podrobnosti a důkazy o týrání arménských vojáků ázerbájdžánskými silami budou neprodleně zaslány příslušným mezinárodních organizacím a jejím aktérům. Její úřad rovněž eviduje útoky na vozy záchranné služby, novináře i životně důležitou civilní infrastrukturu. Podle veřejné ochránkyně práv útok nepřítele započatý minulé úterý brzy ráno vyhnal z domovů stovky civilistů, zejména z města Jermuk.
A mají k tomu pádný důvod. Nepřátelské jednotky se nyní nacházejí jen pár kilometrů od Jermuku na území Arménie. Situace tak nadále zůstává krajně nestabilní a každou minutu se opět může přetavit do horké fáze konfliktu. Jak už mnohokrát ukázala historie, ani jedna strana těchto letitých sporů a ozbrojených střetů civilisty nešetřila v minulosti.
Čtěte také: Arménie vs. Ázerbájdžán: Válka nikdy neskončila, mírový proces nikdy neexistoval
Necelé dva roky od skončení takzvané šestitýdenní války se domy v hraničním pásmu ani nestihly opravit, rozervané rány zacelit, a zvuk minometů a houfnic je tu zase.
Tentokrát vše začalo okolo půlnoci z 12. na 13. září, kdy obyvatele arménských příhraničních měst a osad jako Jermuku, Gorisu či Kapanu probudilo dunění těžkých zbraní. Ázerbájdžán podle Jerevanu zaútočil na sousední zemi ze sedmi směrů a obsadil některé vesnice v pohraničí. K městu Jermuk se podle Asrijana podařilo nepřátelským vojskům přiblížit na vzdálenost pouhého 4,5 kilometru. V ostatních směrech byla sousední armáda zatlačena zpět na své výchozí pozice.
Útok vedený přímo na Arménii
Nejhorší eskalace konfliktu od skončení šestitýdenní války v listopadu 2020 si ve dnech 13.–15. září vyžádala dohromady přes 300 mrtvých vojáků. O více než 200 z nich se přihlásil Jerevan, zatímco Baku zatím připustilo zhruba 80 ztrát ve svých armádních řadách. Po dvou dnech intenzivního ostřelování se obě strany domluvily na příměří, které se nyní víceméně dodržuje. Jak dlouho vydrží, si nikdo netroufá předpovídat. Vzhledem k přetrvávajícím občasným střetům si však místní obyvatelé iluze na dlouhodobější klid zbraní nedělají. Stačí se podívat do neklidného Náhorního Karabachu, horské enklávy obývané převážně Armény, kterou si však rovněž nárokuje Ázerbájdžán.
Nyní došlo k významnému posunu. Ázerbájdžán neútočil pouze na oblast Náhorního Karabachu, nýbrž na svrchované území Arménie.
Tuhý a krvavý boj se za více než tři dekády nepodařilo završit definitivní dohodou o míru. Po zmiňované poslední velké eskalaci z předloňského podzimu si sice připsal relativní vítězství Ázerbájdžán, kterému připadly v Náhorním Karabachu hned tři okresy, ke spokojenosti mají však obě země ještě hodně daleko. Příležitostné provokace a vzájemné ozbrojené střety tak pokračují už téměř dva roky.
Od počátku letošního srpna se navíc situace v enklávě nadále jen vyostřuje. Někdo by mohl namítnout, že tak to v neuznaném Karabachu prostě chodí. Dny relativního míru se střídají s okamžiky náhodných přestřelek a přeshraničních šarvátek.
Nyní však došlo k významnému posunu. Ázerbájdžán minulý týden neútočil pouze na oblast Náhorního Karabachu, nýbrž na svrchované území Arménie. Ázerbájdžánskými raketami bylo dle analýzy OC Media zasaženo nejméně 23 lokalit podél arménských hranic – v jihovýchodních provinciích Sjunik, Gegarkunik a Vajots Dzor.
Rusové jako zachránci Arménů?
Jak to tak u znesvářených stran bývá, z rozdmýchání aktuální krize se navzájem obviňují Jerevan i Baku. Ázerbájdžán pochopitelně oficiálně tvrdí, že s provokacemi začala první Arménie, a to tak, že nastražila v jeho třech okresech miny a ještě k tomu zahájila na ázerbájdžánské vojáky intenzivní palbu.
Arménie vzápětí své jakékoli vojenské zapojení na území Ázerbájdžánu rezolutně odmítla a míč hodila zpět do Baku. Právě na něj se teď upírají kritické pohledy západního světa. Arménie se zastala například předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. Ta mimochodem kvůli napjaté situaci na jižním Kavkaze přiletěla hned v sobotu do Jerevanu, kde Baku za jeho „smrtící a ilegální“ útoky ostře odsoudila.
