Putinova válka proti Ukrajině už čtyři měsíce tiše, bez většího zájmu médií vyhání ze svých domovů i obyvatele ruských příhraničních obcí. Útok z počátku července na více než třísettisícový západoruský Bělgorod ukázal, že v bezpečí už nejsou ani obyvatelé větších měst.
Zdevastované domy, popadané sklo válející se na ulicích a trosky naznačují, že Bělgorod, vzdálený pouhých 40 kilometrů od Ukrajiny, se v neděli 3. července probudil do obzvlášť tesklivého rána. Již od dopoledních hodin se plní zdejší Majakovského ulice lidmi, kteří sem přišli před jeden ze zasažených bytových domů položit květiny. Na památku tragicky zemřelých. Podle místních obyvatel nezůstal v ulici jediný nepoškozený objekt.
Toho osudného dne po třetí hodině ranní vzbudila místní obyvatele série silných výbuchů. Exploze si dle gubernátora Bělgorodské oblasti Vjačeslava Gladkova vyžádaly minimálně čtyři mrtvé a další čtyři zraněné včetně malého dítěte. Zanechaly po sobě spoušť v podobě poškozených 21 bytových domů a 40 rodinných domů. Škody se nadále počítají a vedení města už nyní slibuje rychlé kompenzace všem postiženým.
Útočí Ukrajina?
Jasné je, že obyvatelé města tuto noci bohužel pocítili na vlastní kůži, co již čtyři měsíce zažívají jejich sousedé v ani ne 80 kilometrů vzdáleném ukrajinském Charkově. Nejednalo se přitom o první útok na město. Na přelomu března a dubna zde ukrajinské bitevní vrtulníky zničily sklad s municí, místní tiskárnu a strategický sklad nafty, civilní objekty byly tehdy ušetřeny.
Příběhy o bezesných nocích za zvuků střelby a s úprky do sklepů vyprávějí i lidé z ruských pohraničních vesnic Golovčino nebo Solochi.
O tom, kdo stojí za posledním útokem na Bělgorod, má Moskva jasno. Na město byly vypáleny ukrajinské rakety krátkého dosahu ze systému Točka-U, přičemž podle ruského ministerstva obrany byly tři z nich sestřeleny ruskou protivzdušnou obranou. Rusové též dle svých slov zničili dva ukrajinské bezpilotní letouny naložené výbušninami, které měly údajně namířeno na nedaleké město Kursk.
Opuštěná Žuravljovka
Kyjev všechna obvinění Kremlu kategoricky odmítá a trvá na tom, že za útoky stojí provokace ruské armády. Jeden z ukrajinských představitelů Serhij Bratčuk například prohlásil, že úlomky raket nalezené v sutinách v Bělgorodě patří ruskému protiletadlovému systému Pancir.
Kdo ze znepřátelených stran má pravdu, je dle agentury Reuters těžké nezávisle ověřit. Avšak na dlouhodobé ostřelování ruských vesnic v pohraničí z ukrajinské strany upozorňuje třeba izraelský server Haaretz.
Čtěte také: Žhářské útoky a sabotáže na železnici. Domácí ruský odboj pomáhá Ukrajině spíš symbolicky
Hořká pachuť války dorazila hned po únorovém ruském vpádu na Ukrajinu i do Žuravljovky. Malé vesničky v Bělgorodské oblasti, ležící jen pár kilometrů od hranic s Ukrajinou. Kvůli častému ostřelování zakázal gubernátor Vjačeslav Gladkov na konci května dokonce vjezd do vesnice, stejně jako do nedaleké obce Něchotějevka. V osadách tak zůstala pouze hrstka lidí převážně seniorského věku, aby se mohla postarat o domácí zvířata.
Jak připustila na konci března starostka Žuravjovky Anželika Samoljova, už po více než měsíci intenzivních bojů o sousední Charkovskou oblast zůstalo v obci pouhých deset procent obyvatel. Ostatní raději odešli do bezpečí.
Vesnice v plamenech
V obci navíc nefungují škola, úřad ani další služby a výhled do nejbližších měsíců rovněž nevypadá příznivě. „Znám tady každého člověka. Žijeme tu všichni jako jedna velká rodina. Ani mě nenapadlo odsud ujet… Nemohu tady ty lidi nechat,“ sdělila tehdy stanici Rossija Samoljova.
Válka do vesnice s více než tisícem obyvatel přišla zčistajasna. Jak uvedla místní obyvatelka Jelena Bidylo, třesy, dunění a zvuky vypalování raket ji vyděsily po začátku okupace natolik, že s manželem raději na nic nečekali, sebrali své tři děti a utekli rovnou k příbuzným. Posléze se rodina vrátila zpět, pobyla doma dva dny a opět byla evakuována. Tentokrát přímo do Bělgorodu. „Dva dny bylo ticho a pak najednou po obědě to začalo. Všechny nás nejdřív umístili do sklepa tamní školy a pak nás odtud vyvezli,“ líčila Bidylo těžké dny v provizorním ubytování spolu s dalšími obyvateli postižené vesnice.
Jen do konce dubna si ostřelování Žuravljovky podle starostky vybralo svou daň v podobě 46 poškozených domů a bytů a 36 aut. A co hůř, útoky si vyžádaly zraněné a minimálně dvě zemřelé osoby.
Stejné příběhy o bezesných nocích za zvuků střelby a s rychlými úprky do sklepů vyprávějí i obyvatelé dalších vesnic v pohraniční Bělgorodské a Kurské oblasti – v Golovčinu, Něchotějevce či Solochách.
