„Ztroskotali, všichni zemřeli.” Organizace financovaná EU zabraňuje uprchlíkům v cestě do Evropy

Fabrice Ngo viděl blížící se tuniskou pobřežní stráž a pochopil, že ten den se do Itálie nedostane. Mladý Kamerunec opustil tuniské město Sfax v loďce se 40 dalšími pasažéry. Odpluli pod rouškou tmy spolu se sedmi dalšími čluny. Malá flotila se rozptýlila, ale všichni měli namířeno ke stejnému cíli: Na sever Itálie.

Z dálky uprchlíci viděli svítící přímořská města. Po dvou hodinách cesty se objevili strážníci. Když se přiblížili, nedůvěru vystřídal strach. Přijeli v uniformách a na oficiální lodi, vstoupili na malý kovový člun, odmontovali motor, zabavili ho a odjeli. Skupina 40 lidí, z nichž většina pochází ze západní Afriky, zůstala na moři bez motoru. Nastala panika, někteří začali pádlovat holýma rukama.

„Nevěděli jsme, co dělat. Nemohli jsme se pohnout kupředu. Roztrhali jsme kanystry s palivem, abychom měli čím pádlovat. Všichni měli ruce ve vodě,“ vyprávěl Ngo, jehož jméno jsme pro jeho ochranu změnili. „Někteří odvážlivci se svlékli a skočili do vody, zkoušeli loď tlačit."

Druhý den odpoledne plula loď směrem k malému souostroví u Sfaxu. Znovu se objevila tuniská pobřežní stráž a odtáhla je dál na širé moře. Skupina stále neměla motor. Pak se změnilo počasí a rozbouřily se vlny. Plavidlo se začalo plnit vodou.

Loď, na které se nacházel Ngo, zachytily pobřežní síly s pomocí nástrojů dodaných Evropskou unií.

„Jakmile jsme se posunuli asi o 50 metrů, opět dorazila hlídka," řekl Ngo. „Zase nás odvezli zpátky na moře, do hlubokých vod. Do lodi teklo a potápěla se. Kdyby to pokračovalo, všichni bychom zemřeli." Zoufale volali o pomoc a nakonec získali pozornost rybářské lodi. Rybáři uprchlíky odtáhli do bezpečí, převezli je zpátky na pobřeží poblíž Sfaxu.

Loď, na které se nacházel Ngo, zachytily pobřežní síly s pomocí nástrojů dodaných Evropskou unií. V roce 2019 Unie podepsala s tuniskou vládou dohodu o poskytnutí radarů, podmořských a vzdušných dronů, rádií a podobných věcí, včetně výcviku v hodnotě téměř 20 milionů eur (asi půl miliardy korun).

Představitelé sedmadvacítky uzavřeli podobný pakt i s marockou vládou. Program správy hranic pro region Maghreb měl vyzbrojit severoafrické pobřežní strážníky novou technologií. V rámci toho bylo i školení, jak ji používat. Následně ji měli rozmístit na migrační trasy do Evropy. Tunisko nedávno předběhlo Libyi a stalo se nejfrekventovanější spojnicí nelegálních běženců s Evropou přes Středozemní moře.

V posledním desetiletí uzavřel Brusel podobné dohody s téměř každou nečlenskou zemí, která s Unií sousedí. Opět šlo o dodání sledovací technologie, policejního vybavení a zajištění doprovodných školení v hodnotě stovek milionů eur. Za vším stojí Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD), neškodně vypadající mezinárodní organizace se sídlem ve Vídni. Stala se jedním z hlavních zprostředkovatelů těchto zařízení a školení pro policii a pobřežní stráž v zemích kolem EU.

ICMPD spolupracuje se všemi unijními státy a mezivládními organizacemi. Více než polovinu svého rozpočtu získává od Evropské komise, výkonné složky Bruselu. Jako nevládní instituce může ICMPD sedmadvacítce umožnit, aby operace podél svých hranic prováděla s mnohem menší transparentností, odpovědností nebo regulací, než by se vyžadovalo od jakékoli vlády EU.

Čtěte také: S blížícím se obdobím dešťů hrozí súdánským uprchlíkům v Čadu humanitární katastrofa, varuje Červený kříž

„Unie porušuje svá vlastní pravidla a hodnoty pohraničním režimem, který vybudovala. Navazuje partnerství s autokratickými státy a poskytuje jim technologie, které mohou používat ve Středozemním moři, aby se lidé nedostali do členských zemí,“ řekl Ozlem Demirel, poslanec Evropského parlamentu za Německo. V ICMPD vidí snahu Evropské komise, jak mít tuhle práci pod co nejmenší kontrolou.