O možnosti příchodu ruské žoldnéřské skupiny Wagner Group do Mali se mluvilo už loni na podzim, důkazy o jejich aktivitě v zemi pak pocházejí z poloviny ledna. Z počátku se jejich přítomnost příliš neprojevila, v dubnu však došlo k několika událostem, v nichž wagnerovci sehráli hlavní roli. A vzrostlo tak napětí nejen v této západoafrické zemi.
Minulý rok odstartovala série diplomatických roztržek mezi Mali a Francií, způsobená spory kolem pozvání ruských žoldnéřů vojenskou vládou v Bamaku. Vyvrcholily letos v únoru, kdy se ze země stáhla Francií vedená bojová mise Barkhane, jež měla za cíl zlikvidovat tamní operační základny džihádistů.
Tato vojenská mise nedokázala, a ze své podstaty ani nemohla porazit a zcela vykořenit sahelské džihádistické povstalce a nájezdníky. Poměrně účinně ale dokázala bránit jejich koncentraci pro akce většího rozsahu, a především zvrátila situaci z let 2012 a 2013, kdy byli islamisté schopni kontrolovat i větší města.
Vypovězením evropské bojové mise, které se účastnili i příslušníci elitních sil Armády ČR, rozehrála malijská vláda vysokou hru na domácí i zahraniční politické scéně a minimálně dočasně zvýšila svou popularitu v zemi. Francie jako bývalá koloniální velmoc se v Mali netěší velké oblibě, a to ani mezi lidmi, kteří z politických, geografických nebo etnických důvodů nepatří do tábora příznivců centrální vlády.
Za otálením Francie stála její avizovaná neochota operovat v oblastech severovýchodní části Mali, kde se vyskytují wagnerovci.
Pozváním ruské privátní vojenské firmy Wagner Group, vypovězením francouzského velvyslance i nákupem ruských zbraní vstoupila vojenská vláda země už naplno do léta sílící sféry ruského vlivu v Africe. Navíc poté, co začátkem roku odložila na neurčito volby plánované na únor, a tím i přechod k civilní vládě, byly na Mali uvaleny hospodářské sankce země G5 Sahel. Tím země přišla o několik významných obchodních partnerů v regionu a prohloubila se její regionální izolace.
Ztráta francouzské letecké a zpravodajské podpory spolu s metodami žoldnéřů Wagner Group se nejpozději v březnu projevily v nestabilních oblastech severu, středu i na odlehlém východě země.
Sekulární Tuaregové bez pomoci
Bezpečnostního vakua po odchodu evropské bojové mise v polovině března využil Islámský stát. Jeho pobočka Provincie Sahel, která se oddělila z původního regionálního celku Provincie západní Afrika, zaútočila na tuarežské milice Hnutí za záchranu Azawadu (MSA) a Sebeobranné skupiny tuarežských imghádů (GATIA). Ty mají s centrální vládou od roku 2015 uzavřenu dohodu, která jim dává částečnou autonomii – výměnou za vzdání se ambice na úplné odtržení od zbytku země.
Důvodem uzavření dohody byla i snaha vlády a jejích tehdejších regionálních spojenců Alžírska a Francie držet sekulární separatisty od vlivu povstaleckého džihádu. Ten se s nimi v minulosti dokázal minimálně dočasně a regionálně prolínat.
Vládní jednotky však nepřicházely svým de facto spojencům během islamistických útoků na pomoc. Během dvou týdnů nájezdníci Islámského státu dokázali zabít až stovku členů sekulární tuarežské domobrany i čtyři stovky civilistů žijících pod jejich ochranou. A trvalo dva týdny, než nakonec díky opožděné pomoci vládních sil dokázali tuaregové nájezdníky Islámského státu odrazit.
🟨🟩🟥⬛️ — Footage from April 12, 2022 shows Tuareg Fighters from (Azawad Salvation Movement (MSA) trying to establish a frontline 20 kilometers south of Tamalat on the no-man-zone between 🇲🇱 Mali and 🇳🇪 Niger, aiming to stop the advance of Islamic State Forces into Tuareg pic.twitter.com/eb5jVDNRXr
— g.c-5y82 (@5y82C) April 23, 2022
Do bojů na území Mali francouzské bombardéry ani drony nezasáhly a omezily se jen na příhraniční oblast v blízkém Nigeru. Za otálením Francie stála její avizovaná neochota operovat v oblastech severovýchodní části země, kde se vyskytují právě ozbrojenci Wagner Group. Stejně tak vláda v Bamaku deklarovala, že nesouhlasí s aktivitou francouzských letadel ve vzdušném prostoru v Mali.
Pověstný černý Petr tak zůstal v ruce Tuaregům z MSA a GATIA, od roku 2013 spojenců Francie, kteří doplatili na spory způsobené přítomností ruských žoldnéřů. Oslabení MSA a GATIA není ale patrně proti srsti centrální vládě, která si je vědoma jejich podmíněné loajality v rámci složitého konfliktu v zemi.