O bezpečnostní situaci v Bělgorodské oblasti takřka den co den informuje na sociální síti Telegram gubernátor Vjačeslav Gladkov. Od 24. února do 24. června bylo v regionu dle jeho vyjádření poškozeno dohromady 359 domácností a 112 vozidel.
K velkým škodám na majetku začaly v květnu v důsledku ostřelování přibývat i oběti na životech. Dle agentury Ria Novosti zemřel 11. května při ostřelování obce Sołochi v Bělgorodské oblasti 18letý místní obyvatel, 19. května zahynul v obci Tjotkino v Kurské oblasti řidič a 27. května zemřeli minimálně dva lidé v obci Žuravljovka.
V reakci na palbu protistrany zavedla na jaře ruská správa v některých příhraničních regionech žlutý stupeň protiteroristické pohotovosti. Konkrétně v Bělgorodské oblasti byl poprvé vyhlášen 11. dubna. Od té doby se každých čtrnáct dní prodlužuje, nyní do 9. července. Vzhledem k událostem v Bělgorodě se dá ale očekávat, že bude platit i po tomto datu. Nadále platí rovněž na území Brjanské a Kurské oblasti.
Srdíčka pro ruské vojáky
Žlutý stupeň úřady v Rusku obvykle vyhlašují při existenci potvrzených informací o reálné možnosti teroristického činu. O příčku výš už je jen červený, který je zaveden v případě, existuje-li bezprostřední hrozba jeho spáchání.
Zdejší krajně nestabilní bezpečnostní situace, napětí a neustálé obavy z dalších útoků zjevně čím dál více doléhají i na místní obyvatele. Přitom ještě na konci února a v březnu v pohraničních vesnicích ženy hrdě vařily ruským vojákům projíždějícím na Ukrajinu polévky a pekly jim kuřata. V nedaleké obci Alexejevka zas Klub veteránů Afghánistánu pořádal sbírku teplého oblečení pro příslušníky armády.
Tamní dobrovolnice vojákům pro změnu rozdávaly na krvavou cestu k sousedům bonbony, čokolády a vlastnoručně upletená srdíčka pro štěstí. Můžeme jen hádat, kolika vojákům skutečně kýžené štěstí v podobě přežití bratrovražedných střetů přinesla.
Ukrajina není nepřítel
Po čtyřech měsících intenzivních bojů v pohraničí ovšem vlnu vlastenectví střídá únava a frustrace. Místo pletení srdíček se lidé začínají ptát, jak dlouho bude ještě válka komplikovat jejich životy. Kvůli ostřelování museli mnozí opustit své domovy a vrátit se zpět se zatím vzhledem ke stále trvajícímu nebezpečí nemohou. Některá obydlí jsou střelami natolik poškozená, že se do nich už jen těžko někdo opět nastěhuje, a slibované opravy váznou. Guvernér Vjačeslav Gladkov v polovině června napsal na síti Telegram, že kvůli častým útokům zatím nemohli dělníci začít v některých osadách s obnovou domů ani poškozené infrastruktury.
Člověk, který střílí na dům mých rodičů, je z definice nepřítel, ale já Ukrajince nevnímám jako nepřátele a nepůjdu na frontu, abych se pomstil.
To, že se nálady v posledních měsících (ještě před nedělním útokem) mění i v samotném Bělgorodě, připouští pro izraelský server Haaretz i obyvatel Fjodor. Podle jeho slov počet propagandistických symbolů ruské války „Z“ a „V“ od února ve městě výrazně poklesl. „Zpočátku bylo hodně aut s těmito symboly i lidí, kteří je měli na košilích. Mohli jste jít 200 metrů městem a potkat dvě nebo tři taková auta. Teď je jich velmi málo,“ dodal Fjodor.
Jeho slova potvrzuje i Dmitrij, jehož rodiče žijí ve vesnici Solochi, jen deset kilometrů vzdálené od ukrajinské hranice. Přestože střely zranily jeho nevlastního otce, on sám žádné násilí nepodporuje. „Člověk, který střílí na dům mých rodičů, je z definice nepřítel, ale já Ukrajince nevnímám jako osobní nepřátele a nepůjdu na frontu, abych se pokusil pomstít,“ tvrdí.
Čtěte také: Válka urychlí návrat Krymu Ukrajině, myslí si aktivistka bojující za osvobození poloostrova
Podobně jako pro Dmitrije představují pro mnohé Bělgorodce Ukrajinci blízký národ, mezi nímž mají řadu příbuzných. Ti je pak mohou informovat o reálném dění na Ukrajině. Příhraniční oblasti jsou na obou stranách rovněž poměrně významně ekonomicky provázány. Vzrůstá navíc nespokojenost i s tím, jak se regionální správa vypořádává s následky úderů. Jeden příklad za všechny představuje obec Tjotkino v Kurské oblasti. Na sociální síti VKontakte si obyvatelé vesnice nedávno stěžovali na stále neopravenou mateřskou školku. Když se následně dozvěděli, že jejich provincie poskytuje štědrou humanitární pomoc separatistické Doněcké lidové republice, začali se tázat, kdo pomůže jim. „Pomoc je skvělá, ale kdy opravíte naši školku? A kdy přestaneme spát v cizích domech?“
Ukazuje se, že vlastenectví a bezmezné důvěřování všem výstupům ruské propagandy končí tam, kde se lidí začíná konflikt reálně dotýkat. Vyvstává tedy otázka, jak dlouho ještě vydrží sousední regiony sklízet nepříznivé plody Putinovy války.