Čtěte také: Ruské mírotvorce tu nikdo nechtěl: Jak válka o Náhorní Karabach změnila svět
Silná prohlášení světové velmoci však v této chvíli v Jerevanu příliš nikoho nedojmou. Arméni si jsou dobře vědomi toho, že jejich osud víceméně závisí na Rusku, které je jejich tradičním ochráncem, nejbližším vojenským partnerem a zároveň vystupuje v konfliktu jako zprostředkovatel míru. Jenže to je nyní kvůli válce na Ukrajině v pořádných problémech a dění na jižním Kavkaze jde trošku stranou. Vojensky silnější Ázerbájdžán tak může pomalu vystrkovat drápky a demonstrovat, kdo je v regionu pánem.
Ač ruský prezident Putin navenek prohlašuje, že navzdory „speciální vojenské operaci“ na Ukrajině má ještě plno zdrojů jak udržet v oblasti stabilitu, Arménie je z postupu Moskvy přinejmenším rozčarovaná. Kvůli útoku Ázerbájdžánu se Jerevan obrátil na Ruskem vedenou Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) s požadavkem, aby do regionu urychleně vyslala analytický tým. Zatím bezvýsledně. „Rozhodně to nenaplnilo naše představy. Očekáváme od našich ruských partnerů hmatatelnější kroky,“ řekl předseda arménského parlamentu a přirovnal ODKB k pistoli, která nestřílí.
Hození přes palubu
Rusové donedávna plnili stěžejní roli v konfliktu. Po podepsání listopadové mírové smlouvy Moskva vyslala do Náhorního Karabachu své mírové sbory. Jejich úkol se zde soustředí především na monitorování situace, zajištění bezpečnosti a zabránění vzájemným etnickým rozbrojům. Ruská mise dle smlouvy čítá 1960 stálých příslušníků a v oblasti má zatím působit až do roku 2025.
Jak Voxpotu v lednu potvrdili nezávisle na sobě dva Arméni mající k enklávě blízký vztah, díky Rusům bylo v oblasti před rozhořením války na Ukrajině relativně bezpečno, byť mírotvorci vyslaní Moskvou všem pohraničním incidentům zabránit nedovedli. Přesto jejich angažování a přínos potvrzuje i analytička nevládní organizace International Crisis Group Olesja Vartanjan.
Po vpádu Ruska na Ukrajinu se však situace v Náhorním Karabachu změnila. Jestliže si před 24. únorem tamní obyvatelé stěžovali na občasnou nečinnost ruské armády, dnes mnozí z nich stojí s transparenty před vládní budovou ve Stěpanakertu s nápisy „Mírové síly, kde je mír, který jste slíbily?“ či „Zastavte ázerbájdžánskou agresi“.
Baku se nyní cítí jistější a dobře si uvědomuje, že hranice toho, co je dovoleno, jsou teď daleko rozvolněnější než před rusko-ukrajinskou válkou.
Odvrácení pozornosti světa od jižního Kavkazu směrem k válce na Ukrajině a nezájem Ruska o další konflikt představují pro Baku ideální podmínky k tomu, aby si vzalo to, o čem je přesvědčené, že mu patří.
Přesně měsíc po ruské invazi na Ukrajinu, tedy 24. března, zabraly ázerbájdžánské ozbrojené síly za přítomnosti ruských mírových sil vesnici Paruch v Náhorním Karabachu. Následně se podle Jerevanu stále častěji objevovalo porušování příměří na linii dotyku i nové zabírání arménských pozic Ázerbájdžánem.
„Rusko je však nyní velmi zaneprázdněno tím, co se děje na Ukrajině. Jestliže dříve napětí zchladilo pár telefonátů, nyní vidíme, že Moskva není schopna zastavit vojenské akce v zóně konfliktu po celé měsíce. Ruská zaneprázdněnost situaci velmi ovlivňuje,“ říká Olesja Vartanjan. Stejně se na příčiny současných útoků vedených na Arménii dívá i politický analytik Tigran Grigorjan. Podle něho se nyní Baku cítí jistější a bohužel si dobře uvědomuje, že hranice toho, co je dovoleno, jsou teď daleko rozvolněnější než před rusko-ukrajinskou válkou.
Rusové sice oficiálně počet mírotvorců nesnížili, ale stáhli z Náhorního Karabachu na Ukrajinu takzvané kontraktniky, tedy regulérní vojáky se smlouvou, a místo nich nasadili brance. Jejich nezkušenost se tak promítá i do efektivity plnění mise.