Hledá se Amadou Koufa a masakr v Moura
Malijská vláda už několik měsíců vypouští pokusné balonky naznačující připravenost jednat s Podpůrnou skupinou pro islám a Muslimy (JNIM), mocnou sahelskou pobočkou al-Káidy. Ta se od lokální filiálky Islámského státu odlišuje. Má mnohem blíže k metodám i ideologickému zázemí tradičních ozbrojených povstaleckých skupin než k Islámskému státu a jeho vrahům a lupičům útočícím takřka na kohokoli. Ostatně i životní a aktivistická dráha šéfa JNIM Iyada Ag Ghalyho mnohem více připomíná politika se zbraní v ruce, pro kterého je ideologie jen prostředkem, než náboženského fanatika.
Malijská armáda za doprovodu ruských ,poradců‘ nakonec údajně popravila až tři stovky lidí u hromadných hrobů na okraji města Moura.
I jeho zástupce Amadou Koufa, přestože má náboženské vzdělání, se stal populární díky svým básním a nahrávkám kázaní, v nichž akcentoval každodenní problémy, jako jsou korupce nebo řešení konfliktů mezi usedlými a kočujícími komunitami.
Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy
Oba vůdci nabídli i řešení v podobě vlastních soudů rozhodujících místní spory dle zvykového islámského práva a poději i ozbrojenou ruku garantující vymáhání rozsudku. Svou vytrvalou influencerskou aktivitou dokázal Koufa džihád – původně importovaný z arabských oblastí na severu Afriky – zpopularizovat v rozsáhlých oblastech západního Sahelu.
Struktury JNIM tak představují po vládu v Bamaku, mnohem výrazněji než Islámský stát, konkurenci v pověstném boji o srdce a mysl lidí.
Patrně pro posílení své vyjednávací pozice provedla koncem března malijská armáda v doprovodu ozbrojenců Wagner Group vrtulníkový výsadek a zátah na desetitisícové město Moura ve střední části země. Tou dobou se v něm konal trh, na který dorazilo i mnoho obchodníků s dobytkem ze širokého okolí. Sám Koufa pochází z etnika Fulbů, kteří se chovem dobytka tradičně živí.
Čtěte také: Nový cíl Francie v Africe: Po odchodu z Mali chce rozbít rodící se džihádistický superstát
Podle informací, které později získali novináři od lidí, jimž se podařilo uprchnout, provedla armáda za doprovodu ruských „poradců“ ve městě po krátké přestřelce několikadenní razii v podobě domovních prohlídek, zatýkání a výslechů. Nakonec údajně popravila až tři stovky lidí u hromadných hrobů na okraji města.
Při razii pátrali vládní vojáci v doprovodu wagnerovců po příbuzných Amadoua Koufy a jakýchkoli indiciích vedoucím k jeho osobě. Analytik francouzské státní zpravodajské televize France 24 Wassim Nasr tvrdí, že se zátah ve městě Moura uskutečnil na základě informací, které vládní síly získaly během několik týdnů probíhajících výslechů Koufovy manželky.
#Mali : Les FAMa, avant de se lancer au centre avec #Wagner, s’étaient basé sur des renseignements soutirés à la femme préférée d’Amadou #Kouffa, le chef de la #KatibaMacina, du #JNIM, détenue & interrogée depuis des semaines @DoudouMacDush https://t.co/M9i2q0uOIK
— Wassim Nasr (@SimNasr) April 26, 2022
Když se zprávy o masakru s týdenním zpožděním dostaly na veřejnost, díky nevládní organizaci Human Rights Watch, začali velitelé malijské mise OSN MINUSMA usilovat o jeho nezávislé vyšetření. Oblast je ale dodnes uzavřena a pokus přenést snahu o vyšetření na půdu Rady bezpečnosti se setkal se zamítavým postojem Ruska a Číny.
Malijská vláda jakékoli popravy a mučení civilistů samozřejmě popírá a hovoří o vojenské operaci, při které bylo zabito 203 teroristů a dalších 53 zajato. Pro Wagner Group se jedná patrně o celosvětově nejkrvavější incident jejich historie. Smutný primát dosud držel masakr v Aïgbado ve Středoafrické republice z poloviny ledna letošního roku, při němž mělo zemřít až 70 civilistů.
Zajatý wagnerovec
V reakci na krveprolití ve městě Moura vystupňovala JNIM, a zejména její fulbská odnož Katibat Macina, útoky na vládní síly. Toto uskupení, známé také jako Fronta za osvobození Maciny (zemědělské oblasti ve středu země na úrodném pobřeží řeky Niger), je mateřskou organizací právě Amadou Koufy.
Útoky vyvrcholily v neděli 24. dubna, kdy džihádističtí povstalci zaútočili současně na tři vojenské základny – Sevare, Niono a Bapho. V Sevare se jim mimo jiné podařilo poškodit uzemněný zánovní a silně vyzbrojený bitevně-transportní vrtulník Mi-24P, dodaný z Ruska koncem března. Spolu s fotkou poškozeného vrtulníku se objevily i fotografie wagnerovců vykládajících z nosníků poničené helikoptéry neřízené rakety.
🇲🇱#Mali #Bapho military camp where one of the recently 🇷🇺delivered MI-24 Hind is lightly damaged. In the footage we can observe as one 🇷🇺#Wagner mercenary is clearing debris of the helicopter. Until now very few recordings had surfaced over their activities in 🇲🇱. pic.twitter.com/2vSWg3HGOp
— Gabrian (@511ZGS) April 24, 2022
V přihlášení se k útoku představitelé JNIM uvedli mimo jiné i to, že se jim podařilo zajmout ruského žoldnéře z Wagner Group, ovšem bez udání, kdy k tomu došlo. Zprávě se ale dostalo značné publicity i ve světovém zpravodajství. Vedle toho JNIM, respektive Katibat Macina, zveřejnila videa svých dvou polních velitelů vyzývajících k povstání proti vládě a Rusům.
Důkazy o zajatci zatím chybí. Možná neexistuje, nebo snad probíhají zákulisní jednání o jeho výměně. Analogické případy také mohou napovídat, že potvrzující fotografie či videa nebyla zveřejněna zkrátka proto, že zmíněný wagnerovec nepřežil. To se stalo například v minulosti v případě Hizballáhem zajatých izraelských vojáků u hranic s Libanonem.
Aranžovaný hrob
Kromě popsaných incidentů se žoldnéři z Wagner Group zapletli během posledního měsíce v Mali ještě do další kauzy, jež výrazně přesáhla hranice země.
Ve čtvrtek 22. dubna zveřejnil anonymní a už smazaný twitterový účet „Dia Darra“ – dlouhodobě sdílející malijskou provládní a prokremelskou propagandu – fotografie lidských ostatků zpola zahrabaných v písku. Tvrdil, že se jedná o masový hrob na vojenské základně u města Gossi, nedávno vyklizené francouzskými vojáky. Informace brzy začala být sdílena celou sítí proruských účtů na Twitteru, VK i Telegramu, a brzy pronikla i do ruského zpravodajství.
Poslední události, v nichž wagnerovci sehrávali zásadní roli, předčily nejhorší očekávání co do brutality i ochoty konflikt eskalovat.
Již následujíc den ale Francie zveřejnila záběry z dronu, které zřetelně ukazují muže ve vojenském oblečení, jak s lopatami v rukou manipulují s mrtvými těly. Videozáznam doprovodila tvrzením, že se jedná o členy Wagner Group, kteří právě u bývalé základny aranžují masový hrob, aby mohli obvinit Francii z válečných zločinů.
Malijská vláda informaci ponechávala bez komentáře. O týden později však ve svém prohlášení obvinila francouzskou vládu z užívání špionážních dronů a porušování suverenity země a vzdušného prostoru. Šlo o zjevnou narážku na publikované záběry.
#Mali | Le gvmt accuse l’armée française "d’espionnage et de provocation de ses troupes" et dit "avoir des preuves de plus de 50 cas de violation de son espace aérien". Il réitère, une nouvelle fois, sa demande "à l’armée française de quitter son territoire". #lwili #TL226 pic.twitter.com/ipm8dJCiXJ
— D. Siribié 🇧🇫 (@Dsiribie) April 26, 2022
Minulý měsíc navíc Rusko dodalo Mali spolu s vrtulníky i mobilní radary Protivnik-GE/59N6-TE. Ty by mohly malijské režimní síly a jejich spojence minimálně upozorňovat na aktuální pozici Francouzů ve vzduchu. Je ale otázkou, zda bude junta v Bamaku ochotna napětí kolem pronikání do jejího vzdušného prostoru dále vyhrocovat.
Nejde tvrdit, že by před příchodem Wagner Group a v době působení Francií vedené operace Barkhane byl malijský vnitrostátní konflikt ukázkou etického vedení války. Oběťmi francouzských náletů se stávali i nevinní civilisté. Provládní milice, nebo dokonce i jednotky přímo cvičené a vyzbrojované Západem, byly místními obyvateli a nevládními organizacemi obviňovány z vyřizování osobních účtů, únosů a loupeživých nájezdů zejména proti kočujícím komunitám.
Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu
Devět let operace Barkhane nepřineslo vojenské řešení džihádistického povstání, jen ho drželo dál od jižní části země, která představuje její mocenské centrum. A také mimo města a hustě obydlené oblasti. Tím méně mohou jakékoli udržitelné vojenské řešení přinést početně, zpravodajsky a technicky hůře vybavení žoldnéři Wagner Group.
Události posledního měsíce, ve kterých wagnerovci sehrávali zásadní roli, však předčily nejhorší očekávání co do míry brutality i ochoty konflikt dále eskalovat. Vojenská junta v Bamaku bude v nastoupené linii pokračovat minimálně do doby, než dojde k pronikání povstání na jih. A dokud jí na domácí scéně bude ruské zapojení přinášet politické body mezi loajální částí populace spokojenou s tím, jak se vládě podařilo zkřížit francouzské plány.