Čtěte také: Karabach i po příměří krvácí, Moskva s Ankarou se tu dál přetahují o vliv v regionu
Ázerbájdžán podporovaný tradičním spojencem Ankarou nyní zkouší, kam až ho Moskva nechá zajít, a zdá se, že na pomyslnou červenou stopku zatím nenaráží ani v nejmenším. Poté, co šéfka americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi ostře odsoudila Baku za jeho výpady vůči Arménii, ozvalo se ihned s kritikou americké političky Turecko a překvapivě i Rusko. Kreml reagoval slovy, že „hlasitá prohlášení“ vysoce postavené představitelky USA tamní situaci stabilizovat nepomůžou.
Těsnější spolupráce Moskvy a Baku
Pro mnohé Armény bylo toto vyjádření od doposud blízkého spojence jakousi další studenou sprchou, která řadu z nich definitivně přesvědčila o tom, že se zkrátka na Moskvu plně spolehnout nemohou. V reakci na prohlášení Kremlu o víkendu více než stovka lidí protestovala v centru Jerevanu za odstoupení Ruska z jím vedené ODKB. To už nyní podle nich nedovede zabezpečit záruky bezpečnosti, ke kterým se zavázalo.
Ostřelování mělo na Jerevan zapůsobit spíš jen psychologicky – aby začal dodržovat vše, k čemu se zavázal v dohodě o příměří z roku 2020.
Vedle zaneprázdněnosti Ruska situací na Ukrajině však do nečinnosti Kremlu vstupuje ještě jeden faktor, a to postupné sbližování Moskvy s Baku. V posledních měsících podle Grigorjana význam Ázerbájdžánu pro Rusko výrazně vzrostl. Počátkem září oba státy podepsaly deklaraci o rozvoji mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih, což je pro Rusko klíčová dopravní trasa vedoucí právě přes Ázerbájdžán. Baku tak může Moskvě pomoct diverzifikovat její dopravní infrastrukturu a snížit její závislost na vývozu do Evropy, dodává expert Tigran Grigorjan.
Aktuálně příznivé a ekonomicky výhodné vztahy s Moskvou, jež mají velký potenciál i do budoucna, si nyní Baku jistě nechce pokazit. Jak pro Voxpot upřesnil profesor Institutu politologických studií v Praze Emil Aslan, právě proto Ázerbájdžánci naposled útočili především v jihovýchodních provinciích Arménie, kde nemohli na rozdíl od Náhorního Karabachu narazit na Rusy.
Neplnění závazků ani na jedné straně
Ač násilí, krutost a vysoké počty zabitých z půli září vypadaly jako předzvěst dalšího regulérního válečného konfliktu, výše zmiňovaní experti to tak černě nevidí. Emil Aslan se například domnívá, že na totální vpád Ázerbájdžánců do Arménie je vláda Ilhama Alijeva příliš racionální. Byť se tato ropná velmoc může pochlubit podstatně silnějším a lépe vybaveným vojskem než Arménie, z druhé strany si je vědoma, že po pokračující ofenzívě by následovaly ekonomické sankce ze strany Západu. A těm se chce Baku rozhodně vyhnout.
Mohutné údery, kterými Ázerbájdžán minulý týden vystrašil nejen Arménii, ale i celý svět, tak podle Aslana měly na Jerevan zapůsobit spíš jen psychologicky – aby Arménie pod tímto tlakem začala dodržovat vše, k čemu se zavázala v dohodě o příměří z roku 2020. A že rozhodně ne všechny podmínky přijímá Jerevan nadšeně, smlouva je přece jen podstatně výhodnější pro vítěze šestitýdenní války, tedy Ázerbájdžán.
Zvláště problematické jsou pro vládu premiéra Pašinjana body 4 a 9. V prvním se Jerevan zavázal k tomu, že stáhne všechny své vojenské síly z Náhorního Karabachu. To zatím dle Baku nečiní. V devátém bodě se Arménie upsala k tomu, že v následujících letech vybuduje koridor propojující ázerbájdžánskou exklávu Nahčivan se zbytkem Ázerbájdžánu. Ten by mimochodem procházel i provincií Sjunik, kterou Baku před týdnem ostřelovalo.
Ani do tohoto závazku se Jerevanu příliš nechce a pokusy o kompromis mezi oběma stranami v posledních dnech ztroskotaly. Zdá se tak, že cyklické násilí, k němuž v tomto regionu dochází ve větší či menší míře přes 30 let, jen tak neskončí.
Podívejte se také na naši reportáž o druhé válce v Náhorním Karabachu:
